16 C 60/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 057,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.500 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci celkem částku 16.057,50 Kč s příslušenstvím představující nároky z poskytnutého a dosud nevráceného úvěru žalované, a to na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a , hodnota, . Následně žalobce omezil žalobu, a to až na částku 6.500 Kč, kdy soud usnesením ze dne 22.4.2025 pod č.j. , spisová značka, žalobu v částce 5.557,50 Kč zastavil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 19.3.2024 uzavřela společnosti , právnická osoba, . jako úvěrující s žalovanou jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč a tato se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za úvěr a úrokem v celkové výši 6.950 Kč splatit úvěrujícímu do 18.4.2024, a to způsobem stanoveným ve Všeobecných obchodních podmínkách. Dne 27.3.2024 uzavřela obchodní firma , právnická osoba, . jako úvěrující s žalovanou jako s dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1.500 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s poplatkem za úvěr a s úroky v celkové výši 2.085 Kč splatit úvěrujícímu do 26.4.2024, a to způsobem stanoveným ve Všeobecných obchodních podmínkách. Podáním ze dne 4.5.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 8.630 Kč, a to nejpozději do 5 dnů od obdržení výzvy. Předžalobní výzvou k úhradě pohledávky ze dne 22.5.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 9.790 Kč do 5 dnů od obdržení výzvy. Výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 12.5.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 3.653 Kč do 5 dnů od obdržení výzvy a předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 30.5.2024 byla tato vyzvána k úhradě částky 4.687 Kč nejpozději do 5 dnů od obdržení výzvy. Z potvrzení o provedení platby ze dne 14.8.2024 bylo soudem zjištěno, že společnosti , právnická osoba, . jako majitel účtu vyplatil na bankovní účet příjemce: , č. účtu, částku 5.000 Kč, a to dne 19.3.2024 a dne 27.3.2024 na stejný účet částku 1.500 Kč. Číslo účtu, na které byly obě částky vyplaceny se shoduje s číslem účtu, jež uvedla žalovaná ve smlouvách o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávky č. , hodnota, ze dne 20.6.2024, čísla , hodnota, ze dne 20.7.202, čísla 17/24 ze dne 21.6.2024, 18/24 ze dne 22.7.2024 a ze dne 22.6.2024 byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobce. Z podrobného rozpisu dluhu ke dni 30.1.2025 pak bylo soudem zjištěno, že žalovaná mimo jiné nezaplatila dosud poskytnutý úvěr ve výši 5.000 Kč a 1.500 Kč.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, byť z jiného důvodu než původně žalobcem žalováno. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následující o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalované, vážící se k jejím tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalované úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaná svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy stvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu sporu omezil žalobu, kdy předmětem žaloby ponechal toliko částku rovnající se poskytnutému a dosud žalovanou nevrácenému úvěru, tedy finančnímu plnění, soud tuto otázku hlouběji nerozvádí a konstatuje, že vzhledem tomu, že soud shledává uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalované plnění v celkové výši 6.500 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 6.500 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat v rozsahu, oč se na úkor poskytovatele obohatila (5.000 Kč + 1.500 Kč). Jelikož žalobce ponechal předmětem této žaloby toliko částku rovnající se poskytnuté částce na základě uzavřených úvěrových smluv, soud z důvodu existence bezdůvodného obohacení na straně žalované tuto zavázal k úhradě částky 6.500 Kč představující částku od právního předchůdce žalobce přijatou a dosud žalobci - právnímu předchůdci žalobce nevrácenou.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud vycházel z původně žalované částky, a to částky 16.057,50 Kč představující jistinu a příslušenství (100% předmětu řízení). Vzhledem k tomu, že žalobce byl v tomto sporu procesně úspěšný toliko v částce 6.500 Kč, nelze než konstatovat, že neúspěch žalované představuje v původně požadovaných částkách zákonný úrok z prodlení z částky 5.000 Kč, z částky 1.500 Kč dále v částce 150 Kč, 1.800 Kč, 800 Kč, 700 Kč, 1.000 Kč, 1.565 Kč, 45 Kč, 540 Kč, 800 Kč, 700 Kč, 1.000 Kč, 457,50 Kč. Soud v tomto kontextu odkazuje na Nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 pod č.j. I. ÚS 2717/08, dle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (ust. § 142 o.s.ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též strany jejího příslušenství. Při pouhém porovnání částek ve vztahu, ke kterým byl žalobce v řízení procesně úspěšný (5.600 Kč) a částek ve vztahu, ke kterým byl v řízení procesně neúspěšný 9.557,50 Kč bez přihlédnutí k příslušenství požadovanému (do budoucna) je zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ani v poměrné části.

18. Ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. soud stanovil žalované lhůtu k plnění v rozsahu 3 dnů.

19. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.