16 C 177/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o výživné nerozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni za období od 20.9.2019 do 16.1.2021 výživné ve výši 6.000 Kč měsíčně.

II. Nedoplatek na výživném za dobu od 20.9.2019 do 16.1.2021 ve výši 95.400 Kč je žalovaný povinen splácet žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 6.000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 53.494,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek z podané žaloby ve výši 954 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným přispívat žalobkyni jako manželce na její výživu měsíčně částku 6.000 Kč počínaje dnem 20.9.2019, neboť manželství účastníků prochází krizí, kterou žalovaný jako manžel nehodlal řešit. S manželkou nekomunikuje a dal ji najevo, že do budoucna s ní nechce sdílet společné bydliště. Proto se žalobkyně rozhodla přestěhovat do [obec], kde žijí rodiče a jsou tak schopni jí pomoct s péčí o nezletilou [jméno], jakož i o nezletilého syna [jméno], kterého má z předchozího vztahu. Žalovaný žije ve společném bytě manželů v Brně, pracuje ve [právnická osoba], kde dle názoru žalobkyně pobírá minimálně 40.000 Kč čistého měsíčně. K dalším příjmům žalovaného jako manžela uvedla finanční prostředky z pronájmu bytu, který má s žalobkyní v SJM, a to ve výši 12.000 Kč měsíčně. Mezi pravidelné výdaje žalovaného zařadila žalobkyně hypotéku ve výši 8.400 Kč, náklady spojené s pronájmem bytu 1+kk ve výši 3.700 Kč a náklady spojené s užíváním bytu 5+kk ve výši 5.000 Kč Vedle vyživovací povinnosti vůči nezletilé dceři [jméno] ve výši 4.000 Kč dále žalovaný přispívá na dceru z prvého manželství měsíčně částkou 1.500 Kč. Žalobkyně je zaměstnána jako [anonymizováno] u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 22.000 Kč. Na nezletilého syna z předchozího vztahu přispívá jeho otec žalobkyni částkou 5.000 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno] žalovaný měsíčně částkou 4.000 Kč. Celkové měsíční příjmy tak pro žalobkyni a její dvě nezletilé děti představují 31.000 Kč měsíčně. K pravidelným měsíčním výdajům žalobkyně řadí platbu životního a penzijního pojištění ve výši 1.150 Kč, telefon ve výši 400 Kč měsíčně, elektřinu za byt 1+kk v Brně ve výši 500 Kč, školku pro nezletilou [jméno] ve výši 1.300 Kč měsíčně, školní stravné pro syna [jméno] ve výši 480 Kč měsíčně, benzín za dopravu do zaměstnání ve výši 1.500 Kč měsíčně, což v součtu představuje 20.330 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji, tak představuje 10.670 Kč. Ze shora uvedeného tak žalobkyně dovozuje, že hmotná a kulturní úroveň obou manželů není v žádném případě stejná, a proto považuje svůj nárok po právu.

2. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že manželství účastníků bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.12.2020, pod sp.zn. [spisová značka] rozvedeno. K otázce bydlení pak žalobkyně doplnila, že její průměrné měsíční náklady s bytem představují 15.500 Kč včetně služeb. Měsíčně dále přispívá částkou 1.700 Kč na stavební spoření a částkou 3.674 Kč na úvěr, jež čerpá v souvislosti s úhradou nákladů za přestěhování. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyně požaduje uhradit výživné nerozvedené manželky za období od 20.9.2019 do 16.1.2021 v rozsahu částky 6.000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť tvrzení žalobkyně o pasivitě žalovaného při řešení manželské krize považuje za zcela nepravdivé. Naopak to byla manželka, která krizi vztahu eskalovala, a to opuštěním společné domácnosti a odstěhováním se do vzdáleného [obec]. Žalovaný pracuje ve [právnická osoba] s.r.o., s průměrným měsíčním příjmem 34.988,50 Kč. V příjmu je již kalkulováno s užitím vozidla pro soukromé účely ve výši 5.588 Kč, zatímco žalobkyně užívá vlastní motorové vozidlo. Z tohoto příjmu jsou žalovanému přímo zaměstnavatelem sráženy náklady na pohonné hmoty ve výši 1.500 Kč až 2.000 Kč měsíčně, náklady na telefon a soukromé hovory a penzijní připojištění ve výši 1.738 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného na bydlení představují aktuálně 5.960 Kč, výdaje na výživu dcery [jméno] z prvého manželství činí 3.000 Kč měsíčně a dále náklady spojené se stykem s nezletilou dcerou [jméno] ve výši cca 3.000 Kč měsíčně, neboť žalovaný je nucen dojíždět do [obec] dvakrát měsíčně pro dceru [jméno], kdy jedna návštěva představuje dvě cesty [obec] [obec] a zpět. V průběhu řízení pak žalovaný doplnil své vyjádření k žalobě, kdy poukázal, že jeho čistý měsíční výdělek se pohybuje mezi částkou 33.309 Kč až 39.425 Kč (v období září 2019 až prosinec 2020), což v průměru představuje 35.406 Kč. Jelikož jedenkrát v průběhu posuzovaného období byla žalovanému vyplacena nenároková prémie za kvalitně odvedenou práci ve výši cca 130.000 Kč čistého, představuje průměrná reálná vyplacená částka včetně bonusu 43.421 Kč. V této částce však nejsou zohledněny srážky za stravování, pohonné hmoty, telefon a [příjmení] kartu, které každý měsíc provádí zaměstnavatel. Za stravování se v průměru jedná o částku 784 Kč měsíčně, za pohonné hmoty 2.120 Kč měsíčně, za telefon 512 Kč měsíčně. Po zohlednění těchto srážek pak dosahuje průměrný měsíční čistý příjem žalovaného 32.018 Kč, s prémií 40.083 Kč. Dalším pravidelným příjmem žalovaného je nájem z bytu 1+kk, jež je v SJM, s tím že nájemné včetně úhrad za služby hrazené nájemcem představují 12.000 Kč měsíčně. Inkasovaná částka je použita na pokrytí pravidelných splátek hypotéky ve výši 8.400 Kč a zbytek jako úhrada na účet společenství vlastníků jednotek. Vedle uvedených hlavních výdajů pak žalovaný vynakládá finanční prostředky i na výživné dcer, pojištění domácnosti či žalovaného a jeho dcer, komunální odpad, daň z nemovitosti, koncesionářské poplatky či penzijní pojištění, což v souhrnu představuje celkem 37.000 Kč měsíčně.

4. Městský soud v Brně provedl důkaz výslechem účastníků, oddacím listem vydaným ÚMČ [obec] dne 19.1.2015, rodným listem nezletilé [jméno], jež byl vydán ÚMČ [obec] dne 7.8.2015, smlouvou o nájmu bytu ze dne 15.7.2019 včetně dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 14.8.2019, potvrzením [právnická osoba] ze dne 11.9.2019, výdělkovou zprávou žalovaného za duben, květen, červen, červenec, srpen a září 2019, změnou předpisu úhrad s platností od 1.6.2019 a 1.8.2019, sdělením [právnická osoba] Člena skupiny [anonymizováno] ze dne 15.5.2020, dodatkem [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 31.5.2020, rozsudkem Okresního soudu ve [část obce] [část obce] ze dne 9.7.2020, pod č.j. [číslo jednací], vyúčtováním služeb za období od 1.1.2019 do 31.12.2019, mzdovým listem žalovaného za rok 2019, mzdovým listem žalobkyně za rok 2020, výpisem k úvěru [číslo] ze dne 31.12.2020, pojistkou k pojistné smlouvě [číslo] ze dne 30.9.2020, přehledem údajů na smlouvě k penzijnímu pojištění, smlouvou o nájmu bytu ze dne 21.9.2020, smlouvou o nájmu bytu ze dne 31.8.2019, mzdovým listem žalovaného za období září 2019 až prosinec 2020, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.12.2020, pod č.j. [číslo jednací], potvrzením zaměstnavatele vážící se k mzdovým nárokům žalobkyně za období září až prosinec 2019, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno, že manželství účastníků uzavřené dne 16.1.2015 bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.12.2020, pod č.j. [číslo jednací] rozvedeno, kdy rozsudek nabyl právní moci dne 16.1.2021. Z manželství účastníků se narodilo jedno nezletilé dítě, a to dne 4.8.2015 [jméno] [příjmení], která byla rozsudkem [název soudu] ze dne 9.7.2020, pod č.j. [číslo jednací] svěřena do péče matky a otci stanoveno výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.8.2020. Z výslechu žalobkyně slyšenou jako účastnicí řízení soud zjistil, že manželství účastníků trvalo od 16.1.2015 do 15.12.2020, kdy bylo rozvedeno. Příčiny rozvratu manželství tato spatřuje v neschopnosti účastníků spolu vzájemně komunikovat a vést společné soužití. V době kdy bydlela žalobkyně v Brně, pracovala jako optometrička ve [obec], a to na částečný pracovní úvazek z důvodu péče o děti. Žalobkyně je matkou dvou dětí, a to jednoho tří a půlletého a druhého osmiletého. Obě děti plnohodnotně vstoupily ve vzdělávací proces ve [obec], kam se žalobkyně odstěhovala a kde uzavřela nájemní smlouvu na byt 3+kk dne 15.7.2019. Do nového zaměstnání nastoupila dne 4.7.2019, a to za vyšší mzdu, než ve [obec], kde měla zkrácený pracovní úvazek. K pravidelným měsíčním výdajům odkázala na 600 Kč za internet, 15.000 Kč za nájem a inkaso za byt ve [obec], 836 Kč za životní pojištění, 1.700 Kč za stavební spoření a na půjčku 200.000 Kč, kterou splácí po 3.800 Kč měsíčně, a to společnosti [právnická osoba] [příjmení] byla užita jednak na zakoupení vybavení bytu a jednak na zaplacení provize realitní kanceláři. K dalším pravidelným výdajům žalobkyně přiřadila 7.000 Kč za rok na vozidlo a 1.000 Kč měsíčně na benzín. S vozidlem matky vykonává asi jedenkrát měsíčně cestu do [obec], kde navštěvuje přátele, soudy či doveze nezletilou dceru bývalému manželovi. K dalším pravidelným výdajům odkázala na částku 400 Kč za telefon měsíčně a 500 Kč za elektřinu měsíčně v bytě 1+kk v Brně. Závěrem pak žalobkyně poukázala na další pravidelný výdaj, a to částku 12.000 Kč měsíčně za domácnost, ve které žijí tři osoby (žalobkyně a dvě nezletilé děti).

5. Žalovaný slyšen jako účastník řízení uvedl, že jeho čistý měsíční příjem v době rozhodné činil asi 43.500 Kč, z toho 4.500 Kč platí na dceru účastníků, neboť původně platil 4.000 Kč, následně začal platit v duchu rozsudku částku 5.000 Kč Částku 3.000 Kč pak platí na dítě z prvého manželství, což snižuje jeho průměrný čistý měsíční příjem na 36.000 Kč. S bývalou ženou - žalobkyní vlastní dva byty. Menší pronajímá a je mu hrazeno nájemné ve výši 12.000 Kč. Z této částky platí hypotéku ve výši 8.500 Kč a dále zálohy na služby ve výši 3.765 Kč. Bývalá manželka platí elektřinu ve výši 500 Kč měsíčně. Ve druhém bytě bydlí žalovaný, kde platí zálohy ve výši 5.960 Kč měsíčně a 1.000 Kč za elektřinu, za Netbox 580 Kč a 400 Kč za pojištění bytu. Mezi další pravidelné měsíční výdaje zařadil penzijní připojištění ve výši 600 Kč měsíčně, životní pojištění na žalovaného a jeho dvě nezletilé děti v souhrnné výši 975 Kč měsíčně. Žalovaný je uživatelem služebního motorového vozidla, které mu bylo svěřeno k osobním účelům, za které platí 2.000 Kč měsíčně. Ačkoliv je držitelem firemního telefonu, tak je užívání limitováno a za telefon pro sebe a nezletilé děti celkem platí 500 Kč měsíčně. Celkové náklady domácnosti pak realizuje asi prostřednictvím částky 6.000 Kč měsíčně. Od srpna 2020 platí na dceru účastníků 5.000 Kč měsíčně, do té doby platil 4.000 Kč. Do [obec] dojíždí pravidelně dvakrát do měsíce, což bylo v poslední době narušeno z důvodu koronakrize.

6. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15.7.2019 včetně přílohy k dodatku [číslo] soud zjistil, že žalobkyně si pronajala byt ve [obec] za původně sjednané nájemné ve výši 11.199 Kč a záloh na služby ve výši 2.232 Kč měsíčně, se změnou výše záloh k 1.9.2019 na částku 2.381 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to počínaje dnem 1.8.2019 a konče dnem 31.7.2020. Dodatkem [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 31.5.2020 byl nájem sjednán na dobu určitou prodloužen, a to do 31.7.2021.

7. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 31.8.2019 soud zjistil, že účastníci jako pronajímatelé pronajali [příjmení] [jméno] jako nájemci byt 1+kk v Brně, a to na dobu určitou od 1.9.2019 do 31.8.2020, při sjednané výši nájemného 12.000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 21.9.2020 soud zjistil, že žalovaný jako pronajímatel pronajal [jméno] [příjmení] jako nájemci byt o velikosti 1+kk v obci [obec], a to na dobu určitou od 1.10.2020 do 30.6.2021 za nájemné ve výši 12.000 Kč měsíčně.

8. Z výdělkové zprávy žalobkyně soud zjistil, že za období leden až prosinec roku 2020 činil průměrný čistý měsíční příjem včetně přiznaného ošetřovného za duben, květen, říjen a listopad 2020 celkem 342.826 Kč, což představuje 28.569 Kč měsíčně. Z výdělkové zprávy žalovaného soud zjistil, že za rok 2019 činil celkový čistý měsíční příjem žalovaného 551.569 Kč a za rok 2020 částku 559.369 Kč, což činí za oba roky v průměru 46.289 Kč měsíčně.

9. Ve smyslu ust. § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předcházejí vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle odst. druhého pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

10. Ve smyslu ust. § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

11. K právnímu posouzení uvádí soud následující.

12. Učinila-li žalobkyně předmětem sporu výživné mezi manžely, tak již samotným nárokem ohraničila dobu, po kterou lze žalobkyni jako manželce přiznat výživné, a to maximálně za dobu trvání manželství, tedy toliko za dobu od 16.1.2015 do 16.1.2021, kdy bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno. Jelikož se však jedná o výživné mezi manžely, tedy dospělými osobami, lze žalobkyni přiznat výživné jen ode dne zahájení soudního řízení, nikoliv tři roky zpětně, jak je možné žalovat u nezletilých dětí. Napadla-li žaloba k Městskému soudu v Brně dne 17.9.2019, nelze než konstatovat, že počátek doby požadovaného plnění vymezený žalobkyní je v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením. Soud tak dále zkoumal případnou rozdílnost hmotné a kulturní úrovně obou manželů za období od 20.9.2019 do 16.1.2021. Pokud se týká příjmů žalobkyně za období od ledna do prosince roku 2020, tento vykazoval čistý příjem za uvedené období celkem 342.826 Kč, což představuje v průměru 28.569 Kč čistého měsíčně, zatímco u žalovaného představoval čistý měsíční příjem za rok 2019 celkem 551.569 Kč a za rok 2020 celkem 559.369 Kč, což v průměru za dané období roku 2019 a 2020 představuje 46.614 Kč čistého měsíčně. Jelikož žalobkyně má v péči dvě nezletilé děti přispívají na výživu těchto nezletilých dětí jejich otcové k rukám žalobkyně, a to na nezletilého [jméno] z předcházejícího vztahu měsíčně 5.000 Kč. Žalovaný přispíval na výživu nezletilé [jméno] původně 4.000 Kč měsíčně a od 1.8.2020 v duchu rozsudku [název soudu] ze dne 9.7.2020 částkou 5.000 Kč měsíčně. V součtu všech uvedených částek pak představuje celkový měsíční příjem žalobkyně za žalované období v průměru 38.000 Kč. K pravidelným výdajům žalobkyně odkázala na částku 15.000 Kč za nájem a inkaso, 600 Kč za internet, 1.700 Kč za stavební spoření, 836 Kč za životní pojištění, 580 Kč za vozidlo, 1.000 Kč za benzín a 500 Kč platba za elektřina brněnského bytu, což v součtu představuje 20.216 Kč. K této částce je pak nutno připočíst v průměru částku 12.000 Kč jako výdaje na domácnost za celkem tři osoby (žalobkyně a dvě nezletilé děti). Celkové výdaje žalobkyně tak představují měsíčně v průměru 30.216 Kč.

13. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného pak představují 5.000 Kč na dceru [jméno] - do 31.7.2020 částka 4.000 Kč, 3.000 Kč na dceru z prvého manželství, 5.900 Kč za byt, 1.000 Kč za elektřinu, 580 Kč za internet, 6.000 Kč na domácnost, 500 Kč na mobil, 200 Kč za vozidlo, 600 Kč na penzijní pojištění, 975 Kč za životní pojištění žalovaného a dvou nezletilých dcer a částku 400 Kč za pojištění, což v součtu celkem představuje 25.515 Kč. Z uvedených výpočtů pak jednoznačně vyplývá, že zatímco rozdíl mezi příjmy a výdaji u žalobkyně představuje v průměru 8.000 Kč měsíčně, tak u žalovaného tento rozdíl představuje 20.774 Kč.

14. Ačkoliv toto ekonomické hledisko shora vyjádřené, není jediným předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti, soud plně vyšel z ustálené judikatury, kdy zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Ze zákonného postulátu plyne implicite další hmotněprávní předpoklad vzniku práva na výživné mezi manžely, a sice rozdílná životní úroveň obou manželů. Jelikož manželé spolu nesdílí rodinnou domácnost, soud posuzoval toto kritérium jen z přihlédnutím ke zcela konkrétním poměrům manželů, jež uvedli v průběhu řízení a dospěl k závěru, že žalobkyní nejen tvrzená, ale v průběhu řízení i zjištěná životní úroveň nevykazuje identické znaky s životní úrovní žalovaného. Žalobkyně hospodaří s nepoměrně menšími finančními prostředky měsíčně než žalovaný, tato má svěřené do své péče nezletilé dítě účastníků a na rozdíl od žalovaného je tak nucena denně vykonávat osobní péči k tomuto dítěti. Žalobkyně s ohledem na své finanční schopnosti a možnosti nedisponuje s osobním motorovým vozidlem, která má jen vypůjčeno od rodinných příslušníků a v neposlední řadě na rozdíl od žalovaného žalobkyně realizuje otázku bytovou pro sebe a nezletilé dítě (děti) prostřednictvím nájemní smlouvy, jež s žalobkyní dosud nebyla uzavřena na dobu neurčitou. Na rozdíl od ostatních vyživovacích povinností (zvláště vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely) nevyžaduje zde stav odkázanosti jednoho z manželů na výživu od druhého; k aktivaci vyživovací povinnosti vede již jen pouhá skutečnost, že oba manželé jsou sice schopni sami uspokojovat své hmotné a kulturní potřeby (individuálně), avšak v rozdílné míře zakládající disproporcí v jejich životní úrovni. S ohledem na shora uvedené, tak soud shledává nárok žalobkyně po právu a jelikož se jedná o nárokové řízení, kdy soud je vázán návrhem, tedy i částkou, kterou požadovala žalobkyně v tomto řízení, soud jí z důvodů shora uvedených v plném rozsahu vyhověl, neboť nebylo v průběhu řízení ani tvrzeno ani účastníky prokázáno, že by žalobkyně jako oprávněná se zachovala vůči povinnému - žalovanému hrubě, nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (nevěra, na cti utrhání, pomluva, svévolné opuštění rodinné domácnosti, verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí apod.). Užití ustanovení o dobrých mravech tak v daném případě soud zcela vyloučil. Pokud se týká zmíněných půjček, ať již strany žalobkyně či žalovaného, soud k těmto nepřihlédl, neboť tyto byly účastníky zmíněny jen okrajově, bez přímé vazby na projednávané řízení a v daném případě i bez možnosti ovlivnění konečného rozhodnutí. Rovně pokud se týká příjmů žalovaného z pronajatého bytu ve výši cca 12.000 Kč, soud tuto částku nikterak ve svých výpočtech nezohlednil, neboť jak bylo účastníky shodně tvrzeno a žádným z účastníků nerozporováno, tato částka je žalovaným dílem poukázána na splácení hypotečního úvěru a dílem na platby v SVJ. Ze všech shora uvedených důvodů soud tak shledal žalobu jako plně důvodnou a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni za shora citované období na výživném celkem 95.400 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 6.000 Kč, kdy výši soud považuje za přiměřenou k závěrům provedeného dokazování ohledně finančních možností a schopností žalovaného, a to s odkazem na ust. 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř.

15. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z podané žaloby ve výši 954 Kč je odůvodněn ust. § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění ve spojení s položkou 7 Sazebníku soudních poplatků, jež tvoří přílohu ke shora citovanému zákonu.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud vycházel z tarifní hodnoty za období od 20.9.2019 do 16.1.2021 z částky 95.400 Kč, což představuje za jeden úkon právní služby 4.940 Kč (§ 8 odst. 1 věta před středníkem vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění ve spojení s § 7 bod 5 téhož předpisu). Soud tak přiznal žalobkyni účelně vynaložené náklady tohoto řízení za šest a půl úkonu po 4.940 Kč, a to za přípravu, převzetí, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, průběžného vyjádření ve věci samé dne 29.12.2020 a za tři účasti při jednání dne [číslo], [číslo], 29.6.2021 a za půl úkon - sepis předžalobní výzvy, sedm režijních paušálů po 300 Kč, to vše vynásobeno o 21% DPH, tedy celkem 41.394,10 Kč, což s přípočtem výdajů za nařízenou mediaci ve výši 12.100 Kč představuje celkem 53.494,10 Kč, z toho DPH představuje 7.184,10 Kč. S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve sporu, soud jí toto právo v plném rozsahu přiznal. S ohledem na shora uvedené vážící se k finančním možnostem a schopnostem žalovaného soud i v části platby nákladů řízení s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil žalovanému splnit platební povinnost ve lhůtě delší, než standardní třídenní, a to konkrétně ve lhůtě 30 dnů.