17 C 143/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum sídlem adresa žalovaného o zaplacení 220 561,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39.719 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 180.842,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částka 99.479,37 Kč od 4.2.2023 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 68.138 Kč od 4.2.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26.2.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 220.561,99 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že dne 27.12.2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaný se zavázal vč. sjednaného úroku tj. celkem částku 138.888 Kč (jistina ve výši 70.000 Kč a úroky ve výši 68.888 Kč) splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1.929 Kč (splatných vždy k 15. dni každého měsíce. Spolu s úvěrovou smlouvou si účastníci sjednali i doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ [anonymizováno]“, kdy se žalovaný zavázal měsíčně zradit 1.099 Kč (219 Kč měsíčně za službu odklad tří splátek úvěru ročně, 440 Kč měsíčně za možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců pro nemoc, úraz a 440 Kč měsíčně za možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců). Žalovaný uhradil 10 splátek ve výši 30.280 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení se splacením, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21.12.2022. Na jistinu bylo započteno 4.547,09 Kč, na doplňkové služby bylo započteno 10.990 Kč a na úroky byla započteno 14.740,73 Kč. Žalobce se tak domáhá zaplacení jistiny ve výši 65.452,91 Kč, úroku ve výši 54.147,27 Kč, nedoplatku za doplňkové služby [anonymizováno] ve výši 13.578 Kč (odklad), 27.280 Kč (nemoc) a 27.280 Kč (práce), na nákladech upomínání částku ve výši 1.300 Kč (č.l. V. odst. 5.4 smlouvy) a smluvní pokuty ve výši 32.726,46 Kč dle č.l. IV. bod 4.3. písm. c) smlouvy o úvěru a smluvních úroků ve výši 181,92 Kč. Dále žalobce požaduje zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny, nákladů za upomínky a smluvní pokuty od 4.2.2023 do zaplacení a dále smluvní úroky z dlužné částky za doplňkové služby dle č.l. II – 2.15 ve spojení s č.l. II – 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] instrukcí k uzavření smlouvy ze dne 27.12.2021 a předsmluvních informací soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč (č.l. IV. bod 4.2 smlouvy), který se žalovaný zavázal vč. úroku ve výši 68.888 Kč (IV. bod č.l. 4 smlouvy) tj. celkem částku ve výši 138.888 Kč splatit v pravidelných 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.929 Kč (č.l. IV. bod 4.4 a bod 5.1 smlouvy) splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce. Úrok činil 26% ročně (č.l. IV. bod 4.5). V čl. IV. bod 4.3 smlouvy bylo ujednáno, že z poskytované částky úvěru ve výši 70.000 Kč činí poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru 10.000 Kč, na úhradu předchozího závazku bude poskytnuto 36.513 Kč ze smlouvy [číslo] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] bude vyplaceno 22.987 Kč. Podle čl. V. odst. 5.3 má poskytovatel nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení podle právního předpisu, právo na úhradu majetkové a nemajetkové újmy a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky (č.l. IV. bod 5.3 písm. c)), ohledně níž je spotřebitel v prodlení, přičemž výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50% zůstatku jistiny, nejvýše však 200.000,00 Kč. Dále byl mezi účastníky řízení sjednán poplatek za zaslání první upomínky (č.l. IV. bod 5.4 písm. a)) ve výši 300 Kč a dále poplatek za druhou upomínku ve výši 500 Kč (č.l. IV. bod 5.4 písm. b)). Podle č.l IV. bod 5.5 je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru, pokud nedošlo k úhradě dlužné částky po druhé upomínce.

6. Mezi účastníky řízení byly v souladu s čl. VII (podrobně přílohy) sjednány doplňkové služby, konkrétně se jednalo o doplňkovou službu„ [anonymizováno]“. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o úvěru byly i přílohy, kdy příloha č. 2 obsahuje smlouvu o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], podle níž spotřebitel zaplatí po dobu trvání úvěru za tuto doplňkovou službu celkem částku ve výše 79.128 Kč v rámci měsíčních splátek (z měsíční splátky činí část splátky ve výši 1.099 Kč splátku doplňkové služby [anonymizováno]), a to za možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.

7. Při analýze schopnosti – příloha č. 1 smlouvy - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - splácet úvěr vycházel žalobce z toho, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost a z popsané finanční situace žalovaného, dle které činí příjem žalovaného 53.081 Kč za 3 měsíce, žalovaný je OSVČ s [IČO], náklady na bydlení 3.000 Kč, pravidelnými finanční závazky činily 24.567 Kč (8 úvěrů), kdy dle žalobce měl být finanční zůstatek žalovaného činit 22.486 Kč. Žalovaný poskytl žalobci řidičský průkaz, občanský průkaz, daňové přiznání za rok 2020 se zdanitelným příjmem ve výši 583.900 Kč, výdaji 350.340 Kč tj. 233.560 Kč a dále výpis z účtu č. [bankovní účet] za období od 1.9.2021 do 30.9.2021, jehož počáteční zůstatek činil - 19.847,88 Kč a konečný zůstatek činil - 18.000,33 Kč, kdy žalovaný pravidelně čerpal kontokorent, který nebyl vyrovnán, dále výpis z účtu č. [bankovní účet] za období od 1.10.2021 do 31.10.2021, jehož počáteční zůstatek činil - 18.000,33 Kč a konečný zůstatek činil částku ve výši - 14.506,14 Kč, kdy žalovaný pravidelně čerpal kontokorent, který nebyl vyrovnán, dále bylo zjištěno, že uvedeného měsíce si půjčil od [anonymizována dvě slova] částku ve výši 24.000 Kč a dále od [právnická osoba] částku ve výši 21.000 Kč a výpis z účtu č. [bankovní účet] za období od [číslo] do 31.11.2021, jehož počáteční zůstatek činil - 14.506,14 Kč a konečný zůstatek činil částku ve výši - 18.657,74 Kč, kdy žalovaný pravidelně čerpal kontokorent, který nebyl vyrovnán. Žalovaný byl hledán v registru [příjmení], v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříků, občanský průkaz žalovaného byl lustrován v neplatných dokladech MVČR; vždy s negativním výsledkem. Uvedené bylo zjištěno [číslo obč. průkazu], [číslo řidič. oprávnění], výsledku kontroly OP, výpisu za [číslo], [číslo], [číslo], výsledku lustrace ze dne 23.12.2021 v CEECR, výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 21.12.2021, výsledku lustrace v registru SOLUS ze dne 22.12.2021 8. Z potvrzení o verifikační platbě ze dne 27.12.2021 soud zjistil, že žalovaný na účet žalobce poukázal potvrzovací platbu ve výši 1 Kč.

9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 29.12.2021 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalovanému, že na úhradu předchozího závazku žalovaného dle smlouvy [číslo] uzavřeného mezi účastníky řízení dne 22.12.2022 bude z poskytnutého úvěru použita částka ve výši 36.513 Kč. Dále bylo žalovanému sděleno, že na úhradu nákladů žalobce jako poskytovatele úvěru bude použita částka ve výši 10.000 Kč a na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] bude na základě smlouvy o úvěru [číslo] zaslána částka ve výši 22.987 Kč. Celková výše splátky činí 3.028 Kč, s tím že splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15.1.2022 a konče 15.12.2027.

10. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 29.12.2021 soud zjistil, že žalobce poukázal na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] částku ve výši 36.513 Kč.

11. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 29.12.2021 bylo zjištěno, že žalobce potvrdil písemně žalovanému, že toho dne zcela splatil úvěr [číslo].

12. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 29.12.2021 soud zjistil, že žalobce poukázal na bankovní účet [číslo] částku ve výši 22.987 Kč představující doplatek úvěru.

13. Z upomínky [číslo] ze dne 5.10.2022 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného o tom, že nebyla zaplacena splátka úvěru splatná ke dni 15.9.2022, a to ani na základě zaslané upomínky 1. ze dne 20.9.2022. Žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, kdy tato částky vč. sankcí a smluvních pokut mohla činit až 250.485 Kč se splatnosti 14 dní. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě poplatku ve výši 500 Kč za odeslání druhé upomínky. Dlužné částky měl žalovaný zaplatit do 20.10.2022. Předmětná upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne [číslo].

14. Z upomínky [číslo] ze dne 20.11.2022 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce sdělil žalovanému, že nebyla zaplacena splátka úvěru splatná dne 15.11.2022 dle smlouvy o úvěru [číslo]. Současně byl vyúčtován žalovanému poplatek za zaslání dané upomínky ve výši 300 Kč, k jehož úhradě byl žalovaný rovněž vyzván. Žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a další náklady. Předmětná upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 20.11.2022.

15. Z upomínky [číslo] ze dne 5.12.2022 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného o tom, že nebyla zaplacena splátka úvěru splatná ke dni 15.11, 2022, a to ani na základě zaslané upomínky 1. ze dne 20.11.2022. Žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, kdy tato částky vč. sankcí a smluvních pokut mohla činit až 244.402 Kč se splatnosti 14 dní. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě poplatku ve výši 500 Kč za odeslání druhé upomínky. Dlužné částky měl žalovaný zaplatit do 20.12.2022. Předmětná upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 5.12.2022.

16. Ze zesplatnění úvěru, - možnosti alternativního řešení ze dne 21.12.2022 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce zesplatnil úvěr dle smlouvy o úvěru [číslo] dlužná částka byla vyčíslena na 244.986 Kč vč. nákladů právního zastoupení ve výši 23.038,40 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3.2.2023. Žalovaný byl upozorněn na možnost splátkového kalendáře, jakož i možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 21.12.2022.

17. Ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21.12.2022 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce zesplatnil úvěr dle smlouvy o úvěru [číslo] dlužná jistina činila částku ve výši 65.452,91 Kč, na dlužném úroku činí dlužná částka 54.147,27 Kč, nedoplatek za doplňkové služby [anonymizováno] činí částku ve výši 13.578 Kč (odklad), 27.280 Kč (nemoc) a 27.280 Kč (práce), na nákladech upomínání částku ve výši 1.300 Kč (č.l. V. odst. 5.4 smlouvy) a smluvní pokuta činí částku ve výši 32.726,46 Kč dle č.l. IV. bod 4.3. písm. c) smlouvy o úvěru a smluvních úroky ve výši 181,92 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3.2.2023. Žalovaný byl upozorněn na možnost splátkového kalendáře, jakož i možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 21.12.2022.

18. Tvrzení, že žalovaný uhradil 10 splátek ve výši 30.280 Kč, nebylo v řízení rozporováno.

19. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ NOZ“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

20. Dle ust. § 419 NOZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Dle ust. § 421 odst. 1 NOZ za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

22. Podle § 1721 NOZ ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

23. Podle § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle ust. § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 1798 odst. 1 NOZ ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Dle odst. 2 cit. ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

29. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

30. Podle ust § 1810 NOZ se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

31. Podle ust § 1815 NOZ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

32. Podle ust. § 2991 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

33. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 27.12.2021 uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. NOZ smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci splatit celkem částku ve výši 138.888 Kč (jistina ve výši 70.000 Kč a úroky ve výši 68.888 Kč) splatit v pravidelných 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.028 Kč (splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce. Úrok činil 26% ročně. Soud současně uzavřenou smlouvu o úvěru posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť ji žalobce uzavřel jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, a proto předmětný závazek podléhá rovněž ust. § 1810 a násl. NOZ. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl úvěr v souladu s podmínkami, které byly ve smlouvě uvedeny, tj. na poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru byla použita částka ve výši 10.000 Kč, na úhradu předchozího závazku ze smlouvy [číslo] byla vyplacena částka ve výši 36.513 Kč a na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] bude vyplaceno 22.987 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy neplnil, sjednané splátky řádně a včas nehradil, kdy nebylo sporu o tom, že uhradil částku ve výši 30.280 Kč.

36. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vztah spotřebitelský, soud se tedy nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

37. V projednávaném případě vycházel žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z toho, že příjem žalovaného činil 53.081 Kč za 3 měsíce tj. 17.693 Kč měsíčně, náklady na bydlení činily 3.000 Kč, pravidelné platby závazků činily částku ve výši 24.567 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že finanční prostředky žalovaného představující měsíční příjem, nepokryly ani již zapůjčené prostředky. Navíc z předložených výpisů z účtů bylo zjištěno, že tento vykazuje dlouhodobě záporný zůstatek, kdy bylo zřejmé, že žalovaný čerpal další úvěry a zápůjčky, navíc bylo žalobci známo, že žalovaný své závazky nehradí, resp. kdy část poskytovaného úvěru byla převedena na jinou mezi účastníky uzavřenou smlouvu. Výše nákladů na bydlení nebyla ověřena vůbec, přičemž uváděná částka výdajů na bydlení ve výši 3.000 Kč budí již na první pohled, a i bez dalšího zkoumání, které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá, důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Dále výši měsíčních nákladů samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) žalobce nijak nereflektoval Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji; údaje o bydlení si od žalovaného doložit nenechal a prověřováním výdajů žalovaného se nezabýval. Navzdory tomu žalobce úvěr ve výši 70.000 Kč schválil a žalovanému poskytnul.

38. S ohledem na shora uvedené žalobce tak zjevně před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Žalobce poměry žalovaného do hodnocení sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. A to vše za situace, kdy se žalovaný zavázal vrátit žalobci za poskytnuté prostředky ve výši 70.000 Kč (z toho však reálně měl k dispozici pouze výrazně nižší částku ve výši 22.987 Kč, kdy částka ve výši 10.000 Kč byla přímo započtena na náklady žalobce a částkou ve výši 36.513 Kč byl splacen druhý úvěr žalovaného u žalobce [číslo]) resp. částku v celkové výši 138.888 Kč vč. doplňkových služeb, což však mělo žalobce logicky vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Je nutno zdůraznit, že schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobce tak zjevně před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Pokud za těchto okolností žalovanému úvěr poskytnul, musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného.

39. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ust. § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ust. § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

40. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku z prodlení, smluvních nákladů a smluvních pokut, jejichž uplatnění mělo oporu ve smlouvě, nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku), kdy žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 70.000 Kč, kdy žalovaný uhradil částku ve výš 30.280 Kč + 1 Kč tj. žalobou uplatněný nárok je důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 70.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 30.281 Kč). S ohledem na shora uvedené tedy soud výrokem I. zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 39.719 Kč.

41. Pokud jde o úroky z prodlení z částky 39.719 Kč, k tomu soud uvádí, že při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

42. S ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] soud ve zbývajícím rozsahu, a to v rozsahu částky ve výši 180.842,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částka 99.479,37 Kč od 4.2.2023 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 68.138 Kč od 4.2.2023 do zaplacení žalobu bez dalšího výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

43. Pro úplnost soud dále uvádí, že bylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky řízení byly téhož dne uzavřeny v čl. VII ve spojení s přílohou 2 doplňkové smlouvy, konkrétně se jednalo o doplňkovou službu„ [anonymizováno] Tuto smlouvu soud posoudil jako smlouvu uzavřenou ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku tj. jako smlouvu inominátní. Rovněž je třeba uvést, že žalobce i tyto smlouvy uzavřel jako podnikatel ve smyslu ust. § 421 NOZ a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 NOZ, a proto se na tyto právní vztahy aplikují rovněž ust. § 1810-1876 NOZ týkající se ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Mezi stranami byla ujednána splátka ve výši 1.099 Kč za službu [anonymizováno]. Soud má za to, že předmětná smlouva o úvěru vč. přílohy 2 byla uzavřena jednak tzv. adhezním způsobem dle § 1798 NOZ, při němž žalovaný mohl její obsah jen těžko ovlivnit, a současně byla uzavřena distančním způsobem, a to elektronicky prostřednictvím e-mailové komunikace. Předmětná smlouva vč. přílohy 2 byla sepsána drobným písmem. Doplňkové smlouvy, konkrétně doplňková služba„ [anonymizováno] jsou součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má za to, že je předmětná ujednání týkající se doplňkové smlouvy je v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhou práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 NOZ, přičemž výjimka ze zákazu se vztahuje na případy ujednání, jichž bylo dosaženo individuálně, tj. nikoli adhezním způsobem. Soud má tedy za to, že dané ujednání, které je obsaženo v příloze 2 je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012). Dále soud k doplňkové službě„ [anonymizováno]) uvádí, že u této služby shledal nepřiměřenost v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, když tato služba byla zpoplatněna částkou 1.099 Kč měsíčně a její celková cena tak byla žalobcem stanovena na částku 79.128 Kč přesahující hodnotu úvěru fakticky obdrženého žalovaným. Pro žalovaného neexistovala možnost sjednanou službu později odmítnout nebo zrušit, aniž by se zbavil závazku doplatit plnou odměnu za tyto služby. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že tato smlouva v rozporu s dobrými mravy a z tohoto důvodu neplatná dle us. § 588 NOZ, neboť její obsah se zjevně příčí dobrým mravům, je v rozporu se zákonem a současně narušuje veřejný pořádek, současně je tato smlouva rovněž v rozporu s požadavkem přiměřenosti v právech a povinnostech stran u spotřebitelských smluv dle ust. § 1813 NOZ, a právo podle nich žalobci nelze přiznat. Obdobně tak platí ohledně sjednaných úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky neuhrazené na platbách za doplňkové služby, jak vyplývají z bodu 2.13 a 2.15 smlouvy o službě [anonymizováno]. Vzhledem ke shora uvedenému, i kdyby žalobce řádně úvěruschopnost žalovaného zkoumal, byla byla žaloba zamítnuta v rozsahu nároků vyplývajících z požadované doplňkové služby [anonymizováno] v celkové výši 68.138 Kč včetně smluvních úroků z prodlení.

44. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.