17 C 130/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 73.251,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34.990,94 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky ve výši 35.373,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 36.190,64 Kč od 21.1.2025 do zaplacení a částky ve výši 2.886,42 Kč.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.6.2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplacení částky ve výši 70.364,88 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 21.6.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, distančním způsobem, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 68.400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 21.7.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12.12.2025. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v částce 11.500 Kč dne 21.6.2024, dále v částce 11.236 Kč dne 9.10.2024, dále v částce 11.499 Kč dne 25.7.2024 a v částce 12.323 Kč dne 14.9.2024. Dále byly mezi účastníky řízení ujednány další služby, a to služba „, Anonymizováno, “ za poplatek 248,88 Kč a „, Anonymizováno, “ za poplatek 494,71 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy porušila, dostala se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce smlouvy dne 20.1.2025 vypověděl. Žalovaná celkem zaplatila částku ve výši 11.566,91 Kč. Žalovaná žalobci dluží částku ve výši 70.364,88 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 34.990,94 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 669,81 Kč, smluvního úroku ve výši 34.174,24 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, spaní“ 54,90 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 474,99 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce uplatňuje za 90 dnů prodlení žalované smluvní pokutu v období od 20.10.2024 do 18.1.2025. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 21.5.2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Účastníci uzavřeli dne 21.6.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 59.400 Kč (č.l. II. bod 1) 68.400 Kč, kdy žalovaná se zavázala tento vrátit v pravidelných denních splátkách (č.l. V. bod 1). V č.l. VI. byla sjednána úroková sazba ve výši denního úroku 0,983 %. RPSN činilo 1756,85%. První splátka byla splatná dne 21.7.2024 a datum splatnosti úvěru – poslední den trvání byl stanoven na 13.12.2025. Poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Dále byl sjednán poplatek za další služby, a to službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 248,88 Kč (č.l. VII. bod 4.1 – 4.4) a „, Anonymizováno, “ za poplatek 494,71 Kč (č.l. VII. bod 4.5 – 4.6) . V č.l. VIII. bod 1 byla sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, vč. informací pro spotřebitele přehledu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Z informací pro spotřebitele dále vyplývá, že při modelovém příkladu úvěru ve výši 10.000 Kč a úročení 0,866 % denně se sjednání úvěru na 569 dní je úvěr splacen v 540 denních splátkách a celkem je vrácena částka 47.412 Kč.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalované byly na účet č. , č. účtu, , který byl označený ve smlouvě o úvěru č. č. , hodnota, , zaslány dne 21.6.2024 prostředky ve výši 11.500 Kč, dne 25.7.2024 ve výši 11.499 Kč, dne 14.9.2024 ve výši 12.323 Kč, a dne 9.10.2024 ve výši 11.236 Kč. Celkem čerpala částku ve výši 46.558 Kč.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná žije společně v domácnosti ještě s 5 a více osobami, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem bylo 5 a více. Počet nepracujících členů ve společné hospodařící domácnosti neuveden. Pravidelné měsíční výdaje na půjčku 10.000 Kč, výdaje na bydlení 3.500 Kč, další nezbytné výdaje činili 2.000 Kč, ostatní zbytné výdaje činily 2.000 Kč. Vypočítané měsíční výdaje činili 10.157 Kč. Čistý měsíční příjem měl činit 36.104 Kč, čistý měsíční příjem spotřebitele měl činil 31.000 Kč. Rezerva pro výdaje 650 Kč. Disponibilní příjem 17.700 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.

7. Z nesporného tvrzení bylo zjištěno, že žalovaná na jistinu uhradila celkem částku ve výši 11.566,91 Kč.

8. Žalovaná porušila své povinnosti, kdy řádně a včas nesplácela poskytnutý úvěr, a proto žalobce přistoupil k výpověď emailem ze dne 20.1.2025 s tím, že žalovanou vyzval k úhradě částku v celkové výši 74.644,38 Kč (vedené zjištěno z emailu ze dne 20.1.2025).

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21.5.2025 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši 77.049,50 Kč z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy ze dne 21.6.2024, a to 3 dnů a dále nákladů řízení ve výši 16.407,59 Kč s tím, že byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Předmětná výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 21.5.2025.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle ust. § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ust. § 1810 občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

17. Podle ust. § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

18. Podle ust. § 1813 věta prvá občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

19. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

20. Podle § 1841 občanského zákoníku se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

21. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

22. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

29. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by žalobce řádně posuzoval schopnost žalované úvěr dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, splatit, tímto tedy žalobce rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce vyšel z toho, že žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti, která má 5 a více členů, kteří mají příjem, kdy údajně ověřený čistý příjem měsíčně žalované činil 31.000 Kč, přičemž ověřený měsíční příjem (pravděpodobně všech členů) měl činit 36.104 Kč. S ohledem na počet členů domácnosti s příjmem ve vazbě na celkové příjmy je toto tvrzení nevěrohodné. Z přiloženého výpisu příjmů za období od 8.7.2023 do 20.62024 není vůbec najisto postaveno, že se jedná o příjmové transakce z účtu žalované a o jaké konkrétní příjmy by se mělo jednat. K výdajům nebylo doloženo ničeno. Soud má za to, že žalobce měl přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti zvlášť pečlivě, neboť tato situace s sebou právě nese velké riziko neschopnosti úvěr splácet. Špatné posouzení úvěruschopnosti žalované je zřejmé ze skutečnosti, že žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, neposoudil řádně úvěruschopnost žalované.

30. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, neplatnou, poskytl žalobce žalované plnění ve výši 46.558 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 46.558 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatila tj. žalovaná je povinna žalobci zaplatit na jistině částku ve výši 34.990,94 Kč (46.558 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 11.566,91 Kč – tj. 34.991,09 Kč, avšak žalobce v rámci žaloby požaduje na jistině toliko 34.990,94 Kč).

31. Dále soud uvádí, že uzavřená je neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku a dle ust. 588 § pro rozpor s dobrými mravy, a to v části požadovaných úroků, které žalobce požadoval v částce ve výši 34.174,24 Kč. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného, a ti i kdyby soud dovodil, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, pak nemůže přehlédnout sjednání denního úroku ve výši 0,983 %, což představuje roční úrok ve výši 358,80 %. V tomto ohledu je třeba celou tuto smlouvu považovat za smlouvu lichevní.

32. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobce nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

33. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 35.373,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 36.190,64 Kč od 21.1.2025 do zaplacení a částky ve výši 2.886,42 Kč.

34. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla proto úspěšná (výrok II.) v 50,27% předmětu řízení, žalobce byl úspěšný (výrok I.) v 49,73 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, které jsou více méně shodné, soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.