15 C 222/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Říhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně, narozená dne bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno. sídlem adresa o zaplacení 29.580 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29.580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 29.580 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na náklady řízení částku, jejichž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu 4. 7. 2019 žádala, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 29.580 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí finančních prostředků o hotovostním úvěru číslo ze dne 16. 6. 2014 na částku 60.000 Kč. Šlo o smlouvu se spotřebitelem v intencích zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Dle žalobkyně žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, proto je smlouva absolutně neplatná a soud je povinen z úřední povinnosti tuto neplatnost zkoumat s poukazem na platnou judikaturu. Žalobkyně uhradila ze smlouvy celkem částku 89.580 Kč a měla s ohledem na neplatnost smlouvu uhradit pouze 60.000 Kč. Rozdíl je tedy 29.580 Kč a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť žalobkyně hradila žalovanému na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně požaduje vrácení této částky a zároveň zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 142/94 Sb. Poukazuje na předžalobní výzvu ze 17. 6. 2019, potvrzení o doručení. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 25. 6. 2019 do zaplacení v zákonné výši.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že požaduje žalobu za zcela účelovou. Požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva dle § 8 zák. č. 89/2012 Sb., dle něhož nemůže požívat právní ochrany zjevné zneužití práva. Žalobkyně uzavřela 16. 6. 2014 s žalovaným úvěrovou smlouvu číslo formou tzv. telefonní půjčky. Nejprve telefonicky kontaktovala žalovaného s žádostí o uzavření úvěrové smlouvy za účelem dohodnutí konkrétních podmínek úvěrové smlouvy. Po provedeném schvalovacím procesu byl žalobkyni na jí zadanou adresu zaslán odpovídající návrh úvěrové smlouvy včetně úvěrových podmínek, který v případě zájmu o uzavření smlouvy měla žalobkyně podepsat a zaslat žalovanému zpět, což také učinila. Žalobkyně měla dostatek času si úvěrovou smlouvu a úvěrové podmínky prostudovat, měla k dispozici neomezený časový prostor pro porovnání dohodnutých podmínek smluvního vztahu s podmínkami jiných úvěrových produktů na trhu, jakož i pro poradu nad zněním úvěrové smlouvy s třetími osobami či opětovně se zaměstnanci žalovaného. Byla obeznámena se všemi podmínkami před uzavřením smlouvy. Smlouvu uzavřela a na základě této smlouvy jí byl vyplacen úvěr ve výši 60.000 Kč, který se zavázala splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.493 Kč. Byla seznámena s celkovou částkou splatnou spotřebitelem při řádném splácení a tato činila 116.508 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,38 % ročně. Úvěr byl žalobkyni umožněn splácet po dobu sedmi let. Byla taktéž sjednána služba změny výše a počtu splátek, která byla zpoplatněná dle smlouvy měsíčním poplatkem 39 Kč a služba odložené splátky, která byla zpoplatněná rovněž měsíčním poplatkem 39 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění výdajů, balíček standard, pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo invalidity 3. stupně, což bylo zpoplatněno poplatkem 28 Kč měsíčně. Byla rovněž obeznámena s důsledky nesplácení úvěru. Smlouva byla sjednána za standardních, nikoliv nevýhodných podmínek, ani nepřiměřených podmínek, odpovídala parametrům běžného trhu spotřebitelských úvěrů. Úvěr 60.000 Kč byl žalobkyni vyplacen bankovním převodem na jí sdělený účet 24. 6. 2014. Žalobkyně následně pravidelně každý měsíc úvěr splácela měsíčními splátkami po 1.493 Kč až do 6/ 2019. V průběhu pěti let uhradila tedy 60 pravidelných měsíčních splátek v souhrnné výši 89.580 Kč. Nynější jednání žalobkyně je čistě účelové. Po většinu předpokládaného trvání úvěrového vztahu splátky poskytovala pravidelně a pak náhle sjednané splátky hradit přestane, a zároveň požaduje vrácení řádně zaplaceného plnění. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že řádně s péčí odbornou neposoudil schopnost žalobkyně jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schvalovacím procesem žalovaného prochází každý žadatel o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný prověřuje bonitu spotřebitele v oddělení úvěrových rizik žalovaného, je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, jsou přezkoumávány klientské informace např. o věku, vzdělání, zdroj příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsob bydlení a podobně. Pro ten účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalovaný pro předcházení předlužení klienta zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, žalovaný přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu a výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Žalovaný provádí kontrolu klienta v externích registrech, úvěrových registrech SOLUS a NRKI. Tím získává informace o existenci závazků klienta. Žalovaný v pozici věřitele si před schválením úvěru vyžádal potřebné informace od žalobkyně, aktivně opatřoval další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o žalobkyni a tyto informace vyhodnotil řádně. Žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy uvedla, že je od číslo zaměstnána u právnická osoba – právnická osoba, IČO, na pracovní pozici dělnice, s čistým měsíčním příjmem ze zaměstnání 11.500 Kč, nad rámec mzdy pobírá invalidní důchod ve výši 5.234 Kč. Za ověřením informací žalobkyně žalovaný telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalobkyně a ten potvrdil, že je u něj zaměstnána na dobu neurčitou, není ve výpovědní době ani v dlouhodobé pracovní neschopnosti a ze mzdy jí nejsou strhávány žádné exekuční srážky. Žalobkyně dále uvedla, že je vdaná, její domácnost sestává ze dvou dospělých osob a jednoho nezaopatřeného dítěte. Čistý měsíční příjem manžela žalobkyně dosahoval 13.000 Kč, dohromady tedy činil čistý měsíční příjem domácnosti 29.734 Kč. Žalovaný rovněž zohlednil náklady žalobkyně na živobytí, vzal v úvahu částky životního minima žalobkyně a ostatních členů domácnosti dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, dále výši nákladů na bydlení pro tříčlennou rodinu podle interních modelů společnosti odvozených od typu bydlení a lokality. Dle statistických dat Českého statistického úřadu počítal s částkou životního minima dvou dospělých členů domácnosti celkem 5.970 Kč, s částkou životního minima na jedno vyživované dítě celkem 2.140 Kč a s částkou měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu 5.574 Kč. Žalovaný provedl lustraci žalobkyně v registrech SOLUS a NRKI, u registru SOLUS byl negativní výsledek, u registru NRKI měl aktivní úvěr s měsíční splátkou částka a kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5.000 Kč. V té době byl úvěr řádně splácen již po dobu roku a půl a měla v té době již dalších šest úvěrových vztahů skončených, kde řádně hradila splátky, nebyly evidovány žádné splátky po splatnosti. U žalobkyně byla zjištěna vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dobrá platební morálka. Dále dle aktuálního výpisu NRKI u žalobkyně byla dobrá platební morálka až do června 2019 u tohoto úvěru a najednou přestala splácet jak úvěr od žalovaného tak ten další úvěr s měsíční splátkou částka. Ten splácela od 12/2012 až do 6/ 2019. Dále další úvěry splácela splátkami 555 Kč a 1.071 Kč, byly doplaceny 12. 4. 2016. Přestala splácet úvěry v důsledku zhoršení majetkových poměrů žalobkyně, a to nelze toto klást k tíži žalovanému či chápat jako důsledek nesprávného posouzení úvěruschopnosti žalobkyně, když ke změně došlo po více než pěti letech po poskytnutí úvěru. Nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby předvídal nepředvídatelné. Výši splátky spočítal podle příjmu žalobkyně a manžela shora, životního minima, dospělým členům domácnosti a jedno vyživovaného dítěte, měsíčních nákladů na domácnost, na bydlení jak shora uvedeno, splátkami v jiných společnostech a výše splátky byla stanovena podle těchto kritérií na 1 493 Kč. Žalobkyně tak prošla odborným schvalovacím procesem, kdy žalovaný vycházel z údajů sdělených žalobkyní a dále z informací sdělených zaměstnavatelem žalobkyně a z informací zjištěných z externích úvěrových registrů, jakož i ze statistických veřejně dostupných informací. Pokud by žalobkyně sdělila při sjednání úvěru nepravdivé informace, pak by její jednání bylo posuzováno jako úvěrový podvod dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Žalovaný vycházel jak ze zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vznikl transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a odkázal i na judikaturu a trval na zamítnutí návrhu. Podle § 2395 a následujících nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změna takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celková výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databázi umožňujících posouzení úvěryschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitel s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Dle judikatury při posuzování úvěryschopnosti žadatele je třeba zohlednit, zda se nenacházel dříve v úpadku, jaká je jeho mzda bez mimořádných mzdových složek, jaké jsou výdaje, údaje ve výpisech z účtů, zda nevzbuzují pochybnosti součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, které jej vede k nespoléhání si na údaje tvrzené žadatelem o úvěrem a k jejímu prověřování požadavku na doložení těchto tvrzení například potvrzením o zaměstnání a příjmu doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. Dle judikatury je nutno ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 30. 11. 2016 vykládat porušení shora uvedených povinností ze strany věřitele jako neplatnost absolutních, na kterou je nutno zkoumat s úřední povinností dle § 588 občanského zákoníku.

3. Soud provedl dokazování úvěrovou smlouvou číslo uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 6. 2014, kdy za účinnosti shora uvedeného nového občanského zákoníku. Dále úvěrovými podmínkami k této smlouvě, dle niž jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Šlo o úvěrové podmínky platné od 1. 5. 2014, které byly součástí úvěrové smlouvy, a žalobkyně potvrdila souhlas s těmito podmínkami. Na základě úvěrové smlouvy shora uvedené byl žalobkyni poskytnut úvěr 60.000 Kč a byly dohodnuty měsíční splátky 1.493 Kč, celková částka byla stanovena na 116.508 Kč Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné, dle § 120 odst. 3 o.s.ř. roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % dle smlouvy. Ve smlouvě byly uvedeny osobní údaje žalobkyně to, že je vdaná, že má jednu vyživovací povinnost, že má vlastní bydlení, kde je zaměstnaná, že jde o právnická osoba právnická osoba, IČO, že je zde jako zaměstnanec. Bylo uvedeno sídlo firmo i telefon do zaměstnání, její čistý měsíční příjem 16 734 Kč a příjem partnera 13 000 Kč. K důkazu dále byla předložena úvěrová zpráva s osobními údaji žalobkyně i se zjištěnými kontrakty. Existovaly předchozí úvěry, které však byly ukončeny. Žalobkyně řádně splácela, měla dobrou platební morálku až do roku 2019, toto bylo mezi účastníky rovněž nesporné. Nesporné bylo i to, že žalobkyně na předmětný úvěr celkem zaplatila 89 580 Kč, původní půjčka byla 60 000 Kč a rozdíl tedy činí 29 580 Kč, které žalobkyně žádá vrátit jako bezdůvodné obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy. Žalovaný k důkazu také předložil CD, ze kterého bylo zjištěno, že se dotazoval zaměstnavatele telefonicky ohledně pracovního poměru žalobkyně, že si tedy ověřoval informace a je nutno také přihlédnout k tomu, že žalobkyně v podstatě pět roků řádně úvěr splácela, nedošlo na její straně k přerušení splátek v tom roce 2019 již shora uvedený zákon č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru platil řadu let a zde žalobkyně nenamítala neplatnost smlouvy z roku 2014, žaloba byla podána až 4. 7. 2019. Dále bylo prokázáno ze spisu sp. zn. spisová značka Okresního soudu v Hodoníně, že rozsudkem z 23. 7. 2014, který nabyl právní moci 11. 8. 2014 bylo manželství žalobkyně a jejího manžela jméno příjmení, uzavřené datum, rozvedeno a opatrovnickým rozsudkem č.j. číslo jednací Okresního soudu v Hodoníně z 2. 6. 2014, který nabyl právní moci 9. 6. 2014 byla schválena dohoda rodičů, dle níž nezletilá jméno celé jméno žalobkyně, narozena datum, pro dobu po rozvodu byla svěřena do péče matky a nezletilá celé jméno žalobkyně, narozena datum byla svěřena do péče otce. Tyto podstatné změny nastaly v roce 2014. Byla uzavřena i smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu s úředně ověřenými podpisy účastníků k datu 22. 7. 2014 a dle této smlouvy bytovou jednotku ve obec získal do výlučného vlastnictví manžel žalobkyně jméno příjmení včetně toho, že zaplatí všechny úvěry, které účastníci měli. Nebyla zde určena částka na vypořádání podílu, takže z této smlouvy žádný dluh žalobkyni nevznikl. Je pravdou, že tato velká změna poměrů nebyla sdělena žalovanému před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. V řízení byla sdělena řada rozsudků v souvislosti s hodnocením smluv podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru například sp. zn. spisová značka Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka Okresního soudu ve obec, ovšem dle názoru soudu je nutno hodnotit každou věc individuálně. Nelze vytvořit obecná pravidla. Dle názoru soudu žalovaný dostatečně vysvětlil v průběhu řízení, jakým způsobem postupoval při uzavírání předmětné smlouvy. Ze shora uvedeného opatrovnického spisu sp. zn. spisová značka Okresního soudu v Hodoníně vyplynulo, že žalobkyně měla průměrný čistý měsíční příjem u svého zaměstnavatele 13.387 Kč a k tomu dávky důchodového pojištění 5.249 Kč a otec měl průměrný čistý měsíční příjem 12.099 Kč a důchodové dávky 5.504 Kč. Je tedy patrné, že údaje uvedené žalobkyní do předmětné smlouvy o úvěru jsou správné, neuváděla zde nepravdu. Z opatrovnického spisu dále vyplynulo, že matka se snažila po rozvodu manželství zajistit si bydlení. Je nesporné, že matka v podstatě předmětný úvěr do roku 2019 splácela, přes tuto velkou změnu poměrů spojenou s rozvodem manželství a výchovou a výživou dětí. Soud v tomto případě souhlasí s žalovaným, že je předmětná úvěrová smlouva uzavřena platně. To, že žalobkyně přestala úvěr splácet v roce 2019, nebylo v důsledku jejich poměrů před uzavřením smlouvy o úvěru. Šlo o běžnou úvěrovou smlouvu, která byla po dobu pěti let plněna ze strany žalobkyně, za těchto okolností i při zjištěných údajích žalobkyně šlo o smlouvu uzavřenou platně, proto soud žalobu na vrácení bezdůvodného obohacení na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru s poukazem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru s tím, že žalovaný dle žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, tak aby zjistil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tak vzhledem ke shora uvedenému dokazování soud žalobu zamítl.

4. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhlášky č. 177/96 Sb. Soud přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, a to odměnu za právní zastoupení, za 8 úkonů po 2.300 Kč, 8x 300 Kč paušál a DPH 21 %, a to za úkony převzetí, příprava zastoupení, odůvodnění odporu do platebního rozkazu z 20. 12. 2019, účast u jednání 22. 6. 2020, 5. 8. 2020, 15. 10. 2020, vyjádření a účast u jednání 22. 10. 2020 a vyjádření z 10. 7. 2020 a dále vyjádření z 30. 10. 2020 celkem 25.168 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně písemně dvojmo.