13 C 288/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 271,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 271,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 473,80 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 473,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 797,72 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána na adresu trvalého pobytu.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná svoji neúčast neomluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč (úvěrová smlouva č , hodnota, ). Totožnost žalované byla ověřena (autorizace ověření totožnosti). V rámci procesu prověřování úvěruschopnosti zjistila žalobkyně o žalované, že žije sama, výši čistého měsíčního příjmu 38 150 Kč, celkovou výši výdajů 19 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti + identifikované příjmy). Žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku 10 000 Kč (sdělení banky, č. l. 20 + doklad o poskytnutí úvěru). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu za účelem úhrady dlužné částky (předžalobní výzva z 31.5.2024 vč. podacího lístku).

6. Žalobkyně k výzvě soudu dále předložila výpis z účtu (č.l. 24-54) žalované za období od , datum, do , datum, , z nějž mimo jiné vyplývá, že žalovaná čerpala mnoho různých úvěrů, a to i vysokých (, právnická osoba, , , právnická osoba, ). Soudu ani přes výzvu však žalobkyně nesdělila, jak ověřovala sdělené výdaje žalované. Předložený výpis z účtu navíc nezohledňuje období posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Rovněž z posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, jaké úvěrové zatížení měla žalované, kolik celkem na různé úvěry hradila ve splátkách.

7. Dle soudu na základě provedeného dokazování nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalované úvěr řádně splácet. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření výdajové stránky v rámci procesu prověřování úvěruschopnosti žalované by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).

8. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

9. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

10. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.

11. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalované, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

12. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala.

13. V řízení bylo prokázáno, že na revolvingový úvěr byla čerpána částka 10 000 Kč, která nebyla ani z části uhrazena ze strany žalované. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 10 000 Kč. Na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 10 000 Kč, což je částka, kterou musí žalovaná žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.

14. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 40 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudním poplatkem ve výši 800 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. Soud uložil žalované nahradit žalobkyni poměrnou část 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).