15 C 4/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že opakovaně a závažným způsobem nenarušovala řádnou výchovu nezletilého [jméno] [celé jméno původního účastníka], [datum narození], a že nebyly splněny podmínky pro vyslovení napomenutí dle ustanovení § 13 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 7. 1. 2019 domáhala ve výroku I. uvedeného určení, když [stát. instituce] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] vyslovil žalobkyni jako matce nezletilého [jméno] [celé jméno původního účastníka] stejně jako jeho otci napomenutí pro opakované a závažné narušování řádné výchovy nezletilého ve smyslu § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění účinném ke dni rozhodnuté správního orgánu prvního stupně (dále jen„ ZSPOD”). Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, přičemž její odvolání bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala nedůvodnost napomenutí, nikdy nebyla ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD”) upozorněna na nevhodnost svého jednání, což je obligatorní podmínkou uložení napomenutí, aby mohlo plnit svoji nápravnou funkci, namítala dále nesprávná skutková zjištění, kdy nebylo vůbec prokázáno, že by jakýmkoliv svým jednáním, tím méně pak opakovaným či závažným, narušovala řádnou výchovu nezletilého, namítla dále, že v rozhodnutí není řešena subjektivní stránka jejího jednání. S orgány i s odborníky spolupracovala. Ze znaleckého posudku vyplývá, že je výchovně způsobilá a syn k ní má kladný vztah. Nezletilý prospívá, nebyl zařazen pod ustanovení § 6 ZSPOD). Z ničeho nevyplývá, že by zhoršená komunikace mezi rodiči měla přímý negativní vliv na nezletilého. Rodiče nezletilého jsou komunikace schopni, mají ale rozdílné názory. Žalobkyně se snažila o komunikaci s otcem nezletilého, když navrhovala styk nezletilého s otcem od středy do neděle, tato dohoda byla schválena OSPODem, bylo od ní ale následně upuštěno, neboť nebyla v zájmu nezletilého, neboť se takovýto styk zdál nezletilému dlouhý. Předmětná rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná, neboť není zřejmé, v jakém konkrétním jednání žalobkyně je ze strany správních orgánů spatřováno pochybení, uložení napomenutí není nikterak odůvodněno. Vina je paušálně přičtena oběma rodičům. Princip kolektivní viny nelze akceptovat. Žalobkyně dále poukázala na procesní vady řízení, kdy bylo uvedeno nesprávné datum zahájení správního řízení i jiné ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí /§ 13 odst. 1 písm. b) ZSPOD napomenutí neupravuje/. Oznámení o zahájení správního řízení nesplňovalo zákonné požadavky, když v něm není uvedeno, co tvoří skutkový stav, k čemu se měla žalobkyně vyjádřit, není v něm uvedeno o jakých právech a povinnostech má být v řízení rozhodováno a pro jaký skutek. Tento stav nelze následně zhojit. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné i proto, že odvolací správní orgán nijak nereagoval na argumentaci uvedenou v odvolání žalobkyně. Žalobkyně se přezkumu předmětných rozhodnutí původně domáhala ve správním soudnictví, kdy byla v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2018, doručeným jí dne 7. 12. 2018, jak se podává z doručenky tohoto rozhodnutí (č. l. 9, 10), poučena ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) o možnosti podat předmětnou žalobu ve lhůtě 1 měsíce, žaloba v projednávané věci byla tedy podána včas. [stát. instituce] ve svém vyjádření podle ustanovení § 250c odst. 2 OSŘ uvedl, že je pravdou, že ve svém rozhodnutí uvedl ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. ZSPOD, nejedná se ale o nesprávné skutkové zjištění, ale pouze o formální chybu. Žalobkyně svoji odpovědnost na OSPOD a nepřipouští si své vlastní rodičovské selhání. Pracovníci OSPODu [stát. instituce] jsou v kontaktu s rodiči nezletilého od listopadu 2012 a po celou tu dobu rodiče nezletilého nejsou schopni se domlouvat a kooperovat v záležitostech syna. Oba rodiče nejsou schopni se řídit doporučeními odborníků, a dlouhodobý konflikt rodičů je příčinou výchovných a vzdělávacích potíží nezletilého. Oba rodiče tím, že nezletilého vystavují svým rodičovským konfliktům, zanedbávají svoji rodičovskou odpovědnost. Ani jeden z rodičů přes opakovaně nabízenou odbornou pomoc aktivně neučinil nic, čím by těmto konfliktům předešel. Krajský úřad Jihomoravského kraje k věci uvedl, že z obsahu opatrovnického spisu vyplynulo, že se OSPOD od roku 2012, kdy bylo zahájeno soudní řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti, které nebylo pravomocně skončeno ani do vydání předmětných správních rozhodnutí, pokoušel smírčí cestou dosáhnout urovnání neutěšených partnerských vztahů žalobkyně a otce nezletilého, opakovaně doporučoval využití služeb specializovaných pracovišť, čehož žalobkyně s otcem nezletilého třikrát využili, sepsal s rodiči několik dohod ve věci realizace styku s nezletilým, což ale nevedlo k nápravě. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že vztahy mezi rodiči projevující se i nekvalitní komunikací nezletilého ovlivňují. S ohledem na uvedené pro neschopnost žalobkyně domluvit se s otcem nezletilého v oblasti zdravotní péče, předávání osobních věcí nezletilého a bránění styku s druhým rodičem, musel po případové konferenci OSPOD rodičům nezletilého uložit nejmírnější výchovné opatření, neboť nastalá situace ohrožovala řádnou výchovu a příznivý vývoj nezletilého. [stát. instituce] jednal v souladu s platnou právní úpravou, když před uložením napomenutí vyčerpal v rámci poradenské činnosti dostupných nástrojů a metod, ke zlepšení vztahu rodičů, aby nebyly poškozovány zájmy nezletilého. Předmětná rozhodnutí nejsou aplikací kolektivní viny, ale projevem skutečnosti, že oba rodiče jsou nositeli rodičovské odpovědnosti a oba by měli dbát nejlepšího zájmu dítěte, kterými též jsou fungující rodičovské vztahy. Úkolem OSPOD není hledat viníka, ale hájit zájmy nezletilého. Správní řízení zahájené z moci úřední je zahájeno doručením oznámení o tomto zahájení poslednímu z účastníků řízení. Je pravdou, že [stát. instituce] ve svém rozhodnutí uvedl ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) ZSPOD, tuto skutečnost odvolací správní orgán vzal v úvahu, nicméně nejedná se o důvod pro zrušení předmětného rozhodnutí. Krajský úřad se argumenty žalobkyně uvedenými v jejím odvolání zabýval, i když tuto skutečnost v příslušné větě opomněl uvést. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba není důvodná. Oznámením ze dne [datum rozhodnutí] zn. [spisová značka] [stát. instituce] v souladu se závěry případové konference konané dne [datum] zahájil řízení o uložení výchovného opatření dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) ZSPOD žalobkyni a otci nezletilého [jméno] [celé jméno původního účastníka], jak se z tohoto oznámení / č. l. 1 spisu [stát. instituce] zn. [spisová značka] (dále jen„ správní spis”) a č. l. 137 soudního spisu/ podává. Toto oznámení bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jak je zřejmé z přiložené doručenky. Z protokolu ze dne 6. 2. 2013 (č. l. 5 správního spisu) je zřejmá stížnost otce nezletilého na žalobkyni, která jej v rozporu s protokolem [stát. instituce] ze dne 16. 1. 2013 neměla informovat o zdravotním stavu syna a měla jej odkázat na synova ošetřujícího lékaře, neměla ho informovat ani o nasazení antibiotik synovi dne 30. 1. 2013. Informace o zdravotním stavu nezletilého se jeho otec dozvěděl od svého švagra. Z tohoto protokolu je dále zřejmé, že mezi rodiči nezletilého byla tak špatná vzájemná komunikace, že ji museli řešit s Mgr. [jméno] [příjmení], psychologem, jak je zřejmé ze sdělení ze dne 14. 3. 2013 (č. l. 7 správního spisu a č. l. 138). Z tohoto sdělení se dále podává, že pomoc tohoto psychologa rodiče nezletilého vyhledali na doporučení OSPODu [obec], nicméně konzultace nebyly úspěšné, když se nepodařilo dostat jejich vzájemnou komunikaci do korektní normy ani dosáhnout schopnosti spolu komunikovat o potřebách a zájmech nezletilého. Z tohoto sdělení se dále podává, že vzájemná komunikace rodičů nezletilého je velmi málo konstruktivní a produktivní, často sklouzává do roviny vzájemného obviňování, osočování a přisuzování zlých úmyslů, absentuje v ní sebereflexe a kooperace. Rodiče nezletilého se na kontaktech se synem byli schopni dohodnout pouze rámcově. Možnost zprostředkování dohody rodičů, a nastavení jejich spolupráce za pomoci standartních prostředků psychologického poradenství považoval Mgr. [příjmení] za velmi málo pravděpodobnou, rodiče poučil, jak spolu mají komunikovat, aby byl dopad konfliktů na nezletilého minimální, jak je z této zprávy rovněž zřejmé. S ohledem na ukončení spolupráce rodičů nezletilého s Mgr. [příjmení] jim OSPOD navrhl spolupráci s poradenským zařízením v [obec], jak se podává z protokolu ze dne 8. 4. 2013 (č. l. 8 správního spisu), ze kterého je dále zřejmé, že Mgr. [příjmení] spolupráci s rodiči nezletilého z výše uvedených důvodů ukončil. Není tedy podstatné, zda jej otec nezletilého kontaktoval, čili nic, jak se podává z úředního záznamu ze dne 3. 12. 2014 (č. l. 134 a 219) a ze dne 2. 10. 2014 (č. l. 220). Obdobně jako Mgr. [příjmení] kritizovala vzájemnou komunikaci rodičů též [anonymizováno] pro [anonymizováno], manželství a mezilidské vztahy ke dni 10. 10. 2013, jak se podává z její zprávy (č. l. 18 správního spisu), kdy rozpory rodičů neustaly, [anonymizováno] apelovala na jejich rodičovskou odpovědnost za chování, které ovlivňuje vývoj nezletilého v důležitém životním období. S rodiči nezletilého pro nemožnost nápravy jejich komunikace ale musela tato [anonymizováno] ukončit spolupráci, jak se podává z emailu ze dne 4. 11. 2013 (č. l. 24). Uvedené závěry jsou shrnuty ve zprávě OSPODu Okresnímu soudu Brno-venkov ze dne 4. 12. 2013 (č. l. 25 správního spisu). Z protokolu OSPODu ze dne 6. 5. 2013 se podává, že žalobkyně sdělila OSPODu, že nezletilý má od 29. 4. 2013 hlášený trvalý pobyt na adrese [adresa žalobkyně], otci ale dne 5. 5. 2013 tuto skutečnost nesdělila, Žalobkyně dále sdělila, že nezletilý bude dne 9. 5. 2013 zapsán do mateřské školy a že na přihlášku potřebuje otcův podpis. Do toho dne rodiče nezletilého neabsolvovali psychologické poradenství, neboť otec nezletilého žalobkyni nepředal kontaktní údaje, což následně za něho musel učinit OSPOD. Z tohoto protokolu se dále podává, že když měl otec nezletilého zpoždění s vyzvednutím syna, žalobkyně mu sdělila, že pokud se to bude opakovat i příště, syna mu nepředá. Obdobné skutečnosti prokazující absenci smysluplné komunikace rodičů nezletilého vyplývají z celého správního spisu, kdy je zřejmé, že rodiče následky své nedostatečné komunikace přenáší na OSPOD v domnění, že tím je tento problém vyřešen. Zejména z úředních záznamů z telefonického hovoru (č. l. 31, 32, 39 a 221) je zřejmé, že rodiče spolu vůbec přímo nekomunikovali, pouze si jeden na druhého OSPODu stěžovali, bez jakékoliv snahy problémy syna spolu řešit. Společnost [anonymizováno], o.p.s., dne [datum] městskému úřadu oznámila, že rodinnou mediaci s dotčenou rodinou nezahájí, neboť rodiče nezletilého jsou v takové fázi rodičovského konfliktu, kterou nelze řešit prostřednictvím rodinné mediace, a doporučila metodické setkání odborníků, kteří byli v průběhu posledních dvou let zapojeni do péče o rodinu, jak se podává z vyjádření z toho dne (č. l. 77 správního spisu), není tedy podstatné, zda se žalobkyně dne 3. 10. 2014 dotazovala na případnou schůzku s touto společností, jak se podává z úředního záznamu (č. l. 133). Ze zprávy z mateřské školy ze dne 23. 6. 2014 (č. l. 132) se podává, že nezletilý se choval přiměřeně na dítě svého věku, zaměstnanci školky nepozorovali žádné problémy ve vztahu dítěte k rodině. Z úředního záznamu ze dne [datum] (č. l. 135) se už ale podává, že nezletilý se ve školce [obec] k situaci doma moc nevyjadřuje. Ze znaleckého posudku PhDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 4. 2014 (č. l. 29 správního spisu) se podává, že vzájemný negativní postoj rodičů k druhému z nich je nezletilému znám a negativně ho ovlivňuje, a rodiče mu tím způsobili psychické napětí. Z tohoto posudku je dále zřejmé, že komunikace mezi rodiči je omezena vzájemným nenasloucháním si, nepřijímáním jiného názoru, než je ten vlastní, přičemž rodiče nemají motivaci tuto situaci řešit. Celá situace vyvrcholila nutností svolat případovou konferenci, kdy bylo zjištěno, že nezletilý je již chováním rodičů velmi negativně ovlivněn, když se o rodinných tématech odmítá bavit, říká jen to, co si myslí, že od něj chce tazatel slyšet, neposlouchá, je zaražený, jak se podává ze zápisu z této konference (č. l. 93 správního spisu) i ze zprávy Mateřské školy [obec] ze dne [datum] (č. l. 91 správního spisu). Ze zápisu z případové konference je dále zřejmé, že rodiče nezletilého spolu komunikují pouze prostřednictvím svých právních zástupců nebo OSPODu, nejsou schopni si ani přímo předat doklady nezletilého, jak rovněž vyplývá z protokolu ze dne 25. 8. 2014 (č. l. 218), doporučená psychologická pomoc nevedla k nápravě. Navrhovaná řešení byla vyslovení napomenutí rodičům, uložení dohledu, příp. pěstounská péče, jak se ze zápisu z této konference také podává, což bylo žalobkyni známo, když se této konference účastnila. Výsledkem této konference byla mimo jiné další doporučení OSPODu rodičům nezletilého, jak se podává z přípisu ze dne [datum] (č. l. 143). Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], městský úřad napomenul oba rodiče, jak je z tohoto rozhodnutí (č. l. 7) zřejmé, když dne [datum] zahájil toto řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) ZSPOD, jak je v tomto rozhodnutí uvedeno. Z oznámení o zahájení správního řízení (č. l. 1 správního spisu) ale vyplývá, že toto bylo zahájeno dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) ZSPOD. Z odůvodnění rozhodnutí o vyslovení napomenutí je zřejmé, že s oběma rodiči nezletilého bylo opakovaně jednáno v otázkách uplatňování rodičovských práv a povinností k nezletilému, bylo jim poskytnuto sociálně-právní poradenství, nabízeny možnosti spolupráce s odbornými psychologickými pracovišti, přesto rodiče nejsou schopni v otázkách týkajících se nezletilého vhodným způsobem komunikovat a spolupracovat, když jejich vzájemná komunikace je výrazně narušena, jak správní orgán zjistil ze zpráv Mgr. [příjmení] a [anonymizováno] pro [anonymizováno]. Z jednání s rodiči správní orgán zjistil, že si vzájemně nesdělují podstatné věci ze života nezletilého, jak se podává z odůvodnění tohoto rozhodnutí, což se na nezletilém podepisuje. Při svém rozhodování správní orgán vycházel též z uvedeného znaleckého posudku PhDr. [příjmení], jak se z odůvodnění rozhodnutí podává. Správní orgán z uvedených skutečností zjistil, že oba rodiče svoji rodičovskou odpovědnost přes opakované projednávání s OSPODem značně zanedbávali, což se na nezletilém projevilo, a proto jim bylo vysloveno napomenutí, jak správní orgán uvedl v odůvodnění rozhodnutí o vyslovení napomenutí. Proti tomuto rozhodnutí podala dne [datum] žalobkyně odvolání, s tím, že správní orgán prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně otci často nepředala syna k víkendovému styku s tím, že je nemocný, že by dohodu o rozšířeném styku po krátké době porušila a trvala na styku původním, že by odmítla syna ke styku předat, že by chování nezletilého nebylo přirozené ani spontánní a neodpovídalo jeho věku, že by výchovná kapacita rodičů byla snížena jejich dlouhodobě udržovaným konfliktem, že by oba rodiče svoji rodičovskou odpovědnost značně zanedbávali, zneužívali ji, a že by na OSPOD přenášeli své rodičovské povinnosti, správní orgán věc nesprávně právně posoudil a řízení bylo zatíženo procesními vadami. Napadené rozhodnutí považovala žalobkyně za nepřezkoumatelné, když skutečnosti jsou kladeny za vinu oběma rodičům rovným dílem a není zřejmé, kdo je viníkem kterého z nich, jak je z tohoto odvolání (č. l. 104 správního spisu) zřejmé. Toto odvolání Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, jak se z tohoto rozhodnutí (č. l. 4 a č. l. 7 spisu Krajského úřadu Jihomoravského kraje zn. [anonymizováno] [číslo] [rok]) podává. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že správní orgán prvního stupně na oba rodiče dlouhodobě působil, aby plnily své povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, opakovaně jim nabízel psychologickou pomoc, v období jara 2014 eskalovaly problémy mezi rodiči zejména ohledně zdravotní péče o nezletilého, předávání jeho dokladů, předávání k osobnímu styku, v říjnu 2014 ředitelka Mateřské školy v [obec] apelovala na žalobkyni, aby si s otcem nezletilého ujasnili procesy vyzvedávání syna ze školky, jak se z odůvodnění tohoto rozhodnutí podává. Dne [datum] se zástupkyně žalobkyně vyjádřila k podkladům pro rozhodnutí a dne [datum] bylo vydáno odvoláním napadené rozhodnutí, jak je z tohoto odůvodnění rovněž zřejmé. Odvolací správní orgán v tomto odůvodnění dále shrnul odvolací důvody žalobkyně, jak byly v jejím odvolání uvedeny. V odůvodnění je dále uvedeno, že krajský úřad přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek otce, jak se z tohoto odůvodnění podává, zejména čtvrtý odstavec na str. 4 tohoto rozhodnutí („ Ze spisové dokumentace je zřejmé…”) a poslední odstavec tohoto odůvodnění ale prokazují, že se odvolací správní orgán zabýval i námitkami žalobkyně. Odvolací správní orgán se též ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal s chybným označením příslušného zákonného ustanovení - § 13 odst. 1 písm. b) ZSPOD namísto správného písm. a) tohoto odstavce, jak je z odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni, resp. její zástupkyni doručeno dne [datum], jak se podává ze sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje (č. l. 182). Z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2018 č. j. [číslo jednací] (č. l. 11) ani ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] soud neučinil žádná skutková zjištění. Ze spisu opatrovnického soudu nad rámec skutečností výše uvedených zřejmých z důkazů založených též ve správním spise, soud neučinil žádná další skutková zjištění, stejně tak jako z rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 2. 2018 (č. l. 39), když žalobkyně tímto rozhodnutím prokazovala svůj návrh na osvobození od placení soudních poplatků. Totéž se týká usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 9. 2016 č. j. [číslo jednací] (č. l. 44), výpisu z účtu žalobkyně (č. l. 46), usnesení (č. l. 47), potvrzení (č. l. 48). Ze znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 91 správního spisu zn. [spisová značka]) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť tento byl vydán až po vyslovení napomenutí. Předtím, než se soud začal zabývat věci samou, zjistil, že předmětná žaloba je dle ustanovení § 247 odst. 2 OSŘ přípustná, byla podána osobou oprávněnou dle ustanovení § 246 odst. 1 OSŘ a s ohledem na poučení Nejvyššího správního soudu v jeho rozsudku byla podána včas. Soud s ohledem na ustanovení § 250f věta druhá písm. a) OSŘ projednal věc nikoliv pouze v mezích žalobkyní vymezených, přičemž zjistil, že žaloba není důvodná, neboť správní orgán rozhodl správně, a žalobu tedy dle ustanovení § 250i OSŘ zamítl. Dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) ZSPOD totiž vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může obecní úřad obce s rozšířenou působností napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě. Podle § 13 odst. 2 téhož zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností při rozhodování o výchovných opatřeních podle odstavce 1 (dalšími opatřeními jsou dohled, zákaz činností a povinnost využít odbornou poradenskou pomoc) přihlédne k tomu, že projednávání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d) nebo uložení povinnosti podle § 12 odst. 1 a 3 nevedlo k nápravě. Podle citovaného § 10 odst. 1 písm. b) až d) obecní úřad je povinen b) působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, c) projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte, d) projednat s dítětem nedostatky v jeho chování. Též podle odborné literatury (viz Macela, M. et al. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015) je napomenutí nejmírnějším z výchovných opatření a jeho význam je především v rovině preventivní, kdy na účastníky má výchovně působit již sám fakt vedení řízení. Nerespektování uloženého napomenutí není proto stíháno ani žádnou sankcí, neboť skutkovou podstatu přestupku maření nebo ztěžování výkonu výchovného opatření podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. i) citovaného zákona zde nelze aplikovat vzhledem ke skutečnosti, že„ výkon“ tohoto výchovného opatření je realizován a vyčerpán jeho oznámením adresátu napomenutí. Napomenutí může být uloženo na prvním místě dítěti, dále též rodičům a osobám v jejich postavení, a ačkoli není v této souvislosti uveden důvod uložení takového opatření, budou jím poruchy v řádné péči o dítě stejně jako v případě uložení napomenutí poslednímu okruhu adresátů, do něhož spadá kdokoli, kdo narušuje řádnou péči o dítě, což mohou být např. starší již dospělí sourozenci, prarodiče, ale i např. sousedé apod. Spolupráce OSPOD s rodinou v projednávané věci je nezanedbatelná, sociální pracovnice se navíc prokazatelně pokoušely napravit poměry v rodině, navedly rodiče nezletilého k využití poradenských služeb odborníků. Ani podstoupení těchto nápravných opatření nevedlo k zlepšení situace. Proto bylo napomenutí přirozeným dalším krokem v ochraně zájmu na zdravém vývoji nezletilého (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 3 As 32/2007-48), když předchozí několikaletá snaha OSPODu upravit komunikaci rodičů alespoň na úroveň, kdy spolu budou schopni řešit přinejmenším podstatné záležitosti týkající se jejich nezletilého syna, z důvodů na straně rodičů nevedla k nápravě, naopak absence této komunikace začala mít negativní vliv na nezletilého. Soud nesouhlasí se žalobkyní, že by se v případě napomenutí jednalo o sankci. Jde spíše o apel na rodiče, aby se zamysleli nad svým chováním majícím vliv na nezletilého, byť je pravdou, že v případě nerespektování napomenutí může OSPOD přistoupit k další formě opatření: k stanovení dohledu nebo uložení omezení. Správní orgány k vyslovení napomenutí v daném případě nepřistoupily okamžitě, ale až po několikaleté spolupráci s rodiči a snaze zlepšit jejich situaci. Skutečnost, že napomenuti byli oba rodiče rovným dílem, přitom nelze chápat jako nespravedlivé uplatnění kolektivní viny, ale tak, že na vývoj dítěte má vliv celkové klima v rodině, jež spoluvytvářejí oba rodiče, a jsou tak za ně odpovědní. Napomenutí není označením viníka, toho navíc ze vzájemné kritiky rodičů ani nelze jednoznačně určit, což ale nebrání správnímu orgánu napomenutí vyslovit, když jeho účelem není trestat, ale upozornit na nevhodné chování, jež má negativní vliv na vývoj nezletilého. Skutečnost, že napomenuti byli oba rodiče, má současně tu výhodu, že nevede k stigmatizaci pouze jednoho rodiče, který by tímto mohl být znevýhodněn v řízení o svěření nezletilého do péče, jak naznačuje žalobkyně. Naopak, v zájmu neprohlubovat již tak dost hlubokou propast mezi rodiči zvolil správní orgán nejmírnější cestu upozornění obou rodičů, neboť oba mají o syna zájem a tráví s ním čas. Je proto důležité chování obou rodičů. Nutno rovněž pamatovat, že zájem na řádné výchově, na rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu, k přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti má přednost před jinými právy. Tyto priority jsou zakotveny v Úmluvě o právech dítěte ([číslo] Sb.), která je součástí právního řádu České republiky, zejména v jejím čl. 3 který stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Naproti tomu práva rodičů se dle čl. 3 odst. 2 citované úmluvy pouze zohledňují (viz rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 7 A 321/2011-41). V projednávané věci tedy byly splněny podmínky pro vyslovení napomenutí oběma rodičům. Co se týká předmětných správních rozhodnutí, i tato obstojí. Není pravdou, že by se odvolací správní orgán nevypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně. Tento orgán sice uvedl, že rozhodnutí o vyslovení napomenutí přezkoumal v rozsahu námitek otce, jde ovšem o zřejmou chybu, neboť v dalším textu rekapituluje též obsah odvolání žalobkyně. Z obou rozhodnutí správních orgánů, jež tvoří jeden celek a jejich odůvodnění se tak vzájemně doplňují, je zřejmé, z jakého důvodu byli rodiče napomenuti. Správní spis je zde dostatečnou oporou. Námitky žalobkyně, že byť konala nějak, nicméně v nejlepším zájmu nezletilého, nejsou s to vyvrátit fakt, že přinejmenším ze znaleckého posudku ze dne 2. 4. 2014 plyne, jak negativně oba rodiče svým chováním nezletilého ovlivňují. A právě k tomuto směřuje napomenutí rodičů. Pokud žalobkyně namítala, že na nevhodnost svého jednání nebyla ze strany správního orgánu upozorňována, toto tvrzení soud vnímá jako ryze účelové, když ze správního spisu je zřejmá snaha správního orgánu absenci komunikace mezi rodiči vyřešit psychologickým poradenstvím, ať už prostřednictví Mgr. [příjmení], [anonymizováno] pro [anonymizováno], manželství a mezilidské vztahy nebo organizací [anonymizováno], čehož žalobkyně využívala, a nemohla tak mít za to, že bylo její chování normální, zvláště pak, když na jeho nevhodnost byla opakovaně v průběhu řízení upozorňována a na oba rodiče bylo apelováno, aby se ohledně péče o nezletilého byli schopni dohodnout, jak se podává např. z protokolu ze dne 13. 8. 2013 (č. l. 13 správního spisu). Skutečnost, že žalobkyně, ostatně stejně jako otec nezletilého, těchto služeb specialistů využívala, jak se podává např. ze zprávy č. l. 33 a 60 správního spisu na závěrech správních rozhodnutí ničeho nemění, když ze správního spisu je zřejmé, že spolupráce rodičů nebyla natolik dostatečná, aby absenci konstruktivní komunikace napravila. Rovněž není pravdou, že by žalobkyně nevěděla pro jaké jednání je předmětné správní řízení vedeno, když jeho důvody jí byly jednoznačně sděleny na případové konferenci, které se účastnila a oznámení o zahájení správního řízení na tuto konferenci výslovně odkazuje. K vyslovení napomenutí není třeba žádného formálního zařazení nezletilého pod případy uvedené v ustanovení § 6 ZSPOD, když se navíc jedná o výčet pouze demonstrativní (srov. slovo„ zejména” v první části věty). K namítané nepřezkoumatelnosti lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu, dle které není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn.

III. ÚS 989/2008). Výše uvedené lze plně vztáhnout i na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Citovaná judikatura bezesporu umožňuje uplatnit ucelenou a logicky provázanou argumentaci oproti nutnosti vypořádat explicitně každou dílčí námitku (srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2015 č. j. 9 As 135/2015-39, nebo ze dne 28. 12. 2016 č. j. 3 As 50/2016-35). Ani další námitky žalobkyně neobstojí. Námitku zmatečného vedení správního řízení považuje soud za zcela účelovou. Ve spisu je založeno oznámení o zahájení řízení ve věci výchovného opatření podle § 13 odst. 1 písm. a) ZSPOD ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jež bylo žalobkyni prokazatelně doručeno dne [datum]. Nesprávné označení použitého zákonného ustanovení /§ 13 odst. 1 písm. b) místo správného § 13 odst. 1 písm. a) ZSPOD/ napravil odvolací správní orgán již ve svém rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací]). Je pravdou, že odůvodnění rozhodnutí městského úřadu je poměrně stručné (jeho přesvědčivosti by prospělo zejména časové upřesnění jednotlivých zmiňovaných událostí), je z něj i přesto jasné, z čeho správní orgán vycházel a správní spis je pro jeho závěry dostatečnou oporou. Krom shora popsaného průběhu nevydařených poradenských služeb či závěrů psychologického znaleckého posudku lze dodat, že správní spis obsahuje velké množství záznamů, v nichž si střídavě jeden z rodičů u OSPODu stěžoval na chování druhého rodiče (nerespektování dohody ohledně styku s nezletilým, absentující informace o zdravotním stavu nezletilého atd.). Z těchto subjektivních vyjádření je evidentní, že rodiče měli problém domluvit se na elementárních otázkách týkajících se výchovy nezletilého, výrazná je jejich vzájemná averze. Navzájem se obviňovali z nesprávné výchovy mající negativní dopad na nezletilého /např. též zpráva žalobkyně ze dne 27. 8. 2014 (č. l. 140, 141) /. Byť jde o neprokázaná jednostranná tvrzení, je z nich zřejmá nezdravá atmosféra, v níž nezletilý vyrůstá a jež má na něj negativní vliv. Soud tedy shledal žalobní námitky neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou. V předmětném soudním řízení ani v předcházejícím řízení správním nevyšlo najevo, že by žalobkyně v jiných ohledech (zdraví, hygiena, předškolní docházka) péči o nezletilého jakkoliv zanedbávala, v tomto směru nebylo co žalobkyni vytknout, jak se podává ze zpráv č. l. 135, 144 a 145 a č. l. 6, 7, 14 a 48 správního spisu), nicméně toto zjištění nevyvrací skutečnost, že absence dostatečné komunikace mezi rodiči měla negativní dopad na nezletilého. Ostatně správní orgány žalobkyni nedostatky v péči o nezletilého v uvedených směrech ani nevytýkaly. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, v řízení však nebylo žádného účastníka, jež by měl ve věci úspěch, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.