16 C 171/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 240.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 240.000 Kč se 7,05% úrokem z prodlení ročně z částky 240.000 Kč za období od 15.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 26.991 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 240.000 Kč s příslušenstvím, neboť dne 2.4.2001 došlo k uzavření smlouvy o stavebním spoření [číslo] to mezi žalobkyní, zastoupenou žalovaným jako jejím tehdejším zákonným zástupce a společností [právnická osoba] Touto smlouvou bylo zřízeno ve prospěch žalobkyně stavební spoření s cílovou částkou 240.000 Kč. Majitelkou spořené částky byla po celou dobu trvání stavebního spoření, jakož i po jeho ukončení žalobkyně, jak konstatoval Městský soud v Brně v řízení o vypořádání společného jmění manželů [příjmení]. Na základě dohody o ukončení smlouvy o stavebním spoření ze dne 19.6.2009 uzavřené mezi žalovaným jako zákonným zástupcem žalobkyně a společností [právnická osoba] byly finanční prostředky poukázány na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] z titulu zákonného zástupce žalobkyně. Finanční prostředky však nebyly žalobkyni vyplaceny, a to ani na základě opakovaných výzev žalobkyně prostřednictvím právního zástupce. Žalovaný se tak tímto svým jednáním bezdůvodně obohatil o částku 240.000 Kč, která byla a stále je ve vlastnictví žalobkyně.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť žalobu považuje za nedůvodnou a skutkově nepřesnou. Dohoda o ukončení smlouvy o stavebním spoření byla uzavřena mezi žalobkyní zastoupenou nikoli jen otcem, ale i matkou, jak vyplývá mimo jiné i z podpisu návrhu dohody. Naspořené prostředky ze smlouvy o stavebním spoření byly poukázány na účet žalovaného nikoli v částce 240.000 Kč jak tvrdí žalobkyně, ale toliko v částce 215.568,23 Kč. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě dále popřel, že by si naspořené peníze ze smlouvy o stavebním spoření ponechal a nepředal je žalobkyni, respektive její matce (bývalé manželce). Naspořené peníze spolu s penězi ze stavebního spoření sestry žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] mírně navýšené o úspory žalovaného, tento vybral dne 17.4.2012 v částce 80.000 Kč a dne 19.4.2012 v částce 400.000 Kč ze svého účtu a hotovost v celkové výši 480.000 Kč předal dne 19.4.2012 své tehdejší manželce - [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to s ohledem na rozhodnutí opatrovnického soudu ve věci výchovy a výživy tehdy nezletilé žalobkyně a její sestry. Žalovaný dále namítl, že nedošlo k řádnému ukončení smlouvy o stavebním spoření a poukázal na poměrně bohatou judikaturu k dané problematice. Obecně ke stavebnímu spoření uvedl, že účastníkem uzavřené smlouvy o stavebním spoření je vedle stavební spořitelny i ten, na jehož jméno byla uzavřena smlouva a jemu z ní také vznikají práva a povinnosti. Rodiče v případě nezletilého dítěte jednají jako jeho zákonní zástupci a právní úkony za něj činí jeho jménem a na jeho účet. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě smlouvy o stavebním spoření, však nejsou ve vlastnictví účastníka stavebního spoření v jehož prospěch byl účet zřízen, ale„ toliko“ jeho pohledávkou vůči stavební spořitelně, která svěřené peněžní prostředky využívá a je povinna za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku stavebního spoření spolu s úroky, případně státní podporou. V případě ukončení (a vypořádání) stavebního spoření nezletilého nelze opomenout, že ustálená soudní praxe v době rozhodné se ustálila na názoru, že ukončení stavebního spoření není běžnou záležitostí a k perfekci právního úkonu je třeba schválení soudu, který jej schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte, což v daném případě nenastalo. K otázce promlčení práva dítěte z titulu odpovědnosti rodičů za správu jeho jmění žalovaný uvedl, že bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetí plnění, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu ČR či nálezu Ústavního soudu s tím, že desetiletá objektivní promlčecí lhůta je zákonem spojena s úmyslným bezdůvodným obohacením. Ve vztahu k promlčení práva na náhradu škody lze tak uvést, že objektivní promlčecí doba začíná běžet od událostí, z nichž škoda vznikla, nebo-li od škodní události. Vzhledem k tomu, že vznik bezdůvodného obohacení a zásadně i případné škody se v daném případě datuje do roku 2009, uplatní se citovaný judikaturní závěry v plném rozsahu už zde, a to i tehdy, pokud by promlčecí doby ve vztahu k právům vzniklým z předmětného bezdůvodného obohacení a způsobené škody počaly běžet až po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tj. po 1.1.2014 v tomto případě jde totiž přinejmenším o promlčení práva, která se řídí dosavadními právními předpisy. Jelikož jde o právo mezi zákonným zástupcem na straně jedné a nezletilým dítětem na straně druhé, promlčení do doby nabytí plné svéprávnosti žalobkyně nepočalo běžet ani neběželo a objektivní promlčecí lhůta tudíž počala běžet žalobkyní dnem 15.8.2017, přičemž tato již uplynula.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 2.4.2001, jež podala žalobkyně jako účastník zastoupený zákonným zástupcem - žalovaným byl dne 19.4.2001 přijat návrh dne 2.4.2001 pod číslem smlouvy [bankovní účet], a to na částku 240.000 Kč, při měsíčním vkladu 1.500 Kč, při smluvním tarifu„ Pro mládež“. Na základě návrhu dohody o ukončení smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne 19.6.2009 byla částka 215.568,23 Kč poukázána na bankovní účet žalovaného, vedený u ČSOB pod číslem [bankovní účet]. Z tohoto účtu byla dne 17.4.2012 vybrána částka 80.000 Kč a dne 19.4.2012 částka 400.000 Kč.

4. Z výslechu žalobkyně slyšené jako účastnice řízení soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobkyně a tento se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když nepřevedl na žalobkyni peníze ze stavebního spoření. S otcem žalobkyně žádnou dohodu ohledně získání peněz neuzavřela, rovněž nebyla uzavřena dohoda o případné splatnosti sporné částky. Vztahy mezi účastníky jsou napjaté a vylučuje možnost uzavření mimosoudní dohody. Stejný problém jako žalobkyně řeší i její sestra, které rovněž nebyly naspořené finanční prostředky vyplaceny.

5. Z výslechu žalovaného slyšeného jako účastníka řízení soud zjistil, že asi v roce 2001 se s tehdejší manželkou domluvil, že na obě dcery založí stavební spoření, neboť se jedná o finančně nejzajímavější spoření peněz s následným užitím na opravu střechy domu. Na dceru [jméno] bylo naspořeno celkem 235.000 Kč, na dceru [jméno] 215.000 Kč. Výběr peněz zařizovala manželka, která je převedla na účet žalovaného z důvodu výhodnějšího zhodnocení. V roce 2012 probíhalo rozvodové řízení mezi rodiči žalobkyně, kdy děti byly svěřeny do péče matky a tato vyzývala žalovaného k výběru peněz. Peníze byly vybrány a žalovaným předány v kuchyni matce žalobkyně, a to ve výši cca 480.000 Kč, neboť žalovaný trvá na tom, aby obě dcery rodičů získaly stejně vysokou finanční částku. Od předání peněz neexistuje žádný doklad. [příjmení] přibližně 480.000 Kč byla určena výhradně pro žalobkyni a její sestru a v žádném případě nesloužila na pokrytí finančního vyrovnání v rámci SJM.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že tato je matkou žalobkyně a bývalou manželkou žalovaného. V roce 2009 byly peníze převedeny na účet manžela do ČSOB a následně do [příjmení], kde byl účet zcela vybrán a v rámci majetkového vypořádání svědkyně požadovala po žalovaném částku cca 2.000.000 Kč ponížit o peníze, které byly jejich dětí. K žádnému předání peněz však nedošlo a svědkyni není známo, jak bylo z penězi naloženo.

7. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19.4.2012, pod č.j. xxx, jež nabyl právní moci dne 24.5.2012 soud zjistil, že byla soudem schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá [jméno] a nezletilá [jméno] svěřena do výchovy matky a otce se zavázal počínaje dnem 1.4.2012 přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 4.000 Kč a na výživu nezletilé [jméno] částkou 3.250 Kč měsíčně. Ve stejném znění byla pak schválena i dohoda rodičů o výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu po rozvodu manželství rodičů žalobkyně.

8. Ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.) ve znění účinném do 31.12.2013, popřípadě podle zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění účinném do 31.12.2013, neboť jde o právní poměry vzniklé před 1.1.2014.

9. K věci samé soud uvádí následující. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 2.4.2001 uzavřela žalobkyně jako tehdy nezletilý účastník prostřednictvím zákonného zástupce - žalovaného smlouvu o stavební spoření čísla [číslo] s [právnická osoba] V době uzavření smlouvy o stavebním spoření byla žalobkyně nezletilou osobou, která je ze zákona oprávněna jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené, rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejímu věku (ust. § 9 o.z.). V případě právních úkonů, k nímž nemá žalobkyně jako nezletilá způsobilost, jednají za ní její zákonní zástupci (v duchu ust. § 26 o.z.). Těmito jsou především rodiče, kteří jsou způsobilí k právním úkonům a jsou v plném rozsahu nositeli rodičovské zodpovědnosti (dle ust. § 27 odst. 1 o.z. a § 36 zákona o rodině). Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného jejich práva a povinnosti při správě majetku nezletilého, když ve smyslu ust. § 28 o.z. jsou zákonní zástupci povinni též zpravovat majetek těch, které zastupují a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládaní s majetkem třeba schválení soudu. Samotná povaha stavebního spoření je obecně vymezena v § 1 zákona č. 96/1993 Sb., a to jako„ účelové“ spoření spočívající a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, b) v poskytnutí úvěru účastníkům stavebního spoření, c) v poskytování příspěvku fyzickým osobám (dále jen„ státní podpora“) účastníkům stavebního spoření. V § 4 odst. 1 shora citovaný zákon vymezuje účastníky stavebního spoření tak, že jimi může být jak fyzická, tak i právnická osoba. Ve smyslu ust. § 5 citovaného zákona pak osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu podle občanského zákoníku, smlouvu o stavebním spoření, stává se účastníkem. Účastníkem takto uzavřené smlouvy o stavebním spoření (mimo stavení spořitelnu) je ten, na jehož jméno byla uzavřena (nezletilý), a jemu z ní tak vznikají práva a povinnosti. Rodiče nezletilého dítěte jednají jako jeho zákonní zástupci a právní úkony za něj činí jeho jménem a na jeho účet. Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného jejich práva a povinnosti při správě majetku nezletilého. Běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k platnosti právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, jeli v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte. Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. V právní teorii i soudní praxi jsou za neběžné majetkové záležitosti, které schválení soudu vyžadují, považovány uzavření dědické dohody, odmítnutí dědictví a dovolání se neplatnosti závěti za nezletilého, nabytí či převod motorového vozidla (nikoli běžného jednostopého), nemovité věci, popřípadě jejího podílu nezletilým, uznávací prohlášení a postoupení pohledávky učiněná za nezletilého, prodej akcií v majetku nezletilého a nakládání se stavebním spořením nezletilého (srovnej rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 59/1966, R 67/1970, R 46/1977, R 31/1990, R 9/1993, Stanovisko Cpj 228/1981 k řízení ve věcech práva rodinného před soudy prvého stupně, Sborník IV. Nejvyššího soudu, SEVT Praha 1986, strana 371, nebo Švestka, J, Spáčil, J, Škárová, M a kol Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, S 296 a následující). Právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, který za něho učinil zákonný zástupce, aniž byl schválen soudem ve smyslu ust. § 28 o.z., je absolutně neplatný pro jeho rozpor se zákonem a ve smyslu ust. § 39 o.z. nemůže vyvolat zamyšlené právní následky.

10. V posuzovaném případě právní vztah ze stavebního spoření, který mezi nezletilou žalobkyní (jako účastnicí stavebního spoření) a stavební spořitelnou (tj. bankou, která je provozovatelem stavebního spoření) vznikl na základě písemné smlouvy o stavebním spoření (dále jen„ smlouva“), kterou za tehdy nezletilou žalobkyni uzavřel dne 2.4.2001 její otec - žalovaný se řídí zákonem č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření ve znění v tu dobu platném, jakož i všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření. V tomto právním vztahu vystupovala žalobkyně jako účastník smlouvy spolu se stavební spořitelnou, dále rodiče - otec nezletilé jako zákonný zástupce účastníka - žalobkyně, ale současně jako dárce z uzavřené darovací smlouvy mezi rodiči a nezletilým dítětem, při vzniku pohledávky nezletilé vůči stavební spořitelně, kdy stavební spořitelna se stala vlastníkem finančních prostředků. Výše uvedená povaha smlouvy o stavebním spoření - kombinace účelů a zdrojů, konstrukce smlouvy, úprava zvláštním zákonem a všeobecnými obchodními podmínkami pak vede k závěru, že zrušení (a vypořádání) smluvního závazku mezi účastníkem stavebního spoření (nezletilou žalobkyní) a stavební spořitelnou je natolik složitým právním úkonem, který se současně významně dotýká majetkových zájmů účastníka (nezletilého účastníka) a může mít pro něj nepříznivé majetkové dopady. Jeli tak účastníkem spoření nezletilý, musí takovýto úkon za nezletilého učinit zákonný zástupce a tento musí být schválen soudem, neboť se jedná o nikoli běžnou záležitost při nakládání s majetkem tehdy nezletilé žalobkyně, přičemž k jeho platnosti je vyžadováno schválení soudu ve smyslu § 28 o.z. Byl-li pak návrh na předčasné ukončení smlouvy spořitelnou akceptován, aniž byl tento právní úkon soudem schválen, a byli-li pak následně peníze vyplaceny otci žalobkyně, plnila spořitelna bez právního důvodu. Takový neplatný právní úkon totiž nemohl vyvolat zamyšlený právní účinek - zánik stavebního spoření a právní vztah mezi žalobkyní a spořitelnou založený smlouvou uzavřené dne 2.4.2001 dosud nezanikl a trvá včetně závazku spořitelny vést účet účastníka stavebního spoření s povinností po ukončení mu z účtu vyplatit uspořenou částku. Tím, že spořitelna na základě neplatného právního úkonu vyplatila otci žalobkyně uspořenou částku, nesplnila svou povinnost ze smlouvy plněním žalobkyní - účastnicí stavebního spoření; otec žalobkyně nebyl oprávněn za nezletilou žalobkyni přijímat plnění od spořitelny, a proto závazek žalobkyně nemohl zaniklou splněním. Otec žalobkyně přijetím plnění bez právního důvodu získal bezdůvodné obohacení, avšak nikoliv na úkor žalobkyně, nýbrž na úkor spořitelny, neboť peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě smlouvy o stavebním spoření nejsou v majetku účastníka stavebního spoření (žalobkyně) v jejíž prospěch byl účet zřízen, ale v majetku stavební spořitelny, která svěřené finanční prostředky využívá v souladu s ust. § 9 zákona č. 96/1993 Sb. a představují její závazek za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku stavebního spoření spolu s úroky a státní podporou. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně (a to z důvodu, jak shora popsáno) soud shledává žalobu jako nedůvodnou pro absenci nositelství tvrzeného hmotněprávního nároku.

11. Jen na okraj soud k otázce (ne) běžné záležitosti uvádí, že v žádném případě nesdílí právní názor s žalobkyní, neboť soud vychází z bohaté judikatury k této otázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 33 Cdo 2912/2008, 25 Cdo 424/2011, 21 Cdo 1219/2006, 29 Cdo 1622/2009, 33 Cdo 2275/2011). K rozhodnému okamžiku pro daný spor (ke dni 19.6.2009) bylo platné a účinné znění § 5 zákona č. 96/1993 Sb., ze kterého vychází tento soud ve svém rozhodnutí a které našlo otisk v bohaté soudní judikatuře vážící se k pojmenování ukončení smlouvy o stavebním spoření jako rozhodně neběžnou záležitost. Až od 1.1.2014 došlo ke změně v § 5, kdy přibyl odst. 12, dle kterého k uzavření nebo změně smlouvy pro nezletilého účastníka nepotřebuje jeho zákonný zástupce souhlasu soudu, neboť toto právní jednání se považuje za běžnou záležitost při správě jmění dítěte. Ani tato novela ničeho nehovoří o absenci souhlasu soudu při ukončení smlouvy o stavebním spoření, neboť se dotýká toliko jejího uzavření či změny. Až další novela zákona č. 96/1993 Sb. s účinností od 5.4.2016 stanovila, že ukončení smlouvy pro nezletilého účastníka se považuje za běžnou záležitost při správě jmění dítěte, dojde-li k němu po uplynutí doby stanovené v § 12 odst. 2 písm. a). Z uvedeného pak vyplývá, že v době rozhodné, tedy v polovině roku 2009 platila právní úprava, jež byla judikaturně shora vyjádřena a teprve až bezmála po sedmi letech došlo k názorovému posunu. V žádném případě však není možné otázku běžné či neběžné záležitosti vyřešit bez dalšího jen pouhým konstatováním, že následná změna zákona považuje ukončení smlouvy o stavebním spoření za běžnou záležitost a v tomto duchu by měl soud rozhodovat i v dané věci. Rovněž tak otázku vznesenou žalobkyní týkající se případné shody či neshody obou zákonných zástupců či ukončení smlouvy před uplynutím vázací doby, soud považuje za zcela nevýznamnou, neboť v roce 2009 shody či neshody zákonných zástupců byly optikou v té době platného a účinného zákona č. 96/1993 Sb. právně bezvýznamné. Rovněž vázání běžné a neběžné záležitosti na otázku ukončení smlouvy před uplynutím vázací doby, soud považuje za nepřiléhavou, neboť příkladmo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 33 Cdo 2912/2008 takového dělení otázky běžné a neběžné záležitosti z pohledu data ukončení smlouvy nerozlišuje a naopak i v tomto případě byla řešena otázka platnosti ukončení smlouvy o stavebním spoření po uplynutí pětileté vázací doby. Soud tak i z těchto důvodů návrhu nevyhověl a setrval na právním hodnocení, jak vyjádřil shora.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 150 o.s.ř., kdy standardně by žalovanému jako plně úspěšnému účastníku v tomto sporu příslušeno na náhradě nákladů řízení za 7 úkonů právní služby po 9.260 Kč (za přípravu převzetí, vyjádření k žalobě, jednání u mediátora dne 25.5.2022, jednání u soudu dne 25.10.2022, 31.1.2023, 13.4.2023 a za závěrečný návrh), jakož i 7 režijních paušálů o 300 Kč to vše vynásobeno o 21% DPH, tedy celkem 80.973,20 Kč z toho na DPH 14.053,20 Kč. S ohledem na předmět sporu týkající se finanční otázky mezi dítětem a rodičem, jakož i na současné postavení žalobkyně, která je studující s nedostatečným finančním zázemím, jež se projevilo i v úplném osvobození od soudních poplatků, dospěl soud k závěru, že jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné pro snížení přiznání jinak účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, a to na 30% z jinak připadajících účelně vynaložených nákladů řízení, tedy na částku 26.991 Kč. Soudem vyjádřená úprava v otázce nákladů řízení dozajista stabilizuje finanční poměry na straně žalobkyně (osoby studující, bez pravidelného příjmu), ale současně nebude mít výraznější negativní finanční dopad na straně žalovaného, kterému mimo jiné byla i částka představující předmět tohoto sporu ponechána. Veden soud tímto názorem rozhodl tak v otázce úhrady jinak účelně vynaložených nákladů řízení, tak jak ve výroku stanoveno.