14 C 233/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně vždy do 25. dne měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 16. 1. 2019. Uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 16. 1. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem a poplatkem do 28 dnů. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný dluží žalobci celkem částku ve výši 15 000 Kč na jistině. Dále žalobce požadoval po žalovaném smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč (0,1 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od 14. 2. 2019 do 83. 2. 2022, přičemž jde o limitaci na jednu polovinu jistiny dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že úvěrujícím byla společnost [právnická osoba], [IČO], která dne 2. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [], se sídlem [adresa], [anonymizováno 5 slov], registrační číslo: [číslo]. Dne 5. 3. 2020 [právnická osoba] [] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce.

4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. Částka 15 000 Kč byla žalovanému zaslána dne 16. 1. 2019 (důkaz: výpis z platformy ThePay.cz, s.r.o.) Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, věřitel předložil jeden doklad o příjmu žalovaného za 08/2018, z kterého vyplývá příjem žalovaného 932,80 EUR, a výpisy z účtu za období 08, 09 a 10 / 2018.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2019 ze dne 23. 11. 2017 bylo zjištěno, že úvěrujícím (věřitelem) byla společnost [právnická osoba], [IČO], která jako původní věřitel poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v celkové výši 19 281,55 Kč, resp. 19 711,25 Kč při nikoliv řádném splácení úvěru, v jediné splátce splatné do 28. dne od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a současně smluvní pokuta (souhrn uplatněné smluvní pokuty) nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (č.l. VIII. odst. 1. písm. c) smlouvy).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] []. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] [] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalovaného tvoří mzda ve výši 932 EUR Kč. Výdajovou stránku žalovaného věřitel nezkoumal vůbec. Žalobce zcela rezignoval na ověření tvrzení o výdajích žalovaného, což také svědčí o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele, už vůbec pak ne o jeho odbornosti.

22. Věřitel tedy postupoval zcela formálně bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje. Věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Věřitel nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 15 000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že by alespoň částečně dlužnou částku žalobci uhradil.

25. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.) Pokud tedy věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žaloba v této části důvodná. Co se týká lhůty k plnění, soud uvádí následující.

26. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

27. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny, avšak žalobce nabídl žalovanému možnost plnit dluh ve splátkách. Podmínky jsou takové: maximálně 6 splátek a splnění dluhu pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Je ale zřejmé, že nabídka splátek žalobcem svědčí ve prospěch žalovaného. Má delší čas na splnění dluhu. Proto soud přistoupil na plnění dluhu ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek.

28. Ve zbytku nároku na zaplacení smluvní pokuty 7 500 Kč, soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Žalobce byl úspěšný co do jistiny 15 000 Kč, neúspěšný co do částky 7 500 Kč. Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná do výše 67 %, po odečtení neúspěchu ve výši 33 % mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %.

30. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 900 Kč, odměny advokáta po 300 Kč/úkon podle 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

31. Za úkon podání ze dne 14. 11. 2022 soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.

32. Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K odměně a paušálním náhradám náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH 21 %, tj. 252 Kč.

33. Z celkové částky 2 352 Kč představuje podíl 34 % náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce.