16 C 331/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 64.288 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59.432 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce se v částce 4.856 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.988,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.068,31 Kč, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 29.000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, s 21,39% úrokem ročně z částky 29.000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.582,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.359,24 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 35.288 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a s 21,69% úrokem ročně z částky 35.288 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na nákladech řízení částku 14.528,20 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 64.288 Kč s příslušenstvím, neboť dne 27.10.2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, a to společností , název, , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 38.206 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 27.959 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,39 Kč ročně sjednanou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, jakož i částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.038 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce v hotovosti prostřednictvím 21 měsíčních splátek po 3.201 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 27.7.2023. Na dlužnou částku žalovaná však ničeho neuhradila. Dne 22.7.2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, a to společností , název, , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 56.964 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43.385 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,69% ročně sjednanou ve smlouvě, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9.370 Kč, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v hotovosti ve výši 4.856 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 22.4.2023. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem 14.568 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 22.7.2021 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to mezi společností , název, , právnická osoba, dále jako , název, a žalovanou jako zákazníkem, na základě které byla poskytnuta žalované částka 45.000 Kč v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. Ve smlouvě se zavázala žalovaná vrátit žalobci - právnímu předchůdci žalobce za spotřebitelský úvěr poplatek v částce 54.255 Kč sestávající se z úroku ve výši 43.385 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9.370 Kč, to vše prostřednictvím 21 měsíčních splátek po 4.856 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 22.4.2023 ve výši 4.844 Kč. Dne 27.10.2021 uzavřela žalovaná jako zákazník se společností , název, , právnická osoba, , dále jako , název, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 29.000 Kč, a to v hotovosti, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 35.497 Kč sestávající se z úroku ve výši 27.959 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a dále z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.038 Kč prostřednictvím 21 měsíčních splátek ve výši 3.201 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 27.7.2023 ve výši 3.186 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 27.10.2021 soud zjistil, že žalovaná se vykázala jako uklízečka s čistým měsíčním příjmem 20.331 Kč a s dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 30.000 Kč, tedy s celkovým příjmem 50.331 Kč, zatímco měsíční výdaje představují interní splátky ve výši 7.856 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 4.960 Kč. Ze zákaznické karty sjednané dne 21.7.2021 soud zjistil, že žalovaná jako uklízečka označila výši svého čistého měsíčního příjmu v rozsahu 21.202 Kč a další příjem domácnosti ve výši 30.000 Kč, tedy celkový příjem 51.202 Kč. K běžným měsíčním výdajům uvedla toliko odhadované měsíční výdaje 4.950 Kč. Dne 21.9.2023 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, a to mezi společností , název, , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kdy předmětem smlouvy byla i posuzovaná pohledávka za žalovanou. Podáním ze dne 29.9.2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce spolu s výzvou k úhradě dlužné částky 197.752,03 Kč do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15.2.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 169.212,75 Kč, a to nejpozději do 1.3.2024.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy uvádí soud následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytl spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalované vážící se k tvrzeným příjmům žalované, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec schopnost žalované úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaná svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy či prohlášením klienta, by tato stvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péči byla řádně posouzena schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak i na tuto skutečnost žalobce zcela rezignoval, když ani v otázce běžných či nadstandardních měsíčních výdajů žadatele nebyla tato schopnost nikterak zkoumána, natož ověřena. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani údajné zjištění dalších příjmů domácnosti ve výši 30.000 Kč, když tyto nebyly nikterak zkoumány, natož řádně ověřeny. Rovněž běžné měsíční výdaje žalované ve výši 4.950 Kč soud bez dalšího považuje za zcela formální vyplnění otázky měsíčních nákladů žalované, když jen otázka bydlení v případě nájemního vztahu ve městě Brně je obecně několikanásobně vyšší než celkové měsíční výdaje žalované vyplněné v zákaznické kartě. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/2018), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje ověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č.j. 1 As 30/2015-39).

17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušující rodinný a sociální vztahy, jeho přechodu do šedé kroniky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikací právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 7.5.2009 sp.zn. I. ÚS 523/2007). Mezi tyto náleží zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 221/2019).

18. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015 pod č.j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu (např. na výpisu z běžného účtu) za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované.

19. Pokud tak byla následně mezi účastníky (žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem) uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitelů (§ 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní to znamená, že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná, případně neplatnost namítala (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku, to je zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo výše soudem uvedeno (§ 588 o.z.). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv, shledává judikatura Ústavního soudu ČR, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ČR ze dne 9.2.2011 sp.zn. Pl. ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

20. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalované na obě smlouvy plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ve výši 74.000 Kč nahlížet nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako bezdůvodné obohacení žalované. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná na smlouvu č. , hodnota, ničeho nezaplatila a na smlouvu č. , hodnota, uhradila toliko 14.568 Kč v rozdílu, tedy v částce 59.432 Kč (74.000 Kč - 14.568 Kč) byla žalovaná uznána povinnou částku žalobci vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

21. S ohledem na shora uvedené tak žalovaná nebyla uznána povinnou hradit žalobci cokoliv nad rámec výroku I. soudního rozhodnutí, když výrokem II. byla žaloba v rozsahu částky 4.856 Kč (64.288 Kč - 59.432 Kč) včetně příslušenství zamítnuta. Výrokem I. byla naopak žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 59.432 Kč, tedy částku, která jí byla v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru dne 22.7.2021 a dne 27.10.2021 poskytnuta a dosud žalovanou nevrácena.

22. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy, současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v případě plného úspěchu žalobce by tomuto příslušelo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.572 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 3.700 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, tedy celkem 17.092 Kč včetně 21% DPH vyjma SOPu. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto sporu nebyl plně úspěšný, soud po odpočtu neúspěchu od úspěchu přiznal žalobci na účelně vynaložených nákladech tohoto řízení 85%, tedy 14.528,20 Kč.

24. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů.

25. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.