16 C 38/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 27.505,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce se v částce 20.292,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.937,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.822,69 Kč, s 28% úrokem ročně z částky 15.282,29 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.678,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.693,05 Kč, s 27% úrokem ročně z částky 12.223,40 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 15.282,29 Kč od 25.6.2019 do 19.3.2020, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10.191,29 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 12.223,40 Kč od 25.6.2019 do 19.3.2020 a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10.191,40 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.213 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7.213 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jež by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 27.505,69 Kč s příslušenstvím, neboť dne 3.10.2016 byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] to mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 25.000 Kč, a to v hotovosti ve den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 21.268 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.310 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28% ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2.375 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 14.583 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 772 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 27.11.2017. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas neplnil a na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko 19.909 Kč. Dne 17.8.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce - společnosti [právnická osoba] jako věřitel s žalovaným jako s dlužníkem smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému zápůjčka ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17.122 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.540 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4.982 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 619 Kč, čehož nedostál a na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko 17.878 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 17.8.2016 mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] dále jeho [anonymizováno] a žalovaným jako zákazníkem. Ve smlouvě se [anonymizováno] zavázal poskytnout zákazníkovi zápůjčku ve výši 20.000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit [anonymizováno] za zápůjčku poplatek ve výši 17.122 Kč sestávající se z úroku ve výši 3.540 Kč, z administrativní činnosti ve výši 4.982 Kč a z hotovostního režimu splátek 8.600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37.122 Kč se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 60 týdenních splátek v výši 619 Kč, při splatnosti poslední splátky 11.10.2017. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že dne 3.10.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to [právnická osoba] jako [anonymizováno] s žalovaným jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl [anonymizováno] zákazníkovi 25.000 Kč a tento se zavázal zaplatit [anonymizováno] za zápůjčku poplatek ve výši 21.268 Kč sestávající se z úroku ve výši 4.310 Kč, z částky za zpracování a doručení 2.3765 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 14.583 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46.268 Kč se zákazník - žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 60 týdenních splátek po 772 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 27.11.2017. Ze zákaznické karty ze dne 17.8.2016 soud zjistil, že žalovaný jako zákazník vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem ve výši 28.000 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 18.672 Kč sestávající z nájmu ve výši 11.000 Kč, z poplatku za telefon ve výši 200 Kč, z interních splátek 1.472 Kč, z extérních splátek 4.569 Kč a z výdajů na domácnost ve výši 6.000 Kč. Použitelný příjem tak představuje částku 9.328 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 3.10.2016 soud zjistil, že žalovaný vyčíslil své měsíční příjmy ve výši 31.800 Kč a běžné výdaje ve výši 24.336 Kč. Podáním ze dne 24.6.2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Dle souhrnných informací soud zjistil, že dlužná jistina na smlouvě [číslo] činí částku 12.223,40 Kč a na smlouvě [číslo] činí částku 15.282,29 Kč. Dne 24.6.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitel - [právnická osoba] a postupník - žalobcem, na základě které přešla na žalobce i smlouva představující předmět tohoto sporu. Z výzvy k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházejí žalobce ze dne 12.3.2020 soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl touto výzvou vyzván k úhradě celkové dlužné částky [číslo] nejpozději do 19.3.2020.

4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.

5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 3.10.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne 17.8.2016 rovněž smlouva o zápůjčce [číslo] ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 45.000 Kč (25.000 Kč + 20.000 Kč).

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018, kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené, tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 7.213 Kč (5.091 Kč + 2.122 Kč), která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 7.213 Kč, neboť dle ust. § 2991 o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o požadované příslušenství, kterými jsou jak kapitalizované tak i jdoucí úroky z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení a ve výši vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný. Pokud se týká samotných výpočtů, tak ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3.10.2016 vyplývá, že žalovanému bylo poskytnuto 25.000 Kč, tento dosud uhradil 19.909 Kč zbývá tak uhradit 5.091 Kč. Požadoval-li žalobce z této smlouvy po žalovaném úhradu částky 15.282,29 Kč v rozdílu, tedy v částce 10.191,29 Kč byla žaloba zamítnuta. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17.8.2016 bylo soudem zjištěno, že žalovanému bylo z této smlouvy poskytnuto 20.000 Kč a tento dosud uhradil 17.878 Kč. Zbývá tak uhradit 2.122 Kč. Požadoval-li pak žalobce po žalovaném úhradu z dané smlouvy ve výši 12.223,40 Kč soud v rozdílu, tedy v částce 10.101,40 Kč žalobu rovněž zamítl.

15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy míra úspěchu žalobce v tomto sporu je zásadně nižší než u žalovaného. Žalovanému by tak v případě vzniku účelně vynaložených nákladů řízení soud přiznal poměrnou část odpovídající odpočtu neúspěchu od úspěchu. Jelikož však žalovaný byl v tomto sporu nečinný, žádné náklady mu nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal a rovněž ani z tohoto důvodu nezkoumal výši míry úspěchu žalovaného v tomto sporu.

17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.