14 C 211/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o vyklizení bytu,

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 2+1, situovaný ve 4. podlaží budovy [adresa], [adresa], [adresa], bytový dům, v části [územní celek], [obec], s adresním místem [ulice a číslo], [obec], která je součástí pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [obec] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 600 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Podanou žalobou se žalobce domáhal vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. rozsudku (dále jen„ předmětný byt“), neboť jej žalovaná užívá bez jakéhokoliv právně relevantního důvodu. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce je, mimo jiné, vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba –budova [adresa], bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] v části [územní celek], [obec], s adresním místem [ulice a číslo], [obec], vše v [katastrální uzemí]. Shora uvedená nemovitost je zapsána v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] a [obec] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Dne 20.3.2009 uzavřel žalobce, jako pronajímatel, s žalovanou, jako nájemkyní, nájemní smlouvu na dobu neurčitou, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] o velikosti 2+1, situovaného ve 4. podlaží shora uvedeného bytového domu. Žalobce je tedy vlastníkem a pronajímatelem předmětného bytu, což soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 20. 3. 2009 a výpisu z katastru nemovitostí. Žalobce provedl dne 27. 2. 2023 místní šetření, na základě kterého bylo zjištěno, že žalovaná bez souhlasu žalobce přenechala do podnájmu byt třetí osobě –paní [jméno] [příjmení], která předmětný byt užívala již cca 1 rok. Současně bylo zjištěno, že žalovaná inzerovala pronájem předmětného bytu a hledala podnájemce bez vědomí žalobce přes realitní kancelář, kdy zájemce o tento podnájem nepravdivě ujišťovala, že disponuje písemným souhlasem k podnájmu bytu. Dále žalovaná bez vědomí a souhlasu žalobce uzavřela podnájemní smlouvu také s [jméno] [příjmení], která měla byt užívat od 1. 3. 2023. Pro úplnost lze dodat, že žalovaná byt od doby, kdy jej na základě podnájemní smlouvy přenechala do užívání třetím osobám (tj. paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), sama neužívala a tento byl výlučně užíván třetími osobami, které znala jen žalovaná. Dle čl. III předmětné nájemní smlouvy je žalovaná oprávněna přenechat byt nebo jeho část do podnájmu jiné osobě jen s písemným souhlasem žalobce. Dle ust. § 3074 odst. 1 ve spojení s ust. § 2275 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může dát nájemce v případě, že v bytě sám trvale nebydlí, třetí osobě byt nebo jeho část do podnájmu pouze se souhlasem pronajímatele. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila čl. III nájemní smlouvy, resp. ust. § 2275 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a opakovaně přenechala do podnájmu byt bez souhlasu a vědomí žalobce třetím osobám, kdy ona sama v předmětném bytě trvale nebydlela a tento vůbec neužívala, žalobce nájem bytu přípisem ze dne 13. 3. 2023 pro hrubé porušení povinností žalovanou, které pro ni vyplývaly z nájmu, ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku vypověděl, a to s tříměsíční výpovědní dobou. Výpověď byla žalované doručena dne 20. 3. 2023 a nájem bytu tak skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby dne 30. 6. 2023. Přestože nájem bytu zanikl ke dni 30. 6. 2023, žalovaná nesplnila povinnost k uvedenému dni předmětný byt vyklidit a užívá jej i nadále, ačkoliv k tomu nemá žádný právní titul. Žalovaná byla k dobrovolnému vyklizení bytu vyzvána také před podáním žaloby, a to přípisem ze dne 21. 7. 2023 Ani na tuto výzvu však nereagovala a byt bez právního titulu užívá dodnes. Žalobci není známo, že by žalovaná ve smyslu ust. § 2290 občanského zákoníku podala k nadepsanému soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z předložených listinných důkazů, a to zápis z místního šetření ze dne 27. 2. 2023, výpověď z nájmu ze dne 13. 3. 2023 vč. dodejky, předžalobní výzva ze dne 21.7.2023 vč. dodejky. Žalovaná v řízení neprokázala, že by měla k bytu uzavřenou nájemní smlouvu, popřípadě neuvedla žádné rozhodující skutečnosti a důkazy, ze kterých by vyplývalo, že existuje právní důvod, na základě kterého užívá předmětný byt. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení žalovaná neprokázala, že by existoval závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou, na základě kterého by žalovaná byla oprávněna užívat předmětný byt. Žalovaná tedy užívá předmětný byt bez právního důvodu. Soud proto žalobě ve smyslu ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady právního zastoupení soud s přihlédnutím k ústavnímu nálezu

III. ÚS 2984/09 z 23. 11. 2010 a ústavnímu nálezu ze dne 14. 3. 2013 sp. zn.

II. ÚS 376/12 nepovažoval za účelně vynaložené. Ústavní soud v cit. ústavních nálezech vyslovil názor, že statutární města jsou dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem.