16 C 226/2015

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o poddlužnická žaloba

I. Řízení se v částce 400.000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.203,35 Kč, částku 949.796,65 Kč s 6% úrokem ročně z částky 3.000.000 Kč za dobu od 21.5.2010 do 20.12.2019, s 6% úrokem ročně z částky 2.500.000 Kč za dobu od 21.12.2019 do 26.6.2020, s 6% úrokem ročně z částky 2.400.000 Kč za dobu od 27.6.2020 do 14.9.2020, s 6% úrokem ročně z částky 2.000.000 Kč za dobu od 15.9.2020 do 4.12.2020, s 6% úrokem ročně z částky 1.500.000 Kč za dobu od 5.12.2020 do 8.6.2021, s 6% úrokem ročně z částky 1.400.000 Kč za dobu od 9.6.2021 do 21.9.2021, s 6% úrokem ročně z částky 1.000.000 Kč za dobu od 22.9.2021 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3.000.000 Kč za dobu od 1.7.2014 do 20.12.2019, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.500.000 Kč za dobu od 21.12.2019 do 26.6.2020, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.400.000 Kč za dobu od 27.6.2020 do 14.9.2020, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.000.000 Kč za dobu od 15.9.2020 do 4.12.2020, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.500.000 Kč za dobu od 5.12.2020 do 8.6.2021, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.400.000 Kč za dobu od 9.6.2021 do 21.9.2021, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.000.000 Kč za dobu od 22.9.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci na základě exekučního příkazu [číslo jednací] ze dne 10.8.2012 částku 2.050.203,35 Kč a na základě exekučního příkazu [číslo jednací] ze dne 1.8.2014 částku 949.796,65 Kč, neboť exekučním příkazem ze dne 10.8.2012 byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má [právnická osoba], a.s. za žalovaným z právního důvodu: Smlouva o půjčce ze dne 19.5.2010 ve znění dodatku ze dne 10.5.2011 se sjednaným 6% úrokem ročně, na jejímž základě poskytla [právnická osoba], a.s. žalovanému a dalším dvěma osobám ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) společně a nerozdílně půjčku ve výši 3.000.000 Kč na dobu určitou, a to do 30.6.2014. Žalobce v uvedeném exekučním příkazu zakázal žalovanému, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil daňovému subjektu předmětnou pohledávku a dále žalovanému zakázal provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jinak nakládat. Dle výroku citovaného exekuční příkazu postihuje daňová exekuce předmětnou pohledávku v částce 2.050.203,35 Kč. Exekuce byla nařízena k vymožení nedoplatku ve výši 1.996.520 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ve výši 13.483,35 Kč a exekučních nákladů ve výši 40.200 Kč, jakož i úroku z prodlení. Citovaný exekuční příkaz byl žalovanému doručen dne 20.8.2012 v souladu s § 44 daňového řádu, kdy žalovaný převzal zásilku a převzetí na doručence potvrdil. Daňovému subjektu byl příkaz doručen prostřednictvím datové schránky dne 28.8.2012. Exekučním příkazem ze dne 1.8.2014, pod [číslo jednací] byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má daňový subjekt za žalovaným z právního důvodu: Smlouva o půjčce ze dne 19.5.2010 ve znění dodatku ze dne 10.5.2011 se sjednaným úrokem 6% ročně, na jejímž základě poskytla [právnická osoba], a.s. žalovanému a dalším dvěma osobám ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) společně a nerozdílně půjčku ve výši 3.000.000 Kč na dobu do 30.6.2014. Celá částka byla převedena na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 581 2010 dne 21.5.2010. V uvedeném exekučním příkazu zakázal žalobce žalovanému, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil daňovému subjektu předmětnou pohledávku a dále žalovanému zakázal provést na tuto pohledávku započtení nebo s ní jinak nakládat. [příjmení] exekuce byla nařízena k vymožení nedoplatku ve výši 2.394.313,61 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ve výši 1.075.952,83 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši [částka], celkem tedy pro částku ve výši 3.490.496,44 Kč, jakož i úroku z prodlení. Citovaný exekuční příkaz byl žalovanému v duchu ust. § 44 daňového řádu doručován na adresu místa pobytu, a to provozovatelem poštovních služeb. Dne 19.8.2014 byla zásilka vložena v souladu s § 47 odst. 5 daňového řádu do schránky žalovaného. Daňovému subjektu byl citovaný exekuční příkaz doručen prostřednictvím datové schránky dne 4.9.2014. Dne 13.4.2012 provedl žalobce místní šetření u daňového subjektu na adrese [adresa], kde bylo mimo jiné zjištěno, že daňový subjekt poskytl půjčku ve výši 3.000.000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010 ve znění dodatku ze dne 10.5.2011 svými dvěma členům představenstva ([celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]) a cizí osobě ([jméno] [anonymizováno]), a to společně a nerozdílně. Dle doložených dokladů nebyla daňovému subjektu do dne [číslo] ze strany těchto dlužníků plněna žádná splátka ani sjednaný úrok. Dne 25.7.2012 provedl žalobce další místní šetření u daňového subjektu, při kterém bylo rovněž zjištěno, že pohledávka na základě citované smlouvy o půjčce nebyla uhrazena, a to ani částečně. Z účetní závěrky daňového subjektu sestavené ke dni 31.12.2012 pak vyplývá, že členům statutárních orgánů byly poskytnuty půjčky v celkové výši 25.000.000 Kč. Dle účetní závěrky daňového subjektu nedošlo v roce 2012 k úhradě peněžité pohledávky dle citované smlouvy o půjčce. Žalobce tak dovozuje existenci pohledávky také z obsahu dohody o způsobu úhrady půjčky ze dne 30.8.2013 uzavřené mezi daňovým subjektem na straně jedné a žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně druhé, kdy z citované dohody vyplývá, že ke dni 30.8.2013 činí zůstatek půjčky částku ve výši 3.590.301 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3.000.000 Kč a úroku ve výši 590.301 Kč. Dalším argumentem potvrzujícím existenci pohledávky v době nařízení daňové exekuce exekučním příkazem je rovněž tvrzení žalovaného obsažené v podání ze dne 15.9.2014, ve kterém žalovaný uvádí, že exekuční příkaz ze dne 1.8.2014 je bezpředmětný, neboť pohledávka postižená tímto exekučním příkazem, již zanikla splněním. Plnění bylo poskytnuto třetí osobě, [právnická osoba] [anonymizováno], a to na základě dohody o způsobu úhrady půjčky ze dne 30.8.2013. Předmětný dluh byl pak dle žalovaného uhrazen v dílčích splátkách v průběhu prvého pololetí roku 2014. Vzhledem k tomu, že exekuční příkaz byl vydán na existující pohledávku, vyvolává zákonem stanovené právní účinky, tj. v daném případě, že ode dne 20.8.2012, tj. od okamžiku doručení exekuční příkazu žalovanému je jakékoliv nakládání žalovaného z pohledávkou vůči žalobci neúčinné a nevyvolává vůči žalobci žádné právní následky.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření se k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť žalovaná pohledávka neexistuje a nemá oporu v platné smlouvě. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010, jakož i z žaloby, není zřejmé na jaký bankovní účet byla částka poskytnuta a žalovaný nikdy žádné plnění na základě citované smlouvy o půjčce nepřijal. Rovněž mu není známo, komu byla případná půjčka ve skutečnosti poskytnuta. V době uzavření smlouvy o půjčce byl žalovaný statutárním zástupcem (členem představenstva) společnosti věřitele, přičemž dle ust. § 196a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. může společnost uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce z členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která oprávněna jménem společnosti takovouto smlouvu uzavřít jen z předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. V případě nesplnění zákonných podmínek je smlouva absolutně neplatná a poskytnuté plnění je nutno vnímat jako bezdůvodné obohacení. V daném případě je tak právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno a tudíž je nelze úspěšně vymáhat, a to jak ze strany věřitele přímo, tak formou poddlužnické žaloby. Navíc exekuční příkazy ze dne 10.8.2012 a 1.8.2014 vydané žalobcem za účelem postižení pohledávek daňového subjektu vůči jeho věřitelům, postihují zjevně neplatnou smlouvu o půjčce a tudíž nejsou způsobilé vyvolat účinky ve vztahu k pohledávce. Závěrem žalovaný uvedl, že exekuční příkaz ze dne 1.8.2014 je vůči němu neúčinný, neboť mu nebyl nikdy doručen, přičemž samotné tvrzení žalobce o jeho vložení do schránky žalovaného, tento vnímá jako pouhou spekulaci, bez možnosti řádného prokázání.

3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného znovu zopakoval, že půjčka byla poskytnuta žalovanému a dalším dvěma osobám společně a nerozdílně, kdy uzavřením smlouvy o půjčce vznikl solidární závazek, na základě kterého plnila [právnická osoba], kterémukoliv z dlužníků a každý ze solidárních dlužníků odpovídá za celý dluh až do úplného uspokojení věřitele. K absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce z důvodu nenaplnění ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku žalobce uvedl, že i za předpokladu, kdyby nebyl dán předchozí souhlas valné hromady k uzavření citované smlouvy o půjčce, byl by tento nedostatek zhojen tím, že [jméno] [příjmení] a žalovaný jako jediní akcionáři [právnická osoba] podepsali dne 19.5.2010 smlouvu o půjčce, čímž vyjádřili se smlouvu nejpozději ke dni jejího podpisu s uzavřením souhlas. K údajnému nedoručení exekučního příkazu ze dne 1.8.2014 žalobce doplnil, že tento byl doručován žalovanému do vlastních rukou na adresu místa pobytu a jelikož žalovaný nebyl na doručovací adrese zastižen, zásilka byla dne 8.8.2014 uložena a žalovaný byl vhodným způsobem upozorněn, aby si ve lhůtě 10 dnů zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu, že si ji nevyzvedl, považuje se zásilka poslední den této lhůty, tj. dnem 18.8.2014 za doručenou a dnem 19.8.2014 pak byla uložena do schránky žalovanému.

4. V doplňujícím vyjádření žalovaný namítal, že splatnost dluhu dle dodatku ke smlouvě o půjčce a dle smlouvy o převzetí dluhu byla ke dni 31.5.2011. K promlčení dluhu by tedy došlo i kdyby soud uznal, že smlouva o půjčce je platná, neboť k promlčení by došlo ke dni 31.5.2014 v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle občanského zákoníku, tedy před podáním poddlužnické žaloby. Současně poukázal na judikát ÚS 191/12 ze dne 9.1.2014, dle kterého je závěr soudu prvého stupně o neplatnosti smlouvy o půjčce pro nedostatek souhlasu valné hromady správný a důsledkem je tedy povinnost účastníků této neplatné smlouvy vrátit si vzájemná plnění. Na promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení je dle názoru Ústavního soudu nutno aplikovat obchodní zákoník, jenž zakotvuje čtyřletou promlčecí dobu, která byla v souzené věci zachována.

5. Následně žalobce v průběhu řízení postupně omezoval žalobu o dílčí plnění [jméno] [příjmení] jako solidárního dlužníka v předmětném závazku, kdy soud postupně rozhodl o zastavení řízení v částce 2.000.000 Kč.

6. Městský soud v Brně provedl důkaz rozhodnutím odvolacího [anonymizováno] ředitelství o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní pod [číslo jednací], úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba]. ke dni 21.7.2015, smlouvou o půjčce ze dne 19.5.2010, jež byla uzavřena mezi [právnická osoba]. jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky, dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 19.5.2010 uzavřená mezi týmiž osobami, výpisem z účtu [právnická osoba]. za období 10.5.2010 až 31.5.2010 vedený u [právnická osoba], exekučním příkazem na přikázání jiné peněžité pohledávky s elektronickým podpisem dne 10.8.2012 včetně doručenky a vyrozumění o právní moci včetně doručenky, výkazem nedoplatků ke dni 27.7.2012, elektronicky podepsán dne 30.7.2012, exekučním příkazem na přikázání jiné peněžité pohledávky elektronicky podepsán dne 1.8.2014 včetně doručenky a vyrozumění o právní moci včetně doručenky, výkazem nedoplatků, jež byl sestaven ke dni 30.7.2014, návrhem žalovaného na zastavení daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne 15.9.2014, dohodou o způsobu úhrady půjčky ze dne 30.8.2013, jež byla uzavřena mezi [právnická osoba]. jako věřitelem a [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky, rozhodnutím [anonymizováno] úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec] o zamítnutí návrhu na zastavení daňové exekuce pod [číslo jednací], jež bylo elektronicky podepsáno dne 22.10.2014 včetně doručenky, úředním záznamem [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne 19.4.2012, pod [číslo jednací], úředním záznamem [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne 19.4.2012, pod [číslo jednací], úředním záznamem [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne 26.7.2012, pod [číslo jednací], urgencí vyplacení peněžité pohledávky - exekučním příkazem [číslo jednací], exekučním příkazem [číslo jednací], exekučním příkazem [číslo jednací] a exekučním příkazem [číslo jednací] ze dne 20.10.2014 včetně doručenky, notářským zápisem sepsaným dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], pod sp.zn. NZ [číslo], [spisová značka] ve věci zakladatelské smlouvy o založení [právnická osoba]. bez veřejné nabídky akcií, notářským zápisem ze dne 18.12.2013, NZ [číslo], [spisová značka], smlouvou o převzetí dluhu ze dne 31.7.2012 uzavřenou mezi [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky a přejímatelem [jméno] [příjmení], dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 19.5.2010 uzavřeným dne 30.7.2012 mezi věřitelem [právnická osoba]. a dlužníky - [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21.2.2018, pod č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22.11.2016, pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2018, pod č.j. [číslo jednací], rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16.6.2020, pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.1.2021, pod č.j. [číslo jednací], smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 5.4.2012 mezi převodcem [jméno] [příjmení] a nabyvatelem [jméno] [příjmení], kdy opis dokladu byl ověřen dne 27.10.2016, smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 31.7.2012 uzavřenou mezi převodcem [celé jméno žalovaného] a nabyvatelem [jméno] [příjmení], smlouvou o převodu cenných papírů ze dne [datum] uzavřenou mezi převodcem [jméno] [příjmení] a nabyvatelem [jméno] [příjmení], smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 31.7.2012 uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako převodcem a [jméno] [příjmení] jako nabyvatelem, smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 26.4.2010 uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako převodcem a [jméno] [příjmení] jako nabyvatelem, kdy všechny smlouvy byly ověřeny dne 27.10.2016, na základě kterých soud dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu: z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze soud zjistil, že [právnická osoba]. byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum], přičemž do 6.1.2014 měla sídlo v [obec], na ulici [ulice a číslo], což je identická adresa bydliště [jméno] [příjmení], jak vyplývá mimo jiné i ze smlouvy o půjčce. Předsedou představenstva shora citované společnosti byl od [datum] do 24.12.2013 [jméno] [příjmení]. Členem představenstva byl od [datum] do 24.12.2013 [celé jméno žalovaného] dalším členem představenstva byl [jméno] [příjmení]. Jménem společnosti jednali vždy společně předseda představenstva a člen představenstva. Základní kapitál společnosti tvořily kmenové akcie na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 20.000 Kč v počtu 100 kusů. Z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka], jež byl sepsán dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že žalovaný a [jméno] [příjmení] založili dne [datum] [právnická osoba]. Byla sepsána zakladatelská listina, základní kapitál společnosti byl rozdělen na 100 kusů kmenových listinných akcií na majitele ve jmenovité hodnotě jedné akcie 20.000 Kč. Žalovaný upsal 45 kusů akcií a [jméno] [příjmení] 55 kusů akcií znějících na majitele ve jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši 20.000 Kč. Současně byly přijaty stanovy společnosti. Z notářského zápisu ze dne 18.12.2013 NZ [číslo], [spisová značka] je pak zřejmé, že v době sepsání tohoto notářského zápisu byl jediným akcionářem [celé jméno žalovaného], jak plyne z připojených rozsudků. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010 pak bylo soudem zjištěno, že uvedeného dne byla mezi [právnická osoba]. jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla věřitelem poskytnuta půjčka 3.000.000 Kč, jež měla být poukázána nejpozději do 21.5.2010 na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. V článku III. a IV. smlouvy o půjčce se dlužníci zavázali zaplatit dluh společně a nerozdílně v termínu do 31.5.2011 spolu s příslušenstvím v podobě 6% úroku ročně. Za společnost byla smlouva podepsána [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]. Dne 10.5.2011 byl uzavřen dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne 19.5.2010, kdy v článku II. si smluvní strany dohodly prodloužení termínu splacení půjčky, a to do 30.6.2014. Dodatek byl podepsán za [právnická osoba]. žalovaným a [příjmení] [příjmení]. Z výpisu z účtu [právnická osoba]. vedeného u [právnická osoba] [číslo] vzal soud za prokázané, že dne 21.5.2010 byla z účtu poukázána částka 3.000.000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem 581 2010. Jedná se o shodný účet i VS s účtem a VS, jež byl sjednán ve smlouvě. Exekučním příkazem ze dne 10.8.2012 na přikázání jiné peněžité pohledávky vzal soud za prokázáno, že žalobce vydal exekuční příkaz, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku dlužníka [právnická osoba]. v částce 1.996.520 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 27.7.2012 ve výši 13.483,35 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 40.200 Kč, tj. celkem 2.050.203,35 Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 1.996.520 Kč od 28.7.2012 do zaplacení, když poddlužníkovi - žalovanému bylo tímto příkazem zakázáno, aby od doručení exekučního příkazu po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi pohledávku, kterou má za ním dlužník z titulu výše specifikované smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010. Žalovanému i dlužníkovi bylo zakázáno s pohledávkou dlužníka jakkoliv nakládat, a to až do výše nedoplatku, pro který je exekuce nařizována. Od okamžiku doručení tohoto exekučního příkazu poddlužníkovi, dlužník nesmí se svou pohledávkou jakkoliv nakládat a ztrácí právo na její vyplacení. Výše uvedený exekuční příkaz bylo žalovanému doručen dne 20.8.2012. Vyrozumění o právní moci citovaného exekučního příkazu bylo žalovanému doručeno dne 11.10.2012, jak vyplývá z předložené doručeny. Exekučním příkazem ze dne 1.8.2014, pod [číslo jednací] bylo prokázáno, že žalobce vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku dlužníka - [právnická osoba]. v částce 2.394.313,36 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 30.7.2014 ve výši 1.075.952,83 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši [částka], tedy celkem 3.490.496,44 Kč, jakož i úroky z prodlení z částky 2.227.548,46 Kč od 31.7.2014 do zaplacení, kdy poddlužníkovi - žalovanému bylo exekučním příkazem zakázáno, aby od doručení exekučního příkazu po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi pohledávku, kterou má za ním dlužník z titulu výše specifikované smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010 a žalovanému i dlužníkovi bylo zakázáno s pohledávkou dlužníka jakkoliv nakládat. Citovaný exekuční příkaz byl žalovanému doručován na adresu místa pobytu, kdy provozovatelem poštovní služby byl doslán na adresu [adresa]. Dne 19.8.2014 byla zásilka vložena do schránky žalovaného. Daňovému subjektu - dlužníkovi byl citovaný exekuční příkaz doručen prostřednictvím datové schránky dne 4.9.2014. Vyrozumění o právní moci citovaného exekučního příkazu ze dne 5.9.2014 bylo žalovanému doručeno dle § 47 odst. 2 daňového řádu dne 19.9.2014 a dne 22.9.2014 byla zásilka vložena do schránky žalovaného. Podáním ze dne 15.9.2014 žalovaný navrhl zastavení daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, neboť považuje označený exekuční příkaz, již za bezpředmětný. Jím postižená pohledávka zanikla, a to splněním, které bylo poskytnuto třetí osobě - [právnická osoba] SE, [IČO] se sídlem [adresa], a to na základě dohody ze dne 30.8.2013, jejímž předmětem byla změna způsobu úhrady půjčky ze dne 19.5.2010. Bylo sjednáno, že dlužné prostředky budou uhrazeny přímo [právnická osoba] SE, kterážto jako věřitel [právnická osoba]. měla za tímto subjektem pohledávku z titulu nesplaceného úvěru převyšující s příslušenstvím částku 20.000.000 Kč. Dluh vůči [právnická osoba]. byl uhrazen v dílčích splátkách v průběhu prvého pololetí roku 2014, přičemž doklady o úhradě má k dispozici [právnická osoba] SE. Dne 22.10.2014, pod [číslo jednací] rozhodl žalobce o zamítnutí návrhu na zastavení daňové exekuce, když rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 3.11.2014, jak vyplývá z předložené doručeny. Z úředního záznamu ze dne 19.4.2012, jež byl pořízen ve 13:00 hod., pod [číslo jednací] a úředního záznamu z téhož dne pořízený ve 14:30 hod., pod [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce provedl uvedeného dne místní šetření ohledně daňového subjektu [právnická osoba] v jeho sídle [adresa] za účelem prověření daňových povinností, daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 2010 včetně ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění za rok 2010, které bylo provedeno v roce 2011 a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 2011. V průběhu místního šetření byla jako jeden z dokladů prověřována i předmětná smlouva o půjčce, kdy nebylo shledáno, že by k uvedenému dni bylo ze strany dlužníků cokoliv plněno. Z úředního záznamu ze dne 26.7.2012, pod [číslo jednací] soud zjistil, že daňový subjekt k datu 30.6.2012 stále eviduje pohledávky mimo jiné i ze smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010, která je evidována na účtu [číslo] - ostatní pohledávky. Daňový subjekt [právnická osoba] dále evidovala pohledávku na základě smlouvy o půjčce ze dne 2.8.2010 ve výši 23.000.000 Kč, kdy dlužníkem je [celé jméno žalovaného] byla zaúčtována na účtu [číslo] ostatní pohledávky. Z urgence vyplacení peněžité pohledávky ze dne 15.10.2014 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzýval k úhradě částek dle vydaných exekučních příkazů, seznámil jej se změnou správce daně a novým bankovním spojením pro úhradu přikázané pohledávky. Urgence byla žalovanému doručena dne 3.11.2014, jak vyplývá z předložené doručenky. Ze smlouvy o převzetí dluhu ze dne 31.7.2012 soud zjistil, že dlužníci - [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřeli s přejímatelem [jméno] [příjmení] smlouvu, kterou přejímatel přejímá dluh dlužníků specifikovaných v článku 1) smlouvy (v celkové výši 3.395.014 Kč) a současně je srozuměn s tím, že nastoupí jako dlužník na jeho místo. Smlouva byla podepsána všemi dlužníky, přejímatelem a dále [právnická osoba]., která vyjádřila souhlas s převzetím dluhu. Z dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 30.7.2012 soud zjistil, že věřitel - [právnická osoba]. a dlužníci - [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v článku II. označený jako novace se dohodli na snížení sjednané úrokové sazby a současně na zkrácený lhůty splatnosti půjčky tak, že půjčka je mezi věřitelem a dlužníkem sjednána s úrokem ve výši 1% ročně a poskytnuté finanční prostředky se dlužník zavazuje zaplatit v plné výši včetně příslušenství, nejpozději do 31.5.2011, když pro případ prodlení se splácením půjčky a úroku dle článku 4.1. smlouvy si sjednávají strany smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21.2.2018, pod č.j. [číslo jednací] byl [jméno] [příjmení] uznán povinným zaplatit žalobci částku 3.000.000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, jak v rozsudku uvedeno. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22.11.2016, pod č.j. [číslo jednací] byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 2.050.203,35 Kč a dále částku 3.490.496,44 Kč s příslušenstvím, a to z titulu exekučních příkazů ze dne 9.8.2012 ve vazbě na půjčku ze dne 2.8.2010, respektive 16.9.2010, jež byla poskytnuta [právnická osoba]. žalovanému. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2018, pod č.j. [číslo jednací] byl rozsudek prvého stupně potvrzen. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16.6.2020, pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.1.2021, pod č.j. [číslo jednací] byl [jméno] [příjmení] uznán povinným zaplatit žalobci částku 1.550.203,35 Kč a částku 949.796,65 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, jak v rozhodnutí uvedeno.

7. Podle ust. § 156 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. z.) může akcie znít na jména nebo na majitele. Podle § 7 je akcie na majitele neomezeně převoditelná. Práva spojená s listinou akcií na majitele vykonává ten, kdo jí předloží, nebo ten, kdo prokáže písemným prohlášením osoby, která vykonává úschovu nebo uložení podle zvláštního právního předpisu, že akcie je pro něho uložena podle zvláštního právního předpisu. Práva spojená se zaknihovanou akcií na majitele vykonává osoba uvedená v evidenci zaknihovaných cenných papírů podle zvláštního právního předpisu.

8. Podle ust. § 261 odst. 3 písm. f) obch. z. se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mezi společností a členem jejího statutárního orgánu. Podle odst. 6 se smlouvy mezi společností a členem jejího statutárního orgánu, které nejsou upraveny v hlavě II. obch. z. a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.

9. Dle ust. § 339 obchodního zákoníku lze peněžitý závazek též plnit na účet věřitele, vedený u poskytovatele platebních služeb, nebo poštovním poukazem, jestliže to není v rozporu s platebními podmínkami sjednanými mezi stranami.

10. Podle ust. § 196a odst. 1 obch. z. může společnost uzavřít smlouvu o půjčce s členem představenstva jen z předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

11. Podle ust. § 397 obch. z. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

12. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.) přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle ust. § 590 odst. 1 o.z. dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.

14. Dle ust. § 531 odst. 1 o.z., kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát, buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal.

15. Podle ust. § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo je obchází a nebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle ust. [ustanovení pr. předpisu] může správce daně vymáhat nedoplatek daňovou exekucí.

17. Podle ust. § 176 odst. 1 písm. b) d.ř. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění.

18. Podle ust. § 186 odst. 1 d.ř. ukládá správce daně exekučním příkazem povinnosti dlužníkovi a poddlužníkovi, který je oprávněn nakládat s majetkovým právem dlužníka. Podle odst. 2 vyrozumí správce daně bezodkladně poddlužníka o právní moci exekučního příkazu; toto vyrozumění se doručuje do vlastních rukou. Podle odst. 3 nesplní-li poddlužník povinnost stanovenou mu exekučním příkazem a zákonem řádně a včas, má správce daně nárok na její splnění z prostředků tohoto poddlužníka; tento nárok správce daně uplatní podáním žaloby k soudu.

19. Podle ust. § 191 odst. 1 d.ř. postihuje daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky jinou peněžitou pohledávku dlužníka, a to do částky uvedené v exekučním příkazu. Podle odst. 2 nesmí poddlužník od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatit dlužníkovi jeho pohledávku, ani na ní provést započtení nebo s ní jinak nakládat. Dlužník nesmí od tohoto okamžiku se svou pohledávkou jakkoliv nakládat a ztrácí právo na její vyplacení.

20. Dle ust. § 44 odst. 4 d.ř. se písemnost určená do vlastních rukou adresáta doručuje přímo adresátovi. Nebyl-li adresát písemností, která má být doručena do vlastních rukou, na adrese pro doručování zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl.

21. Dle ust. § 47 odst. 2 d.ř. nevyzvedne-li si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

22. Základní kapitál [právnická osoba] tvoří-li akcie ve formě akcií na majitele, neboť akcie byly takto uvedeny ve stanovách a zapsány do obchodního rejstříku (usnesení Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 29 Odo 981/2005). Ohledně akcií na majitele nemusela být vedena kniha akcionářů a smlouvy o jejich převodu mohly být i ústní. Akcionářem společnosti se pak stal ten, kdo předložil akcii v listinné podobě. Ke změně z akcií na majitele, které mohly být převáděny pouhým předáním bez povinného zaknihování, a mohly tak sloužit k "praní špinavých peněz", na akcie na jméno, které se převádí rubopisem, a lze tak dohledat veškeré její vlastníky, došlo až k 30.6.2013.

23. Z předložených listinných důkazů žalobcem soud vzal za prokázané, že dne 19.5.2010 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi věřitelem [právnická osoba]. a [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako dlužníky, na základě které byla věřitelem půjčena částka 3.000.000 Kč, která měla být poukázána nejpozději do 21.5.2010 na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. Ve smlouvě se dlužníci zavázali společně a nerozdílně půjčku splatit v termínu do 31.5.2011 spolu s příslušenstvím v podobě 6% úroku z prodlení ročně. Smlouva byla za společnost podepsána [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], jak vyplývá ze shora citovaných rozsudků. Skutečnost uzavření uvedené smlouvy byla mezi účastníky nesporná, a proto se jí soud dále nezabýval. Rovněž bylo mezi účastníky nesporné, že došlo dne 10.5.2011 k uzavření dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 19.5.2010 s tím, že splatnost půjčky byla prodloužena do 30.6.2014. Dodatek ke smlouvě o půjčce byl rovněž podepsán za [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]. Z výpisu z účtu [právnická osoba]. vedeného u [právnická osoba] [číslo] vzal soud za prokázané, že dne 21.5.2010 byla z tohoto účtu poukázána částka 3.000.000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. Jedná se o číslo účtu a VS, jež bylo uvedeno ve smlouvě o půjčce. Tento důkaz pak vyvrací tvrzení žalovaného o tom, že mu dle smlouvy o půjčce nebylo ničeho plněno, neboť dle citované smlouvy [právnická osoba]. poskytla [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalovanému společně a nerozdílně půjčku ve výši 3.000.000 Kč. Uzavřením citované smlouvy o půjčce tak vznikl solidární závazek (dluh), na základě kterého mohl věřitel plnit kterémukoliv z dlužníků a nemusela tak být částka plněna přímo žalovanému. Z povahy solidárního závazku (dluhu) plyne, že věřitel následně může požadovat plnění na kterémkoliv dlužníkovi a každý ze solidárních dlužníků odpovídá za celý dluh až do úplného uspokojení věřitele. Exekučním příkazem ze dne 10.8.2012, pod [číslo jednací] je prokázáno, že žalobce vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku dlužníka [právnická osoba]. v částce 1.996.520 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 27.7.2012 ve výši 13.483,35 Kč a exekučních nákladů ve výši 40.200 Kč, tj. celkem 2.050.203,35 Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 1.996.520 Kč od 28.7.2012 do zaplacení, dle roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14% bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Součástí shora citovaného exekučního příkazu byl i zákaz poddlužníkovi (žalovanému), aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi pohledávku, kterou má dlužník za poddlužníkem z právního důvodu (citované smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010). Současně bylo žalovanému i dlužníkovi zakázáno s pohledávkou dlužníka jakkoliv nakládat. Výše tvrzeného nedoplatku dlužníka - [právnická osoba]. pak byla osvědčena výkazem nedoplatků sestavených ke dni 27.7.2012, pod [číslo jednací]. Skutečnost, že uvedený exekuční příkaz byl žalovanému doručen do místa jeho bydliště má soud za prokázanou z doručenky, dle které byl exekuční příkaz žalovanému doručen dne 20.8.2012. Žalovaný převzal zásilku a převzetí potvrdil na doručence. Daňovému subjektu byl exekuční příkaz doručen prostřednictvím datové schránky dne 28.8.2012 O nabytí právní moci byl žalovaný vyrozuměn, jak vyplývá z předložené doručenky dnem 11.10.2012, kdy oprávněný příjemce - žalovaný převzal zásilku a převzetí na doručence potvrdil. Exekučním příkazem ze dne 1.8.2014, pod [číslo jednací] byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má daňový subjekt za žalovaným z právního důvodu, a kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatků dlužníka [právnická osoba]. v částce 2.394.313,61 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 30.7.2014 ve výši 1.075.952,83 Kč a exekučních nákladů ve výši [částka], tedy celkem 3.490.496,44 Kč a dále úroku z prodlení z uvedeného nedoplatku za dobu od 31.7.2014 do zaplacení ve výši 2.227.548,46 Kč, kdy poddlužníkovi - žalovanému v tomto řízení bylo zakázáno, aby od doručení exekučního příkazu po dobu trvání daňové exekuce vyplatil dlužníkovi pohledávku, kterou má za ním dlužník z titulu výše specifikované smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2010. Žalovanému i dlužníkovi bylo současně zakázáno s pohledávkou dlužníka jakkoliv nakládat. Výše tvrzeného nedoplatku dlužníka [právnická osoba]. pak byla osvědčena výkazem nedoplatků sestaveným ke dni 30.7.2014, pod [číslo jednací]. Skutečnost, že uvedený exekuční příkaz byl žalovanému doručen do místa jeho bydliště má soud za osvědčenou, kdy v průběhu řízení bylo zjištěno, že shora citovaný exekuční příkaz bylo žalovanému doručován do vlastních rukou na adresu místa pobytu. V souladu s poštovními podmínkami České pošty, státní podnik byl zásilka doslána provozovatelem poštovních služeb na adresu [adresa]. Jelikož žalovaný nebyl na adrese pro doručování k zastižení, byla zásilka dne 8.8.2014 uložena a žalovaný se vhodným způsobem upozornil, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Jelikož tak neučinil, považuje se zásilka posledním dnem této lhůty, tj. dnem 18.8.2014 za doručenou, kdy nastala tzv. fikce doručení. Dne 19.8.2014 pak byla zásilka vložena do schránky žalovaného v souladu s § 47 odst. 5 daňového řádu. Vyrozumění o právní moci citovaného exekučního příkazu bylo žalovanému doručeno dle § 47 odst. 2 daňového řádu dne 19.9.2014. K tomuto závěru soud dospěl na základě tvrzení žalobce ve spojení s předloženými doručenkami a exekučními příkazy včetně vyrozumění o právní moci.

24. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům. [právnická osoba] jakožto věřitel uzavřela s členem svého statutárního orgánu - žalovaným, jakožto dlužníkem smlouvu o půjčce, ze které plynula žalobci povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky na sjednaný bankovní účet a žalovanému povinnost půjčku ve sjednané době včetně úroku vrátit. Smlouva o půjčce byla uzavřena mezi akciovou společností a členem jejího představenstva a proto se samotná smlouva o půjčce řídí ustanoveními občanského zákoníku, zatímco vztah účastníků se řídí zákoníkem obchodním (§ 261 odst. 3 písm. f) ve spojení s odst. 6 obch. z., rozsudek Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. [spisová značka]). [právnická osoba] svou povinnost plynoucí ze smlouvy o půjče splnila, když poskytla žalovanému peněžní prostředky na sjednaný účet. Dluh lze splnit prostřednictvím peněžitého ústavu připsáním částky na účet věřitele, což znamená, že riziko připsání částky jiné osobě nese věřitel (§ 339 obchodního zákoníku). V této věci však částka nebyla připsána na prostý účet třetí osoby, ale na účet třetí osoby, který si strany jako místo plnění závazku ve smlouvě dohodli (usnesení Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 33 Cdo 3080/2014), čímž [právnická osoba] poskytla žalovanému půjčku řádně. Pokud žalovaný namítal, že smlouva o půjčce je pro rozpor se zákonem neplatná ve smyslu ust. § 39 o.z., neboť s uzavřením smlouvy nevyslovila souhlas valná hromada [právnická osoba] ve smyslu ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, tak soud k této námitce nepřisvědčil, neboť žalovaný v podstatě namítal, že smlouvu o půjčce uzavřel za [právnická osoba] v rozporu se zákonem, že tudíž bez právního důvodu převzal peněžní prostředky, které však z důvodu promlčení již vracet nemusí. Vzhledem k tomu, že neplatnost smlouvy o půjčce pro nedostatek souhlasu valné hromady je neplatností absolutní, zabýval se jí soud i bez námitky žalovaného. Analogicky použil pravidla, že neplatnosti se může domáhat toliko ten, na jehož ochranu byla neplatnost stanovena (§ 267 obch. z.). Soud se tak zabýval tím, zda a v jaké formě byl dán souhlas valné hromady se smlouvou o půjčce a dospěl k závěru, že souhlas valné hromady nemusel být dán ve formě notářského zápisu (§ 186 odst. 6 obch. z.) a nakonec ani ve formě zvláštního usnesení valné hromady, neboť jediní akcionáři vyslovili souhlas se smlouvou o půjčce již tím, že ji podepsali (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 1780/2008). Jen pro úplnost soud uvádí, že i kdyby bylo akcionářů více, jak tvrdil samotný žalovaný, pak si akcionáři, kteří smlouvu o půjče podepsali, stejně zachovali většinu všech akcionářů, přičemž pro rozhodnutí valné hromady postačovala i většina přítomných akcionářů, neboť k tomu, aby byla valná hromada usnášení schopná, stačilo, aby mu bylo přítomno 50% akcionářů (ze zákona by stačilo 30% přítomných akcionářů [ustanovení pr. předpisu], nicméně stanovy vyžadovaly 50% přítomných akcionářů - § 186 obch. z. ve spojení s § 24 stanov). Souhlas valné hromady je dostatečně zřejmý už z toho, že jediní akcionáři smlouvu o půjčce podepsali a také se při podpisu jako jediní akcionáři sešli. Souhlas valné hromady s uzavřením smlouvy o půjčce je dále zřejmý i z následných účetních závěrek, které musí valná hromada schválil každoročně do 6 měsíců od jejich vystavení (§ 184 obch. z. ve spojení § 187 odst. 1 písm. f) obch. z.). Námitkou žalovaného, že valná hromada nebyla k rozhodnutí o souhlasu s půjčkou řádně svolána, se soud blíže nezabýval, neboť důsledkem nesvolání valné hromady by bylo jen právo případných ostatních akcionářů domáhat se žalobou vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady. Vzhledem k tomu, že žádní akcionáři se této neplatnosti nedovolali, nebyla platnost rozhodnutí valné hromady zpochybněna (§ 131 obch. z.). Shora uvedené se pak vztahuje i na další právní úkony již činila společnosti s žalovaným, týkající se zejména dohody o prodloužení splatnosti půjčky, kdy souhlas valné hromady byl obdobně jako u smlouvy o půjčce dán tím, že dodatek podepsali jediní akcionáři. Obdobně pak došlo ke vzniku nového závazku vrátit půjčku zase ve zkrácené lhůtě, s nímž valná hromada opět souhlasila tím, že dodatek podepsala. Podpisem dodatku pak valná hromada potvrdila stejně jako podpisem účetní závěrek své dříve poskytnuté souhlasy s uzavřením smlouvy o půjčce. Ve světle shora uvedeného pak platí, že k platnosti smlouvy o převzetí dluhu [jméno] [příjmení] byl rovněž nutný souhlas valné hromady, neboť se jedná o smlouvu s podobným majetkovým důsledkem jako samotná smlouva o půjčce (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 4012/2007). Pokud by soud vycházel jen z tvrzení žalovaného vážící se k absenci souhlasu valné hromady s převzetím dluhu, byl by to další důvod neplatnosti smlouvy o převzetí dluhu. K převzetí půjčky [jméno] [příjmení] by byl nutný souhlas věřitele, a to ve formě, kdy tento úkon za [právnická osoba] učiní její statutární orgán. V případně [právnická osoba] pak předseda představenstva společně s jedním členem představenstva. Pokud by projev vůle směřující k souhlasu s uzavřením smlouvy o převzetí dluhu učinil za společnost toliko její předseda představenstva, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle společnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 2739/2012). I pokud by tak soud měl uzavření smlouvy o převzetí dluhu za prokázané a smlouvu o převzetí dluhu co do souhlasu valné hromady za platnou, nemohlo by být převzetí dluhu pro absenci souhlasu věřitele účinné. Jelikož [právnická osoba], jakožto daňový dlužník měla nedoplatky na dani a žalovaný jakožto daňový poddlužník nesplnil svoji povinnost vrátit ve sjednané době půjčku [právnická osoba], vymáhal žalobce daňovou exekucí, jakožto správce daně tyto nedoplatky nejen na [právnická osoba], ale také na jejím dlužníkovi - žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný po vyrozumění o právních mocích exekučních příkazů nezaplatil žalobci částky, které mu byly exekučními příkazy uloženy, byl žalobce oprávněn podat na žalovaného tzv. poddlužnickou žalobu ve smyslu ust. § 186 daňového řádu a má tak nárok na zaplacení žalovaných částek.

25. K samotné námitce nedostatku pasivní legitimace žalovaného s ohledem na údajné převzetí dluhu [jméno] [příjmení] soud uvádí, že ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov, pod sp.zn. [spisová značka] bylo znaleckým posudkem jednoznačně prokázáno, že podpis [jméno] [příjmení] na smlouvě o převzetí dluhu není jeho pravým podpisem a proto na základě této smlouvy k žádnému převzetí dluhu žalovaného nedošlo. Soud s ohledem na tyto jednoznačné závěry znalkyně, které byly přesvědčivě odůvodněny, vzal za prokázané, že podpis [jméno] [příjmení] na smlouvě o převzetí dluhu ze dne 31.7.2012 je padělkem a nemůže být důkazem pro tvrzení žalovaného u zavření takové smlouvy a o tom, že došlo k převzetí dluhu z předmětné smlouvy o půjčce [jméno] [příjmení]. Tento závěr je pak podpořen i výše popsanými důkazy (listinami předloženými žalobcem, a to účetní závěrkou, kterou byla osvědčena výše pohledávek ze smluv o půjčce, listinami o provedením místního šetření a listinami týkající se návrhu žalovaného na zastavení daňové exekuce). K předložené dohodě o způsobu úhrady půjčky (dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce ze dne 19.5.2010 ze dne 30.8.2013 soud uvádí následující). Je zcela nelogické, aby žalovaný ve světle shora uvedeného k uvedené dohodě tvrdil a takovýto dodatek ke smlouvě o půjčce spolu s dalšími původními dlužníky uzavíral, když již v roce 2012, tedy více jak před rokem mělo dojít k převzetí dluhu [jméno] [příjmení]. Jelikož tomuto logickému rozporu žalovaný v průběhu celého řízení nepředložil žádné relevantní důkazy či věrohodné tvrzení, soud k této dohodě z 30.8.2013 při svém konečném rozhodnutí nepřihlížel a považuje ji za ryze účelově vyhotovenou s úmyslem vyvázat se z povinnosti úhrady dlužné částky představující předmět tohoto sporu.

26. K námitce žalovaného, že nárok žalobce je již promlčen, soud uvádí, že smlouva o půjčce byla platně uzavřena. Žalovaný nárok tak představuje nárok ze smlouvy o půjčce a nikoliv nárok z bezdůvodného obohacení. Jak bylo již výše uvedeno, vztah mezi věřitelem a dlužníkem ze smlouvy o půjčce se řídí občanským zákoníkem, který pro tento nárok stanoví tříletou promlčecí lhůtu. Promlčecí lhůta počala běžet dnem následujícím po splatnosti půjčky (30.6.2014), jak vyplývá z dohody o způsobu úhrady půjčky ze dne 30.8.2013 a pokud žaloba byla podána v roce 2015, nelze než konstatovat, že tato byla podána v průběhu tříleté promlčecí lhůty. Nedůvodnou považuje soud i námitku žalovaného, že splatnost půjčky nenastala až dnem 30.6.2014, ale na základě dodatku ze dne 30.7.2012 ke smlouvě o půjčce "opět" dne 31.5.2011, kdy soud považuje tvrzení žalovaného o uzavření změny dodatku a tzv. navrácení splatnosti půjčky za neprokázané tvrzení. Shora uvedený závěr vyplývá z nelogičnosti obsahu tohoto dodatku. Dle dodatku měla být splatnost dluhu dle smlouvy o půjčce zkrácena tak, že k úhradě mělo dojít nejpozději dnem 31.5.2011, ačkoliv dodatek měl být uzavřen až dne 30.7.2012. Z výše hodnocených důkazů vyplynulo, že k tomuto datu dluh splacen nebyl. K otázce, jak mohla být splatnost půjčky posunuta do minulosti, nebylo v průběhu řízení žalovaným ničeho tvrzeno, natož prokázáno. Za předpokladu, že žalovaný odkazoval na to, že půjčku měl převzít [jméno] [příjmení] a on spolu s [příjmení] chtěli, aby byla půjčka co nejdříve splacena, pak za situace, kdy nebylo prokázáno, že by k převzetí dluhu došlo, nejsou taková tvrzení věrohodná. Lze tak uzavřít, že v průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného o uzavření dodatku ze dne 30.7.2012 s předmětem změny smlouvy o půjčce, kterou měla být změna splatnosti půjčky posunuta zpět ke dni 31.5.2011 a ani to, že by došlo k převzetí dluhu [jméno] [příjmení], natož, že ke dni uzavření smlouvy o půjčce byli akcionáři [právnická osoba] i jiné osoby, než žalovaný a [jméno] [příjmení], jak tomu bylo při založení společnosti. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud žalobě bez dalšího vyhověl i v části příslušenství pohledávky s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu splnění povinnosti tří dnů.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., kdy žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, a to v celkové částce 3.000 Kč, jež je představována náhradou v paušální výši dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) ,c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 10 úkonů po 300 Kč.

28. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2.000 Kč, jež je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění ve spojení s položkou 8 přílohy jedna sazebníku soudních poplatků.