16 C 305/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 65.352,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce se v částce 25.352,58 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 44.942,74 Kč od 14.7.2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20.409,84 Kč od 14.7.2023 do 18.11.2024, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.590,16 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku původně 65.352,58 Kč s příslušenstvím představující nevrácený poskytnutý úvěr v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru dne 15.7.2022 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, když na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil.

2. Následně v průběhu řízení žalobce omezil žalobu o částku 20.409,84 Kč, neboť se jedná o částku, která byla žalovaným dne 19.11.2024 uhrazena.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 14.7.2022 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , a to mezi společností , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem, na základě které byl žalovanému poskytnut jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč, při sjednané zápůjční úrokové sazbě 12% ročně s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25.352,58 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 15.7.2022. Úvěr měl být splácen prostřednictvím 12 měsíčních splátek po 5.664 Kč, při splatnosti prvé splátky 13.8.2022. Jak vyplývá z potvrzení o platbě ze dne 10.9.2024 částka 40.000 Kč byla vyplacena dne 15.7.2022 na účet číslo , č. účtu, , tedy na číslo, které bylo uvedeno žalovaným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Podáním ze dne 21.9.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 135.409,84 Kč ve lhůtě 3 dnů. Dne 30.8.2024 byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kdy součástí uzavřené smlouvy byla i pohledávka za žalovaným, což bylo oznámeno žalovanému podáním ze dne 21.9.2024 s předáním doručujícímu orgánu téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

6. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

7. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalovaného vážící se k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož jakkoliv ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaný svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy by tento stvrdil, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních příjmů a výdajů, tak i na tuto skutečnost právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, když z obsahu spisu se nepodává, že by tato otázka byla jakkoliv právním předchůdcem žalobce zkoumána, natož ověřena. Soud v daném případě musí dále poukázat na zjištěnou skutečnost, že žalobce, respektive právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na své zákonné povinnosti a toliko pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalovaného, aniž by byly jakkoliv řádně ověřeny, a to ať již v části příjmů, tak v části výdajů. Soud tak má za to, že právním předchůdcem žalobce nebyly ověřeny ani příjmy, ani výdaje žalovaného, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného naprosto zásadní. Vzhledem k tomu, že soud shledává uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru čísla , Anonymizováno, za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému plnění ve výši 40.000 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 40.000 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat v rozsahu, oč se na úkor poskytovatele obohatil (40.000 Kč - 20.409,84 Kč).

18. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobce hradit cokoliv nad rámec výroku II. soudního rozhodnutí, když výrokem I. byla žaloba v rozsahu částky 25.352,58 Kč včetně příslušenství jako nedůvodná zamítnuta. Výrokem II. rozsudku soud tak zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 19.590,16 Kč představující rozdíl mezi částkou přijatou a dosud žalobci - právnímu předchůdci žalobce nevrácenou ( 40.000 Kč - 20.409,84 Kč).

19. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu proto nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnosti nevrácené jistiny a určit způsob jejího splacení a proto soud nestanovil počátek prodlení žalovaného.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy s ohledem na míru úspěchu žalovaného v tomto sporu tomuto přísluší část účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud se touto otázkou dále nezabýval a uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

21. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.