16 C 164/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , reg. č.: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , ulice anonymizováno zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; název žalované reg. č.: číslo sídlem adresa žalované ulice anonymizováno zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 800 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 800 euro s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 11. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 14 966,49 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 4. 8. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 37 200 euro s příslušenstvím, a to z titulu postoupených pohledávek za zpožděné lety v září 2018 z [obec], [obec] a [obec] do různých destinací v [země].

2. Obvodní soud pro Prahu 6 několikrát žalobce vyzval k opravě a doplnění žaloby, a to přípisy a usneseními ze dnů 10. 12. 2019, 7. 1. 2020, 27. 5. 2020, 15. 6. 2020, když žalobce na tyto výzvy reagoval doplněním žaloby včetně doložení listinných důkazů.

3. Z doplňujících podání tedy vyplývá, že se mělo jednat o postoupení pohledávek z titulu nároku za zpožděné lety u celkem 94 cestujících, mj. i u letu [jméno] [číslo] – cestující [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když tento let byl o více jak tři hodiny opožděn.

4. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením z 15. 6. 2020, č. j. 10 C 374/2019-57, řízení ohledně letu [jméno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno] vyloučil k samostatnému řízení, když s ohledem na destinaci odletu bylo následně rozhodnuto usnesením ze 4. 6. 2021, č. j. 10 C 135/2021-76, tak, že ohledně uplatněného nároku letu [jméno] [číslo] z [obec] do [anonymizováno] byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soud pro Prahu 6 s tím, že věc je postoupena zdejšímu soudu.

5. Žaloba s doplněními a výzvou k vyjádření byla žalovanému, resp. právnímu zástupci žalovaného doručena do datové schránky 16. 8. 2021, když žalovaný v rámci písemného vyjádření k žalobě 15. 9. 2021 vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že podle § 2553 odst. 3 OZ je nárok uplatněný vůči žalovanému promlčen s odkazem na článek 6 odst. 1 písm. b), ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. b), Nařízení Rady EU č. 261/2004 Sb. Žalovaný rovněž zmínil i Nález ÚS ČR, sp. zn. IV. ÚS 286/2020, ze kterého vyplývá, že otázka promlčení není výše zmíněným nařízením Rady EU upravena a řešení případného promlčení nároku je ponecháno na národním právu. Let měl být žalovaným poskytnut 7. 9. 2018, od tohoto data běžela šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta na uplatnění případných nároků, která uplynula 8. 3. 2019. Sám žalobce uváděl ve skutkových tvrzeních v žalobě, že nárok byl notifikován dopisem z 15. 3. 2019, který se dostal do dispoziční sféry žalovaného 10. 4. 2019. Žalovaný tedy vznesl námitku promlčení, navrhl zamítnutí žaloby.

6. Žalobce zaslal zdejšímu soudu dupliku k vyjádření žalovaného s tím, že jeho pohledávka není promlčená, neboť žalobce vyzval žalovaného k úhradě v šestiměsíční lhůtě, žalobce sám odeslal výzvu žalovanému 26. 11. 2018, což doložil výzvou k úhradě z 23. 11. 2018 s potvrzením o odeslání dokumentů žalované 26. 11. 2018.

7. K tomuto zaujal stanovisko žalovaný podáním ze dne 15. 2. 2022, kde uvedl, že žalobce v žalobě původně tvrdil, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou 15. 3. 2019 a pokud žalovaný namítl ve vyjádření z 15. 9. 2021 promlčení nároku, žalobce své tvrzení změnil tak, že k výzvě došlo předžalobní výzvou z 23. 11. 2018. Žalobce neprokázal účast [jméno] [příjmení] na předmětném letu a naplnění základní podmínky pro vznik nároku na škodu. Žalobce toto nedokázal palubním lístkem [jméno] [příjmení], neunáší v tomto směru břemeno důkazní s tím, že pokud žalobce doložil listinu označenou soudem jako poštovní podací arch v polštině, z rukou připsaného data má vyplývat, že k poštovnímu podání došlo 26. 11. 2018. Z listiny není zjevné, že by šlo o poštovní podací arch, jedná se spíše o jakýsi interní dokument, kdy listina je nevěrohodná, neboť skutečnosti, o které žalobkyně opírá tvrzení, jsou dopsaná na předtištěnou listinu rukou bez toho, aniž by bylo určeno a určité, kdo zápis provedl. Datum napsané rukou nemá bližší označení, ze kterého by bylo možné se domnívat, že se jedná o datum podání, jak ostatně tvrdí žalobce. Listina je pouhým interním dokumentem a je zcela nevěrohodná. Žalobce tímto nijak neprokazuje splnění povinnosti uplatnit nárok u žalované ve lhůtě šesti měsíců. Ze všech těchto důvodů žalovaný setrval na původním procesním stanovisku a navrhoval zamítnutí žaloby.

8. Městský soud v Brně nařídil v této právní věci dvě jednání, a to dne 26. 11. 2021 a 4. 3. 2022, kde oba právní zástupci účastníků setrvali na svých původních stanoviscích, kdy žalobce na žalobě trval, žalovaný poukázal na námitku promlčení nároku a navrhl zamítnutí žaloby.

9. Soud v této právní věci doplnil dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak listinnou o komplexním odbavení, letenkou a pojištěním, č. rezervace [číslo], pokyny zájezdu, tabulkou na č. l. 94, přípisem v angličtině na č. l. 95-98, informací o postoupení pohledávky na č. l. 98, poštovním podacím archem, smlouvou o postoupení pohledávky na č. l. 101-104, přípisem žalobce žalovanému z 23. 11. 2018 na č. l. 120-121, č. l. 122-123, 116-117, tabulkou v polštině č. l. 118, přípisem [právnická osoba] právnímu zástupci žalobce č. l. 119, když po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal sozd za prokázaný tento následující skutkový děj:

10. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalovaného, když se jedná o tuniskou obchodní korporaci (právnickou osobu), která podniká mj. v oblasti provozování letecké dopravy a přepravy. Ohledně žalobce lze konstatovat, že se jedná rovněž o obchodní korporaci neboli právnickou osobu založenou a fungující dle polské právní úpravy. Žádná ze stran sporu žádným právně relevantním způsobem nezpochybnila existenci protistrany jako obchodní korporace, existenci těchto obchodních korporací tedy soud bere jako nespornou a prokázanou.

11. Žalovaný jako podnikající v oblasti letecké přepravy byl mj. i provozovatelem letu č. [jméno] [číslo] z [obec] v [anonymizováno] do [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], přičemž let proběhl dne 7. 9. 2018 a cestujícími byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (komplexní odbavení – letenka, voucher a pojištění [číslo] pokyny k zájezdu na č. l. 90).

12. Ze skutkových tvrzení žalobce, což žalovaný nijak nerozporoval, vyplynulo, že tento předmětný let č. [jméno] [číslo] z [obec] do Monastiru byl na svém příletu do cílové destinace v Tunisku opožděn o více jak tři hodiny. Jednalo se o let 13. 9. 2018 a 7. 9. 2018, č. [jméno] [číslo] a [jméno] [číslo], kdy v případě letu [jméno] [číslo] byl dotaz na [ulice] odlet z [obec] ve [údaj o čase] hod. a v případě letu [jméno] [číslo] v [údaj o čase] hod. Pokud právní zástupce žalobce učinil dotaz na [ulice], bylo mu sděleno výše uvedené s tím, že časy příletu do cílové destinace nejsou letišti známy, ale lze předpokládat, že bylo zpoždění o více jak tři hodiny (sdělení [anonymizováno] [obec] [právnická osoba] z 18. 11. 2021).

13. Z výše uvedeného je tedy zřejmé a vyplývá ze skutkových tvrzení a důkazů, že žalobce požaduje v této věci z titulu zpoždění letu náhradu škody v celkové výši 800 euro za dvě osoby ([příjmení], [příjmení]). Z předložených smluv o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že tuto smlouvu uzavřel postupitel [jméno] [příjmení], předmětem postoupení byla pohledávka za zpoždění letu, který byl realizován 7. 9. 2018, č. letu [jméno] [číslo], když z další smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že totožnou smlouvu o postoupení pohledávky uzavřela se žalobcem jako postupitel a postupník i [jméno] [příjmení] (smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 101-104 spisu, čárový kód na č. l. 105). Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 15. 3. 2019 soud zjistil, že tuto předžalobní výzvu zaslal právní zástupce žalobce žalovanému na adresu v [země], když předmětem výzvy bylo vyzvání žalovaného dle § 142a o.s.ř. k zaplacení náhrady za zpožděné lety v celkové výši 48 238 euro, když se jednalo i o náhradu za let realizovaný 7. 9. 2018 pod č. [jméno] [číslo] u cestujících [příjmení], [příjmení]. K předžalobní výzvě v angličtině včetně českého překladu byl doložen i podací arch České pošty, ze kterého vyplynulo, že předžalobní výzva datovaná 15. 3. 2019 byla dána k poštovní přepravě 20. 3. 2019 (předžalobní výzva z 15. 3. 2019, poštovní podací arch s datem 20. 3. 2019 na č. l. 100 spisu). Žalobce uvědomil v polštině a v angličtině žalovaného o postoupení pohledávek přípisem z 23. 11. 2018, kde bylo oznámeno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] postoupili pohledávky z titulu náhrady škody za zpožděný let na žalobce (oznámení o postoupení pohledávky v polštině a angličtině z 23. 11. 2018).

14. Pokud žalobce předložil k listinným důkazům žádost o vyplacení náhrady škody datovanou 23. 11. 2018, tato byla rovněž předložena v angličtině a v polštině, nicméně lze se domnívat, že žalobce oznamuje žalovanému, že bude žádat kompenzaci za zpožděný let z [obec] do [anonymizováno] dne 7. 9. 2018, když se jedná o předžalobní výzvu, kterou zmiňoval právní zástupce žalobce v rámci doplnění skutkových tvrzení. K této výzvě na č. l. 108 spisu byl doložen doklad rovněž v polském jazyce, který dle názoru soudu odpovídá poštovnímu podacímu archu. V položce 5 tohoto archu je jako adresát uveden žalovaný se sídlem v [anonymizováno], dále pak jsou u všech zásilek, zřejmě doporučeně podávaných, uvedeny váha a číslo doporučeně podané zásilky. Na tomto archu je razítko [anonymizováno] pošty ([anonymizováno] [země] [anonymizováno]) a vpravo nad razítkem je evidentně jiným typem tužky připsáno datum 26. 11. 2018, když na rozdíl od poštovních archů v ČR zcela absentuje razítko s datací, která by evidentně byla potvrzením o podání zásilky žalovanému na poštu v den 26. 11. 2018 (poštovní podací arch polské pošty č. l. 118). Pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že jestliže na jednání soudu dne 26. 11. 2021 bylo právnímu zástupci žalobce uloženo, aby ve lhůtě do dalšího odročeného jednání dne 4. 3. 2022 byl doložen originál poštovního podacího archu (oplata pobrana) a předžalobní výzvy včetně úředního překladu do češtiny, právní zástupce žalobce se na další jednání v březnu 2022 bez omluvy nedostavil a ani nebyly soudu doloženy požadované překlady.

15. Co se týče právní kvalifikace věci, má soud za to, že co se týče pravomoci a příslušnosti zdejšího soudu, s odkazem na § 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, s přihlédnutím k § 2 tohoto zákona, je dána pravomoc a příslušnost Městského soudu v Brně pro projednání a rozhodnutí v této věci, když mezi ČR a Tuniskem byla 12. 4. 1979 uzavřena mezinárodní smlouva o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ve znění dodatkového protokolu. Pravomoc českých soudů k vedení řízení v této věci je dána, neboť s odkazem na § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je náhrada škody ze smlouvy o přepravě letadlem, kdy místem vzniku škody, resp. místem, kde nastala skutečnost, která toto právo zakládá, je místo odletu. Je tedy dána pravomoc a příslušnost Městského soudu v Brně, kdy soud pro stručnost odkazuje rovněž na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 6. 2021, který řešil otázku pravomoci a příslušnosti soudů ČR pro projednání věci tohoto typu.

16. Podle článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady EU (ES) č. 261/2004 Sb. v případě zrušení letu mají cestující podle článku 7 tohoto nařízení právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce.

17. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení Rady EU (ES) č. 261/2004 Sb. cestující obdrží náhradu 400 euro za každého cestujícího u letů delších než 1500 km a u všech ostatních letů o délce od 1500 do 3500 km, když článek 7 odst. 4 předmětného nařízení upravuje problematiku měření vzdálenosti, přičemž se jedná o geograficky nejkratší vzdálenost a spojnici mezi místem vzletu a místem příletu vedená po povrchu.

18. Žalobce nejprve v žalobě v rámci svých skutkových tvrzení uváděl, že žalovaný byl předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 upomínán 15. 3. 2019, posléze svá tvrzení v tomto bodě pozměnil tak, že již samotný žalobce vyzýval žalovaného přípisem z 23. 11. 2018 k náhradě škody za předmětný zpožděný let ve výši 800 euro, k čemuž doložil v polštině vyhotovenou tabulku (oplata pobrana), když se dle názoru soudu jedná o poštovní podací arch. Z data uvedeného na této listině (26. 11. 2018) dovozoval uplatnění nároku u žalovaného včas a řádně v šestiměsíční lhůtě. Pokud se soud blíže zabýval obsahem této listiny na č. l. 118, je evidentní, že datum 26. 11. 2018 bylo připsáno jiným typem tužky, než rukopisné údaje u jednotlivých zásilek. Navíc parafa podpisu se náplní tužky liší od data vyhotoveného jiným typem tužky, což je na první pohled dle názoru soudu evidentní. Navíc na této listině absentuje jakékoli hodnověrné razítko prokazující dataci předání zásilek k poštovní přepravě tak, jak je tomu u českých poštovních podacích archů.

19. Podle ustanovení § 2553 odst. 3 OZ práva podle § 2553 odst. 1, 2 OZ musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději ve lhůtě 6 měsíců od data dopravy, soud jej nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

20. Žalovaný v rámci svého vyjádření ve věci, tedy prvního úkonu, který mu ve věci přísluší, vznesl námitku promlčení nároku s ohledem na článek 6 odst. 1 písm. b), ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. b) výše zmíněného Nařízení Rady EU (ES), když soud rovněž přisvědčuje tomu, že otázky týkající se promlčení (prekluze) nároku není v předmětném Nařízení Rady EU č. 261/2004 Sb. upraveno, kdy otázku promlčení je nutno posoudit podle vnitrostátního tedy českého práva. Žalovaný vznesl námitku, že právo na náhradu škody bylo uplatněno až po subjektivní šestiměsíční lhůtě, která uplynula 8. 3. 2019, když pokud žalobce dokládal to, že k uplatnění práva byly učiněny kroky již v listopadu 2018, soud důkazu, a to zřejmě poštovnímu podacímu archu v polštině neuvěřil, když razítko 26. 11. 2018, resp. razítko s hodnověrnou datací absentuje a datum 26. 11. 2018 je připsáno jiným typem tužky a rukopis data se liší od rukopisu údajů k jednotlivých poštovním zásilkám včetně typu tužky a rukopisu. Soud proto má za to, že žalobce hodnověrným způsobem neprokázal, že by k uplatnění nároku došlo v šestiměsíční lhůtě dle § 2553 odst. 3 OZ, když sám žalobce v původní žalobě tvrdil, že žalovaný byl vyzýván předžalobní upomínkou v březnu 2019, resp. 15. 3. 2019, přičemž k doručení došlo či mělo dojít 10. 4. 2019. S ohledem na běh šestiměsíční lhůty soud konstatuje, že k uplatnění nároku dle původních tvrzení žalobce došlo až po uplynutí této šestiměsíční lhůty, a pokud žalobce uvádí, že žalovaný byl vyzýván poštovním podáním přímo žalobcem 26. 11. 2018, listinu, kterou k tomuto tvrzení žalobce doložil, soud považuje za nevěrohodnou s ohledem na zřetelný rozdíl typu tužky a rukopisu i grafického umístění data na předmětné listině na č. l. 118 spisu. Navíc toto datum není opatřeno žádnou parafou podpisu, a pokud se jakási parafa zřejmě podpisu nachází těsně napravo nad datem, jedná se o parafu podpisu poštovního úředníka, který vyplňoval údaje o zásilkách ohledně váhy a čísla doporučeně podané zásilky, čemuž odpovídá i typ tužky a rukopisu. Podle názoru soudu datum 26. 11. 2018 naprosto jednoznačně neprokazuje den, kdy byla výzva dána, či měla být výzva dána žalobcem k poštovní přepravě, a soud proto tuto listinu označuje za nevěrohodnou.

21. Na základě výše uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že dle § 2553 odst. 3 OZ uplatnil žalobce případné nároky z titulu náhrady škody za zpožděné lety podle smlouvy o postoupení včas ve lhůtě šesti měsíců od 7. 9. 2018, a proto také byla žaloba ve výroku I. zcela zamítnuta, neboť právní zástupce žalovaného, tedy dopravce namítnul, že právo nebylo uplatněno včas. Ze všech těchto důvodů proto soud rozhodl tak, že žalobu zamítl.

22. Žalovaný byl v této právní věci zcela úspěšný, soud mu proto přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Právní zástupce žalovaného učinil v této věci čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě 15. 9. 2021, další vyjádření z 15. 2. 2022 a účast na soudním jednání 4. 3. 2022) při sazbě 1 940 Kč za úkon (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). V součtu tak činí náhrada nákladů za právní zastoupení částku ve výši 8 960 Kč.

23. Protože právní zástupce žalobce má sídlo mimo obvod Městského soudu v Brně, přísluší mu i náhrada na cestovném a náhrada za promeškaný čas (§§ 13 a 14 vyhl. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalobce použil k dostavení se k soudnímu jednání dne 4. 3. 2022 osobní automobil [anonymizována dvě slova], [registrační značka], kdy se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, celkem 412 km. Podle vyhlášky o cestovních náhradách za použití vnitřního počítačového programu Justtarif, soud s přihlédnutím k průměrné spotřebě 4,4 l benzínu NATURAL 95 a ceně 37,10 Kč za 1 litr pohonných hmot a paušální náhradě za 1 km jízdy 4,70 Kč, stanovil hodnotu jízdného částkou 6,33 Kč km jízdy. Protože se jednalo o vzdálenost z [obec] do [obec] a zpět, celkem 412 km, soud stanovil součinem náhrady za 1 km jízdy a kilometráží cestovné částkou 2 609 Kč. Co se týče náhrady za ztrátu času, resp. promeškaný čas strávený cestou k soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb., tato náhrada činí 100 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3 této vyhl.). Celkem se jednalo o ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč, kdy náhrada za ztrátu času tedy činí 800 Kč. Soud navýšil náhradu za právní zastoupení, cestovné a náhradu za ztrátu času o 21 % DPH, která činí 2 597,49 Kč, neboť právní zástupce žalovaného doložil, že je registrován jako plátce této daně. Neúspěšný žalobce tedy musí v součtu zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku II. rozsudku, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.