13 C 68/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících Mgr. Adély Galleové a Hany Šilhavé ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem datum , PSČ obec proti žalované: ; název žalované , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 611 508 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 611 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 87 240 Kč od 1. 5. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 80 489 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 83 864 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 83 864 Kč od 1. 8. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 80 489 Kč od 1. 9. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 87 240 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 83 864 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 80 489 Kč od 1. 12. 2016 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 83 864 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 83 864 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 84 207 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 77 185 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 87 584 Kč od 1. 5. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 77 185 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 87 584 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 84 207 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 80 832 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 87 584 Kč od 1. 10. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 80 832 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 84 207 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 84 207 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 87 226 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 335 569 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 29. 4. 2019 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu náhrady mzdy za období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2017. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 30. 5. 2014 pracovní smlouvu na pozici výkonný ředitel s nástupem do zaměstnání dne 1. 6. 2014. Mezi účastníky byla sjednána pracovní doba 20 hodin týdně. Současně s uvedenou pracovní smlouvou byla mezi účastníky uzavřena dohoda o mzdě ve výši 120 000 Kč měsíčně. Dne 24. 6. 2014 žalovaná vstoupila do likvidace a dne 25. 6. 2014 byl jmenován likvidátorem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce od 1. 6. 2014 konal práci dle pokynů osob jednajících za žalovanou, zejména likvidátora JUDr. [jméno] [příjmení], do 1. 10. 2014, kdy likvidátor vyzval žalobce v zastoupení žalované, aby bez zbytečného odkladu opustil pracoviště, neboť pracovní smlouva žalobce je neplatná. Žalobci přestala být od tohoto okamžiku přidělovaná práce žalovanou, žalobce vyzýval žalovanou opakovaně, aby mu umožnila opět vykonávat práci. Ode dne vzniku překážky v práci na straně zaměstnavatele není žalobci placena náhrada mzdy. V řízení sp. zn. 115 C 75/2015 byl žalobci pravomocně přiznán nárok na zaplacení dlužné mzdy za měsíc 7/ 2014 až 9/ 2014 a dále nárok na náhradu dlužné mzdy za období 10/ 2014 až 2/ 2016. Žalovaná doručila dne 14. 10. 2017 žalobci výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů. Pracovní poměr žalobce u žalované tedy trval nejméně do 31. 12. 2017. V řízení sp. zn. 115 C 75/2015 byl stanoven průměrný výdělek ve výši 1 363 Kč/hodina.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Žalovaná měla za to, že pracovní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 30. 5. 2014 je neplatná ve smyslu § 48 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen„ ZOK“), neboť nebyl dodržen postup dle § 61 ZOK, pracovní smlouva ze dne 30. 5. 2014 ani dohoda o mzdě ze dne 30. 5. 2014 nebyly schváleny nejvyšším orgánem žalované. Dále žalovaná poukazovala i na okolnosti uzavření pracovní smlouvy a souvisejících dokumentů. Žalobce byl provázán s bývalými členy představenstva. Je třeba poukázat na skutečnosti, že 25. 4. 2014 bylo vůči žalované zahájeno insolvenční řízení a žalovaná vstoupila dne 24. 6. 2014 do likvidace. Zároveň dne 24. 6. 2014 na sebe podala žalovaná insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu, kdy žalovanou zastupovali Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení]. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dle žalované byl pracovní poměr s žalobcem uzavřen účelově s cílem získat a následně dostat plnění z těchto smluv do režimu pohledávek postavených na naroveň pohledávkám s majetkovou podstatou, které mohou být uspokojeny v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. To podporuje i výše sjednané odměny, která není obvyklá u 20 hodin týdně. Uvedeným způsobem došlo k uzavření vícerosmluv (Ing. [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [příjmení]). Jedná se tak o účelové jednání s cílem získat neodůvodněné plnění od žalované. Dle žalované žalobce a členové představenstva žalované jednali v případě tvrzeného uzavření pracovního poměru v rozporu s dobrými mravy, nejednali poctivě, žalobce jednání uskutečnil s úmyslem získat od žalované co největší finanční plnění s cílem poškodit žalovanou. Tvrzený výkon činnosti na základě pracovní smlouvy byl pouze předstíraný, ze svého nepoctivého jednání měl žalobce těžit. S ohledem na okolnosti uzavření pracovního poměru má žalovaná za to, že k uzavření pracovního poměru nedošlo, jelikož se jednalo o zdánlivé jednání, které nevyvolává žádné právní následky a nelze k němu přihlížet.

3. V dalším průběhu řízení účastníci setrvali na shora uvedených procesních stanoviscích.

4. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že k ukončení poměru žalobce u žalované došlo dne 31. 12. 2017 s tím, že o tom bylo i pravomocně rozhodnuto v řízení sp. zn. 38 C 29/2018.

5. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně (č.l. 58 – 63) soud zjistil, že žalovaná je [anonymizována dvě slova] zapsána v obchodním rejstříku od 13. 7. 1999, od 27. 2. 2014 sídlí žalovaná na adrese [adresa], [PSČ], [obec], za představenstvo žalované je navenek oprávněn jednat jeho předseda, v době jeho nepřítomnosti jeho místopředseda, případně určený člen představenstva. Předsedou představenstva je od 8. 12. 2017 dosud žalobce, místopředsedou představenstva je od 26. 7. 2018 dosud [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 29. 7. 2014 byl zapsán do obchodního rejstříku likvidátor žalované [jméno] [příjmení]. Z výpisu z insolvenčního rejstříku týkající se žalované (č.l. 56-57) soud zjistil, že vyhláškou Městského soudu v Praze bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalovaného jako dlužníka, účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 25. 4. 2014. Úpadek u žalované prohlášen nebyl.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 5. 2014 a dohody o mzdě ze dne 30. 5. 2014 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnanec uzavřel s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu, ve které se zavázal s účinností od 1. 6. 2014 vykonávat pro žalovanou práci výkonného ředitele. [obec] výkonu práce bylo sjednáno v [obec] a [obec], účastníci si dohodli pracovní dobu 20 hodin týdně. Žalovaná se zavázala žalobci přidělovat práci dle pracovní smlouvy a poskytovat mu za ní mzdu. Za žalovanou jednali Ing. [jméno] [příjmení] (předseda představenstva) a Ing. [jméno] [příjmení] (člen představenstva). Žalovaná se zavázala platit žalobci mzdu ve výši 120 000 Kč měsíčně (pracovní smlouva ze dne 30. 5. 2014 č. l. 6-7 + dohoda o mzdě ze dne 30. 5. 2014 č.l. 8-9).

8. Z dopisu ze dne 9. 10. 2014 (č.l. 8v-9) soud zjistil, že žalobce doručil žalované dopis ze dne 9. 10. 2014, ve kterém vyzýval likvidátora žalované k úhradě dlužné mzdy za 7,8/ 2014 a žádal likvidátora, aby mu umožnil návrat do práce, a plnil své povinnosti dle pracovní smlouvy. Současně se ohradil proti postupu likvidátora ze dne 1. 10. 2014, kdy tento vyzval žalobce poté, kdy nesouhlasil s likvidátorem navrhovaným způsobem ukončení pracovního poměru, aby okamžitě opustil pracoviště z důvodu neplatně uzavřené pracovní smlouvy.

9. Z dopisu ze dne 13. 10. 2014, doručenky, podacího lístku (č.l. 11-12), soud zjistil, že žalobce doručil žalované dopis, ve kterém vyzýval likvidátora žalované, aby mu uhradil odměnu za výkon funkce člena úvěrové komise za období 6,7,8/ 2014.

10. Z výpovědi ze dne 5. 10. 2017 soud zjistil, že byla dána likvidátorem žalované žalobci, a to z důvodu organizační změny ze dne 22. 3. 2017, na základě které se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným (výpověď č.l. 20v). Tuto výpověď napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Brně (žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru č.l. 21-22). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloba byla zamítnuta, a to rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 38 C 29/2018-112, který byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Brně, č. j. 15 Co 143/2020-163.

11. Z výpočtu mzdových nároků (č.l. 23v) soud zjistil, že nárok žalobce činí 2 611 508 Kč. Z výpočtů náhrady mzdy žalobce za období března 2016 až prosinec 2017 ve formě předložených výplatních pásek (č.l. 106-116) soud zjistil fond pracovní doby v podobě pracovních dní a tím navazujících odpracovaných hodin v jednotlivých měsících. V měsíci březnu 2016 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, dubnu 2016 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, květnu 2016 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, červnu 2016 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, červenci 2016 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, srpnu 2016 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, září 2016 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, říjnu 2016 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, listopadu 2016 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, prosinci 2016 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, lednu 2017 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, únoru 2017 80 hodin, hrubá mzda ve výši 109 040 Kč, březnu 2017 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, dubnu 2017 80 hodin, hrubá mzda ve výši 109 040 Kč, květnu 2017 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, červnu 2017 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, červenci 2017 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, srpnu 2017 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, září 2017 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, říjnu 2017 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, listopadu 2017 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, prosinci 2017 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě náhrady mzdy za období 3/ 2016 – 12/ 2017 (předžalobní výzva č.l. 24-28). Žalovaná v reakci na uvedenou předžalobní výzvu sdělila žalobci, že jeho nárok neuznává z důvodu vedených soudních sporů (reakce na předžalobní výzvu ze strany žalovaného č.l. 28v-29). Opětovně reagoval žalobce dne 17. 4. 2019 a dobrovolně ještě vyzval žalovanou ke splnění svého dluhu (přípis ve věci výzvy k úhradě dluhu a reakce na dopis žalované ze dne 17. 4. 2019 č.l. 30).

13. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č.j. 115 C 75/2015-348, soud zjistil, že v uvedeném řízení dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce jako zaměstnanec uzavřel s žalovanou jako zaměstnavatelem dne 30. 5. 2014 pracovní smlouvu, ve které se žalobce zavázal s účinnosti od 1. 6. 2014 vykonávat pro žalovanou práci výkonného ředitele. [obec] výkonu práce bylo sjednáno v [obec] a [obec], účastníci si dohodli pracovní dobu 20 hodin týdně. Žalovaná se zavázala platit žalobci mzdu ve výši 120 000 Kč měsíčně. Žalovaná vyplatila žalobci mzdu za 6/ 2014 ve výši 120 000 Kč hrubého, za měsíce 7,8,9 žalovaná žalobci mzdu nevyplatila. Žalobce byl členem žalované od 14. 2. 2014, ke dni uzavření pracovní smlouvy vykonával funkci předsedy úvěrové komise žalované. Dne 1. 10. 2014 sdělil likvidátor žalované žalobci, že pracovní smlouvu uzavřenou mezi účastníky považuje za neplatnou a vyzval žalobce, aby opustil pracoviště žalované v [obec] a již se na pracoviště nedostavoval. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil a žádal žalovanou, aby mu umožnila výkon práce. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva dne 30. 5. 2014 a došlo ke vzniku pracovního poměru mezi účastníky. Z provedeného dokazování soud nezjistil žádné skutečnosti, které by prokazovaly tvrzení žalované o tom, že žalobce jednal při uzavření smlouvy nepoctivě či dokonce protiprávně. Žalovaná žalobci od 1. 10. 2014 do 29. 2. 2016 nepřidělovala dle pracovní smlouvy žádnou práci, vyzvala žalobce, aby odevzdal vstupní kartu na pobočku v [obec] a více se na pracoviště žalované nedostavoval, tím vytvořil pro žalobce překážku pro výkon práce. Toto výslovně ve své výpovědi potvrdil likvidátor žalované, který byl veden svým nesprávným právním názorem o tom, že pracovní smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná a mezi účastníky nevznikl pracovní poměr. Překážka v práci na straně zaměstnavatele nastala v důsledku rozhodnutí žalované nepřidělovat práci žalobci, proto žalobci přísluší mzda ve výši průměrného výdělku. Při výpočtu průměrného hrubého hodinového výdělku soud postupoval podle § 136 o. s. ř, neboť v řízení nebylo možné zjistit, kolik hodin žalobce v rozhodném období odpracoval a v jaké výši mu byla zúčtována hrubá mzda, a dospěl k přibližnému průměrnému výdělku. Soud k dospěl k výši přibližného průměrného výdělku 1 363 Kč za hodinu. Žalobci tak soud vyhověl a přiznal mu jak nárok na dlužnou mzdu, tak nárok na dlužnou náhradu mzdy.

14. Krajský soud v Brně shora uvedený rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č.j. 15 Co 34/2019-409. Ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně, přičemž v řízení bylo bezpochyby prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva na funkci výkonného ředitele. Náplní práce žalobce jako výkonného ředitele bylo zajištění činností ohledně běžného provozu a chodu žalované, realizovat pokyny představenstva, vykonávat úkony ve vztahu k [anonymizováno], účastnit se setkávání a jednání s právníky, zajišťovat dokumenty, podklady pro korespondenci s [anonymizováno], působit jako mezičlánek mezi představenstvem žalované a právníky//organizací věcí uvnitř družstva, jednání s advokátními kancelářemi, jednání ve vztahu k [anonymizováno], poskytnout veškerou součinnost likvidátorovi, odevzdat agendu likvidátorovi). To, že žalobce konal práce výkonného ředitele dle krajského soudu, potvrdili nejen svědci [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení], kteří pracovní smlouvu se žalobcem uzavírali, ale též Ing. [anonymizováno], který jako zaměstnanec žalované intenzivně s žalobcem spolupracoval. Tomu koneckonců odpovídají i následné kroky likvidátora poté, co začal působit u žalované, když v tomto směru lze odkázat na listinu z 2. 7. 2014, kdy likvidátor vydal pokyn žalobci jako výkonnému řediteli k tomu, aby v souvislosti s průběhem a prováděním likvidace ze strany likvidátora poskytl součinnost vymezeným osobám.

15. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2021, č.j. 27 Cdo 3123/2019-467, soud zjistil, že dovolání žalované proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu bylo odmítnuto. Námitky žalované vyhodnotil Nejvyššího soud za nedůvodné ohledně aplikace § 61 odst. 1 ZOK. Ani Nejvyšší soud neshledal neplatnost uzavření pracovní smlouvy.

16. Ze spisu sp. zn. 115 C 105/2019 soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] podal proti žalované žalobu o zaplacení náhrady mzdy ve výši 731 163 Kč s příslušenstvím za období 5/ 2016 až 10/ 2016. Důvodem pro uplatnění mzdového nároku byla překážka na straně zaměstnavatele, kterou vyhlásil plošně likvidátor žalované. Řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí na straně žalobce. Ze spisu sp. zn. 115 C 64/2020 soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] podal proti žalované dne 29. 4. 2020 žalobu o zaplacení částky 1 702 360 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady mzdy. Důvodem pro uplatnění mzdového nároku byla překážka na straně zaměstnavatele, kterou vyhlásil plošně likvidátor žalované. Řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí na straně žalobce. Ze spisu sp. zn 38 C 161/2017 soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] podal žalobu ze dne 24. 7. 2017 proti žalované zaplacení mzdy a náhrady mzdy ve výši 4 367 443 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo rovněž pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí na straně žalobce. Ze spisu sp. zn. 13 C 136/2016 soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] podal proti žalované dne 4. 7. 2016 žalobu na zaplcení částky 2 640 000 Kč s příslušenstvím (po změně žaloby na 2 793 124 Kč) z titulu dlužné mzdy a náhrady mzdy za období měsíců červen 2014 až duben 2016. Řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí na straně žalobce. Ze spisu sp. zn 38 C 137/2016 soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] [titul za jménem] podal proti žalované žalobu ze dne 14. 6. 2016 o zaplacení mzdy a náhrady mzdy ve výši 2 640 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné mzdy a dlužné náhrady mzdy. Řízení bylo taktéž pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí na straně žalobce.

17. Žalovaná byla na jednání soudu dne 8. 9. 2021 podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a k doplněným tvrzením označila důkazy, a to k okolnostem uzavření předmětného pracovního poměru ve spojitosti s údajným zdánlivým jednáním, dále aby specifikovala ujednání týkající se pracovního poměru žalobce, kterým měly být porušeny dobré mravy a takové jednání by mělo být neplatné, dále aby specifikovala porušení povinnosti žalobcem jednat v právním styku poctivě, popř., aby specifikovala to, že se žalobce dopustil v rámci předmětného pracovního poměru, resp. jeho sjednání, nepoctivého či protiprávního jednání.

18. Žalovaná na uvedené poučení reagovala podáním ze dne 8. 10. 2021, v němž uvedla, že z již tvrzených obecných okolností při uzavírání pracovního poměru žalobce plyne, že jediným úmyslem žalobce a žalované (prostřednictvím Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení]) bylo faktické vyvedení aktiv z majetku žalované. Dle žalované v předmětné době bylo žalované odejmuto povolení působit jako družstevní záložna, se žalovanou bylo zahájeno insolvenční řízení. Proto neexistoval objektivní důvod zřizovat pozici výkonného ředitele. Uvedené jednání je proto dle žalované zdánlivé. Jednání uvedeným osob bylo dle žalované na základě tvrzených objektivních okolností v rozporu s dobrými mravy a bylo nepoctivé.

19. Návrhy na doplnění dokazování zejména rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. 5. 2013, č. j. 2013/5637/570, dále rozhodnutím [obec] národní banky ze dne 4. 4. 2014, č. j. 2014/3539/570 a dále rozhodnutím bankovní rady [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 6. 2014, č. j. 2014 [číslo] [spisová značka], dotazem na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], případně další návrhy důkazů, soud zamítl. Z provedeného dokazování, a to především z listinných důkazů bylo dle soudu prokázáno, v jaké situaci se žalovaná nacházela, tj. že vůči ní bylo zahájeno insolvenční řízení a následně v červnu 2014 vstoupila žalovaná do likvidace, z čehož tedy situace žalované byla soudu známa, a proto další dokazování v podobě rozhodnutí [anonymizováno] a případných dalších dotazů na [anonymizováno] vyhodnotil jako nadbytečné a jejich provedení by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení.

20. Co se týče navrhovaných svědeckých výpovědí JUDr. [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], tak dle soudu byla žalovaná poučena ze strany soudu k doplnění důkazních návrhů k okolnostem uzavření předmětného pracovního poměru ve spojitosti s údajným zdánlivým jednáním, dále aby specifikovala ujednání týkající se pracovního poměru žalobce, kterým měly být porušeny dobré mravy a takové jednání by mělo být neplatné, dále aby specifikovala porušení povinnosti žalobcem jednat v právním styku poctivě, popř., aby specifikovala to, že se žalobce dopustil v rámci předmětného pracovního poměru, resp. jeho sjednání, nepoctivého či protiprávního jednání. Dle samotného vyjádření žalované [příjmení] [příjmení] byla advokátka likvidátora, která byla určena na pracovně-právní agendu v předmětném období, a Mgr. [jméno] [příjmení] byl likvidátorem určen k přebírání veškerých dokumentů, který se nacházely na adrese [ulice a číslo]. Soud má za to, že žalovaná neoznačila žádná konkrétní nepoctivé nebo nemravné jednání, kterých uvedení svědci měli být přítomni ve vztahu k žalobci. Dále je dle soudu podstatné, že uvedené osoby nebyly přítomny uzavírání pracovního poměru žalované s žalobcem na pozici výkonného ředitele. Z uvedených důvodů soud vyhodnotil navrhované svědky jako nadbytečné bez relevance k tvrzeným skutečnostem. Jejich provedení by bylo rovněž v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení.

21. Co se týče prohlášeného usnesení soudu na jednání soudu dne 1. 12. 2021 o připuštění dalšího dokazování, tak soud má za to, že se dle § 170 odst. 2 o. s. ř. jednalo o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, kterým soud není vázán právě dle § 170 odst. 2 o. s. ř. Soud má za to, že svůj postup v podobě neprovádění dalšího dokazování účastníkům na jednání soudu dne 30. 8. 2022 dostatečně zdůvodnil, což se promítlo i do odůvodnění tohoto rozsudku. Dle soudu bylo postupováno v souladu s procesními předpisy upravující postup soudu v občanském soudním řízení a do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces žalované zasaženo nebylo.

22. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce jako zaměstnanec uzavřel s žalovanou jako zaměstnavatelem dne 30. 5. 2014 pracovní smlouvu, ve které se žalobce zavázal s účinnosti od 1. 6. 2014 vykonávat pro žalovanou práci výkonného ředitele. Místo výkonu práce bylo sjednáno v [obec] a [obec], účastníci si dohodli pracovní dobu 20 hodin týdně. Žalovaná se zavázala platit žalobci mzdu ve výši 120 000 měsíčně. Žalovaná vyplatil žalobci mzdu za 6/ 2014 ve výši 120 000 Kč hrubého. Žalobce byl členem žalované od 14. 2. 2014, ke dni uzavření pracovní smlouvy vykonával funkci předsedy úvěrové komise žalované. Dne 1. 10. 2014 sdělil likvidátor žalované žalobci, že pracovní smlouvu uzavřenou mezi účastníky považuje za neplatnou a vyzval žalobce, aby opustil pracoviště žalované v [obec] a již se na pracoviště nedostavoval. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil a žádal žalovanou, aby mu umožnil výkon práce. K ukončení poměru žalobce u žalované došlo dne 31. 12. 2017.

23. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

24. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen„ zákoník práce“), se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

25. Podle § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

26. Podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

27. Úvodem soud zdůrazňuje, že by bylo v rozporu s principy právního státu a předvídatelnosti soudního rozhodování, pokud by soud v jiném řízení v rámci téhož skutkového rámce nevycházel z již pravomocně přijatého právního názoru týkající se předmětné právní otázky. Soud proto v souladu s uvedeným vycházel ze skutkových a právních závěrů přijatých v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č.j. 115 C 75/2015-348 a následně v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č.j. 15 Co 34/2019-409.

28. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva dne 30. 5. 2014. Právním posouzením soud dospěl k závěru, že došlo v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením ke vzniku pracovního poměru mezi účastníky. Za zaměstnavatele jednali předseda představenstva a člen představenstva, což je zcela v souladu s § 164 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen„ o. z.“). Jestliže z výpisu z obchodního rejstříku nevyplývá, že člen kolektivního statutárního orgánu právnické osoby byl pověřen právním jednáním vůči zaměstnancům dle § 164 odst. 3 o. z. tak, tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu, jak tomu bylo v tomto případě. Pracovní smlouva obsahuje všechny předepsané náležitosti dle § 34 odst. 1 zákoníku práce, dle soudu došlo k jejímu platnému uzavření.

29. Tvrzení žalované, že žalobce a členové představenstva žalované jednali v případě tvrzeného uzavření pracovního poměru v rozporu s dobrými mravy, nejednali poctivě, žalobce jednání uskutečnil s úmyslem získat od žalované co největší finanční plnění s cílem poškodit žalovanou. Tvrzený výkon činnosti na základě pracovní smlouvy byl pouze předstíraný. S ohledem na okolnosti uzavření pracovního poměru má žalovaná za to, že k uzavření pracovního poměru nedošlo, jelikož se jednalo o zdánlivé jednání, které nevyvolává žádné právní následky a nelze k němu přihlížet.

30. Z provedeného dokazování soud nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by prokazovaly tvrzení žalované o tom, že žalobce jednal při uzavření smlouvy nepoctivě či dokonce protiprávně. Jednalo se o obecná tvrzení, přičemž žalovaná stále poukazovala na neutěšenou celkovou a zejména finanční situaci u žalované a dále na objektivní události při uzavírání pracovního poměru. Dle soudu žalovaná ani přes poskytnuté poučení dle § 118a o. s. ř. ve vztahu k okolnostem uzavírání pracovního poměru neunesla především břemeno tvrdit rozhodné skutečnosti a následně ani břemeno důkazní. Soud má za to, že v této souvislosti u tvrzení žalované zůstalo u obecných konstatování, domněnek, které nemohly dle soudu změnit již přijaté skutkové a právní závěry přijaté v již shora zmíněných rozhodnutí týkajících se žalobce (srov. 115 C 75/2015).

31. Pokud žalovaná tvrdila, že snad žalobce ničeho z titulu své funkce nekonal, tak soud poukazuje v této souvislosti na přijatý závěr Krajského soudu v Brně, který uvedl, že náplní práce žalobce jako výkonného ředitele bylo zajištění činností ohledně běžného provozu a chodu žalované, realizovat pokyny představenstva, vykonávat úkony ve vztahu k [anonymizováno], účastnit se setkávání a jednání s právníky, zajišťovat dokumenty, podklady pro korespondenci s [anonymizováno], působit jako mezičlánek mezi představenstvem žalované a právníky//organizací věcí uvnitř družstva, jednání s advokátními kancelářemi, jednání ve vztahu k [anonymizováno], poskytnout veškerou součinnost likvidátorovi, odevzdat agendu likvidátorovi). To, že žalobce konal práce výkonného ředitele dle krajského soudu, potvrdili v minulé řízení nejen svědci [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení], kteří pracovní smlouvu se žalobcem uzavírali, ale též Ing. [anonymizováno], který jako zaměstnanec žalované intenzivně s žalobcem spolupracoval. Tomu dle krajského soudu koneckonců odpovídaly i následné kroky likvidátora poté, co začal působit u žalované, když v tomto směru lze odkázat na listinu z 2. 7. 2014, kdy likvidátor vydal pokyn žalobci jako výkonnému řediteli k tomu, aby v souvislosti s průběhem a prováděním likvidace ze strany likvidátora poskytl součinnost vymezeným osobám.

32. Poukazuje-li žalovaná dále na to, že pracovní smlouva a dohoda o mzdě byly uzavřeny v době po podání návrhu na insolvenci (teda po zahájení insolvenčního řízení), když v této souvislosti odkazuje na omezení vyplývající z ust. § 111 insolvenčního zákona, je třeba uvést, že skutečně z § 111 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývají v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení jistá omezení pro dlužníka s tím, že § 111 odst. 3 stanoví neúčinnost těchto úkonů, které byly provedeny v rozporu s těmito omezeními. Nelze však přehlédnout též § 111 odst. 2, které vymezuje případy, jichž se omezení netýká. Mezi tyto patří mj. též úkony nutné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, pod které lze bezpochyby podřadit i úkony ohledně vzniku, změny a zániku pracovního poměru. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že se jedná o výjimku, která umožňuje uvedené právní jednání provést i po zahájení insolvenčního řízení.

33. Pokud žalovaná v této souvislosti tvrdí to, že jde o úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných, je třeba uvést, že pro tyto případy umožňuje insolvenční zákon jiný postup. Tím je § 235 insolvenčního zákona, kdy je na insolvenčním správci, aby volil postup dle uvedeného ustanovení, neboť neúčinnost takového úkonu není dána bez dalšího, ale jak vyplývá z § 235 odst. 2 insolvenčního zákona, zakládá se až rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno takovému úkonu dlužníka. V průběhu řízení nebylo ničeho tvrzeno o tom, že by takové rozhodnutí insolvenčního soudu bylo vydáno, a proto i tato námitka žalované je nedůvodná.

34. V projednávané věci bylo tedy prokázáno, že žalovaná žalobci žalovaném období od 1. 3. 2016 do 31. 12. 2017 nepřiděloval dle pracovní smlouvy žádnou práci, již v říjnu 2014 vyzvala žalobce, aby odevzdal vstupní kartu na pobočku v [obec] a více se na pracoviště žalované nedostavoval, tím vytvořil pro žalobce překážku pro výkon práce. Překážka v práci na straně zaměstnavatele nastala v důsledku rozhodnutí žalované nepřidělovat práci žalobci, proto žalobci přísluší mzda ve výši průměrného výdělku.

35. Při výpočtu průměrného hrubého hodinového výdělku postupoval soud shodně jako bylo postupováno u žalobce v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č.j. 115 C 75/2015-348, přičemž odvolací soud k uvedenému postupu neměl žádné výhrady. Soud proto shodně postupoval podle § 136 o. s. ř, neboť v řízení nebylo možné zjistit, kolik hodin žalobce v rozhodném období odpracoval a v jaké výši mu byla zúčtována hrubá mzda, a dospěl k přibližnému průměrnému výdělku. Při určení výše přibližného průměrného výdělku soud vycházel z toho, že rozhodným obdobím byly měsíce červenec, srpen a září 2014, ve kterých podle úvahy soudu žalobce odpracoval celkem 216 hodin (68+60+88) a měla mu být dle úvahy soudu vyplacena hrubá mzda ve výši 294 410 Kč (88 696 Kč + 85 714 Kč + 120 000 Kč). Vycházel-li soud z těchto údajů, dospěl k výši přibližného průměrného výdělku 1 363 Kč za hodinu.

36. Za měsíc březen 2016 náleží žalobci náhrada za 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, za měsíc duben 2016 náleží žalobci náhrada za 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, za měsíc květen 2016 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc červen 2016 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc červenec 2016 náleží žalobci náhrada za 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, za měsíc srpen 2016 náleží žalobci náhrada za 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, za měsíc září 2016 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc říjen 2016 náleží žalobci náhrada za 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, za měsíc listopad 2016 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc prosinec 2016 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc leden 2017 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc únor 2017 náleží žalobci náhrada za 80 hodin, hrubá mzda ve výši 109 040 Kč, za měsíc březen 2017 náleží žalobci náhrada za 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, za měsíc duben 2017 náleží žalobci náhrada za 80 hodin, hrubá mzda ve výši 109 040 Kč, za měsíc květen 2017 náleží žalobci náhrada za 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, za měsíc červen 2017 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc červenec 2017 náleží žalobci náhrada za 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, za měsíc srpen 2017 náleží žalobci náhrada za 92 hodin, hrubá mzda ve výši 125 396 Kč, za měsíc září 2017 náleží žalobci náhrada za 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč, za měsíc říjen 2017 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc listopad 2017 náleží žalobci náhrada za 88 hodin, hrubá mzda ve výši 119 944 Kč, za měsíc prosinec 2017 náleží žalobci náhrada za 84 hodin, hrubá mzda ve výši 114 492 Kč. Soud v uvedeném rozsahu žalobci částky uvedené v tomto odstavci přiznal ve výroku I. rozsudku.

37. Současně soud přiznal v souladu s § 1970 o. z. žalobci nárok na úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně (za jeden měsíc 8,5 %) z částek, ze kterých žalobce úroky požadoval, když tyto byly nižší, než částky soudem přiznané. Při určení počátku prodlení vycházel z ustanovení § 141 a 144 zákoníku práce.

38. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti žalované jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 18 780 Kč/úkon – 8 úkonů, tj. 150 240 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, účast na jednání před soudem dne 8. 9. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 22. 10. 2021, účast na jednání před soudem dne 1. 12. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 10. 12. 2021, účast na jednání před soudem dne 30. 8. 2022, podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 2 400 Kč. Součástí náhrady je též cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 13 175 Kč (cesta na jednání 8. 9. 2021, 614 km při průměrné ceně benzínu 27,80 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 7,5 litru /100 km a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 333/2018 Sb. činí 4,40 Kč/km jízdy = 3 982 Kč, cesta na jednání 1. 12. 2021, 614 km při průměrné ceně benzínu 33,80 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 375/2021 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 7,5 litru /100 km a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 375/2021 Sb. činí 4,40 Kč/km jízdy = 4 258 Kč, cesta na jednání 30. 8. 2022, 614 km při průměrné ceně benzínu 44,50 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 116/2022 Sb., kulminovaná spotřeba dle TP 7,5 litru /100 km a dále základní náhrada za používání vozidla dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 116/2022 Sb. činí 4,70 Kč/km jízdy = 4 935 Kč), náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 600 Kč (36 x započatá půlhodina po 100 Kč). Dále má zástupkyně žalobce nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupkyně žalobce plátcem, ve výši 35 578 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále je nutné přiznat náhradu uhrazeného soudního poplatku ve výši 130 576 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 335 569 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

39. Soud nepřiznal odměnu zástupkyni žalobce za úkon v podobě odvolání proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku. V kvazi řízení o osvobození od soudního poplatku nebylo žalobci vyhověno, a proto se dle soudu nejednalo o účelně vynaložený úkon.