14 CO -20876/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaný: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 110 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 4. 2022, č. j. 11 C 110/2021-116, Rozsudek soudu prvního stupně se 1) potvrzuje v části napadeného výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 110 000 Kč; 2) ruší ve zbývající části napadeného výroku I ohledně zákonného úroku z prodlení a ve výroku IV o náhradě nákladů řízení účastníků a v tomto rozsahu se vrací věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 110 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). V části o úrok z prodlení ročně z částky 48 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %, z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % řízení zastavil (výrok II). V části o úrok z prodlení ročně 0,75 % z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, 1,5 % z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, 0,25 % z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok III) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo] (výrok [příjmení]).

2. Soud prvního stupně uvedl, že z odůvodnění rozsudku o výživném vyplývá, že školné, které se zavázal žalovaný společně a nerozdílně s žalobkyní hradit, nebylo zohledněno ve výživném. Není ani důvod, aby tam bylo zohledněno, když tento závazek vyplývá ze smlouvy uzavřené s gymnáziem a závazek žalovaného směřuje vůči škole přímo. Uzavřením smlouvy se školou vznikl mezi školou a rodiči na druhé straně závazkový vztah. Závazek platit školné splnila pouze žalobkyně jako jeden ze solidárních dlužníků, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť za něj bylo plněno, co po právu měl plnit sám, dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Na věc dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. III. ÚS 1976/18. K námitce promlčení soud uvedl, že„ za dobu před [datum], kdy namítl žalovaný promlčení nároku, žalobkyně plnění nepožadovala“. Chtěla plnění od [datum], žaloba byla podána [datum] a tříletá promlčecí doba dle § 629/1 o. z. tak nemohla uplynout. Soud proto uložil žalovanému zaplatit polovinu uhrazeného školného za listopad 2016 až srpen 2021 včetně, se zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z výzev k plnění (na částku 52 000 Kč z [datum], na 68 000 Kč z předžalobní výzvy z [datum], doručení usnesení o rozšíření žaloby) v souladu s předmětem žaloby po jejím částečném zpětvzetí. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno a ohledně úroku z prodlení požadovaného více, než činil úrok z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., byla žaloba zamítnuta.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání včas žalovaný, a to jen do přísudečného výroku I a do výroku IV o nákladech řízení, a navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit k dalšímu řízení nebo změnit a žalobu zamítnout. Rozhodnutí je dle něj nepřezkoumatelné. Soud opřel své rozhodnutí o rozhodnutí Ústavního soudu, aniž by bylo zřejmé, co jej k takovému závěru vedlo. Označené usnesení na předmětný spor pro jiné skutkové okolnosti nedopadá. Ve věci Ústavního soudu došlo k uzavření dohody o péči a výživném a až poté byla uzavřena smlouva o studiu. Stěžovatel byl ke dni podpisu smlouvy seznámen s obsahem dohody a soud schvalující dohodu se otázkou nutnosti hradit školné nezabýval vůbec, neboť k uzavření smlouvy o studiu došlo až několik dnů po vydání rozsudku. Ústavní soud v rozhodnutí uvádí, že pokud by skutkové okolnosti byly jiné, účastník by uzavíral smlouvu o studiu bez znalosti výše vyživovací povinnosti, měly by úvahy o pozdějším rozhodnutí význam. V této věci byla smlouva o studiu uzavřena [datum] O výživném bylo rozhodnuto Městským soudem v Brně [datum] a odvolacím soudem [datum], tedy o dva až devět měsíců později. Při úvaze soudu, že školné stojí mimo vyživovací povinnost, by musel každý rodič po zahájení řízení veškeré smlouvy o studiu vypovědět, neboť pokud by po určení vyživovací povinnosti vypočtené podle jeho majetkových poměrů měla nadále plynout povinnost hradit další platby nad rámec stanoveného výživného, vedlo by to k existenčnímu ohrožení takového rodiče a jím vyživovaných dalších osob. Proto byla nastolena premisa, že výživné v sobě subsumuje všechny potřeby dítěte, včetně pravidelných plateb, které jsou v době vyhlášení rozsudku soudu známy, a případné platby nad rámec výživného jsou buď dobrovolné, nebo musí dojít ke zvýšení výživného právním postupem. V rozporu s provedenými důkazy je zjištění soudu, že z rozsudků soudů nevyplývá, že školné nebylo zohledněno ve výživném. Žaloba je projevem nespokojenosti žalobkyně a polemikou s pravomocným rozsudkem o výživném. Výživné zahrnuje nejen částky na uspokojování stravy, pravidelně se opakujících potřeb, ale i uspokojování dalších hmotných i nehmotných potřeb, např. vzdělávání a koníčků, jakož i plateb jednorázových. Soudy rozhodující o výživném zjistily, že nezletilý nastoupí od září do 1. třídy základní školy, a náklady na školné jako pravidelně se opakující platba byly soudem řešeny jak z pohledu potřeb nezletilého, tak majetkových poměrů rodičů, a byly zohledněny do výše vyživovací povinnosti otce. Prokázal-li by otec v lednu 2016 platbu 5 000 Kč označenou jako školné, byla by soudem na dlužné výživné započtena. Žalobkyně solidárnost převzatého závazku zneužívá. Rozhodnutí brání překážka věci rozsouzené.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla rozsudek v napadených výrocích potvrdit. Skutečnost, že k uzavření smlouvy o zajištění výuky došlo před rozhodnutími o výživném, na aplikaci rozhodnutí Ústavního soudu nemůže mít vliv. Pasáže rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že z rozhodnutí o výživném neplyne, že by se soudy při úvahách o výši výživného zabývaly povinností hradit školné, pouze konstatovaly, že bylo zjištěno, že náklady na výuku a vzdělávání nezletilého dítěte činily označenou částku a vzrostly se zahájením povinné školné docházky, navíc na soukromé základní škole, kde je výuka finančně náročná, a že předmětem dřívějšího rozhodování byla úprava vztahů rodičů k nezletilému dítěti a nikoli rodičů navzájem nebo jejich závazkových vztahů k třetím osobám, jsou použitelné i v této věci. Z usnesení vyplývá, že je nutno posuzovat, zda bylo v rozhodnutí o výživném školné zohledňováno, a jaký závazkový vztah vznikl ze smlouvy o studiu. Z rozhodnutí o výživném nevyplývá, že by soudy zohledňovaly solidární závazek k platbě školného při rozhodování o výživném. Soudy nemohly vědět, zda se na platbách reálně podílejí oba rodiče nebo je platí pouze jeden, což by musely při zohlednění školného zjišťovat, což neučinily. Školné je součástí výživného a mělo by být zohledněno ve výživném, pokud se k platbě zaváže jen jeden z rodičů. Zde se však zavázali oba rodiče solidárně. Ve věci se nejedná o pohledávku z titulu dlužného výživného, nýbrž o zvláštní pohledávku z uhrazení více, než činí podíl solidárního dlužníka. Lze ji posoudit nejen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale i jako pohledávku z titulu následného regresu dle § 1876 odst. 2 o. z. Výživné bylo v neměnné výši stanoveno od [datum], ačkoli školné mělo být hrazeno až od [datum]. Odůvodnění rozhodnutí je dostatečné a přezkoumatelné.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I o věci samé a IV o nákladech řízení, i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování některými důkazy provedenými soudem prvního stupně (smlouvou o zajištění výuky z [datum], výpisem z účtu [příjmení] [příjmení], výpisem z účtu [právnická osoba], příjmovým dokladem z [datum], protokolem o jednání Městského soudu v Brně ve věci výživného sp. zn. 22 Nc 96/2015 ze dne 14. 3. 2018, obsahujícím závěrečná vyjádření účastníků (z něhož nebylo pro rozhodnutí zjištěno nic významného), rozsudkem Městského soudu v Brně ze 14. 3. 2018, č. j. 22 Nc 96/2015-628, a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 17. 10. 2018, č. j. 19 Co 227/2018-833) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je jen z nepatrné části důvodné, to však z jiných než uváděných důvodů.

6. Podaným odvoláním nebyly napadeny výroky II o částečném zastavení řízení a III o částečném zamítnutí žaloby, které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta pro podání odvolání (§ 212, § 206 odst. 2, § 159 o. s. ř.).

7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nastupuje v situaci, kdy k vrácení neoprávněně získaných majetkových hodnot nemůže dojít v rámci konkrétního (obvykle smluvního) právního vztahu mezi týmiž účastníky podle vzájemného ujednání či jiných příslušných ustanovení, jež se na daný právní poměr vztahují, a zpravidla až tehdy, nepřichází-li v úvahu ani odpovědnost za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2028/2016, dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa], stejně jako další uváděná rozhodnutí tohoto soudu).

9. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

10. Podle § 1875 o. z. má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

11. Podle § 1876 o. z. uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (odst. 1). Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní (odst. 2).

12. Poruší-li spoludlužník notifikační povinnost uvedenou v § 1876 odst. 1 o. z. - ať už tím, že notifikaci neprovede vůbec, anebo tím, že spoludlužníkům dá příliš krátkou lhůtu k uplatnění jejich námitek -, mohou proti němu ostatní spoludlužníci uplatnit v rámci následného regresu ty námitky proti věřiteli, které jim plnící spoludlužník (regresní věřitel) znemožnil uplatnit. Žádné námitky, které by měl vůči věřiteli, však v tomto řízení žalovaný neuplatnil.

13. Splní-li jeden z dlužníků věřiteli více, než odpovídá vzájemnému poměru mezi účastníky (solidárními dlužníky), kteří se na splnění takové povinnosti podílejí stejným dílem, vzniká mu vůči ostatním spoludlužníkům regres, tj. má právo po nich žádat náhradu za plnění, které za ně věřiteli po právu poskytl. Při plnění poskytovaném věřiteli ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3603/2015).

14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

15. Splatnost samotných regresních dluhů zákon nestanoví, při absenci jiného ujednání proto budou zpravidla splatné na výzvu regresního věřitele (§ 1958 odst. 2).

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Podle § 610 odst. 1 věty první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

21. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

22. Podle § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

23. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).

24. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

25. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

26. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že oba účastníci tohoto řízení jako rodiče dne [datum] uzavřeli smlouvu s [příjmení] zemským gymnáziem o zajištění výuky jejich syna (nezletilého Dominika) v prvním stupni základního vzdělání, a to od [datum], s povinností platit společně a nerozdílně (tedy jako solidární dlužníci vůči škole) školné 4 000 Kč měsíčně splatné vždy do 1. dne v měsíci předem počínaje [datum], a to vždy po celý školní rok, za nějž se dle smlouvy považovalo období od 1. 9. do 31. 8. následujícího kalendářního roku (viz smlouva z [datum] podepsaná oběma účastníky řízení). Žalovaný se žádnou přímou platbou na placení školného od [datum] až do srpna 2021 (období, které je předmětem řízení) nepodílel, takové tvrzení v řízení neučinil a neprokázal, a žalobkyně učinila tvrzení, že veškeré platby školného za toto žalované období provedla sama, což prokázala výpisem z účtu [příjmení] [příjmení] z [datum] (platby v roce 2017 11x 4 000 Kč (to je 44 000 Kč), v roce 2018 11x 4 000 Kč (to je 44 000 Kč), 1 x 3 500 Kč a 1 x 8 000 Kč, v roce 2019 11 x 4 000 Kč (to je 44 000 Kč), v roce 2020 7 x 4 000 Kč (to je 28 000 Kč) a 4x 3 000 Kč (to je 12 000 Kč), v roce 2021 do května 5 x 3 000 Kč (to je 15 000 Kč), celkem 198 500 Kč), potvrzeními o platbách z účtu u [právnická osoba] z [datum] a [datum] (v roce 2021 1 x 4 000 Kč a 3 x 3 000 Kč (to je 9 000 Kč), celkem 13 000 Kč) a příjmovým dokladem z [datum] (8 500 Kč), celkem tedy 220 000 Kč.

27. Žalobkyně jako solidární dlužnice má proti žalovanému podle výše uvedených zákonných ustanovení regresní nárok na zaplacení jeho podílu v rozsahu jedné poloviny, tedy částky 110 000 Kč, kterou po něm žalobou požaduje a která je splatná na základě výzvy žalovanému k plnění, která se dostala do jeho dispoziční sféry (nejpozději by se stala splatnou doručením žaloby a její změny žalovanému), a to bez zbytečného odkladu poté (viz § 1958 odst. 2 o. z.). V době rozhodování soudu prvního stupně i odvolacího tak byla dlužná částka jednoznačně splatná (nejpozději od doručení žaloby a její změny žalovanému). Ustanovení o regresu mezi spoludlužníky je speciální k ustanovení o bezdůvodném obohacení, dle něhož by byl nárok žalobkyně posuzován (pokud plnila za žalovaného to, co měl plnit sám) jen v případě, že by neexistovala speciální úprava. Námitky, které nemohl žalovaný z důvodu případného nesplnění notifikační povinnosti žalobkyně uvedené v § 1876 odst. 1 o. z. uplatnit vůči věřiteli, a mohl je tedy uplatnit vůči žalobkyni v rámci řízení o následném regresu, jak je uvedeno výše, žalovaný neuplatnil (proto nebylo třeba se otázkou splnění notifikační povinnosti žalobkyní zabývat).

28. Ačkoli soud prvního stupně nárok žalobkyně nesprávně posoudil jako bezdůvodné obohacení a nikoli jako regres mezi spoludlužníky, jeho rozhodnutí je ve výroku o věci samé co do přiznané jistiny 110 000 Kč správné.

29. Soud prvního stupně správně dovodil, že nárok žalobkyně do jistiny není ani zčásti promlčený. Splatnost školného byla ve smlouvě dohodnuta do 1. dne každého měsíce, přičemž v řízení je požadováno školné od listopadu 2016, tedy první školné splatné [datum]. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je regres žalobkyně proti žalovanému (a stejně by bylo nutno posuzovat promlčení i při bezdůvodném obohacení), nemohl žalobkyni nárok vzniknout dříve, než školné sama zaplatila, což bylo podle příjmového dokladu z [datum] až uvedeného dne, když další platba převodem z účtu u [příjmení] [příjmení] byla provedena až [datum]. Pokud proto byla žaloba podána [datum], tříletá promlčecí lhůta do podání žaloby neuplynula. O částku 38 000 Kč zaplacenou v období od listopadu 2019 do srpna 2021 byla žaloba rozšířena podáním žalobkyně ze [datum] doručeným soudu [datum] a tříletá promlčecí doba tak rovněž neuplynula.

30. Ohledně obrany žalovaného o zohlednění plateb na školné ve výživném nezletilého [jméno] (když výživné zohledňuje uspokojování veškerých potřeb nezletilého), je třeba souhlasit s názorem matky i soudu prvního stupně. Je skutečností, že soud při rozhodování o výživném zohledňuje nejen poměry povinného rodiče, ale i potřeby nezletilého dítěte (dané nejen jeho věkem, zdravotním stavem a zájmy, ale i např. jeho studiem) a výživné tak stanoví přiměřeně zjištěným skutečnostem. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], nevyplývá vůbec, že by se soud otázkou vyšších nákladů na nezletilého daných docházkou do soukromé základní školy zabýval, když vyšel toliko z výpovědi matky o tom, že„ [jméno] od září nastoupí do 1. třídy ZŠ“ (přestože v době jeho rozhodování do základní školy [jméno] nepochybně chodil). Nevyplývá to ani z rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], jako soudu odvolacího, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o výživném otce od [datum] do [datum] k nezletilému [jméno] ve výši 4 000 Kč měsíčně (16 % z příjmů otce) a k mladšímu nezletilému [jméno] ve výši 3 500 Kč měsíčně (14 % z příjmů otce) a změnil rozsudek ohledně výživného otce od [datum] (od narození otci dcery) stanovením výživného do budoucna na nezletilého [jméno] částkou 3 500 Kč měsíčně (14 % z příjmů otce) a na nezletilého [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně (12 % z příjmů otce) dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti podle věku a počtu dětí. Odvolací soud sice vyšel z tvrzení matky, že„ vynaloží přitom přibližně 9 500 Kč za bydlení, 4 000 Kč měsíčně stojí základní škola a cca 2 000 Kč měsíčně náklady s tím spojené“, a při odůvodnění vyčíslení dluhu uvedl, že pokud otec tvrdil platbu školného pro [jméno] v částce 5 000 Kč v lednu 2016, nevznesl ohledně ní žádný důkazní návrh. Z toho ovšem nelze dovodit, že by při rozhodování o výživném odvolací soud zohlednil, že a který z rodičů platí (a má platit) školné na nezletilého [jméno], tedy že by do výše výživného otce zahrnul náklady na placení školného související s docházkou do soukromé základní školy, placené fakticky jen matkou, na které by měl otec takto v rámci stanoveného výživného přispívat. Takový závěr z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá a neprokázanou platbou otce na školné se soud z hlediska její započitatelnosti na dluh na výživném nezabýval (zabývat ani nemohl). Z rozhodnutí tak nevyplývá závěr, že by při prokázání takové platby školného byla na dluh na výživném zohledněna. Navíc s ohledem na to, že měla být zaplacena v lednu 2016, kdy se ještě školné podle smlouvy neplatilo, se s nejvyšší pravděpodobností jednalo o podíl žalovaného na zápisném a vstupních poplatcích, které žalobkyně v tomto řízení ani nežalovala, když v žalobě tuto platbu žalovaného sama uznala. Lze přitom souhlasit s žalobkyní, že při úvaze o zohlednění školného (k jehož placení vůči škole se v daném případě solidárně se všemi zákonnými a smluvními důsledky z toho vyplývajícími zavázali oba rodiče, tedy nejen žalobkyně) ve výživném stanoveném otci, by podíl otce (žalovaného) na výživném staršího [jméno] určeném na jeho ostatní potřeby byl podstatně nižší než jeho podíl na výživném určeném na veškeré potřeby mladšího [jméno], aniž by z rozhodnutí vyplývalo, že takto soud zamýšlel učinit a proč. Vzhledem k tomu, že zvýšené náklady nezletilého [jméno] (dané povinností platit školné na soukromé škole) se zavázali přímo vůči škole platit oba rodiče (v režimu solidárního plnění a z něj vyplývajícího následného regresu), neměl soud rozhodující o výživném ani důvod se těmito zvýšenými náklady při rozhodování o výživném zabývat (neboť je hradili či hradit měli oba rodiče rovnodílně). Jinak by tomu mohlo být v případě, kdy by se vůči škole zavázala tyto platby provádět jen sama pečující matka, kde by při rozhodování o výživném bylo významné posuzovat, zda se studiem na soukromé škole vyslovil otec nezletilého dítěte souhlas či nikoli a podle toho zvážit, zda se má v rámci stanoveného výživného na těchto zvýšených nákladech podle svých poměrů otec podílet či nikoli (když škola sama jako věřitel by v takovém případě po otci žádné platby požadovat nemohla). Jde tedy skutečně o obdobný případ, jako v soudem prvního stupně označeném usnesení Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. III. ÚS 1976/18, byť v této věci došlo k uzavření smlouvy o poskytování vzdělání nezletilému [jméno] před rozhodnutím soudu o výživném (zatímco v případě řešeném Ústavním soudem po rozhodnutí o výživném, předtím, než nabylo právní moci, avšak o výživném bylo následně znovu rozhodováno k návrhu otce na jeho snížení, tedy i po uzavření smlouvy o vzdělávání). Ústavní soud totiž své závěry vyslovil na základě srovnatelných úvah s touto věcí, že ani z následného rozsudku o snížení výživného neplyne,„ že by se soud při úvahách o výši výživného zabýval povinností hradit školné, v rozhodnutí se pouze konstatuje, že z potvrzení soukromé základní školy bylo zjištěno, že náklady na výuku a vzdělávání nezletilé za školní rok 2013 [číslo] činily 150 160 Kč“).

31. K úvahám žalovaného lze jen dodat, že v této věci rozhodoval soud prvního stupně o výživném v březnu 2018, odvolací soud v říjnu 2018 (podle doporučujících tabulek vycházejících z věku dětí a počtu vyživovacích povinností) a kromě žalobkyní přiznané částky 5 000 Kč jako poloviny částky zaplacené na poplatcích a za zápisné do školy se žalovaný na platbách školného od zahájení školní docházky [jméno] v září 2016 nepodílel nejen přímými platbami vůči škole, ale ani v rámci plateb výživného k rukám matky. Ty od ledna 2016 (tedy v době, kdy [jméno] ještě do školy nechodil) do února 2017 (tedy v době, kdy již do školy chodil a mělo být placeno školné) prováděl na obě děti dohromady (podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ve věci výživného) pouze prokázanou celkovou částkou 29 000 Kč (za celé období od [datum] do [datum], což představuje cca 2 071 Kč měsíčně na obě děti) a následně pro období od [datum] do [datum] vždy částku 5 000 Kč měsíčně celkem na obě děti. Smlouva se školou byla přitom uzavřena [datum], tedy v době, kdy podle uvedených opatrovnických rozsudků již spolu rodiče nevedli společnou domácnost, a žalovaný jako otec si tak své povinnosti platit jak výživné k rukám matky, tak i školné přímo škole solidárně s matkou (jak se ve smlouvě zavázal), musel být vědom. Přesto školné neplatil vůbec (vyjma výše uvedené vstupní platby 5 000 Kč) a výživné do února 2017 platil dohromady na obě děti částkou odpovídající svou výší zhruba jen jeho podílu na školném staršího [jméno]. Jinak řečeno, žalovaný sám svými dobrovolnými platbami k rukám žalobkyně (matky) na výživné dětí neosvědčil svůj úmysl v rámci výživného platit i zvýšené náklady se studiem [jméno] na soukromé škole, zejména tedy školné, a zohlednění plateb školného, k nimž se s žalobkyní zavázal vůči škole, ve výživném tak, jak bylo nakonec stanoveno soudem, z rozhodnutí v opatrovnické věci nevyplývá.

32. Z rozsudků výše uvedených vyplývá, že rodiče nebyli nikdy manželé (tedy ani v době uzavření smlouvy se školou), proto se neuplatní ani ujednání ve smlouvě o přechodu práv a povinností při zániku manželství na toho zákonného zástupce, kterému bude rozhodnutím soudu svěřen žák do výchovy. Podle smlouvy dojde k ukončení výuky (mimo ukončení povinné školní docházky) přestupem žáka do jiné školy či školského zařízení. Pokud proto žalovaný jako otec nadále nesouhlasil se studiem nezletilého na soukromé základní škole a s povinným placením školného (k němuž se vůči škole společně s žalobkyní zavázal), mohl, nedohodl-li by se na přechodu [jméno] do státní základní školy, podat k soudu návrh na rozhodnutí o neshodě mezi rodiči. Pokud však smlouva do srpna 2021 nezanikla, plynuly z ní i žalovanému vůči škole povinnosti plateb školného, a pokud tyto platby plnila jen žalobkyně v celém rozsahu, je žalovaný povinen jí na něj připadající podíl zaplatit.

33. Nedostatek podmínky řízení v podobě překážky věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.) nemohl být dán nejen z toho důvodu, že soud ve výživném platby za školné nezohlednil, ale přestože někteří účastníci řízení jsou totožní s účastníky řízení o výživném (matka a otec, zde žalobkyně a žalovaný), není dána totožnost předmětu řízení (v řízení o výživném jde o nárok dítěte na výživné, zde o regresní nárok mezi solidárními spoludlužníky).

34. Proto odvolací soud ohledně jistiny 110 000 Kč rozsudek soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

35. Ohledně úroků z prodlení (a tedy i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení) bylo třeba rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušit a vrátit k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b) § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Z rozsudku není zřejmé, kdy došlo k prodlení s jednotlivými částkami žalobkyni přiznanými výrokem I rozsudku. Soud prvního stupně pouze uvedl, že zákonné úroky z prodlení„ přiznal tak, jak vyplývá z postupných výzev k plnění (dopis z [datum] – výzva na plnění 52 000 Kč, předžalobní výzva z [datum] na částku 68 000 Kč, doručení usnesení o rozšíření žaloby (a v souladu s předmětem žaloby po jejím částečném zpětvzetí“)). Výrokem I přitom přiznal od jiného data úroky z prodlení z částky 50 000 Kč a od jiného data z částky 2 000 Kč (tedy nikoli od stejného data z částky 52 000 Kč podle dopisu z [datum]), od jiného data a v jiné výši z částek 10 000 Kč a 4 000 Kč, od jiného data a v jiné výši z částek 20 000 Kč a 22 000 Kč (celkem z částky 56 000 Kč, nikoli z částky 68 000 Kč dle předžalobní výzvy). Z takového odůvodnění tedy vůbec nelze dovodit, kdy nastalo prodlení žalovaného s jednotlivými přiznanými částkami a jaká byla (a na základě čeho) výše zákonného úroku z přiznaného plnění.

36. V dalším průběhu řízení proto soud prvního stupně posoudí počátek prodlení s jednotlivými po žalovaném požadovanými (a rozsudkem soudu přiznanými) platbami (podle výzev žalobkyně a výše uvedené zákonné úpravy), v závislosti na tom výši zákonných úroků z prodlení (kterou v odůvodnění rozhodnutí zdůvodní v souladu s použitými právními předpisy, stejně jako počátek prodlení), a v rozsahu, v němž nedošlo k zastavení řízení nebo zamítnutí žaloby, o příslušenství znovu rozhodne. V novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).