16 C 204/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30.594 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce se v částce 5.594 Kč a 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 30.594 Kč od 2.6.2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na nákladech řízení částku 3.615 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 30.594 Kč s příslušenstvím představující nevrácený poskytnutý úvěr v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností , právnická osoba, a žalovanou dne 29.3.2024 pod číslem , hodnota, včetně Dodatku č. , hodnota, , 2 ke smlouvě o úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 29.3.2024 byla mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako klientem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr v původní výši 15.000 Kč s následným navýšením, až do celkové výše 25.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 1.6.2024. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nabídl danou možnost na svých webových stránkách, na kterých si žalovaný vybral dle vlastní volby dostupné parametry. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Žalovaný vyplnil registrační formulář, do kterého vepsal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. O seznámení se s obchodními podmínkami a sankčními ujednáními žalovaný učil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli, když potvrdil, že se seznámil s obsahem návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Po přijetí platby od žalovaného, tento doplnil zbývající údaje, kterými bylo mimo jiné i číslo občanského průkazu, číslo účtu a trvalé bydliště. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, si účastníci sjednali celkovou výši úvěru ve výši 15.000 Kč, kdy žalovaný se zavázal k úhradě částky bez prodloužení 18.450 Kč do 30 dnů, tedy do 28.4.2024. K Dodatku č. , hodnota, si účastníci sjednali změnu smlouvy, při navýšení úvěru na celkem 16.000 Kč a současně navýšení celkové částky ke splacení bez prodloužení ve výši 19.740 Kč. Dodatek č. , hodnota, byl sjednán dne 29.3.2024. Dodatkem č. , hodnota, ze dne 4.4.2024 došlo k navýšení jistiny úvěru na 25.000 Kč, při celkové částce ke splacení bez prodloužení 30.594 Kč. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 4.4.2024 byla odeslána na účet číslo , č. účtu, částka 9.000 Kč a dne 29.3.2024 částka 15.000 Kč. Naopak z účtu , č. účtu, byla dne 28.3.2024 poskytnuta částka 1,01 Kč. Předžalobní výzvou k okamžité úhradě ze dne 1.6.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 31.519 Kč s datem splátky: ihned.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalovaného vážící se k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaná svým podpisem případně akceptací obsahu smlouvy by tato stvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Rovněž pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak i na tuto skutečnost právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, když ani otázka běžných či nadstandartních měsíčních výdajů žadatele nebyly nikterak zkoumány, natož ověřeny. Soud tak má za to, že právním předchůdcem žalobce nebyly ověřeny ani příjmy, ani výdaje žalované, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalované zcela zásadní. Vzhledem k tomu, že soud shledává uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru č., hodnota, za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalované plnění ve výši 25.000 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 25.000 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat v rozsahu, oč se na úkor poskytovatele obohatila (25.000 Kč). Výrokem II. rozsudku, soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 25.000 Kč představující rozdíl mezi částkou přijatou a dosud žalobci - právnímu předchůdci žalobce nevrácenou (25.000 Kč - 0 Kč).

17. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny a žalovaný byl zcela nekontaktní, na výzvy nereagoval a soudu nejsou známy jeho majetkové, výdělkové a jiné poměry, soud stanovil splatnost nevrácené jistiny v návaznosti na vydání tohoto rozhodnutí s tím, že prvý den prodlení nastává dnem 25.10.2024.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v případě plného úspěchu žalobce ve sporu by tomuto příslušelo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, jakož i náklady za právní zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 2.340 Kč a 3 režijních paušálech po 450 Kč, tedy celkem 11.127,70 Kč včetně 21% DPH (příprava, převzetí, sepis žaloby a výzva k plnění před podáním žaloby). Vzhledem k tomu, že žalobce ve sporu nebyl zcela úspěšný jak vyplývá z poměru mezi výrokem I. a II. tohoto rozhodnutí, kdy dle poměru úspěchu a neúspěchu (při kapitalizaci příslušenství k datu vyhlášení rozhodnutí) je z obsahu spisu zřejmé, že po odpočtu neúspěchu od úspěchu přísluší žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení v rozsahu toliko 32,49%, což z částky 11.127,70 Kč představuje 3.615 Kč. Soud při hodnocení otázky nákladů řízení vyšel z Nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 pod č.j. I. ÚS 2717/08, dle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení) je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.) zvážit míru úspěchu v celém rozsahu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též strany jeho příslušenství.

19. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů.

20. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.