13 C 95/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících Mgr. Zity Bouškové a Věry Kadlecové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem tituly před jménem . jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení zákonných nároků při pracovním úrazu

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 342 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 342 Kč od 19. 4. 2018 do zaplacení , zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 504 Kč od 19. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 61 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 504 Kč od 19. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 133,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného ve výši 4 284 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného ve výši 1 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení v podobě soudních poplatků ve výši 2 868 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhá náhrady škody po zaměstnavateli z utrpěného pracovního úrazu. Uvádí, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do , datum, jako , Anonymizováno, . Dne , datum, kolem , Anonymizováno, hodin utrpěla při plnění pracovních úkolů pracovní úraz. Došlo k němu ve , Anonymizováno, , kdy se jí při chystání a balení objednávek k odeslání zamotala noha do šňůry od obalu , Anonymizováno, a upadla. Pád jí způsobil zranění. Tuto událost nahlásila telefonicky zmocněnci žalované. Na pracovišti byla sama, po příchodu kolegyně kolem , Anonymizováno, hod odjela k lékařskému ošetření, kam ji odvezl přítel. Úraz nebyl zaměstnavatelem hlášen. Bylo-li jí vytýkáno, že ve , Anonymizováno, neměla co dělat, uvádí, že dle pracovní smlouvy je její pracovní náplní zejména příjem, balení a odesílání materiálu, což probíhá ve , Anonymizováno, . Žalobkyně popírá, že by dostala pokyn k použití určitého typu obuvi. Uvádí, že nebyla proškolena v rámci BOZP a na pracovišti nebyla kniha úrazů. Po žalované požaduje celkem 102 300 Kč, z toho bolestné 25 000 Kč, náklady právního zastoupení 12 342 Kč, náklady spojené s vypracováním posudku ve výši 500 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od , datum, do , datum, ve výši 23 508 Kč, a náklady spojené s péčí o její osobu ve výši 40 950 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět do částky 12 342 Kč, přičemž na jednání soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět i do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 342 Kč od 19. 4. 2018 do zaplacení. Žalovaná vyslovila souhlas se zpětvzetím žaloby.

3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (§ 96 odst. 3 o. s. ř.).

4. S ohledem na procesní úkon žalobkyně, která svoji žalobu vzala zpět, soud rozhodl výrokem I., jak je uvedeno shora. Se zpětvzetím souhlasila žalovaná.

5. Žalovaná namítá, že žalobkyně neprokázala, že by utrpěla pracovní úraz. Navíc neposkytla nezbytnou součinnost k osvědčení stavu, příčin a okolností tvrzeného pracovního úrazu, pouze telefonicky oznámila, že upadla a následně bez dalšího opustila pracoviště. U úrazu nikdo nebyl přítomen. Pakliže se úraz stal, tak v důsledku porušení příkazů nadřízeného, a to použitím nevhodné obuvi tzv. nazouváků, ale především pohybem v prostorách , Anonymizováno, , kam neměla přístup. Nadřízená jí dala pokyn, aby do , Anonymizováno, během její nepřítomnosti nevstupovala. K úrazu žalobkyně mohlo dojít jinde, kdekoliv mimo objekt budovy, už před příchodem na pracoviště. Ohledně míry spoluzavinění žalobkyně žalovaná uvedla, že tato by měla být nejméně 50 %, protože žalobkyní užitá obuv (v rozporu s pokynem žalované) je hlavní příčinou vzniku úrazu a jeho následků. Porušení pokynu žalované jako zaměstnavatele bylo rozhodné pro celý úrazový děj. Dále žalovaná namítla, že žalobkyně rovněž neuposlechla pokynu jednatele žalované, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, nesměly být ukládány na podlahu , Anonymizováno, . Uvedené bylo další neuposlechnutí bezpečnostního pokynu žalované. Ohledně uplatněného nároku ve výši 23 508 Kč žalobkyně neprokázala, jak k této částce dospěla. Rovněž za neprokázaný považovala žalovaná nárok žalobkyně na uhrazení částky 40 950 Kč, který byl uplatněn pouze za účelem navýšení předmětu řízení. Činnosti (nakupování, příprava stravy, úklid), za kterou žalobkyně požaduje náhradu, jsou činnosti běžně konané v domácnosti ve prospěch všech členů, a to bezúplatně. Rovněž doloženou listinu o časové dotaci vypsala žalobkyně a její druh ji pouze podepsal. Rovněž dále zpochybňovala věrohodnost svědka , jméno FO, jako druha žalobkyně, který činnosti měl činit. Proto navrhla zamítnutí žaloby. Ohledně nákladů řízení navrhla postup dle § 150 o. s. ř., protože celý soudní spor iniciovala žalobkyně v důsledku svého jednání. Dále poukázala na skutečnost, že žalovaná je malou společností, kterou celý spor objektivně zatěžuje. Uložit náhradu nákladů řízení by bylo nespravedlivé a nepřiměřeně tvrdé.

6. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto tak, že soud I. stupně zamítl žalobu, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 102 300 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody z pracovního úrazu. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení žalované ve výši 62 406 Kč a České republice – Městskému soudu v Brně 5 950 Kč. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně, byť poučena, neprokázala, že jí vznikla škoda při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Dle krajského soudu z provedeného dokazování soudu I. stupně i jeho skutkových závěrů lze mít za prokázáno, že žalobkyně dne , datum, v pracovní době a na pracovišti žalované utrpěla úraz, který je třeba kvalifikovat jako úraz pracovní. Žalovaná tedy odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti s tímto pracovním úrazem. Z dosud provedeného dokazování nelze učinit závěr, zda škoda vzniklá žalobkyni pracovním úrazem vznikla zcela porušením jejích povinností. Nebylo dosud prokázáno, zda a v jakém rozsahu byla žalobkyně proškolena o bezpečnostních předpisech a které konkrétní pracovní povinnosti týkající se bezpečnosti práce porušila. Porušení pracovních povinností ze strany žalobkyně bylo prokázáno pouze u pokynu k nošení bezpečné obuvi. Z dosud provedeného dokazování však nevyplývá, že by porušení tohoto pokynu bylo jedinou příčinou vzniku škody v souvislosti s pracovním úrazem. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla opětovně zamítnuta žaloba o zaplacení 102 300 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z pracovního úrazu (výrok I.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 92 219 Kč (výrok II.) a České republice ve výši 5 950 Kč (výrok III.). Dle soudu I. stupně žalovaná žalobkyni řádně neseznámila s předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a že žalobkyni nebyl dán konkrétní pokyn k manipulaci se zbožím, tj. zákaz ukládat zboží na zem, nicméně i tak škoda na zdraví žalobkyně vznikla zcela porušením jejích povinností, a to povinnosti nosit vhodnou obuv a povinnosti nevstupovat do , Anonymizováno, (vyčkat s balením , Anonymizováno, až na příchod zaměstnankyně , jméno FO, ). Porušení těchto dvou uvedených pokynů bylo zásadní příčinou vzniku škody, nikoliv však příčinou jedinou, další příčinou je, že žalobkyně nerespektovala obecné životní každodenní pravidlo běžné pozornosti a obezřetnosti. Žalobkyně si měla při své tělesné konstituci a v předmětné obuvi, na kterou byla upozorněna, že není vhodná, vyhodnotit riziko a být ve , Anonymizováno, opatrná, když v obuvi s otevřenou patou dojde snáze k podvrtnutí kotníku než v obuvi uzavřené. Povinností žalobkyně bylo rovněž počínat si v souladu s § 106 odst. 4 písm. c), písm. h) zákoníku práce a dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost a zdraví.

8. Krajský soud v Brně usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , opětovně rozsudek soudu I. stupně se zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem ustanoveného znalce. Setrval na závěru, že žalobkyně dne , datum, v pracovní době a na pracovišti žalované utrpěla úraz, který je třeba posuzovat jako úraz pracovní ve smyslu § 271k zákoníku práce. Žalobkyně vykonávala práci dle pracovní smlouvy, v níž byla její pracovní náplň , Anonymizováno, , Anonymizováno, mj. vymezena tak, že zahrnuje i příjem, balení a odesílání materiálu, výrobků a zboží, prodej výrobků a zboží a další činnosti, které vyplynou z titulu pracovní pozice a potřeby zaměstnavatele. K úrazu došlo krátkodobým působením zevních vlivů, kdy zevním vlivem je i působení vlastní tělesné síly, nezávisle na vůli žalobkyně. Mechanismus úrazu popsaný žalobkyní, že se jí levá noha zachytila do šňůry od , Anonymizováno, , odpovídá lékařským nálezům a jejím poraněním Samotnému úrazovému ději nebyl nikdo přítomen, mechanismus úrazu byl objektivizován znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Bez dalších rozhodných důkazů nelze spekulovat o tom, že k úrazu žalobkyně došlo jiným způsobem. Žalobkyně porušila pokyn nosit vhodnou obuv (pevnou, alespoň tenisky, s plnou špicí). Tento pokyn jí byl dáván opakovaně. Žalobkyně předkládala fotografii obuvi (nazouvák s plnou špicí), kterou dle svého tvrzení nosila na pracovišti. Svědkyně , jméno FO, opakovaně při svém výslechu, stejně jako jednatel žalované, popisovali obuv jako obuv na platformě s otevřenou špičkou a otevřenou patou s páskem přes nárt. Oba tvrzené druhy obuvi nejsou botou typu teniska, nejsou pevnou obuví, kterou měla žalobkyně na pracovišti nosit. Žalobkyně nerespektovala srozumitelný pokyn k nošení vhodné obuvi, nosila obuv s volnou patou. Z provedeného dokazování vyplývá, že neuposlechnutí pokynu k nošení vhodné obuvi mělo vliv na průběh úrazového děje, potažmo i jeho následek, avšak zaměstnavatelem vyžadovaná obuv nemohla s jistotou úrazu zabránit. I v pevné obuvi mohlo k úrazu dojít, avšak méně snáze než v obuvi s volnou patou. Neuposlechnutí pokynu týkajícího se vhodné obuvi je pouze jednou z příčin vzniklé škody. Jestliže se žalobkyně poté, kdy dokončila , Anonymizováno, práce u , Anonymizováno, , začala věnovat dalším činnostem, které byly její pracovní náplní dle pracovní smlouvy, nejedná se o porušení pokynu bezpečnostního, ale pokynu organizačního (vyčkat s balením na příchod svědkyně , jméno FO, ). Možnost, že žalobkyně utrpí pracovní úraz pádem poté, co se jí zachytí noha do šňůry od baleného zboží, lze zahrnout pod běžnou neopatrnost, která není liberačním důvodem.

10. Krajský soud dospěl k závěru, že neuposlechnutí pokynu k nošení vhodné obuvi je pouze jednou z příčin pracovního úrazu, jsou tudíž splněny podmínky pro částečné zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby určil, jakou část škody nese zaměstnanec podle míry svého zavinění. Dále bylo uloženo soudu I. stupně, aby se v dalším řízení zabýval jednotlivými uplatněnými nároky na náhradu škody, co do jejich důvodu a výše.

11. Na tomto místě lze na základě provedeného dokazování před soudy obou stupňů dospět k následujícím skutkovým závěrům ohledně průběhu úrazového děje v rámci, kterého došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně, aniž by bylo nutné tyto jednotlivá skutková zjištění opětovně znovu opisovat, a to z důvodu srozumitelnosti tohoto rozsudku, a protože tato skutková zjištění jsou účastníků řízení dostatečně známa z předcházejícího průběhu řízení.

12. V tomto ohledu lze tedy uzavřít, že žalobkyně vykonávala práci dle pracovní smlouvy, v níž byla její pracovní náplň , Anonymizováno, , Anonymizováno, mj. vymezena tak, že zahrnuje i příjem, balení a odesílání materiálu, výrobků a zboží, prodej výrobků a zboží a další činnosti, které vyplynou z titulu pracovní pozice a potřeby zaměstnavatele. Žalobkyně dne , datum, v pracovní době a na pracovišti žalované utrpěla úraz. K úrazu došlo krátkodobým působením zevních vlivů, kdy zevním vlivem je i působení vlastní tělesné síly, nezávisle na vůli žalobkyně. Mechanismus úrazu popsaný žalobkyní, že se jí levá noha zachytila do šňůry od , Anonymizováno, , odpovídá lékařským nálezům a jejím poraněním Samotnému úrazovému ději nebyl nikdo přítomen, mechanismus úrazu byl objektivizován znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Žalobkyně porušila pokyn nosit vhodnou obuv (pevnou, alespoň tenisky, s plnou špicí). Tento pokyn jí byl dáván opakovaně. Žalobkyně předkládala fotografii obuvi (nazouvák s plnou špicí), kterou dle svého tvrzení nosila na pracovišti. Svědkyně , jméno FO, opakovaně při svém výslechu, stejně jako jednatel žalované, popisovali obuv jako obuv na platformě s otevřenou špičkou a otevřenou patou s páskem přes nárt. Oba tvrzené druhy obuvi nejsou botou typu teniska, nejsou pevnou obuví, kterou měla žalobkyně na pracovišti nosit. Žalobkyně nerespektovala srozumitelný pokyn k nošení vhodné obuvi, nosila obuv s volnou patou.

13. Ve vztahu ke shora vymezeným otázkám (srov. odst. 10), kterými bylo soudu I. stupně se v dalším řízení zabývat, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

14. Soud vzal za prokázané ze zprávy o ambulantním vyšetření, že se žalobkyně dostavila dne , datum, v , Anonymizováno, hod. do , právnická osoba, na ambulanci , Anonymizováno, a popsala, že v práci toho dne upadla a poranila si levé , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , lékař stanovil diagnózu , Anonymizováno, . Předepsal obklady , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , bandáže, žalobkyni byly zapůjčeny , Anonymizováno, a doporučena chůze s odlehčením, klid v lůžku, při bolestech používat Paralen či Ibalgin, přijít na kontrolu za týden.

15. Soud vzal za prokázané z odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, – znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, bodové hodnocení bolestného dle nařízení vlády č. 276/2015 podle položky 1.11 , Anonymizováno, 20 bodů, položky 15.29 , Anonymizováno, 50 bodů, položky 16.17 , Anonymizováno, 30 bodů, celkem bylo znalcem stanoveno bolestné 100 bodů. Z faktury č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec, vyúčtoval právnímu zástupci žalobkyně částku 500 Kč za odborné vyjádření při stanovení bolestného, a to při splatnosti , datum, .

16. Z formuláře rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že , tituly před jménem, , jméno FO, , praktická lékařka, vystavila žalobkyni pracovní neschopnost dne , datum, , podle sdělení žalobkyně lékařka uvedla, že se jedná o pracovní úraz, diagnóza , Anonymizováno, . Podle dalšího dílu tohoto formuláře soud vzal za prokázané, že žalobkyně byla neschopna práce do , datum, . Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti tak má soud za prokázané, že žalobkyně byla práce neschopná od , datum, do , datum, s diagnózou , Anonymizováno, , což je , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

17. Soud vzal za prokázané z poukazu na vyšetření/ošetření ze dne , datum, že žalobkyně byla odeslána na , Anonymizováno, oddělení , právnická osoba, , následně byla provedena , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Podle rozpisu procedur se zjišťuje, kdy a jaké léčebné metody žalobkyně absolvovala.

18. Soud vzal za prokázané ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne , datum, , že žalobkyně se dostavila na ambulanci , Anonymizováno, , právnická osoba, s diagnózou , Anonymizováno, (pozn.: jiná diagnóza než v souvislosti s úrazem) pro , Anonymizováno, Lékařka doporučila , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Soud vzal za prokázané ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne , datum, , že žalobkyně se dostavila na ambulanci , Anonymizováno, , právnická osoba, s diagnózou , Anonymizováno, pro bolestni dolní části zad, bederní krajiny. Lékařka doporučila žalobkyni , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Soud vzal za prokázané z poukazu na vyšetření/ošetření ze dne , datum, , že žalobkyně byla odeslána na , Anonymizováno, za účelem podstoupení léčby , Anonymizováno, .

19. Soud vzal za prokázané z korespondence žalované jako zaměstnavatele odmítavé stanovisko jednatele žalované k pracovnímu úrazu. Žalobkyně podle něj nesplnila svoji oznamovací povinnost, pouze mezi řečí sdělila, že upadla ve , Anonymizováno, , nevyčkala příjezdu jednatele žalovaného a odjela. Žalovaná tedy neměla možnost prošetřit příčiny, okolnosti a následky pádu žalobkyně, případně zapsat tuto událost do knihy pracovních úrazů. Žalobkyně až po několika dnech doručila žalované neschopenku, ze které bylo zřejmé, že lékaři nahlásila pracovní úraz. Žalovaná ale nesouhlasila s tím, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz v pracovním poměru u žalované. Záznam o úrazu, který byl odeslán na pojišťovnu, však vyplnila bez vědomí žalované paní , jméno FO, , která nebyla oprávněna za žalovanou jednat a nebyla ani jeho zaměstnancem. Žalovaná v dopisech žalobkyni zmiňovala, že žalobkyně jí pracovní úraz řádně nenahlásila a neumožnila jí objasnit příčiny a okolnosti úrazu.

20. Soud vzal za prokázané ze svědecké výpovědi paní , jméno FO, , která byla zaměstnankyní žalované od začátku roku , Anonymizováno, do konce roku , Anonymizováno, na pracovní pozici , Anonymizováno, , že organizovala práci na , Anonymizováno, žalované a de facto byla nadřízenou žalobkyně, kterou zaučovala. Žalobkyně se měla starat kvůli , Anonymizováno, především o , Anonymizováno, (výdej faktur, zaznamenávat údaje do účetního systému, přijímat objednávky, provádět inventuru), obsluhovat zákazníky , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; svědkyni , jméno FO, měla s balením pouze pomáhat. Žalobkyně však ne vždy plnila uložené pokyny. Žalobkyně neměla být dne , datum, ve , Anonymizováno, , neboť se předchozího dne se svědkyní domluvily, že žalobkyně připraví pouze faktury, přičemž zboží podle objednávek zabalí až se svědkyní , jméno FO, . V době, kdy mělo dojít k úrazu žalobkyně, svědkyně , jméno FO, nebyla v provozovně žalované z důvodu návštěvy , Anonymizováno, . Cestou se dozvěděla, že žalobkyně upadla, má nějaký úraz, že utíkala ze , Anonymizováno, pro telefon do , Anonymizováno, a zakopla. Svědkyně , jméno FO, jí vyzvala, ať vyčká i příjezdu jednatele žalované, který měl být na cestě. Nicméně žalobkyně nechtěla čekat a kvůli obrovským bolestem odjela k lékaři. Svědkyně , jméno FO, , i když tak do deseti minut přijela na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tak žalobkyně již byla na odchodu, a mezi dveřmi řekla, že si vyvrkla kotník, který ji otekl. Svědkyně , jméno FO, však žádný otok neviděla. Žalobkyně odjela během několika vteřin se svým přítelem. Po chvíli, asi půl hodině, přijel jednatel žalované, a ohledně úrazu nemohli nic zjistit. Jednatel žalovan neprovedl do knihy úrazů žádný záznam, protože nevěděl, co se žalobkyni stalo. Když svědkyně , jméno FO, přišla v předmětný den do , Anonymizováno, , tak se na zemi byly , Anonymizováno, určené k balení. Svědkyně popsala, že ve , Anonymizováno, byly , Anonymizováno, , ve kterých se nacházely , Anonymizováno, vybalené z krabic, krabice se , Anonymizováno, a balící stůl pro expedici. Zboží se balilo buď na tomto balicím stole, anebo na zemi v závislosti na objemu zásilky; objemnější , Anonymizováno, mohl být na podlaze , Anonymizováno, . , Anonymizováno, menší byly zabaleny v , Anonymizováno, obalu, , Anonymizováno, větší byly zabaleny ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Šňůrka u obalu , Anonymizováno, nebo u obalu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla v podstatě stejná, mohla někdy z obalu vylézat. Všechny obaly byly zataženy jedním typem šňůrky, která byla opatřena stahovací sponou. Obaly , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebyly zavazovány na tzv. mašličku. Pokyn zaměstnavatele pro případ úrazu byl, že se má volat jednatele žalovaného. Svědkyně , jméno FO, byla při vzniku pracovního poměru seznámena s předpisy BOZP, podepisovala školení BOZP a základní povinnosti zaměstnanců podepisovala současně s pracovní smlouvou. Žalobkyně dostala od jednatele žalované pokyn, jak má chodit v práci obuta a ošacena. Na pracovišti žalované (v , Anonymizováno, ) byly uvedeny požadavky na pracovního ustrojení a obutí, nacházela se tam i kniha úrazů. Svědkyně , jméno FO, upozorňovala žalobkyni při nástupu do zaměstnání na to, že má ve skladu používat pohodlné oblečení a pevnou obuv, tedy alespoň tenisky, obuv s uzavřenou špičkou. Žalobkyně v práci užívala nevhodnou obuv, tzv. nazouváky - dřeváky s pásky přes nárt.

21. Z doplňujícího výslechu znalce , jméno FO, u odvolacího soudu vzal soud za prokázané, že u pevné kotníčkové obuvi, ale i u klasických tenisek, je daleko menší pravděpodobnost smeknutí a podvrtnutí nohy v oblasti hlezna. Avšak i v tomto druhu obuvi může dojít k tomu, že se osoba zamotá do šňůry a může spadnout, ale úraz může být méně závažný. Dojde-li k zachycení jedné z noh do šňůry a na druhou je došlápnuto, v případě pevné obuvi je možno dopadnout do pevného stoje, kdežto v případě, kdy bude mít osoba na sobě nazouvák, může se pravděpodobněji smeknout. Znalec zdůraznil, že svůj závěr vyjádřil jako pravděpodobnostní, k úrazu mohlo dojít i jinak než zachycením nohy do šňůry , Anonymizováno, , Anonymizováno, , konkrétně tak, že se žalobkyni mohla smeknout pantofle na noze nebo mohla jenom čistě podklouznout a spadnout.

22. Z čestného prohlášení o péči o poškozeného při pracovním úrazu ze dne , datum, bylo prokázáno, že ošetřující osoba pan , jméno FO, se staral o žalobkyni, tedy že po dobu léčení úrazu po pracovním úrazu ze dne , datum, pečoval o poškozenou žalobkyni a její domácnost. Po dobu léčení po úrazu v období od , datum, do , datum, obstarával nákupy, úklid domácnosti, připravoval stravu, pomáhal žalobkyni s osobní hygienou, případně ji doprovázel k lékařům a na nezbytné cesty. Doba této péče trvala 63 dní a byla poskytována v průměru rozsahu 5 – 6 hodin denně. Z výše uvedeného připadalo 1 hodina/den na nákupy, 1 hodina/den na úklid domácnosti, 2 hodiny/den na přípravu stravy, 1 hodina/den na pomoc s osobní hygienou a 1 hodina/den na jiný druh péče. Lékařka potvrdila, že zdravotní stav poškozené žalobkyně nutně vyžadoval v období , datum, až , datum, péči druhou osobou v rozsahu průměrně 5 hodin denně. Celková doba léčení byla od , datum, do , datum, , doba pracovní neschopnosti byla od , datum, do , datum, .

23. Soud vzal ze svědecké výpovědi pana , jméno FO, - druha žalobkyně, za prokázané, že s žalobkyní žije , Anonymizováno, let. Je zaměstnán jako , Anonymizováno, s pracovní dobou od , Anonymizováno, hod. do , Anonymizováno, hod. v běžném pracovním týdnu pondělí až pátek. Do práce vzdálené asi , Anonymizováno, km od bydliště jezdí každý den autem. Žalobkyně mu dne , datum, zavolala kolem , Anonymizováno, do práce s tím, že si vymkla nohu, že si ve , Anonymizováno, zamotala nohu do nějaké šňůry a upadla, jestli bych pro ni mohl přijet a odvézt ji do nemocnice. Když přijel za žalobkyní na její pracoviště do , právnická osoba, , tak již viděl její nateklý kotník pravé nohy a noha už tzv. začala chytat barvu. Přijel pro ni po , Anonymizováno, hodině, měla nohu oteklou, byla tam i paní , jméno FO, , které se ptal, co se stalo. Odpověděla, že přišla chvíli před ním, že jednateli žalovanému volala, že knihu úrazů a docházkovou knihu nemají. Naložil žalobkyni do auta, odvezl ji do nemocnice, počkal na vyšetření, odvezl jí domů a vrátil se do práce. Ve stejný den odpoledne předal paní , jméno FO, neschopenku. Svědek , jméno FO, uvedl, že přerušení pracovní doby dne , datum, lze ověřit z elektronického docházkového systému jeho zaměstnavatele (společnost , právnická osoba, . , adresa, ). Dne , datum, opustil své pracoviště v , Anonymizováno, hod., vrátil se na pracoviště zpět v rozmezí , Anonymizováno, až , Anonymizováno, hod. a z pracoviště po ukončení práce odešel asi , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, hod. S neschopenkou se na pracoviště žalobkyně dostavil někdy mezi , Anonymizováno, -, Anonymizováno, hod. Žalobkyni po úraze vozil ven kvůli kontrolám u lékaře a rehabilitacím, po období cca jednoho až dvou měsíců. Doprovod žalobkyně k lékaři v jeho elektronické docházce není vyznačen, protože nepřerušil práci, ale přišel na pracoviště později a pak v práci zůstal déle, což je vyznačeno v docházce. První stranu čestného prohlášení o péči o poškozeného při pracovním úrazu ze dne , datum, vypisovala celou včetně hodin denně za nákup žalobkyně, druhou stranu vypisoval on a připojil podpis. Nakupoval denně jednu hodinu v , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, a dále ve , Anonymizováno, , a to pečivo, ale i maso, zeleninu, potraviny sobě do práce. Denně musel vysát, vytřít, umýt nádobí, vyprat si věci z práce. Příprava stravy zahrnovala nejenom vaření, ale také denní rozdělení potravin pro žalobkyni do lednice.

24. Z evidence docházky , jméno FO, , druha žalobkyně, který je zaměstnanec společnosti , právnická osoba, ., vzal soud za prokázanou pracovní dobu jmenovaného v období , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , tedy především začátek pracovní doby, konec pracovní doby, případné přerušení pracovní doby, čerpání dovolené, dobu nemoci, náhradního volna, odchodu z pracoviště k lékaři, soukromého odchodu atd. Dne , datum, jmenovaný vyznačil příchod na pracoviště v , Anonymizováno, hod. a odchod z pracoviště ve , Anonymizováno, hod. Žádný jiný odchod z pracoviště uvedeného dne, ať již soukromý, nebo jako doprovod k lékaři nebyl v evidenci docházky vyznačen. Stejně tak v dalších dnech celého období není v evidenci docházky jmenovaného vyznačeno přerušení pracovní doby v důsledku odchodu k lékaři anebo odchodu z pracoviště z jiných důvodů. Je patrné, že v uvedeném období jmenovaný čerpal dovolenou dne , datum, , ve dnech , datum, . až , datum, , dne , datum, , dne , datum, a ve dnech , datum, . a , datum, . Soud z této evidence pracovní doby nevzal za prokázané, že by , jméno FO, vyznačil v evidenci docházky přerušení pracovní doby, tedy dle evidence pracovní dobu nepřerušil např. za účelem doprovodu žalobkyně k lékaři.

25. Z doplňujícího výslechu svědka , jméno FO, na jednání soudu dne , datum, soud zjistil, že jeho manželka je , Anonymizováno, . V době její pracovní neschopnosti musel nakoupit a uvařit. 1x – 2x týdně musel vyprat a uklidit s tím, že žalobkyni dále doprovázel na toaletu, pomáhal jí s hygienou. Musel jí pomáhal i do vany a přidržovat vzhledem k tomu jejímu zranění. Ve vztahu k běžnému stavu věcí svědek uvedl, že když je žalobkyně zdravá, tak vaří spíše ona, on vařil občas jídal jako guláš, vývar, občas něco upeče. Co se týče praní, tak o to se běžně stará žalobkyně, úklid zase dělá běžně svědek. I v době její pracovní neschopnosti uklízel 1x – 2x týdně. V běžném stavu věci nákup vybírá žalobkyně a svědek to odnese domů. Ohledně náročnosti přípravy stravy svědek uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobkyně je , Anonymizováno, , tak ta jídla připravoval s ohledem na ty její potřeby. Např. když byla večeře, tak vařil polévku. Oba si polévku dali, nicméně svědek si ji musel dále ochutit. Ohledně dne úrazu svědek uvedl, že žalobkyně mu volala, on ji odvezl do nemocnice, pak ji odvezl domů a pak jel do práce. Ve vztahu k přerušení pracovní doby svědek uvedl, že to měl v práci domluvené na základě ústní dohody s , Anonymizováno, , kdy sice u nich v práci je docházkový systém kontrolován, ale on mohl odejít, aniž by si to zaznačil s tím, že ty , Anonymizováno, byly mezi , Anonymizováno, hod a vozil žalobkyni k , Anonymizováno, , pak k obvodnímu lékaři. Spočívalo to v tom, že ji vyzvedl, odvezl k lékaři, doprovodil k ordinaci, tam počkal, poté ji odvezl domů. Domluva byla, že si to poté naddělával po těch půlhodinách, což znamenalo, že končil zhruba ve , Anonymizováno, , kdy běžně jsem končíval , Anonymizováno, hodin. Ve vztahu k péči o žalobkyni svědek uvedl, že to bylo náročné, že byl unavený psychicky i fyzicky. K popisu běžného dne, kdy vezl žalobkyni k lékaři svědek uvedl, že přišel do práce v těch , Anonymizováno, hodin. Po nějaké době vyrazil domů pro žalobkyni, což mu zabralo asi , Anonymizováno, minut, pak , Anonymizováno, minut z domu do nemocnice. V těch časech, byl velký provoz. Pak zhruba , Anonymizováno, minut trvala ta , Anonymizováno, , pak , Anonymizováno, minut domů a cca , Anonymizováno, minut do práce. Naddělal to po těch , Anonymizováno, minutách, někdy býval fyzicky v práci i soboty bez označení v docházce.

26. Ve vztahu k části svědecké výpovědi svědka , jméno FO, ohledně doprovodům žalobkyně k lékaři má soud za to, že jeho výpověď byla nepřesvědčivá. Svědek působil během své opakované výpovědi u soudu dne , datum, , kdy měl vysvětlit rozpory skutkových zjištění ze své docházky a svými sděleními při první svědecké výpovědi, značně nervózně. Při první svědecké výpovědi svědek , jméno FO, uvedl, že doprovod žalobkyně k lékaři v jeho elektronické docházce není vyznačen, protože nepřerušil práci, ale přišel na pracoviště později a pak v práci zůstal déle, což je vyznačeno v docházce. Nicméně z jeho docházky bylo dle soudu zjištěno, že v rozhodném období nikdy později (tj. po , Anonymizováno, hod.) do práce nepřišel, rovněž ani nekončil významně později, což je v rozporu i se zjištěním ohledně začátků , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, hod. Pravidelně končil mezi , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , tj. nikoliv významně později. V rámci své druhé svědecké výpovědi přišel s verzí, že nechodil později, ale chodil do práce na , Anonymizováno, hod., že to měl v práci domluvené na základě ústní dohody s , Anonymizováno, , kdy sice u nich v práci je docházkový systém kontrolován, ale on mohl odejít, aniž by si to zaznačil. Následně si vše naddělával po půlhodinách. K tomu lze uvést, že z jeho popisu doprovodu vyplynulo, že jeden doprovod trval cca 2 hodiny, což se ve vztahu k naddělávání po půlhodinách rovněž jeví jako nevěrohodné. Stejně jako další tvrzení, že měl být v práci o víkendech, aniž by si to zaznačil do docházky, což u první výpovědi vůbec neuváděl.

27. Lze uzavřít, že z jeho výpovědi vzal soud za prokázaný pouze jeho doprovod žalobkyně k lékaři dne , datum, , což koresponduje s ostatními provedenými důkazy (účastnická výpověď žalobkyně, výpověď svědkyně , jméno FO, ). Dále lze mít za prokázané konkrétní průběh jeho péče o žalobkyni v době její pracovní neschopnosti.

28. Soud vzal z účastnického výslechu žalobkyně za prokázané, že se její pracoviště nacházelo v , adresa, , v , Anonymizováno, . patře. , Anonymizováno, žalovaného zahrnovala , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ze které se vcházelo do , Anonymizováno, . Žalobkyně dne , datum, odjížděla z domu do práce v , Anonymizováno, hod., na pracovišti byla zhruba v , Anonymizováno, hod., pracovní dobu měla od , Anonymizováno, hod. Podle žalobkyně bylo ten den náledí a poprašek sněhu. Přístup do , Anonymizováno, . patra , Anonymizováno, nebyl nijak ošetřen, klouzalo to, povrch byl hladký, betonový. Šla nahoru po schodech, které byly posypány. Prostor před , Anonymizováno, , resp. prostor , Anonymizováno, . patra , Anonymizováno, posypán nebyl, tak šla při kraji zdi, aby se mohla přichytávat. Po příchodu na pracoviště se převlékla, přezula, spustila , Anonymizováno, a vytiskla objednávky, pak šla do , Anonymizováno, zabalit zboží. Od paní , jméno FO, měla na ten den konkrétní pokyny, a to ať vytiskne objednávky a začne zboží balit. Ve , Anonymizováno, byla tak třičtvrtě hodiny, do , Anonymizováno, šla zhruba kolem , Anonymizováno, hod. Úraz se jí stal kolem , Anonymizováno, hod. Při balení třetího balíku ve skladu provozovny se jí zamotala noha do šňůrky od , Anonymizováno, , tedy při chůzi zachytila nohou o vyčnívající šňůrku od , Anonymizováno, , upadla, vymkla si kotník a , Anonymizováno, . Zvedla se, dělalo se jí špatně, noha jí začala natékat. Zrovna volal jednatel žalovaného na služební telefon, oznámila mu, že spadla, on jí sdělil, že nemůže hned přijet, že dorazí až kolem , Anonymizováno, . hodiny. Ptala se, zda může zavolat svému příteli (rozuměj , jméno FO, ). Přítel žalobkyně dorazil po , Anonymizováno, . hodině, okolo , Anonymizováno, hod. Svědkyně , jméno FO, , která ten den dorazila na pracoviště zhruba mezi , Anonymizováno, hod. a , Anonymizováno, hod., viděla zranění žalobkyně. Žalobkyně se po návratu z nemocnice neúspěšně pokoušela telefonicky spojit s jednatelem žalované. S jednatelem žalované mluvila až v , Anonymizováno, , kdy odevzdala klíče od , Anonymizováno, . Písemně s ním však komunikovala již v , Anonymizováno, poté, co dostala informace na inspektorátu práce. Blíže vše popsala telefonicky a e-mailem paní , jméno FO, – , Anonymizováno, žalované, na kterou dostala kontakt od paní , jméno FO, . Žalobkyně měla bezprostředně po úrazu značné bolesti. Po ošetření v nemocnici byla bolest kvůli otoku kotníku ještě horší, obinadlem jí stáhli kotník i koleno, dostala , Anonymizováno, a přítel ji zavezl domů. Žalobkyně měla rehabilitace obden v , Anonymizováno, . V prvních dvou týdnech po úrazu měla žalobkyně bolesti a nemohla se vůbec hýbat, pokud brala prášky a nohu ledovala, tak bolest byla menší. Po čtrnácti dnech se již žalobkyně pohybovala o berlích. Přítel žalobkyně většinou doma nevaří, ptal se, co má nakoupit. Časy uvedené v předmětném čestném prohlášení byly vyplněny praktickou lékařkou žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a to tak, že žalobkyně vyplnila generálie, hodiny vyplnila lékařka podle sdělení žalobkyně. Přítel, který u vyplňování formuláře lékařkou nebyl, prohlášení následně podepsal. Žalobkyně nebyla poučena žalovanou o tom, co dělat, když se jí na pracovišti stane úraz, nebyla seznámena s tzv. traumatologickým havarijním plánem. V daný den se na pracovišti nenacházela kniha úrazů.

29. Z výplatních lístků žalované za měsíce , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (č. l. 322) vzal soud za prokázané, že v měsíci , Anonymizováno, žalobkyně odpracovala , Anonymizováno, dnů, , Anonymizováno, hodin, její hrubá mzda činila , částka, , v měsíci , Anonymizováno, odpracovala , Anonymizováno, dnů, , Anonymizováno, hodin, její hrubá mzda činila , částka, , v měsíci , Anonymizováno, odpracovala 0 dnů, 0 hodin, její hrubá mzda činila 0 Kč, obdržela náhradu 2 071 Kč. Z potvrzení o vyplacený dávkách nemocenského pojištění (č. l. 323) vzal soud za prokázané, že žalobkyně za období od , datum, do , datum, obdržela celkem částku , částka, .

30. Soud považoval shora provedené dokazování za dostatečné, a proto rozhodl, že další dokazování prováděno nebude, a to především ve vztahu k navrhovanému opakovanému výslechu znalce i jednatele žalované. Ohledně znalce lze uvést, že ten byl opakované slyšen, přičemž opětovně byl slyšel u jednání před krajským soudem a z jeho závěrů lze pro právní posouzení věci vycházet. Skutková zjištění v tomto rozsahu hodnotil soud jako dostatečná, a proto jeho opětovný výslech soud vyhodnotil jako nadbytečný. Co se týče výslechu jednatele žalované, tak ten byl navrhován ke skutkovému tvrzení v podobě pokynu balení , Anonymizováno, na stole, nicméně dle soudu bylo ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, prokázáno, že zboží se balilo buď balicím stole, anebo na zemi v závislosti na objemu zásilky; objemnější , Anonymizováno, mohl být na podlaze , Anonymizováno, . Dle soudu i tento důkazní návrh byl nadbytečný, protože se prokázala jiná skutková verze, tj. balení na stole i na zemi.

31. Co se týče závěru o skutkové stavu věci, tak ohledně průběhu úrazového děje lze na tomto místě odkázat na závěry uvedené v bodu 12 tohoto rozsudku. U žalované bylo stanoveno bolestné za pracovní úraz v hodnotě 100 bodů (za posudek žalobkyně uhradila 500 Kč). Pro výpočet náhrady ztráty na výdělku jsou rozhodné skutečnosti zjištěné v bodě 29 tohoto rozsudku. Dne , datum, nynější manžel žalobkyně , jméno FO, ji vyzvedl k žalované a doprovázel ji k lékaři, přičemž následně o ni v době pracovní neschopnosti do , datum, pečoval a vykonával činnosti uvedené čestném prohlášení ze dne , datum, . Jeho doprovody žalobkyni k lékaři na léčebné procedury naopak dle soudu prokázány nebyly, jak vyplývá z podrobného odůvodnění v bodě 26 tohoto rozsudku.

32. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

33. K úrazu žalobkyně došlo dne , datum, , věc je třeba po právní stránce posoudit podle zákoníku práce účinného k tomuto datu.

34. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

35. Podle § 273 odst. 1 zákoníku práce plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

36. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném v rozhodné době zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo majetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

37. Podle § 269 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

38. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzala, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

39. Podle § 270 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odst. 1 písm. a/ a b/ a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b), protože si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

40. Podle § 270 odst. 3 zákoníku práce zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odst. 2 písm. b/ je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.

41. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu anebo odměny z dohody.

42. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Dle odst. 2 téhož ustanovení vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

43. Podle § 271d zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

44. Podle ustanovení § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (srov. ustanovení § 353 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Podle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce (srov. ustanovení § 356 odst. 1 a 2 zákoníku práce).

45. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

46. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že podaná žalobu je částečně důvodná.

47. Soud má v souladu se závazným právním názorem krajského soudu za to, že v projednávané věci žalobkyně v pracovní době dne , datum, utrpěla pracovní úraz při plnění pracovních úkolů ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce. Ohledně průběhu a popisu úrazového děje lze odkázat na bod 12 tohoto rozsudku. Závěr o tom, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz, nelze zpochybňovat následným jednáním žalobkyně, kdy nepostupovala podle pracovního řádu a nespolupracovala při prošetření úrazu.

48. Dle soudu žalovaná jako zaměstnavatel žalobkyně v řízení prokázala, že žalobkyně svým zaviněním porušila pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s ním byla řádně seznámena a jeho dodržování bylo soustavně vyžadováno a kontrolováno ve smyslu § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Žalobkyně porušila pokyn nosit vhodnou obuv (pevnou, alespoň tenisky, s plnou špicí). Tento pokyn jí byl dáván opakovaně. Z provedeného dokazování vyplývá, že neuposlechnutí pokynu k nošení vhodné obuvi mělo vliv na průběh úrazového děje, potažmo i jeho následek, avšak zaměstnavatelem vyžadovaná obuv nemohla s jistotou úrazu zabránit. I v pevné obuvi mohlo k úrazu dojít, avšak méně snáze než v obuvi s volnou patou. Neuposlechnutí pokynu týkajícího se vhodné obuvi je pouze jednou z příčin vzniklé škody. Jestliže se žalobkyně poté, kdy dokončila , Anonymizováno, , začala věnovat dalším činnostem, které byly její pracovní náplní dle pracovní smlouvy, nejedná se o porušení pokynu bezpečnostního, ale pokynu organizačního (vyčkat s balením na příchod svědkyně , jméno FO, ). Možnost, že žalobkyně utrpí pracovní úraz pádem poté, co se jí zachytí noha do šňůry od baleného zboží, lze zahrnout pod běžnou neopatrnost, která není liberačním důvodem.

49. Dle soudu naopak není důvodná námitka žalované, že žalobkyně porušila další bezpečnostní pokyn spočívající v tom, že , Anonymizováno, měly být baleny pouze na stole. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že zboží se balilo buď balicím stole, anebo na zemi v závislosti na objemu zásilky; objemnější , Anonymizováno, mohl být na podlaze , Anonymizováno, .

50. Podle § 270 odst. 3 zákoníku práce zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění. Dle soudu žádná jiná příčina vzniklého úrazu, než použití nevhodné obuvi nebyla v řízení zjištěna. Z doplňujícího výslechu znalce , jméno FO, u odvolacího soudu lze mít za prokázané, že u pevné kotníčkové obuvi, ale i u klasických tenisek, je daleko menší pravděpodobnost smeknutí a podvrtnutí nohy v oblasti hlezna. Dojde-li k zachycení jedné z noh do šňůry a na druhou je došlápnuto, v případě pevné obuvi je možno dopadnout do pevného stoje, kdežto v případě, kdy bude mít osoba na sobě nazouvák, může se pravděpodobněji smeknout. Dle soudu žalovanou určená míra spoluzavinění žalobkyně v míře 50 % lze dle soudu hodnotit jako přiměřená a odůvodněná zjištěným skutečnostem ohledně vzniku pracovního úrazu. Je to totiž pravděpodobné, že pokud by žalobkyně respektovala pokyn žalované k nošení pevné kotníčkové obuvi, tak by buď k podvrtnutí nohy v oblasti hlezna nedošlo, nebo by následky byly menšího rozsahu. Nicméně nelze dospět ani k závěru, že by pevná kotníčková obuv vznik úrazu zcela vyloučila. Proto dle soudu spoluzavinění žalobkyně v rozsahu 50 % je s ohledem na okolnosti projednávané věci spravedlivé a odpovídá zjištěným skutečnostem.

51. Soud proto jednotlivé přiznané uplatněné nároky žalobkyně na náhradu škody a nemajetkové újmy ponížil na jednu polovinu.

52. V důsledku podvrtnutí hlezna při zamotání do šňůry od , Anonymizováno, při plnění pracovních úkolu utrpěla žalobkyně nemajetkovou újmu.

53. Žalobkyně požadovala nahradit v důsledku vzniklé odpovědnosti žalované nemajetkovou újmu v podobě bolestného ve smyslu § 271c zákoníku práce a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve smyslu § 271a odst. 1 zákoníku práce. Dále požadovala úhradu nákladů spojených s péčí o její osobu.

54. Náhrada za bolest se odškodňuje nemajetková újma vzniklá v souvislosti s poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Úprava těchto dílčích nároků je v zákoníku práce provedena jen co do základu rámcově tak, že stanoví, že tyto nároky se poskytují jednorázově, že se poskytují „nejméně“ ve výši (tj. v minimálně zaručené výši) stanovené právním předpisem (tím je nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) a že takto stanovenou výši odškodnění může soud přiměřeně zvýšit (§ 271s).

55. Odškodnění žalobkyně za bolestné bylo vyčísleno na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“), které v pracovněprávních vztazích zachovává bodový systém výpočtu náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Podle tohoto nařízení vlády tedy znalec stanoví náhradu za bolest.

56. V projednávané věci znalec bolestné celkem vyhodnotil na 100 bodů x 250 Kč/bod, což celkem činilo 25 000 Kč. Soud má za to, že k vyčíslení nemajetkové újmy došlo ze strany znalce (lékaře) v souladu a dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Jakékoliv okolnosti pro zvýšení této újmy ze strany žalobkyně tvrzeny nebyly, nebyly požadovány, a proto se tímto soud ani nezabýval. Žalovaná proti způsobu vyčíslení bolestného nebrojila.

57. Žalobkyně dále požadovala uhradit částku 500 Kč za uhrazené znalečné, přičemž tento nárok soud rovněž vyhodnotil jako oprávněný, a to dle § 513 o. z. jako náklad spojený s uplatněním pohledávky.

58. U náhrady ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti soud postupoval následujícím způsobem. Musel zohlednit, že žalobkyně u žalované před pracovním úrazem odpracovala pouze , Anonymizováno, měsíce (, Anonymizováno, ).

59. Rozhodné období pro určení výše průměrného výdělku bylo tedy toto období. Za toto období žalobkyně dosahovala výdělku v měsíci , Anonymizováno, hrubá mzda , částka, , v měsíci , Anonymizováno, hrubá mzda ve výši , částka, , přičemž odpracovala za tyto měsíce celkem 336 hodin. Průměrný hodinový výdělek tak činil 87,26 Kč. A průměrný měsíční výdělek tak činí v souladu s ustanovením § 356 odst. 1 a 2 zákoníku práce 15 177 Kč (87,26 x 40x 4,348).

60. Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce stanovil soud dle § 271a zákoníku práce tak, že od průměrného výdělku žalobkyně za požadované 3 měsíce a 1 jeden den (15 177 Kč x 3 + 699 Kč = 46 230 Kč) odečetl dávky nemocenského pojištění, které byly žalobkyni vypláceny ve výši , částka, a náhradu ze strany zaměstnavatele ve výši , částka, . Náhrada za ztrátu na výdělku dle soudu tedy činila 23 985 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalobkyně byla požadovaná částka ve výši 23 508 Kč, tak ji soud přiznal částku dle jejího žalobního požadavku ve výši 23 508 Kč.

61. Co se týče uplatněného nároku na náhradu nákladů za péči o osobu žalobkyně ze strany manžela , jméno FO, , tak soud v projednávané věci aplikoval § 271d zákoníku práce. Zákon neuvádí, co se těmito náklady rozumí. Z povahy věci vyplývá, že to mohou být jakékoliv náklady vynaložené v souvislosti s úkony, které přispívají ke zlepšení či úpravě následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za předpokladu, že byly vynaloženy účelně. Mohou to být i obecně náklady související s přibráním ošetřovatele. Tuto péči však místo profesionální ošetřovatele může vykonávat i osoba blízká. Při posuzování důvodnosti této části žalobou uplatněného nároku je rozhodné, zda se rozsah činnosti osoby blízké vymyká běžné a standardní rodinné spolupráci, solidaritě a přirozené bezplatné péči (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9.2016, sp. zn. 25 Cdo 786/2016).

62. Žalobkyně v tomto ohledu požadovala náhradu za péči o její osobu po dobu léčení po úrazu v období od , datum, do , datum, , kdy její manžel , jméno FO, obstarával nákupy, úklid domácnosti, připravoval stravu (specifickou pro žalobkyni , Anonymizováno, ), pomáhal žalobkyni s osobní hygienou, případně ji doprovázel k lékařům a na nezbytné cesty. Doba této péče trvala , Anonymizováno, dní a byla poskytována v průměru rozsahu 5 – 6 hodin denně. Z výše uvedeného připadalo 1 hodina/den na nákupy, 1 hodina/den na úklid domácnosti, 2 hodiny/den na přípravu stravy, 1 hodina/den na pomoc s osobní hygienou a 1 hodina/den na jiný druh péče.

63. Při posuzování uvedeného nároku (tj. důvodnosti a časového rozsahu) vycházel soud především z časové rozsahu vymezeného v čestném prohlášení a ze svědecké výpovědi manžela žalobkyně , jméno FO, . Soud vzal za prokázané, že shora uvedené úkony manžel žalobkyně skutečně vykonával, jelikož povaha pracovního úrazu jistou péči o žalobkyni vyžadovala. Pokud však žalobkyně tvrdila, že manžel uklízel každý den, tak z doplňující svědecké výpovědi jejího manžela bylo naopak prokázáno, že v době její pracovní neschopnosti uklízel 1x – 2x týdně. Ohledně přípravy stravy, tak bylo z jeho doplňující svědecké výpovědi prokázáno, že žalobkyně je , Anonymizováno, . Proto jídla připravoval s ohledem na ty její potřeby. Pokud vařil k večeři polévku, tak málo ochucenou. Oba si polévku dali, nicméně svědek si ji musel dále ochutit.

64. Při zohlednění konkrétních okolností projednávané věci soud dospěl k závěru, že úkony v podobě každodenních nákupů, úklidu (1x až 2x týdně), přípravy stravy (včetně jejího dalšího dochucování) nelze hodnotit jako úkony, které by se vymykaly běžné a standardní rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. Je zcela běžné, aby v rodinné domácnosti jeden člen domácnosti zajišťoval nákupy sám, případně jednou za týden uklidil domácnost a připravoval pro druhého stravu. Pokud to měl svědek , jméno FO, zajišťovat po dobu pouze 2 měsíců, neshledává na tom soud nic mimořádného, nadstandardního, co by přesahovalo přirozenou bezplatnou péči o druhého člena domácnosti. Bylo prokázáno, že uvedené úkony (nákup, úklid, strava) se týkaly rovněž manžela žalobkyně jako člena domácnosti a nebyly jen ve prospěch samotné žalobkyně. Je zcela běžné a přirozené, že v určitých rodinných situacích se jeden člen domácnosti stará třeba více než je běžné při péči o druhou osobu. Soud neshledal ani nic mimořádného na přípravě stravy pro , Anonymizováno, . Ve speciálním dochucování soud nic mimořádného neshledává. Co se týče speciálních příprav a rozdělení do krabiček, tak k tomu ze svědecké výpovědi nebylo prokázáno ničeho.

65. Částečně důvodný soud shledal tento nárok ohledně péče manžela žalobkyně o její osobu týkající se jeho pomoci s osobní hygienou žalobkyně, tj. její pomoci při návštěvě toalety či pomoci při sprchování. Ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že žalobkyni doprovázel na toaletu, pomáhal jí s hygienou (musel jí pomáhat i do vany a přidržovat vzhledem k tomu jejímu zranění). V tomto rozsahu se činnost manžela žalobkyně jako osoby blízké dle soudu vymyká běžné a standardní rodinné spolupráci, přičemž tato péče směřovala v pomoci výlučně pro žalobkyni. Rovněž uvedená činnost je vymezena i v § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 505/2006 Sb. týkající se pomoci s osobní hygienou. Dle § 5 odst. 2 stejné vyhlášky činí maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence 130 Kč za hodinu. Požadovaný rozsah uvedené činnosti ve výši 1 hodina denně po dobu 63 dnů s ohledem na konkrétní pracovní úraz žalobkyně soud považoval za přiměřený a v tomto ohledu úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. dospěl k výši přiznané částky za takovou péči v částce 8 190 Kč (63 x 130 Kč). V této souvislosti se tedy jedná o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, jíž by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě ve smyslu výčtu obsaženého ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného (srov. závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3740/2020).

66. Co se týče nárokovaných doprovodů žalobkyně k lékaři ve smyslu § 5 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 505/2006 Sb. ze strany jejího manžela, tak soud uznal za oprávněný pouze ten, kdy žalobkyni manžel vyzvedl u žalované po pracovním úrazu a odvezl jí k lékaři. Rovněž tato činnost manžela žalobkyně jako osoby blízké se dle soudu vymyká běžné a standardní rodinné spolupráci, přičemž tato péče směřovala v pomoci výlučně pro žalobkyni. Dle soudu dne , datum, žalobkyni její manžel vyzvedl u žalované a odvezl ji k lékaři a poté ji odvezl domů. Uvedené bylo dle soudu prokázáno z vícero provedených důkazů, mezi nimiž nebyly žádné rozpory. Jednalo o účastnický výslech žalobkyně, svědecké výpovědi manžela žalobkyně, svědkyně , jméno FO, a zprávy o ambulantním vyšetření. Požadovaná 1 hodina za 130 Kč byla dle soudu přiměřená a oprávněná i dle shora uvedené výkladu. Ve zbytku požadovaných doprovodů soud svědku , jméno FO, neuvěřil, což soud podrobně rozebral v bodě 26 tohoto rozsudku.

67. Soud tak považoval žalobou uplatněný nárok důvodný v části požadovaného bolestného ve výši 25 000 Kč, nákladů na posudek 500 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 23 508 Kč a péči o žalobkyni ve výši 8 320 Kč. Celkem tedy 57 328 Kč. Pokud však soud uznal podíl žalobkyně na pracovním úrazu ve výši 50 %, ponížil uvedenou částku na 28 664 Kč. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 664 Kč se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě výrokem II. v tomto rozsahu částečně vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

68. Ve zbytku byl požadovaný nárok žalobkyně dle shora podaného výkladu nedůvodný, a proto jej v části uplatněného nároku ve výši 61 294 Kč společně s příslušenstvím výrokem III. zamítl.

69. Výrok IV. o nákladech řízení jak před soudem I. stupně tak o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř a ve spojení § 146 odst. 2 o. s. ř.

70. Část nároku žalobkyně týkající se nákladů za péči je dle soudu nárokem, kde výše přiznané částky záleží na úvaze soudu ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V projednávané věci se výše přiznané částky v tomto rozsahu pro žalobkyni odvíjela od úvahy soudu, a proto ji v tomto rozsahu považoval za plně úspěšnou, tj. v rozsahu částky 40 950 Kč. Ohledně zbývajících nároků dle soudu byla žalobkyně úspěšná na základě provedeného dokazovaná a výše přiznaného plnění nezáviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Zde tedy byl úspěch žalobkyně do částky 24 504 Kč. Žalobkyně byla neúspěšná ohledně částky 12 342 Kč, kde žalobu vzala zpět a zavinila tak v této části zastavení řízení dle výroku I. tohoto rozsudku. Dále byla neúspěšná ve zbytku požadované částky ve výši 24 504 Kč. Úspěch žalobkyně tady celkem činil 65 454 Kč (64 %) a neúspěšná byla do částky 36 846 Kč (36 %). Dle soudu vzniklo žalobkyni dle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě zásady odečítání neúspěchu a úspěchu ve věci právo na náhradu 28 % účelně vynaložených nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím.

71. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastoupení ve výši 3 580 Kč/úkon – 4 úkony, tj. 14 320 Kč, resp. po rozšíření žaloby ve výši 5 220 Kč/úkon – 17 úkonů, tj. 88 740 Kč, resp. po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 4 700 Kč/úkon – 3 úkony, tj. 14 100 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, replika a rozšíření žaloby, účast na jednání před soudem dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne 20. 3. 2019, účast na jednání před soudem dne , datum, (2 úkony – jednání delší než 2 hodiny), účast na jednání před soudem dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne 22. 1. 2020, účast na jednání před soudem dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne 28. 2. 2020, účast na jednání před soudem dne , datum, , odvolání, vyjádření ve věci samé ze dne 11. 1. 2021, účast na jednání před soudem dne , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, , odvolání ze dne 21. 12. 2021, účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, , účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne 5. 3. 2023, účast na jednání před soudem dne , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, (2 úkony – jednání delší než 2 hodiny) – celkem 24 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 7 200 Kč. Dále má zástupce žalobkyně nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, ve výši 26 116 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení tvoří celkem částku 150 476 Kč, poměrná část ve výši 28 % činí částku ve výši 42 133,28 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 42 133,28 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Požadovaný další úkon před podáním žaloby soud považoval za neúčelně vynaložená náklad, jelikož žalobkyni přiznal už odměnu a paušál za předžalobní výzvu. Na tomto místě soud rovněž uvádí, že neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. jak navrhovala žalovaná, a to s ohledem na skutečnost, že se žalovaná v projednávané věci aktivně bránila nároku žalobkyně (již ve fázi před podáním žaloby), který byl shledán částečně důvodný, a proto nelze přisvědčit argumentaci o vyvolání sporu ze strany žalobkyně. Ohledně tvrzení, že žalovaná je malou společností a její zátěži, tak soud uvádí, že u žalované zůstalo pouze u tohoto obecného tvrzení bez konkrétních tvrzení ohledně majetkových poměrů žalované.

72. Výroky V a VI jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Shora uvedenému nároku žalobkyně bylo částečně vyhověno (28 664 Kč), ve zbylém nároku byla žalobkyně neúspěšná (73 636 Kč). Proto je žalobkyně povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného v rozsahu svého neúspěchu (72 %). Řízení ve věci odškodnění pracovního úrazu je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků (srov § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), to se však neuplatní pro účely hrazení nákladů státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Zbylou část náhrady nákladů státu nese v rozsahu svého neúspěchu žalovaná (28 %).

73. Znalečné bylo vyplaceno , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, v celkové výši 5 950 Kč na základě usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a proto je žalobkyně povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného částku 4 284 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V). Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného částku 1 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI).

74. Výrok VII. je odůvodněn ustanovením § § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně byla od hrazení soudních poplatků osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích. Shora uvedenému nároku žalobkyně bylo částečně vyhověno, žalovaná byla v řízení částečně neúspěšná, a proto jí ze strany soudu byla uložena povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení spojených s částí neuhrazených soudních poplatků. Soudní poplatek se vyměřuje se z té částky, která byla žalobkyni rozhodnutím soudu přiznána (srov. výkladové stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 68/95 k zákonu o soudních poplatcích). V daném případě bylo žalobě vyhověno ohledně částky 28 664 Kč. Proto byl soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení vyměřen z částky 28 664 Kč, což dle sazebníku poplatků odpovídá poplatku 1 434 Kč. Ve stejné výši byl soudní poplatek vyměřen i za první odvolací řízení. Podle výsledku sporu tedy žalované vznikla poplatková povinnost ve výši 2 868 Kč (2 x 1 434 Kč). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).