13 C 87/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících Mgr. Adély Galleové a RNDr. Marty Dědečkové ve věci žalobkyně: tituly před jménem . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem tituly před jménem . jméno FO . sídlem adresa o zaplacení 227 452 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 227 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 227 452 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 58 973 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 163 009 Kč s příslušenstvím. Po změně žaloby připuštěné usnesením ze dne 9. 1. 2024, č.j. 13 C 87/2023 – 86, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 227 452 Kč z titulu náhrady mzdy. Žalobkyně uvedla, že žalovaná odmítla uhradit žalobkyni část mzdy za měsíc únor 2020, proto se u žalobkyně rozhodla okamžitě zrušit pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákoník práce“). Dle § 56 odst. 2 zákoníku práce žalobkyně požaduje náhradu mzdy ve výši průměrného výdělků za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (2 měsíce). Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet průměrného měsíčního výdělku dle § 356 zákoníku práce, dle kterého došla k dlužné částce ve výši 227 452 Kč hrubého (113 726 Kč x 2). Žalovaná je v prodlení s úhradou dlužné částky od 1. 6. 2020.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala v plném rozsahu. Uvedla, že proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ohledně dlužné mzdy za měsíc únor 2020 podala odvolání tj. tento rozsudek nenabyl právní moci. Dále žalovaná poukázala, že u Okresního soudu ve Znojmě je vedeno řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které zahájila žalovaná, jelikož se domnívala, že nebyly naplněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. V takovém případě žalobkyně nemá nárok na náhradu mzdy. Žalovaná navrhla, aby soud podanou žaloba v plném rozsahu zamítl.

3. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou druhé straně sporu známy.

4. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že žalobkyně pracovala u žalované jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, dle pracovní smlouvy ze dne , datum, . Dále účastníci označují za nesporné, že od , datum, byla žalobkyni stanovena základní mzda ve výši , částka, měsíčně hrubého a výše výkonové části mzdy až do výše , částka, hrubého. Rovněž je nesporné, že od , datum, byla stanovena žalobkyni mzda ve výši , částka, měsíčně hrubého a výše výkonové části mzdy stanovena až do výše , částka, měsíčně hrubého. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně doručila žalované okamžité zrušení pracovního poměru dne , datum, .

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Dle pracovní smlouva (č. l. 7) pracovní úvazek žalobkyně činil 40 hodin/týdně. Dne , datum, byl pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou (dodatek k pracovní smlouvě, č. l. 8).

7. Z mzdového lístku za leden 2020 (č. l. 23) vzal soud za prokázané, že hrubý příjem žalobkyně činil , částka, , bylo odpracováno , Anonymizováno, hodin, náhrada za dovolenou činila , částka, . Z mzdového lístku za únor 2020 (č. l. 22) vzal soud za prokázané, že hrubý příjem žalobkyně činil , částka, , bylo odpracováno , Anonymizováno, hodin.

8. Z mzdového lístku za březen 2020 soud zjistil, že je zde uvedena smluvní mzda , částka, , odpracováno , Anonymizováno, hodin, hrubý příjem , částka, , náhrada za dovolenou , částka, , smluvní snížení hrubé mzdy – (mínus) , částka, . Dále odebrání osobního ohodnocení – , částka, a dále – , částka, .

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2023. Žalobkyně doručila předžalobní výzvu žalované prostřednictvím svého zástupce dne 18. 4. 2023 (předžalobní výzva vč. doručenky, č. l. 12-13).

10. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023, č. j. 38 C 79/2020-125, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 175 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené části mzdy za měsíc únor 2020 ve formě mimořádné odměny ve výši 50 000 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, č. j. 15 Co 88/2023-149, tj. byl potvrzen závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neuhradila žalobkyni část mzdy za měsíc únor 2020. Rozsudek Městského soudu v Brně, č. j. 38 C 79/2020-125, nabyl právní moci dne 26. 10. 2023.

11. Z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 12. 2023, č. j. 23 C 6/2020-138 (č. l. 83-85), soud zjistil, že žaloba v nynějším řízení žalované na určení, že rozvázání pracovního poměru v nynějším řízení žalobkyně jeho okamžitým zrušením doručeném žalované dne , datum, , je neplatné, byla zamítnuta. Dle soudu žalobkyně ukončila svůj pracovní poměr u žalované platně v souladu s právní předpisy. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl dán. Ohledně této otázky byl soud vázán rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023, č. j. 38 C 79/2020-125, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, č. j. 15 Co 88/2023-149. Rozsudek Okresního soudu ve Znojmě, č. j. 23 C 6/2020-138, nabyl právní moci dne 28. 12. 2023.

12. Další dokazování soud neprováděl, jelikož skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem pro jeho právní posouzení.

13. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

14. Žalobkyně pracovala u žalované jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, dle pracovní smlouvy ze dne , datum, , její úvazek činil 40 hodin/týden. Dne , datum, byla žalobkyni stanovena základní mzda ve výši , částka, měsíčně hrubého a výše výkonové části mzdy až do výše , částka, hrubého. Od , datum, byla stanovena žalobkyni mzda ve výši , částka, měsíčně hrubého a výše výkonové části mzdy stanovena až do výše , částka, měsíčně hrubého. Žalobkyně doručila žalované okamžité zrušení pracovního poměru dne , datum, . Pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil platně pro nevyplacení části mzdy za měsíc únor 2020.

15. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

16. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

17. Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst.

3. Podle § 67 odst. 3 zákoníku práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

18. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

19. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

20. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

21. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Dle odst. 2 téhož ustanovení má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

22. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je zcela důvodná.

23. Soud se nejprve zabýval splněním podmínek základu nároku žalobkyně dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tj. zda žalobkyně jako zaměstnanec platně okamžitě zrušila pracovní poměr u žalované, protože žalovaná jako zaměstnavatel jí nevyplatila část mzdy (únor 2020) do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně doručila žalované okamžité zrušení pracovního poměru dne , datum, pro neuhrazení části mzdy za únor 2020. Žaloba na určení neplatnosti takového okamžitého zrušení pracovního poměru byla rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 12. 2023, č. j. 23 C 6/2020-138, pravomocně zamítnuta. Ohledně otázky, zda důvod, pro který žalobkyně okamžitě zrušila svůj pracovní poměr u žalované, byl skutečně dán, tedy zda žalovaná skutečně dlužila žalobkyni nějakou část mzdy za měsíc únor 2020, byl Okresní soud ve Znojmě soud vázán rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023, č.j. 38 C 79/2020-125 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, č.j. 15 Co 88/2023-149, které v rámci podané žaloby na zaplacení dlužné mzdy ve výši 46 175 Kč řešily otázku, zda žalobkyni vznikl mzdový nárok v této výši a zda jej žalobkyně řádně uspokojila. Tato pravomocná rozhodnutí soudu postavila najisto, že žalovaná dlužila žalobkyni část mzdy v podobě nároku na vyplacení mimořádně odměny a tento nárok nebyl uspokojen. Proto žalobkyně oprávněně a platně okamžitě zrušila svůj pracovní poměr u žalované dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

25. Dále se soud tedy zabýval výší žalobou uplatněného nároku, jelikož dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Výpovědní doba by byla dvouměsíční, tj. žalobkyně oprávněně požadovala náhradu mzdy za dva měsíce ve výši průměrného výdělku.

26. Při určení průměrného měsíčního výdělku soud postupoval dle příslušných ustanovení zákoníku práce (srov. shora citované § 352 zákoníku práce, § 353 odst. 1 zákoníku práce, § 354 odst. 1 zákoníku práce, § 356 odst. 1 zákoníku práce).

27. K okamžitému zrušení pracovního poměru došlo v , měsíc, , rok, . Rozhodné období pro určení výše průměrného výdělku bylo období předchozího kalendářního čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). V tomto období žalobkyně dosahovala hrubého výdělku v měsíci lednu 2020 dle mzdového lístku za leden 2020 ve výši , částka, , od kterého byla odečtena částka , částka, , jakožto náhrada za dovolenou. Za měsíc leden 2020 použil soud částku , částka, . Dle mzdového lístku za měsíc únor 2020 činila hrubá mzda částku ve výši , částka, . Co se týče března 2020, tak zde soud uvádí, že výplatní lístek nesouhlasí se skutečností, a to s ohledem na použitou částku základní mzdy (, částka, ), kdy dle mzdového výměru činila mzda , částka, , která byla vydělena počtem pracovních dnů v měsíci a násobena počtem odpracovaných dnů, kdy počet pracovních dní byl 22 a žalobkyně odpracovala 14 dnů. Z uvedeného výpočtu vyšla částka , částka, . Od této částky soud odečetl dle výplatního lístku smluvní snížení hrubé mzdy ve výši , částka, . Za měsíc březen soud tedy použil částku , částka, .

28. Celkem hrubý příjem žalobkyně za čtvrtletí (1 – 3/2020) činil částku 287 716 Kč. Počet odpracovaných hodin dle výplatních lístků činil 440. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně činil 653,90 Kč (§ 356 odst. 1 zákoníku práce).

29. Průměrný měsíční výdělek tak činí v souladu s ustanovením § 356 odst. 1 a 2 zákoníku práce 113 726 Kč (653,90 x 40 x 4,348). Žalobkyni náleží náhrada mzdy za dva měsíce, tj. ve výši 227 452 Kč.

30. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, platí, že mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Žalobkyni vzniklo právo na vyplacení náhrady v dubnu 2020, a proto mzda byla splatná nejpozději dne 31. 5. 2020. Ode dne 1. 6. 2020 je tak žalovaná s úhradou žalované částky v prodlení dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 227 452 Kč se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

31. Žalovaná v zásadě žádnou obranu proti způsobu výpočtu náhrady mzdy nevznesla. Pouze obecně uvedla, že by měla být použita částka dle výplatního lístku za měsíc březen 2020. Žalovaná však neuměla soudu konkrétně popsat, co znamená odečet částky , částka, ve výplatním lístku. Rovněž jí nebylo známo, proč se vycházelo z částky základní mzdy , částka, . Vzhledem k tomu, že jí tyto skutečnosti ani nebyly známy, tak dle soudu by bylo nadbytečné postupovat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Lze jen doplnit, že z provedených důkazů se prokázal jiný skutkový stav, tj. že žalobkyně měla v měsíci březnu 2020 základní mzdu , částka, , což bylo mezi stranami nesporné. Dle soudu tak musela být při výpočtu použita skutečně sjednaná mzda, nikoli mzda uvedené ve výplatním lístku.

32. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti žalované jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

33. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastoupení ve výši 9 220 Kč/úkon – 5 úkonů, tj. 46 100 Kč podle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast na jednání před soudem dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč. Dále má žalobkyně právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 373 Kč Náhradu nákladů řízení v celkové výši 58 973 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).