16 C 120/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 82.386,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce se v částce 53.275 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 82.386,04 Kč od 21.11.2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.111,04 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem lednem 2026, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 82.386,04 Kč s příslušenstvím, neboť původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 21.2.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 82.386,04 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20.11.2024. Ačkoliv žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, do uvedeného data splatnosti, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a na poskytnutý úvěr zaplatil toliko 46.698,16 Kč.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě poukázal na vadné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru, jakož i na nárok odporující dobrým mravům v části úroku z prodlení s tím, že s ohledem na čerpanou jistinu ve výši 75.810 Kč a dosud zaplacenou částku ve výši 46.698 Kč, je tento připraven vrátit žalobci nedoplatek na jistině ve výši 29.112 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Původní věřitel, a to společnost , Anonymizováno, jako věřitel uzavřel s žalovaným jako s klientem smlouvu o revolvingovém úvěru, a to dne 21.2.2024, kdy byla sjednána částka prvního čerpání úvěru ve výši 50.000 Kč. Dne 27.3.2024 čerpal žalovaný 7.961 Kč, dne 17.4.2024 částku 2.226 Kč, dne 15.7.2024 částku 15.623 Kč. Po dobu trvání úvěru tak žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 75.810 Kč. Dne 27.3.2024 zaplatil žalovaný částku 9.000 Kč, dne 27.3.2024 částku 5.000 Kč, dne 16.4.2024 částku 7.258,90 Kč, dne 15.7.2024 částku 15.623,12 Kč a dne 24.9.2024 částku 9.816,14 Kč. Celkem tak žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr 46.698,16 Kč. Podáním ze dne 21.12.2024 vyzval žalobce žalovaného k uzavření mimosoudní dohody, na základě které by žalovaný uhradil žalobci částku 99.519,04 Kč nejpozději do 3 pracovních dnů. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 14.12.2024 zástupcem žalobce byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Ze sdělení , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, ze dne 18.11.2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , na který byla dne 21.2.2024 připsána platba 50.000 Kč, dne 27.3.2024 platba ve výši 7.961 Kč, dne 16.4.2024 platba ve výši 2.226 Kč a dne 15.7.2024 platba ve výši 15.623 Kč.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalovaného, vážící se k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaný svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy stvrdil, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak k tomuto nebylo soudu ničeho předloženo, tedy z ničeho nevyplývá, že by tato otázka byla právním předchůdcem žalobce vůbec zkoumána, natož řádně vyhodnocena. Soud tak činí závěr, že právní předchůdce žalobce na tuto otázku zcela rezignoval, když ani otázka běžných či nadstandardních měsíčních výdajů žadatele nebyla nikterak zkoumána, natož ověřena. Z obsahu spisu tak vyplývá, že žalobce, respektive právní předchůdce žalobce na otázku z řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignoval a jen pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalovaného, které pravděpodobně i chybně interpretoval, což se projevilo v absenci splácení poskytnutého úvěru. Soud tak má za to, že právním předchůdcem žalobce nebyly ověřeny ani příjmy ani výdaje žalovaného, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela zásadní. Vzhledem k tomu, že soud shledává uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému plnění ve výši 75.810 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 75.810 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat v rozsahu, oč se na úkor poskytovatele obohatil (75.810 Kč - 46.698,16 Kč).

17. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobce hradit cokoliv nad rámec výroku II. soudního rozhodnutí, když výrokem I. byla žaloba v rozsahu částky 53.275 Kč včetně příslušenství jako nedůvodná zamítnuta. Výrokem I. tak soud zavázal žalovaného k úhradě částky 29.111,84 Kč představující rozdíl mezi částkou přijatou a dosud žalobci - právnímu předchůdci žalobce nevrácenou (75.810 Kč - 46.698,16 Kč).

18. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu proto nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnosti nevrácené jistiny a určit způsob jejího splacení a proto soud nestanovil počátek prodlení žalovaného.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy daném případě přísluší žalovanému s ohledem na výsledek tohoto sporu část účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému však dosud žádné náklady tohoto řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků nepřiznal případně účelně vynaložené náklady tohoto řízení, byť by podle míry úspěchu žalovaného v tomto sporu tomuto poměrná část přináležela.

20. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů.

21. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.