16 C 145/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství za kterou jedná anonymizována čtyři slova anonymizována dvě slova , ulice a číslo , PSČ obec a číslo – část obce , IČO o zaplacení 985.300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 985.300 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 985.300 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody za nesprávný úřední postup policejním orgánem ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Dne 1.3.2010 se stal žalobce vlastníkem zakoupeného motorového vozidla tovární značky Fiat Punto, [registrační značka] za sjednanou kupní cenu 58.000 Kč. Dne 2.3.2010 pak žalobce uhradil státu ekologickou daň ve výši 3.000 Kč a správní poplatek ve výši 800 Kč. Vozidlo bylo žalobcem pořízeno z humanitárních důvodů daných stále se zhoršujícím zdravotním stavem jeho otce, o kterého se žalobce staral až do jeho úmrtí. Aniž by věc předmětného zakoupení pocházela z trestné činnosti a nebo s ní byl trestní čin spáchán, došlo dne 9.6.2010 k odnětí věci policejním orgánem zcela bezdůvodně s tím, že věc se stala předmětem soudní úschovy evidované zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka] Trestní řízení vůči žalobci bylo zahájeno dne 30.9.2010 a skončeno až dne 28.3.2017, jak vyplývá ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka]. Řízení o soudní úschově probíhalo poměrně složitým procesem, který byl ukončen rozhodnutím Krajského soudu v Brně dne 19.4.2018, pod č.j. [číslo jednací] a nabylo právní moci dne 31.5.2018, kdy bylo rozhodnuto o vydání věci ze soudní úschovy žalobci. Na shora uvedené rozhodnutí reagoval policejní orgán svojí výzvou ze dne 17.6.2018 tak, že vyzval žalobce k vyzvednutí předmětu úschovy s následnou urgencí dne 6.2.2019 a současně s nabídkou bezplatné likvidace vozidla, které ke dni 30.6.2015 administrativně ze zákona zaniklo. Nesprávným úředním postupem tak byla žalobci způsobena hmotná škoda, kdy v mezidobí bylo vozidlo zcela znehodnoceno a z titulu zjevně neoprávněného zadržování odňaté věci tomuto vznikla majetková újma spočívající jednak ve ztrátě hodnoty vozidla (58.000 Kč pořizovací cena + 3.800 Kč ekodaň a správní poplatek) a dále škoda za znemožnění věc užívat v období ode dne odnětí věci do dne administrativního zániku vozidla - od 9.6.2010 do 30.6.2015, tj. celkem [číslo] dnů vynásobeno částkou 500 Kč jako cena pronájmu vozidla za jeden den, což v součtu představuje celkem 923.500 Kč.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné splnění tří následujících podmínek. V řízení musí být dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. V rámci tzv. předběžného projednání nároku na odškodnění uplatňovaného u žalovaného je možné poskytnout náhradu škody toliko v případě, kdy lze na základě předložených dokladů učinit nepochybný závěr o tom, že navrhovateli škoda nesporně vznikla. Žalovaný však na základě provedeného šetření uvedl, že ani ze žaloby ani z předběžného projednání nároku není zcela jasné, zda k tvrzené škodě mělo dojít v důsledku poškození vozidla při jeho úschově, případně toto vozidlo ztratilo hodnotu v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení o úschově. V případě ztráty hodnoty vozidla v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení platí, že snížení obvyklé ceny vozidla v důsledku uplynutí času není v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením. Nad rámec shora uvedeného pak žalovaný ponechá toliko na úvaze soudu, zda žalobce je vůbec vlastníkem předmětného vozidla, když z vyjádření [jméno] [příjmení] lze dovodit, že tento převzal předmětné vozidlo od žalobce do úschovy, za kterou žalobce nezaplatil, přičemž vozidlo mělo současně sloužit jako zástava za cenu úschovy.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz kupní smlouvou uzavřenou dne 1.3.2010 mezi prodávajícím [jméno] [příjmení] a kupujícím žalobcem, příjmovým pokladním dokladem Magistrátu hlavního města Prahy na částku 3.000 Kč a 800 Kč, rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru sociální péče ze dne 23.10.2009, pod [číslo jednací], rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru sociální péče ze dne 30.10.2009, pod [číslo jednací] a rozhodnutím ze dne 4.4.2011, pod [číslo jednací], [anonymizováno], rozhodnutím Městské správy sociálního [obec] ze dne 16.4.2014, pod [číslo jednací], protokolem o vydání (odnětí) věci ze dne 9.6.2010 vydaným Policií ČR Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje pod [číslo jednací], unesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.4.2018, pod č.j. [spisová značka], vyrozuměním - vydání věci ze dne 17.7.2018, pod [číslo jednací] Policie ČR, Městského ředitelství policie [obec], vyrozuměním - vydání věci téhož orgánu ze dne 6.2.2019, potvrzením Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování ze dne 13.6.2018, přehledem [obec] pojišťovny o limitních denních sazbách půjčovného pro rok 2010 a 2011, stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne 6.12.2019, oznámením [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 17.12.2019, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19.4.2017, pod č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25.6.2019, pod č.j. [číslo jednací], rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.6.2021, pod č.j. [číslo jednací] a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2020, pod č.j. [číslo jednací], jakož i výslechem žalobce, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 1.3.2010 zakoupil žalobce osobní motorové vozidlo typu [příjmení] [příjmení] 55 S, [registrační značka] za cenu 58.000 Kč. V souvislosti a nabytím vlastnictví předmětného vozidla tento zaplatil Magistrátu hlavního města Prahy dne 2.3.2009 ekologický poplatek ve výši 3.000 Kč a částku 800 Kč jako poplatek dopravněsprávní agendy. Žalobce následně vozidlo ukryl před panem [příjmení] ve [obec] u pana [příjmení], kde bylo následně vozidlo zabaveno. Jelikož auto dosud nebylo přepsáno na žalobce, tento je s ohledem na svůj zdravotní stav nechal propadnout včetně řidičského průkazu a vozidlo následně zanechal jako bezcenné u Policie ČR. Dne 9.6.2010 bylo vozidlo vydáno Policii ČR jako věc důležitá pro trestní řízení, a to na základě shora citovaného protokolu o vydání věci. Na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19.4.2017, pod č.j. [číslo jednací] byl mimo jiné i žalobce vyzván k přihlášení se k vozidlu [příjmení] [příjmení] 55 S s poučením, že nebude-li tak učiněno ve lhůtě do jednoho roku, připadne vozidlo státu. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4.9.2017, pod čj. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.4.2018, pod č.j. [číslo jednací] byl žalobce vyrozuměn o vydání věci s následnou urgencí ze dne 6.2.2019, ve které mu byla dále nabídnuta bezplatná ekologická likvidace vozidla s možností získání potvrzení o ekologické likvidaci nutné pro odhlášení vozidla ze správy evidence vedené Magistrátem města Brna. Z rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru sociální péče bylo soudem zjištěno, že ve věci otce žalobce docházelo k navýšení příspěvku na péči z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované osoby, který omezuje duševní, smyslové, fyzické a pohybové schopnosti s vlivem na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25.6.2019, pod sp.zn. [spisová značka] soud přiznal z původně požadované částky 165.000 Kč toliko 91.000 Kč představující přiměřenou výši peněžitého zadostiučinění za shledaný nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. [spisová značka], spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5.2.2020, pod č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Městského soudu v Brně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta.

5. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2020, pod č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.6.2021, pod č.j. [číslo jednací] byl opět rozsudek Městského soudu v Brně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Následně bylo podáno dovolání, ohledně kterého nebylo dosud rozhodnuto.

7. Podáním ze dne 13.6.2018 Ministerstvo spravedlnosti ČR, odbor odškodňování potvrdil doručení podání žalobce týkající se právní věci projednávané před Policií ČR pod sp.zn. KRPB [číslo] [rok], [spisová značka].

8. Soud ve věci aplikoval následující zákonná ustanovení.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci (dále jen OdpŠk) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ust. § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Dle § 8 odst. 1 věty prvé OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změno příslušným orgánem.

13. Podle ust. § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle ust. § 14 odst. 1, 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody, podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Pro založení odpovědnosti státu za škodu ve smyslu shora citovaného zákona je nutné současně splnit tři kumulativní podmínky spočívající v tom, že v řízení musí být vydáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Shora citované zákonné předpoklady musí být splněny kumulativně, když pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 25 Cdo 773/2004 či 28 Cdo 4231/2010). Pokud se týká samotné aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu soud vycházel z tvrzení a důkazů, jež předložil žalobce v průběhu řízení, ze kterých vzal za prokázáno, že na základě kupní smlouvy ze dne 1.3.2010 se žalobce stal vlastníkem osobního motorového vozidla tovární značky Fiat Punto [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a to za cenu 58.000 Kč. Dne 2.3.2010 byla uhrazena na Magistrátu hlavního města Prahy v souvislosti s převodem vozidla částka 3.000 Kč představující ekologickou daň a částka 800 Kč představující poplatek dopravněsprávní agendy. S ohledem na dále provedené dokazování, a to písemným souhlasem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 22.6.2016, ve kterém souhlasí, aby věc byla vydána žalobci ve spojení s protokolem o výslechu účastníka ze dne 25.7.2019, to vše ve věci [spisová značka] soud s ohledem na shora uvedené, jakož i absenci dalších námitek účastníků v tomto řízení týkající se aktivní věcné legitimace žalobce, další důkazy k prokázání jeho tvrzení ohledně vlastnictví k předmětnému vozidlu neprováděl a tuto otázku vzal za nespornou.

17. Pasivní věcná legitimace žalovaného ve sporu pak vyvěrá ze zákona č. 82/1998 Sb. a rovněž s ohledem na její nespornost se jí soud dále nezabýval.

18. Pokud se týká prvého kumulativního zákonného předpokladu, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tak soud k tomu uvádí následující. Pro existenci nezákonného rozhodnutí v zásadě platí, že ve věci musí být vydáno rozhodnutí, které je pak nadřízeným soudem zrušeno pro jeho nezákonnost. V daném případě bylo na základě protokolu o vydání věci ze dne 9.6.2010 vydáno osobní motorové vozidlo značky Fiat Punto, [registrační značka] orgánům Policie ČR, které bylo následně usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13.2.2012, pod č.j. [číslo jednací] uloženo do úschovy Městského soudu v Brně s odůvodněním, že doposud existují důvodné pochybnosti o vlastnictví mimo jiné i předmětné věci, na kterou uplatňují právo i poškození manželé [příjmení]. Jelikož v daném případě žádné z citovaných rozhodnutí nikdy nebylo zrušeno pro jejich nezákonnost, nebylo tak soudem shledáno naplnění podmínky vydání nezákonného rozhodnutí. Ze skutkových zjištění učiněných v průběhu řízení je zřejmé, že žalobce se domáhá náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, spočívající v nepřiměřené délce řízení, v důsledku čehož mu měla vzniknout škoda spočívající ve ztrátě hodnoty vozidla (ve výši zaplacené kupní ceny 58.000 Kč) zajištěného pro účely trestního řízení. Dle soudu je tak na místě posoudit, zda ke vzniku škody došlo v příčinné souvislosti se zajištěním vozidla, tj. jednáním státu či nikoliv. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 312/2005 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1729/2013). Žalobce konstruuje svoji škodu spočívající v totálně ztrátě hodnoty vozidla, které zakoupil za částku 58.000 Kč a krátce poté, kdy se stal vlastníkem předmětného vozidla, tento byl policejním orgánem odňat jako věc důležitá pro trestní řízení a tímto bylo žalobci znemožněno vozidlo po dobu více jak osm let užívat, a to i přes to, že se v průběhu trestního řízení ukázalo, že automobil nepochází z trestné činnosti, nebyl získán z prostředků získaných trestnou činností a automobil nikterak nesouvisel z trestnou činností projednávanou v předmětném trestním řízení.

19. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí např. stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývajícího z osobního vztahu k nim.

20. Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že se obvyklou cenou rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Obvyklá cena je proto určována poměry na trhu s určitým zbožím, v daném případě s osobními vozidly. Žalobcem tvrzený pokles obvyklé ceny vozidel je pak odvislý od poměrů na daném trhu, který je na žalobcem tvrzeném nesprávném úředním postupu zcela nezávislý. Jinak řečeno, k poklesu obvyklé ceny vozidla žalobce by došlo bez ohledu na existenci či neexistenci nesprávného úředního postupu, který proto nelze považovat za jeho příčinu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 4973/2014, usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1013/2016). V daném případě je tak dle názoru soudu právní posouzení žalovaného nároku nesprávné.

21. Pokud se týká požadované náhrady škody ve výši 3.800 Kč (ekologická daň ve výši 3.000 Kč a správní poplatek ve výši 800 Kč), tak rovněž se v daném případě nejedná o škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem státu, neboť se jedná o náklady, které je každý majitel vozidla vykonávající jeho přepis na odboru dopravněsprávních činností (dříve dopravního inspektorátu) povinen zaplatit. Jinými slovy jedná se o náklady, které jsou v příčinné souvislosti s pořízením, respektive přepisem vozidla a vznikají nezávisle na činnosti či nečinnosti, eventuálně ve špatném rozhodnutí státu ve věci [spisová značka]. Soud tak i v tomto případě shledává právní posouzení žalovaného nároku jako nesprávné.

22. Pokud se týká částky 923.500 Kč jako škody vzniklé v souvislosti s možným pronájmem vozidla po dobu, kdy měl žalobce své vozidlo zadrženo, tak ani v této uplatněné části náhrady škody soud neshledává právní důvod jako opodstatněný, když sám žalobce v rámci svého opakovaného skutkového tvrzení v průběhu řízení uvedl, že požadovanou částku 923.500 Kč označuje jako škodu za znemožnění věc užívat a ponechává toliko na úvaze soudu, zdali mu bude či nebude přiznána, když částka byla stanovena z ceny půjčovného [právnická osoba] v rámci přehledu limitních denních sazeb pro rok 2010 (500 Kč vynásobených počtem dnů, kdy mu bylo auto zadržováno) a nebyla nikdy žalobcem zaplacena. Jedná se tak toliko o matematický výpočet případné škody, která by mohla žalobci vzniknout za předpokladu, že tento uzavře s pojišťovnou smlouvu o nájmu za podmínek a v rozsahu, jak žalobce ve svém výpočtu uvádí. K tomuto však nikdy nedošlo a žalobcem nebyla uzavřena smlouva o nájmu vozidla a žalobcem ani nebyla zaplacena žádná částka v souvislosti s jeho případným nájmem, natož částka, kterou vyčíslil v tomto řízení. Po opětovném konstatování, že v žádném případě nebylo prokázáno, že by z tohoto žalovaného důvodu žalobci vznikla jakákoliv škoda, soud neměl důvodu s odkazem na shora uvedené shledat naplnění kumulativních zákonných předpokladů tak, aby tento mohl být v tomto řízení úspěšný.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 150 o.s.ř., kdy soud s ohledem na zdravotní stav žalobce ve spojení s jeho prokazatelnými finančními poměry dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny předpoklady úspěšnému žalovanému z důvodu vhodných zvláštního zřetele tyto nepřiznat, když soud je současně přesvědčen, že nepřiznáním jinak účelně vynaložených nákladů řízení nevznikne žalovanému žádná, natož závažná finanční újma.