14 C 179/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Silnickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného nyní ve Anonymizováno o zaplacení 39 454,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 880,39 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 574,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 289,34 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 15 289,34 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 939,45 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 454,67 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru č. , hodnota, dle smlouvy ze dne , datum, .

2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému hotovostí zápůjčku ve výši 20 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalobkyní.

5. Soud z předložených listinných důkazů dále zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný deklaroval svůj příjem ve výši 15 000 Kč, což však nijak doloženo nebylo, dále žalobkyně zohlednila modelový příklad výdajů a dospěla k závěru, že je možné schválit žádost žalovaného o úvěr. Konkrétní údaje o výdajích žalovaného předloženy nebyly.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) soud zjistil a vzal za prokázáno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tento úvěr bude splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 2 197 Kč s tím, že poslední splátka činí částku ve výši 2 192 Kč a splatnost je ke konci splátkového období, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy.

7. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy 12 119,61 Kč.

8. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).

10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

20. V rámci posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně následující tvrzení: deklarovaný příjem 15 000 Kč (původní věřitel a právní předchůdce žalobkyně) ověřila z daňového přiznání za rok 2017, které však nedoložila (údajně to bylo pouze ověřeno , jméno FO, při uzavírání smlouvy). Dále žalobkyně uvedla, že další příjem žalovaného měl činit 15 000 Kč, avšak neuvedla, z čeho uvedený příjem měl žalovaný získat (zdroj příjmu) a ani jinak tento další příjem nebyl doložen. Zohlednila výdaje žalovaného, a to 4 030 Kč, jakožto výdaje u právního předchůdce žalobkyně (zřejmě jiná neuhrazená zápůjčka u stejného věřitele), dále 8 490 Kč jakožto odhadované výdaje. Podle vyhodnocení věřitele byl žalovaný tedy schopen půjčku splácet. K tomu soud uvádí, že z žádných listinných důkazů tyto tvrzené údaje nevyplývají a žalobkyně pouze odkázala na to, že to měl uvést žalovaný ve své žádosti o úvěr, což ale nestačí. Pokud žalobkyně pracovala s určitým modelem, do kterého zasadila osobní a majetkové poměry žalovaného, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, tak se podle názoru soudu jedná pouze o jakýsi opakovaně využívaný „model“ pro posuzování úvěruschopnosti klientů, jinými slovy žalobkyně nemá žádné listinné důkazy, ze kterých by mohla prokázat svoje tvrzení ohledně skutečných příjmů a výdajů žalovaného, jinak by je na výzvu soudu přeložila. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že nebyla řádně, jak předpokládá zákon, zkoumána a ověřována či posuzována úvěruschopnost žalovaného, natož s odbornou péčí.

21. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by se alespoň pokusila ověřit jak jeho příjem, tak i jeho výdaje. Pouhé doplnění „namodelovaných“ čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V tomto případě byla navíc půjčka (úvěr) poskytována žalovanému stejnou společností, u které již nesplacený úvěr měl. I tuto skutečnost měla žalobkyně vzít v úvahu a v souladu se zákonem posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného. To, že vůbec neověřila další podstatné výdaje žalovaného, a to zejména za bydlení, případně jeho vyživovací povinnosti, náklady za běžné měsíční výdaje, kde by alespoň odhadem stanovila reálnou měsíční částku, vypovídá o neodbornosti při ověřování úvěruschopnosti klienta. Již běžně si úvěrující společnosti žádají výpis z běžného účtu svých klientů, aby byli schopni posoudit úvěruschopnost.

22. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 7 880,39 Kč, neboť žalovaný uhradil od uzavření smlouvy 12 119,61 Kč. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že by alespoň částečně dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

24. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy nereaguje, ale soud má zjištěno, že je aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody, a to až do 22. 7. 2027. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění dle data plánovaného konce věznění, aby měl žalovaný možnost v přiměřené lhůtě zbývající dlužnou částku žalobkyni uhradit. Soud přitom zohlednil již zbývající poměrně nízkou dlužnou částku, kterou by měl být schopen žalovaný žalobkyni ve stanovené lhůtě uhradit. Soud předpokládá, že po výkonu trestu se žalovaný zařadí do běžného života a bude mít příjem ze zaměstnání a nebo z podnikatelské činnosti. Lhůtu proto soud určil dostatečně dlouhou, aby se žalovaný mohl po výstupu z výkonu trestu stabilizovat a vyřešit své závazky. Tato lhůta však ani nepoškozuje věřitele, soud přihlédl i k tomu, že žalovaný měl snahu úvěr splácet a uhradil již 12 119,61 Kč. Žalovaný je rovněž oprávněn svůj závazek uhradit žalobkyni i dříve, pokud mu to jeho finanční možnosti dovolí.

25. Ve zbytku nároku soud návrh žalobkyně zamítl (výrok II.), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26. Pro úplnost soudu dodává, že další dokazování už neprováděl (např. výslech navržené svědkyně , jméno FO, ), soud při jednání rozhodl, že dokazování se končí, další dokazování by bylo zcela nehospodárné za situace výše uvedené právní kvalifikace, že nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného rovněž z důvodu, že nebyly řádně zjišťovány i reálné výdaje žalovaného. Současně svědecká výpověď navržené svědkyně nepostačuje k tomu, aby dostatečně objektivizovala příjmy žalovaného. Žádné jiné právně relevantní důkazy, které by mohly prokázat řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného, navrženy nebyly, neboť jimi žalobkyně nedisponuje.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Ačkoli z procesního hlediska byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na jejich náhradu, tak mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.