16 C 213/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 63.841 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 63.841 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.808,83 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.438,89 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 25.753 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6.201 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, s 19% úrokem ročně z částky 25.753 Kč od 16.5.2017 do zaplacení a s 19,98% úrokem ročně z částky 6.201 Kč od 16.5.2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 51.109 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 21.048,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 63.841 Kč s příslušenstvím, neboť dne 21.3.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 31.105 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.218 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19% ročně sjednanou dle článku 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7.037 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 17.850 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti prostřednictvím 100 týdenních splátek po 612 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 19.2.2016. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil své závazky ze smlouvy, přičemž poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29.10.2014. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině 25.753 Kč a na poplatcích 26.702 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17.10.2013 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12.541 Kč sestávající se ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.916 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98% ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti prostřednictvím 60 týdenních splátek po 460 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 11.12.2014. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne 29.10.2014. Na dlužné jistině tak zůstalo neuhrazeno 6.201 Kč a na dlužném poplatku 5.185 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť tento si nevybavuje, že smlouvu, kterou žalobce v žalobě popisuje uzavřel a v případě, že tuto skutečně uzavřel, tak vznáší námitku promlčení uplatněné částky. V průběhu řízení žalovaný dále doplnil, že sporné smlouvy nepodepsal, žalobcem nebylo prokázáno faktické poskytnutí půjčky a pokud tento hovoří o uznávacím prohlášení, tak tento rovněž nebyl žalovaným podepsán. Samotné uznání dluhu považuje žalovaný za neplatné pro jeho neurčitost, kdy z uznání dluhu není zřejmé co dlužná částka konkrétně představuje a k jaké smlouvě se vztahuje.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 5.5.2015 bylo sepsáno uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] s řádným označením věřitele, dlužníka, celkové dlužné částky, smluv, ze kterých se dlužná částka odvíjí, uznávacím prohlášením dlužníka a splátkovým kalendářem. Uznání dluhu bylo dne 5.5.2015 podepsáno žalovaným. Dne 21.3.2014 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi společností [právnická osoba] dále jako [anonymizováno] a žalovaným jako zákazníkem, na základě které poskytl [anonymizováno] žalovanému zápůjčku ve výši 30.000 Kč, která mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy a tento se zavázal vrátit [anonymizováno] poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 31.105 Kč prostřednictvím 100 pravidelných týdenních splátek po 612 Kč, při poslední splátce 517 Kč. Dne 17.10.2013 uzavřel [právnická osoba] dále jako [anonymizováno] s žalovaným jako se zákazníkem smlouvu o půjčce, na základě které poskytl [anonymizováno] žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč v hotovosti, což stvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se zavázal vrátit [anonymizováno] poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 12.541 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 460 Kč, při výši poslední splátky 401 Kč. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 21.3.2014 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako zprostředkovatel poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, jež měl být spolu s poplatkem ve výši 31.105 Kč vrácen prostřednictvím 100 týdenních splátek po 612 Kč, při výši poslední splátky 517 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 21.3.2014 bylo soudem zjištěno, že žalovaný uvedl příjmy domácnosti v celkové výši 16.900 Kč zatímco výdaje toliko ve výši 3.000 Kč, což představuje použitelný příjem 13.900 Kč. Své finanční informace podpořil výpisem z banky a pošty s dovětkem, že veškeré informace jsou pravdivé. Ze znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení] soudní znalkyně v oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo [číslo] ve spojení s dodatkem [číslo] soud zjistil, že podpisy znějící na příjmení žalovaného [celé jméno žalovaného] na listinách, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 21.3.2014, smlouvy o půjčce ze dne 17.10.2013, uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne 5.5.2015 jsou pravými podpisy žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození].

4. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

7. Podle ust. § 3028 zákona č. 40/1964 Sb., a to co do nároku vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 17.10.2013.

8. Pro smlouvu o půjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených k volnému nakládání a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Samotná smlouva o půjčce má povahu reálnou, nikoliv konsensuální, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Vycházeje z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že dne 17.10.2013 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Tímto okamžikem byly splněny veškeré náležitosti vyplývající ze shora citovaného zákonného ustanovení vážícího se ke smlouvě o půjčce, neboť tato byla nejen uzavřena mezi věřitelem a dlužníkem, jak předpokládá zákon, ale současně byla naplněna i její reálná povaha spočívající ve faktickém převzetí poskytnutých finančních prostředků v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K zásadní námitce žalovaného, že tato nebyla s žalovaným nikdy uzavřena, soud odkazuje na závěry znaleckého posudku, kdy znalec z oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo jednoznačně dovodil, že smlouva o půjčce ze dne 17.10.2013 uzavřená s dlužníkem jako [celé jméno žalovaného], [datum narození] vykazuje pravý podpis žalovaného jako dlužníka. Lze tak uzavřít, že smlouva o půjčce ze dne 17.10.2013 byla platně uzavřena, a to konkrétně s žalovaným. Pokud se týká smlouvy o zápůjčce, tak rovněž k této smlouvě žalovaný tvrdil, že tuto nikdy neuzavřel a že podpis na smlouvě není jeho pravým podpisem. Rovněž i tomuto tvrzení žalovaného soud neuvěřil, neboť znalec ve svém znaleckém posudku dovodil, že i podpis žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození] je na smlouvě o zápůjčce ze dne 21.3.2014 pravým podpisem žalovaného. Tedy i co se týče otázky řádného uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 21.3.2014 soud konstatuje, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby na smlouvu bylo nazíráno jako na smlouvu platně uzavřenou (uzavřena věřitelem, dlužníkem při naplnění reálné povahy ze smlouvy o zápůjčce).

9. K námitce promlčení předmětných pohledávek, jak byla vznesena žalovaným v průběhu soudního řízení, soud uvádí následující. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že dne 17.10.2013 došlo k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] dne 21.3.2014 došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. V duchu obou uzavřených smluv měl žalovaný uhradit věřiteli poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem, tedy v pravidelných týdenních splátkách, při poslední splatnosti dne 11.12.2014, respektive 19.2.2016. Žalovaný však svých smluvních povinností nedostál, sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil své závazky vyvěrající z předmětných smluv a proto dne 5.5.2015 žalovaný uznal dlužnou částku co do důvodu a výše ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., dle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Pokud se týká samotného důvodu tento je řádně specifikován pomocí smluv pod číselným označením [číslo] a [číslo] vůči tehdejšímu věřiteli, když výše celkové dlužné částky představuje součet dvou dlužných částek, ze dvou uzavřených smluv v celkové výši 63.841 Kč, tedy ve výši, ve které soud uznal nárok žalobce za oprávněný. S ohledem na shora uvedené, jakož i na závěry znaleckého posudku, kdy znalkyně po provedeném znaleckém zkoumání dospěla k závěru, že podpis žalovaného na uznání dluhu ze dne 5.5.2015 je pravým podpisem žalovaného, soud shledává předložené uznání dluhu podepsané žalovaným za platně uzavřené se všemi právními následky z toho plynoucími, tedy, že v době uznání dluh trval, když v duchu shora citovaného ustanovení byla splněna i poslední zákonná podmínka spočívající ve formě provedeného právního úkonu. Žalovaný tak pohledávku z předmětných smluv písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se ji splácet prostřednictvím měsíčních splátek po 2.000 Kč počínaje měsícem květnem roku 2015. Samotné uznání dluhu je v duchu občanského zákona zajišťující institut zakotvený v ust. § 2053, přičemž dle § 639 o.z. platí, že bylo-li právo dlužníkem uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za 10 let od posledního dne určené doby (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 4182/2011 či 33 Odo 934/2005).

10. S ohledem na shora uvedené, tak soud považuje argumentaci žalovaného za nepřiléhavou, neboť předmětná pohledávka v daném případě promlčena není. Žalovaným byla uznána dne 5.5.2015 a nárok z předmětné pohledávky by se promlčel v duchu věty prvé § 639 o.z. až dnem 5.5.2025. Byla-li pak podána žaloba dne 12.11.2018 nelze než konstatovat, že nárok žalobce uplatněný touto žalobu promlčen není.

11. K námitce žalovaného ohledně výše úroků z půjčky a zápůjčky uvádí soud následující. Jak vyplývá z dosud provedeného dokazování mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 17.10.2013 smlouva o půjčce [číslo] dne 21.3.2014 smlouva o zápůjčce [číslo]. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 12.541 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.916 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98% ročně sjednanou v článku 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775 Kč Smluvní úrok je žalobcem ve smlouvě požadován v souladu s článkem 3 a 4 Smluvních podmínek. V duchu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 47/2002 pak není v rozporu s dobrými mravy ujednání smluvních úroků poskytnutých dle § 658 o.z., když smluvní úroky představují odměnu za poskytnutou půjčku. Pokud se týká požadovaného zákonného úroku z prodlení, tento je požadován u smlouvy o půjčce v duchu § 517 odst. 2 občanského zákoníku, když z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 659/2010 vyplývá, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku, ať již zcela nebo zčásti, je povinen platit ze zaplacené části úroky z prodlení určené předpisy občanského práva, kterým bylo dříve nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v současnosti 351/2013 Sb. Ve stejném rozsahu pokrývá odůvodnění výši úroků a úroků z prodlení i nárok vyvěrající z uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 21.3.2014.

12. Vzhledem k tomu, že pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017 na žalobce, jakožto nového věřitele, žalobce tímto dovodil svoji aktivní věcnou legitimaci ve věci. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 15.5.2017 s dodáním na poštu dne 15.6.2017, jak vyplývá z podacího lístku.

13. Pokud se týká výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení], tak k těmto soud při závěrečném hodnocení nepřihlédl, neboť k projednávané věci byly jejich výpovědi bez právního významu. Pokud se týká navrženého výslechu [jméno] [příjmení], tak tento soud ani neprovedl, neboť s ohledem na dosavadní vývoj dokazování a zejména s ohledem na dobu, která proběhla od data uzavření smlouvy o půjčce (17.10.2013), kterého se měl navržený svědek účastnit, soud naznal, že realizace takového důkazu je zcela zbytečná, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku, kdy znalkyně jednoznačně dospěla k závěru, že podpis žalovaného mimo jiné na smlouvě z 27.10.2013 je pravým podpisem žalovaného.

14. Soud se dále z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být, jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem. Schopnost dlužníka splácet úvěr zkoumá věřitel především z informací, které získá od dlužníka a popřípadě, pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele i z jiných zdrojů. Věřitel v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel primárně z karty zákazníka, vyplněných podkladů klienta a v ní označených dokumentů. V kartě zákazníka žalovaný označil své příjmy ve výši 16.900 Kč a své výdaje vážící se k výdajům domácnosti v celkovém rozsahu 3.000 Kč. Na podporu svého tvrzení předložil žalovaný výpis z banky + pošty, které měly doložit pravdivou informaci, jak v zákaznické kartě ze dne 21.3.2014 uvedeno. Z provedeného dokazování má soud zato, že věřitel s ohledem na výši poskytnutého úvěru, s ohledem na žalovaným prokázaných finančních možností a schopností se žalobce dostatečně zabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného, čímž došlo k naplnění ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

15. Úrok případně úrok z prodlení je žalobcem požadován nikoliv od prvého dne prodlení, jak standardně je věřiteli vyžadováno, ale toliko ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky, tedy od 16.5.2017, když do tohoto data byly úroky kapitalizovány.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.193 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za 10 úkonů právní služby, a to přípravu, převzetí, sepis žaloby, podání předžalobní výzvy, vyjádření ze dne 6.12.2019 a 1.3.2023, jakož i účast při jednání dne 25.2.2020, 23.6.2020, 22.3.2022, 9.3.2023 a 6.4.2023 po 3.660 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH tedy celkem 51.109 Kč, z čehož DPH představuje 8.316 Kč (7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.). S ohledem na míru úspěchu žalobce ve sporu, soud mu toto právo v plném rozsahu přiznal.

17. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 21.048,90 Kč je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. představující náklady za vypracovaný znalecký posudek včetně doplňku v celkové výši 21.048,90 Kč (12.330 Kč + 1.587,90 Kč + 7.131 Kč). Jelikož u žalovaného nebylo shledáno, že by tento byl nositelem nároku na osvobození od soudních poplatků, ať již zčásti či zcela, soud tak státu vůči žalovanému přiznal tyto účelně vynaložené náklady zcela.