16 C 326/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12.704 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce se v částce 4.704 se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11.200 Kč od 1.2.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na nákladech řízení částku 2.015,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 12.704 Kč s příslušenstvím představující nezaplacený poskytnutý úvěr ze dne 28.9.2023 a 25.10.2023, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jež je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřující platba žalovanou. Dne 28.9.2023 byla uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, s předmětem poskytnutí úvěru ve výši až 20.000 Kč, který zavázala zaplatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40% p.m. z jistiny. Poskytnutý úvěr měl být žalovanou splácen měsíčně, a to nejpozději vždy k 28. dni v měsíci v duchu sjednaných smluvních podmínek. Dlužná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 8.000 Kč, jakož i ze smluvního úroku a smluvní pokuty.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 28.9.2023 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr do výše 20.000 Kč, a to na dobu neurčitou, při sjednané úrokové sazbě 40% p.m. V úvěrové smlouvě se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokovým navýšením splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, nejpozději vždy do 28. dne v měsíci. Podáním ze dne 28.1.2024 informoval žalobce žalovanou o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , při vyčíslení celkové dlužné částky 23.074 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 7.8.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 25.238,67 Kč, a to nejpozději do 3 dnů. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedla žalovaná číslo bankovního účtu: , č. účtu, .

4. Provedené důkazy byly soudem hodnoceny, a to jak jednotlivě, tak ve své vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má se za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci samé vycházel.

5. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

6. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

7. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. K otázce aktivní a věcné legitimace soud uvádí, že tato vyvěrá z provedeného dokazování, kdy z účtu žalobce byla poskytnuta částka 8.000 Kč na účet žalované. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je vrácení poskytnuté částky, soud dospívá k závěru, že otázka aktivní i pasivní legitimace, tedy nositelství tvrzeného hmotněprávního nároku i závazku v daném případě dáno je a jelikož tato otázka nebyla účastníky v průběhu řízení sporována, soud se jí dále nezabýval.

18. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Dle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalované, váží se k jejím tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu řízení tohoto sporu ani tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec schopnost žalované úvěr vrátit zkoumal. Žalobce tak zcela rezignoval na svoji základní povinnost vážící se ke zjištění pravidelných měsíčních příjmů či běžných měsíčních výdajů na straně žalované, když ani otázka případných, běžných či nadstandardních měsíčních výdajů žadatele stejně jako příjmy této osoby nebyly nikterak zkoumány, natož ověřeny. Soud tak má za to, že žalobcem nebyly ověřeny ani příjmy ani výdaje žalované, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalované zcela zásadní. Vzhledem k tomu, že soud shledává, že žalobcem tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, nebyla uzavřena, tedy předloženou úvěrovou smlouvu považuje soud za neplatnou, poskytl žalobce žalované plnění ve výši 8.000 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 8.000 Kč, na které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, a to v rozsahu, oč se na úkor poskytovatele obohatila (8.000 Kč), neboť jak vyplývá z tvrzení žalobce, žalovaná na poskytnutou částku 8.000 Kč do dne vydání tohoto rozhodnutí ničeho neuhradila.

19. Výrok I. rozsudku soudu tak zavázal žalovanou k úhradě částky 8.000 Kč představující částku, která byla této bez právního důvodu žalobcem vyplacena a žalovanou dosud nevrácena.

20. S ohledem na shora uvedené tak žalovaná nebyla povinna žalobci hradit cokoliv nad rámec výroku I. soudního rozhodnutí, když výrokem II. byla žaloba v rozsahu částky 12.704 Kč spolu s příslušenstvím jako nedůvodná zamítnuta.

21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud by v případě plného úspěchu žalobce v tomto sporu tomuto přiznal účelně vynaložené náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 1.620 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč, což včetně 21% DPH vyjma SOPu představuje na účelně vynaložených nákladech celkem 7.769,60 Kč (7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto sporu nebyl zcela úspěšný, kdy od odpočtu neúspěchu od úspěchu představuje míra přiznání účelně vynaložených nákladů tohoto řízení žalobci 25,94%, což z částky 7.769,60 Kč představuje 2.015,40 Kč. V daném rozsahu tak soud toto právo žalobci přiznal.

23. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.