16 C 344/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 69.728,77 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce se v částce 21.694,54 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.311,80 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14.823,42 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 59.600 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a s 24,12% úrokem ročně z částky 59.000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48.034,23 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 69.728,77 Kč s příslušenstvím představující nevrácený poskytnutý úvěr v souvislosti s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 19.1.2022, a to mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr, a to do sjednané výše 60.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se smlouvou, a to v celkové výši 65.644,32 Kč, zatímco na poskytnutý úvěr vrátil toliko 17.610,09 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 19.1.2022 uzavřel , právnická osoba, jako věřitel s , Jméno žalovaného, jako zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému čerpání bezúčelového úvěru až do sjednané výše 60.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, při pevné roční úrokové sazbě 54%. Podáním ze dne 26.7.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 8.951,57 Kč a předžalobní výzvou ze dne 29.7.2024 byl vyzván k úhradě dlužné částky 113.559,16 Kč nejpozději do 13.8.2024. Dne 21.9.2023 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno podáním ze dne 29.9.2023. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 18.3.2022 byla zaúčtována platba 1.678,91 Kč na účet, jež uvedl žalovaný ve smlouvě pod č.j. , č. účtu, , jehož majitelem je , právnická osoba, , dne 19.1.2022 částka 60.000 Kč, dne 20.2.2022 částka 1.575,81 Kč, dne 20.4.2022 částka 1.246,67 Kč a dne 24.5.2022 částka 1.042,93 Kč, vše na stejný účet pod stejným názvem majitele účtu.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19.1.2022 splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobce rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného. Nebylo nijak ověřeno, jaké jsou měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nebylo vůbec zjišťováno jaká je skladba těchto příjmů a výdajů. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému plněn ve výši 65.644,32 Kč bez právního důvodu. Pokud byla částka 65.644,32 Kč žalovanému vyplacena, aniž by pro takovéto plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto dle § 2991 o.z. povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil, tj. je povinen žalobci zaplatit na jistině částku 48.034,23 Kč představující rozdíl mezi částkou vyplacenou (65.644,32 Kč) a částkou žalovaným vrácenou (17.610,09 Kč). Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná.

18. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu proto nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnosti nevrácené jistiny a určit způsob jejího splacení a proto soud nestanovil počátek prodlení žalovaného.

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19.1.2022 soud shledal, že s ohledem na uvedené není žalovaný povinen hradit právnímu předchůdci žalobce či žalobci cokoliv nad rámec výroku II. soudního rozhodnutí, když výrokem I. byla žaloba v rozsahu příslušenství pohledávky (ať již prostého tak zákonného úroku z prodlení včetně jejich kapitalizace) jako nedůvodná zamítnuta. Výrokem II. rozsudku tak soud zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 48.034,23 Kč představující rozdíl mezi částkou žalovanému vyplacenou a žalovaným žalobci dosud vrácenou.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V dané věci sluší poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky (jistiny), ale též stran jejího příslušenství (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010). Pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků soud vyšel z výši pohledávky, jakož i jen kapitalizovaného příslušenství a dospěl k závěru, že na straně žalobce převažuje míru neúspěchu nad úspěchem (93.863,99 Kč - představující uplatněný nárok žalobcem ku 45.829,76 Kč - představující dílčí neúspěchu). Již z takto zkrácené verze pro ocenění míru úspěchu, neúspěchu účastníků ve sporu, soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro přiznání účelně vynaložených nákladů řízení žalobci, neboť tento při odpočtu neúspěchu od úspěchu je zjevně neúspěšný. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal jinak účelně vynaložené náklady tohoto řízení.

21. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.