13 C 8/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizována dvě slova ulice a číslo , PSČ obec a číslo za kterou jedná: anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 217 750 Kč

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 917 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 78 335 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 38 498 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 11. 5. 2022 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 217 750 Kč jako přiměřené zadostiučinění. Vznik nemajetkové újmy spatřoval žalobce v nesprávném úředním postupu v nepřiměřeně dlouho vedeném řízení u Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení bylo zahájeno dne 29. 12. 2000 a bylo pravomocně ukončeno dne 28. 7. 2021. Řízení tak trvalo 20 let a 7 měsíců. S ohledem na závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, vypočetl žalobce přiměřené zadostiučinění na částku ve výši 391 000 Kč. Žalovaný mu poskytl přiměřené zadostiučinění na základě stanoviska ze dne 24. 11. 2014 ve výši 173 250 Kč. Dlužná částka proto dle žalobce činí 217 750 Kč.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Uvedla, že kromě shora uvedeného zadostiučinění poskytla žalobci další částku ve výši 100 917 Kč z titulu nesprávného úředního postupu ve shora uvedeném řízení před Městským soudem v Brně Celkem tak poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 274 167 Kč, které považovala za přiměřené, odpovídající všem okolnostem případu. Základní částka byla stanovena na 391 667 Kč, žalovaná následně přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 30 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Současně bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 10 % z důvodu postupu soudu v uvedené věci. Celkové snížení tedy dle žalované činilo 30 %, což činí na zadostiučinění celkem částku 274 167 Kč. Uvedená výše koresponduje se závěry shora uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu. Žalovaná navrhla proto ve zbývajícím rozsahu podanou žalobu zamítnout.

3. Žalobce na jednání soudu dne [datum] vzal podanou žalobu částečně zpět, a to do částky 100 917 Kč z důvodu její úhrady ze strany žalované po podání žaloby. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty prvé téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Na základě procesního úkonu žalobce a v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř., soud řízení částečně zastavil v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. V dalším průběhu řízení setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 24. 11. 2014 (č. l. 17) soud zjistil že žalovaná přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup v řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] za nepřiměřenou délku řízení ve výši 173 250 Kč.

7. Žalobce dne [datum] uplatnil u žalované žádost poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] Celkem požadoval zaplatit částku 217 750 Kč, to za celkovou nepřiměřenou délku řízení 20,59 roku (žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne [datum], č. l. 6-7 vč. doručenky, č. l. 5). Žalovaná potvrdila doručení shora uvedené žádosti žalobce dne [datum] (vyjádření [stát. instituce] ze dne 9. 12. 2021, č. l. 8).

8. Ze stanoviska žalované ze dne 16. 6. 2022 (č. l. 22-23) soud zjistil že žalovaná přiznala žalobci další přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup v řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] za nepřiměřenou délku řízení ve výši 100 917 Kč.

9. Z připojeného spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

10. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno podanou žalobou dne 29. 12. 2000. Předmětem žaloby byl nárok žalobce na zaplacení částky 817 406 Kč z titulu nedoplatku mzdy a částky 20 098 Kč z titulu zaměstnaneckých výhod. Žalovaný se k uplatněnému nároku vyjádřil dne 12. 4. 2001. Dne 25. 7. 2002 soud zaslal žalobci výzvu dle § 43 o. s. ř. za účelem odstranění vad žaloby. Doplnění žalobního návrhu ze strany žalobce bylo soudu doručeno dne 30. 8. 2002. První jednání ve věci se konalo dne 17. 10. 2003 s tím, že bylo odročeno, že se účastníci pokusí ve věci dohodnout mimosoudně. Dne 15. 12. 2003 došla soudu žádost žalobce o odročení nařízeného jednání na 16. 12. 2003 z důvodu poskytnutí dalšího času pro mimosoudní řešení věci. Na jednání dne 19. 3. 2004 byla přednesena žaloba a vyjádření k ní a dále probíhalo listinné dokazování. Na uvedeném jednání sám žalobce poukazoval na komplikovanost celé projednávané věci. Dále ve věci proběhla jednání ve dnech 15. 10. 2004 a 22. 2. 2005. Na jednání 19. 4. 2005 soud poukazuje, že bude muset vyřešit záležitost rozporuplné žaloby mezi původně uplatněným petitem a nyní uplatňovaným nárokem. Dne 9. 5. 2005 doručil žalobce soudu podání, kterým vyčíslil nárok na náhradu mzdy na 399 772 Kč. Na jednání soudu dne 17. 5. 2005 opětovně žalobce upozorněn na rozpory v požadovaných částkách a nutnosti vymezit požadované příslušenství. Zástupkyně žalobce se zavázala uvedené dořešit. Jednání dne 20. 9. 2005 bylo odročeno, protože žalobce nedoručil zpětvzetí. Ke zpětvzetí stanovena lhůta 1 měsíc. Dne 8. 11. 2005 žalobce doručil zpětvzetí a upravil petit. Dne 2. 3. 2006 ustanoven ve věci znalec. Na jednáních 6. 3. 207 a 28. 3. 2007 probíhal výslech znalce. Ve věci bylo soudem prvního stupně poprvé rozhodnuto dne 27. 7. 2007, č.j. [číslo jednací]. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2009, č.j. [číslo jednací], a to z důvodu, že soud první stupně rozhodl, aniž měl postaveno najisto, co je předmětem uplatněných nároků žalobce. Dne 2. 9. 2009 byl ze strany soudu prvního stupně zadán pokyn k odeslání rozsudku krajského soudu. Na 18. 1. 2011 bylo ve věci nařízeno další jednání. Jednání dne 26. 5. 2011 bylo odročeno na neurčito za účelem výzvy dle § 43 o. s. ř. Výzva dle § 43 soudem učiněna dne 23. 2. 2012. Usnesením ze dne 20. 4. 2012, č.j. [číslo jednací], byla žaloba žalobce odmítnuta. K odvolání žalobce bylo uvedené rozhodnutí změněno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2012, č.j. [číslo jednací], že se podání žalobce ze dne 29. 12. 2000 ve spojení s podáním ze dne 21. 3. 2012 neodmítá. Krajský soud v Brně uvedl, že postup soudu prvního stupně nebyl správný s tím, že úkolem soudu prvního stupně bylo, aby řádným procesním postupem byl vyjasněn předmět řízení, zejména ohledně výše nároků. Na jednání soudu dne 19. 4. 2013 byla připuštěna změna žaloby. Na jednání soudu dne 21. 6. 2013 žalobce sdělil, že bude navrhovat revizi znaleckého zkoumání, k čemuž přistoupil dne 30. 7. 2013. Žalobce podal stížnost na postup soudu v řízení a na jeho nepřiměřenou délku dne 21. 8. 2013. V řízení bylo rozhodnuto o revizi znaleckého zkoumání. Znalec byl ustanoven dne 11. 2. 2014. Dne 14. 5. 2014 vznesl žalobce námitku podjatosti proti přísedícím. Na jednání dne 6. 3. 2015 slyšen revizní znalec. Znalec rovněž slyšen na jednání dne 29. 5. 2015.

11. Městský soud v Brně opětovně ve věci rozhodl rozsudkem dne 29. 5. 2015, č.j. [číslo jednací]. Uvedený rozsudek byla částečně potvrzen, částečně zrušen a vrácen k dalšímu řízení Městskému soudu v Brně, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2017, č.j. [číslo jednací], kdy dle odvolacího soudu nebyl řádně odůvodněn nárok na zaplacení částky 48 210 Kč a dále soud prvního stupně nezabýval důvodností a výší požadovaného příslušenství. Ve věci bylo opětovně rozhodnuto soudem prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2017, č.j. [číslo jednací] Krajský soud v Brně uvedený rozsudek opětovně zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil k dalšímu řízení, a to usnesením ze dne 24. 4. 2018, č.j. [číslo jednací]. Ve věci bylo tedy opětovně rozhodnuto rozsudkem dne 30. 11. 2018, č.j. [číslo jednací] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil, částečně změnil a ohledně části úroků z prodlení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce dovolání, o kterém bylo Nejvyššího soudem rozhodnuto tak, bylo zamítnuto, a to rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č.j. [číslo jednací].

12. Ve věci tedy opětovně rozhodl Městský soud v Brně rozsudek ze dne 8. 6. 2021, č.j. [číslo jednací]. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 28. 7. 2021.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno podanou žalobou dne 29. 12. 2000. Dle shora popsaného průběhu bylo pravomocně skončeno dne 28. 7. 2021. Žalobci bylo žalovanou vyplaceno přiměřené zadostiučinění v celkové výši 274 167 Kč.

15. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující zákonná ustanovení.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.

21. Řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] trvalo ve vztahu k žalobci (žalobce rovněž v tomto řízení) od 29. 12. 2000 (doručení žaloby Městskému soudu v Brně) do 28. 7. 2021 (nabytí právní moci posledního rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2021, č.j. [číslo jednací]), tedy skoro přesně 20 let a 7 měsíců. I při zohlednění složitosti věci, chování poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného (podrobněji k těmto kritériím viz níže) je nepochybné, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a žalobci náleží za vzniklou nemajetkovou újmu přiměřené zadostiučinění v penězích (samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující). Uvedené ostatně nezpochybňovala ani žalovaná, která žalobci přiznala zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 274 167 Kč.

22. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), dle kterého se má základní částka přiměřeného zadostiučinění pohybovat v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou poloviční. Dle Stanoviska se má při určení základní částky za rok řízení v rámci uvedeného intervalu vycházet zejména z celkové doby řízení. Soud má za to, že s ohledem na celkovou délku řízení 20 let a 7 měsíců (takto dlouhé řízení lze nepochybně označit za extrémně dlouhé), je třeba při určení základní částky za jeden rok řízení vycházet z částky na horní hranici stanoveného rozmezí. Pro projednávanou věc proto soud považuje za adekvátní vycházet ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, s tím, že za první dva roky řízení náleží částka poloviční. Shodným způsobem k výpočtu základní částky přistupovala i samotná žalovaná při výpočtu již dosud vyplaceného přiměřeného zadostiučiní pro žalobce.

23. Dle soudu tedy za 20 let a 7 měsíců trvání řízení činí základní částka přiměřeného zadostiučinění 391 669 Kč.

24. Základní částku 391 669 Kč soud následně modifikoval na základě kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (b) složitost řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postup orgánů veřejné moci během řízení, e) význam předmětu řízení pro poškozeného).

25. Co se týče kritéria složitosti řízení, soud konstatuje, že řízení sp. zn. [spisová značka] skutečně vykazovalo vyšší míru skutkové složitosti, a to zejména s ohledem na tu skutečnost, že soud dvakrát ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku. Sám žalobce na počátku řízení uznal, že předmět řízení vykazuje komplikovanost. Dle soudu se složitost věci projevovala i tím, že se jednalo o pracovněprávní spor, kdy žalobce uplatnil několik pracovněprávních nároků s odlišným hmotněprávním posouzením. O složitosti pracovněprávních sporů svědčí rovněž ta skutečnost, že na Městském soudě v Brně o nich rozhodující soudci mají částečnou specializaci právě na spory týkající se pracovního práva. Soud má za to, že zvýšená složitost řízení je rovněž dána četností rozhodování soudů. Ve věci sp. zn. [spisová značka] celkem pětkrát rozhodoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, a to na základě odvolání jak žalobce, tak žalovaného proti rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé. Rovněž ve věci jednou rozhodoval Nejvyšší soud, a to o dovolání žalobce. S ohledem na zvýšenou složitost řízení soud proto snížil základní částku přiměřeného zadostiučinění o 30 %.

26. Ke kritériu c) jednání poškozeného soud uvádí, že v rámci tohoto kritéria je třeba zohlednit to, že žalobce podal žalobu vykazující vady, které musely být odstraněny postupem dle § 43 o. s. ř. Dále žalobce často měnil předmět řízení v podobě různých zpětvzetí či rozšíření žaloby, takže určení předmětu řízení bylo pro soud náročné. Rovněž žalobce nedostatečně reagoval na výzvu soudu, aby dostatečně specifikoval, v čem konkrétně bere žalobu zpět, aby soud mohl procesně rozhodnout. Jednou kvůli liknavému přístupu žalobce bylo jednání odročeno, protože soudu nedoručil své zpětvzetí (srov. průběh řízení popsaný v odst. 9-11). Dle soudu rovněž žalobce nedostatečně doplnil svoji žalobu v rámci vyjasnění předmětu řízení na výzvu soudu ze dne 23. 2. 2012. Ke kritériu c) jednání poškozeného soud dále uvádí, že v rámci postupu žalobce v řízení kladně vyhodnotil, že žalobce využil prostředek ochrany proti průtahům v řízení (stížnost na průtahy). S ohledem na vše shora uvedené soud uzavírá, že z důvodu jednání poškozeného [celé jméno žalobce], který přispěl k nepřiměřené délce řízení, snížil základní částku přiměřeného zadostiučinění o 10 %.

27. Soud dále zohlednil postup orgánů veřejné moci (soudů) během řízení sp. zn. [spisová značka] (kritérium d)) a konstatuje, že ze strany rozhodujících soudů došlo v průběhu řízení k několika neodůvodněným průtahům. K neodůvodněným průtahům došlo konkrétně v období od 16. 7. 2001 do 25. 7. 2002, kdy bylo přistoupeno k první výzvě dle § 43 o. s. ř., dále od 27. 12. 2007 do 20. 8. 2009 (od předložení věci do rozhodnutí o věci krajským soudem), dále od 2. 9. 2009 do 18. 1.2011 (další jednání po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně ze strany krajského soudu). V rámci tohoto kritéria soud přihlédl rovněž dle Stanoviska Nejvyššího soudu, z jakých důvodů docházelo ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně ze strany krajského soudu. Poprvé se jednalo o nedůsledný postup při vymezení předmětu řízení, dále byla žaloba nedůvodně odmítnuta pro neprojednatelnost. Jednalo se tedy o procesní pochybení soudu prvního stupně. Dle Stanoviska Nejvyššího soudu lze rovněž za nesprávný postup orgánu veřejné moci zahrnout i to, že rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. K takovému postupu v projednávané věci rovněž došlo, kdy alespoň jednou došlo ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti (viz zrušující rozhodnutí krajského soudu ze dne 24. 4. 2018). Vzhledem k neodůvodněným průtahům v řízení před Městským soudem v Brně a Krajským soudem v Brně, a z důvodu nesprávného postupu soudu prvního stupně (procesní pochybení + nepřezkoumatelnost) byla základní částka přiměřeného zadostiučinění zvýšena o 20 %.

28. Co se týče kritéria e) význam předmětu řízení pro poškozeného, soud v prvé řadě odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, kde bylo konstatováno, že„ při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“, jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10. Z toho důvodu nelze při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného odhlédnout od příslušenství plnění, které je předmětem řízení a jeho případně narůstající výše v průběhu řízení. (…) Pro úplnost však Nejvyšší soud dodává, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, v dané věci vyjádřeného výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím.“ 29. Z citovaného je zřejmé, že v rámci kritéria e) význam předmětu řízení pro poškozeného nelze vycházet z konečného výsledku řízení, ale musí být vycházeno z předmětu řízení včetně příslušenství. Úkolem soudu bylo v projednávané věci zhodnotit, jakých práv a oprávněných zájmů se řízení sp. zn. [spisová značka] dotýkalo a jaký význam mělo uvedené řízení pro žalobce. Dle soudu v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o pracovněprávní spor, kde se žalobce domáhal náhrady mzdy včetně příslušenství z důvodu neplatně rozvázaného pracovního poměru, rovněž se žalobce domáhal i uhrazení dalších zaměstnaneckých výhod. Žalovaná částka byla v řádech statisíců, tj. dané době i v době současné se jednalo o částku poměrně vysokou, přičemž ze spisové dokumentace byla patrná emoční zainteresovanost na výsledku řízení u žalobce, který se domáhal uhrazení dlužných prostředků po svém bývalém zaměstnavateli. Význam předmětu řízení pro poškozeného (žalobce) tedy určitě nelze hodnotit jako snížený či standardní. S ohledem na uvedené soud u kritéria e) význam předmětu řízení pro poškozeného přistoupil ke zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 10 %.

30. Soud uzavírá, že celkově byla základní částka přiměřeného zadostiučinění ve výši 391 669 Kč snížena o 10 % (součet 30 % snížení pro zvýšenou složitost řízení, 10 % snížení z důvodu přispění poškozeného k délce řízení, 20 % zvýšení pro neodůvodněné průtahy a nesprávný postup soudů a 10 % zvýšení pro význam předmětu řízení pro poškozeného). Žalobci tedy náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 352 502 Kč. Ze strany žalované již bylo žalobci uhrazeno 274 167 Kč, zbývá tedy doplatit 78 335 Kč. Proto soud žalobě vyhověl výrokem II. ohledně částky 78 335 Kč. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbytku (38 498 Kč) soud podanou žalobu ve výroku III. zamítl.

31. Pokud žalovaná poukazovala, že její postup zcela odpovídal Stanovisku Nejvyššího soudu, tak soud má za to, že žalovaná v projednávané věci vůbec nehodnotila kritéria v podobě jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Rovněž důsledně nehodnotila postup soudů s ohledem na závěry Stanoviska Nejvyššího soudu. Dle soudu proto její hodnocení nebylo ve vztahu posuzované věci komplexní a úplné.

32. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku IV. v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, či rozsudek ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3726/2013), dle které„ výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.“ Soud má proto pro účely náhrady nákladů řízení za to, že byl žalobce ve věci plně úspěšný (žalovaná rovněž zavinila částečné zastavení řízení uhrazením části dlužné částky po podání žaloby – srov. § 146 odst. 2 o. s. ř.). Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobce advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 8. 12. 2022) po 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč – viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3726/2013), tři paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč, a 21 % DPH z částky 10 200 Kč, tj. 2 142 Kč, náhrada za soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud žalobci v souladu s § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. nepřiznal úkon v podobě uplatnění nároku u žalované. Jde o úkon mimo soudní řízení, jímž se zahajuje projednávání uplatněného nároku u příslušného úřadu, vztahuje se na něj jednoznačně znějící kogentní norma obsažená v § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které mu vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 649/22-1).