16 C 116/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19.740 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce se v částce 14.211 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.397,67 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.446,54 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 7.565 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, s 19,98% úrokem ročně z částky 7.565 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.259,17 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 609,21 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3.186 Kč od 16.5.2017 do zaplacení a s 19,98% úrokem ročně z částky 3.186 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.529 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 19.740 Kč s příslušenstvím, neboť dne 21.8.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost , název, , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil podpisem. Na poskytnutou zápůjčku žalovaný uhradil toliko 4.471 Kč. Dne 31.3.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost , název, , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Na uzavřenou smlouvu žalovaný uhradil 8.838 Kč.

2. Žalovaný s k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 31.3.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost , název, , právnická osoba, jako , název, s žalovaným jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit , název, za zápůjčku poplatek ve výši 6.688 Kč sestávající se z úroku ve výši 1.022 Kč, z administrativní činnosti ve výši 1.520 Kč, z hotovostního režimu splátek ve výši 4.146 Kč. Celkovou částku 14.688 Kč se zavázal zaplatit prostřednictvím pravidelných 60 týdenních splátek po 245 Kč, při splatnosti poslední splátky 25.5.2015. Dne 21.8.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce jako , název, s žalovaným jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli částku 8.361 Kč sestávající se z úroku ve výši 1.277 Kč, z administrativní činnosti ve výši 1.901 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 5.183 Kč, to vše prostřednictvím 60 týdenních splátek po 307 Kč, při splatnosti poslední splátky 15.10.2017. Ze zákaznické karty ze dne 31.3.2014 soud zjistil, že žalovaný jako zákazník byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako řidič ve společnosti , Anonymizováno, , adresa, při mzdě 15.000 Kč a dalších příjmů domácnosti 13.000 Kč, což celkem v části příjmu činí 28.000 Kč. Běžné měsíční výdaje domácnosti představují 12.000 Kč nájem/inkaso a 6.000 Kč jako výdaje domácnosti. Celkové výdaje pak činí 18.000 Kč, což představuje použitelný příjem ve výši 10.000 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 21.8.2014 soud zjistil, že žalovaný byl jako klient k datu vyplnění karty zaměstnán na plný pracovní úvazek jako řidič - extérní technik ve společnosti , Anonymizováno, - , adresa, při mzdě 16.000 Kč a dalších příjmů domácnosti 8.000 Kč, což celkem na příjmové stránce činí 24.000 Kč. Mezi běžné měsíční výdaje představuje částka 12.000 Kč za nájem/inkaso, 1.500 Kč na půjčku a 6.000 Kč výdaje domácnosti, tedy celkové výdaje 19.500 Kč. Podáním ze dne 15.5.2017 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na současného žalobce. Podáním ze dne 13.12.2017 byl žalovaný vyzván k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, kdy podání bylo téhož dne podáno na doručující orgán jak vyplývá z podacího lístku. Dne 15.6.2017 pak bylo podáno doručujícímu orgánu oznámení o postoupení pohledávek.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr ( např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalovaného vážící se k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaný svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy by tento stvrdil, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak i na tuto skutečnost právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, když ani otázka běžných či nadstandartních měsíčních výdajů žadatele nebyla nikterak zkoumána, natož ověřena. Soud v daném případě musí dále poukázat na zjištěnou skutečnost, že žalobce, respektive právní předchůdce žalobce nejenže zcela rezignoval na své zákonné povinnosti a toliko pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalovaného, ale tyto údaje i chybně interpretoval, neboť jak vyplývá ze Zákaznické karty ze dne 21.8.2014 činila mzda žalovaného 16.000 Kč a další příjem domácnosti 8.000 Kč, tedy celkem 24.000 Kč. Výdaje pak činily 12.000 Kč za nájem, 1.500 Kč splátky zápůjček/výživné a 6.000 Kč výdaje na domácnost, tedy celkem 19.500 Kč. Pokud se týká výdajů domácnosti, tak 6.000 Kč za měsíc soud považuje za naprosto nepřiměřené, neboť tvoří-li domácnost byť jen dvě osoby, představují denní výdaje na jednu osobu 100 Kč, což i v roce uzavření úvěrové smlouvy je částka zcela nepřiměřená na standardní denní výdaje člena domácnosti. Pokud se týká Zákaznické karty ze dne 31.3.2014 tak i v této kartě je zaznamenán měsíční výdaj domácnosti 6.000 Kč, což představuje při dvoučlenné domácnosti 100 Kč na den. Soud tuto částku rovněž považuje za naprosto nevěrohodnou, a to rovněž z důvodu jak shora uvedeno. Soud tak má za to, že právním předchůdcem žalobce nebyly ověřeny ani příjmy, ani výdaje žalovaného, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela zásadní. Vzhledem k tomu soud shledává obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za neplatné z důvodu shledání jednání věřitele za zjevně příčící se dobrým mravům a narušující veřejný pořádek. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 18.000 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 18.000 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat v rozsahu, oč se na úkor poskytovatele obohatil [18.000 Kč – 12.471 Kč (4.471 Kč + 8.000 Kč)]. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobce hradit cokoliv nad rámec výroku II. soudního rozhodnutí, když výrokem I. byla žaloba v rozsahu částky 14.211 Kč spolu s příslušenstvím jako nedůvodná zamítnuta. Výrokem II. rozsudku, soud tak zavázal žalovaného uhradit částku 5.529 Kč představující rozdíl mezi částkou přijatou a dosud žalobci - právnímu předchůdci žalobce nevrácenou.

15. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu proto nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnosti nevrácené jistiny a určit způsob jejího splacení a proto soud nestanovil počátek prodlení žalovaného.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v případě plného úspěchu by příslušelo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení spočívajících v zaplaceném soudní poplatku, jakož i v nákladech za právní zastoupení. Vzhledem k tomu, že však žalobce byl v tomto sporu z větší části neúspěšný přísluší žalovanému právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení po odpočtu neúspěchu od úspěchu. Vzhledem k tomu, že však žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud tak nikomu ničeho nepřiznal.

17. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů.

18. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.