14 C 170/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 7 113,74 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 113,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 7 000 Kč z titulu dlužné smluvní pokuty vyúčtované za předčasné ukončení smlouvy žalovanou a dále zaplacení částky ve výši 113,74 Kč z titulu dlužných částek za pronájem modemu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, pokud jde o dlužnou smluvní pokutu, neboť dle jejího názoru odporuje dobrým mravům, je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, a to konkrétně žalované strany. Pokud jde o vyúčtovanou dlužnou částku za pronájem modemu ve výši 113,74 Kč, tak tu nijak nerozporuje. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav. Na žalobkyni [právnická osoba] jako na nástupnickou společnost přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění zanikající společnosti [právnická osoba], a to ke dni 1. 4. 2020, tím je dána aktivní legitimace žalobkyně, uvedená skutečnost byla prokázána z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne 12. 9. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Smluvní strany si ve smlouvě mimo jiné sjednaly, že za pronájem modemu bude hradit žalovaná 60 Kč bez DPH, tedy 72,60 Kč včetně DPH, dále že bude hradit za poskytované služby nazvané jako služba [] [] [] částku ve výši 539 Kč bez DPH, tedy 652,19 Kč s DPH a dále z této celkové částky jí žalobkyně poskytne slevu 200,02 Kč navýšenou o DPH tedy 242,02 Kč, tedy celkem bude hradit měsíčně 482,77 Kč. Uvedená skutečnost byla mezi účastníky nesporná, rovněž vyplývá i z vyúčtování a z uzavřené smlouvy. Současně si smluvní strany ve smlouvě mimo jiné zcela nečitelným písmem ujednaly pod písmenkem k ), že smlouva je uzavřená na dobu určitou 12 měsíců, přičemž po uplynutí této doby se smlouva automaticky prodlužuje o stejnou dobu za stávajících podmínek, pokud účastník smlouvy nejpozději měsíc před uplynutím doby určité nedoručí poskytovateli písemnou výpověď. Současně byla ve smlouvě zcela nečitelným způsobem, a to díky velikosti písma, sjednána i smluvní pokuta pod písmenem e), a to pro případ ukončení smlouvy či jednotlivé služby před uplynutím doby určité. Písmem v nečitelné velikosti bylo uvedeno, že vznikne účastníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 700 Kč za každý celý kalendářní měsíc zbývající do uplynutí doby určité. Žalobkyně předložila dvě listiny nazvané jako Ukončení smlouvy [číslo] ze dne 31. 7. 2018 a dále listinu Ukončení smlouvy [číslo] ze dne 7. 9. 2018 včetně dokladu o doručení dne 11. 9. 2018. K tomu žalobkyně uvedla, že obdržela obě ukončení smlouvy v jedné obálce a že to bylo ke dni 11. 9. 2018 a domnívá se, že smlouva zanikla tedy ke dni 11. 10. 2018 Smlouva byla ukončena předčasně v rozporu s uzavřenou smlouvou, neboť došlo k prodloužení smlouvy o dalších 12 měsíců (do 13. 9. 2019), proto žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za každý měsíc, a to za 10 měsíců předčasného ukončení smlouvy po 700 Kč měsíčně, tedy ve výši 7 000 Kč. Podle ust. § 1800 odst. 1 občanského zákoníku obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Podle ust. § 433 odst. 1 občanského zákoníku kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 1798 odst. 1 občanského zákoníku ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejich pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle ust. § 1798 odst. 2 občanského zákoníku použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, a proto co do požadované smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč žalobu zamítl. Žalovaná (ačkoliv podnikatel) se ocitla ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost dodavatele (poskytovatele služeb), lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle (viz § 433 OZ). Pojem "dobrých mravů", případně pojetí "poctivého obchodního styku" je tento pojem obsažen v imperativu "každý má povinnost jednat v právním styku poctivě" (srov. § 6 OZ). V projednávané věci byl dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad osobami, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu k takovým osobám bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 6 OZ). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného recipienta dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Ujednání o smluvní pokutě by mělo být součástí formuláře smlouvy takovým způsobem, aby tvořilo jeho přirozenou část, což se však v posuzovaném případě nestalo. Smluvní svoboda žalované byla při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a ve všeobecných podmínkách, pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje dodavatel a s ohledem na nepoměr ve vyjednávací síle dodavatele a žalovaného je na první pohled patrné, že se žalovaná jen stěží mohla domoci změny předem připravených smluvních ujednání. Z těchto důvodů je v řešené věci ujednání o smluvní pokutě absolutně neplatné, což byl důvod pro zamítnutí žaloby co do požadované smluvní pokuty (výrok II. rozsudku). Pokud jde o dlužnou částku za pronájem modemu ve výši 113,74 Kč, tak o její výši mezi účastníky nebylo sporu a soud posoudil právo žalobkyně na tuto částku tak, že tento nárok žalobkyně je po právu s tím, že se jednalo o smlouvu dle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, tzv. smlouva nepojmenovaná, ve které si smluvní strany sjednaly tuto měsíční platbu, proto soud vyhověl žalobě ohledně částky 113,74 Kč, která ani nebyla žalovanou nijak rozporována a týkala se dlužné částky za pronájem modemu, které byly vyúčtovány žalované ve vyúčtováních ze dne 1. 8. 2018, 1. 9. 2018 a 1. 10. 2018 (dobropis). V této části žaloby soud žalobkyni vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky 113,74 Kč (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., tedy žalovaná měla ve věci úspěch jen částečný, avšak její neúspěch byl v poměrně nepatrné části, proto soud přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, a to v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. dle které náleží účastníku, jenž nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši svých hotových výdajů nebo svého jiného zástupce, náhrada nákladů v paušální výši dle § 1 odst. 3 a dále dle § 2 odst. 3 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. částku ve výši 300 Kč za každý úkon. Žalovaná vynaložila v řízení celkem dva úkony, a to za vyjádření a za účast na soudním jednání, tedy 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.