17 C 152/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14.560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 5.460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.560 Kč od 20.9.2023 do zaplacení a částky 900 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 523 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 10.4.2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 14.560 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 13.7.2023. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne na bankovní účet č. , č. účtu, peněžení prostředky ve výši 9.100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku ve výši 9.100 Kč a uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.460 Kč prostřednictvím tří měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla splatná dne 19.9.2023, dále se žalovaný zavázal uhradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, a to za zaslané písemné výzvy v celkové výši 900 Kč. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 22.7.2024.

2. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 13.7.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Tato smlouva o zápůjčce“, v níž je uvedeno, že dne 13.7.2023 se žalobce jakožto věřitel zavázal poskytnout žalovanému jakožto klientovi na účet č. , č. účtu, zápůjčku v celkové výši 9.100 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci peněžní částku odpovídající výši zápůjčky a uhradit poplatek za její poskytnutí ve výši 5.460 Kč prostřednictvím tří splátek ve výši 4.853 Kč, ve výši 4.853 Kč a ve výši 4.854 Kč, které byly splatné třicátý, šedesátý a devadesátý den ode dne poskytnutí zápůjčky, přičemž za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele. Listina není podepsána žalovaným, u jeho jména je uveden PIN kód: , Anonymizováno, (uvedené bylo zjištěno z předmětné listiny). Dne 13.7.2023 byla na účet , č. účtu, zaslána částka ve výši 9.100 Kč. Dne 16.8.2023 a dne 27.8.2023 vyhotovil žalobce listiny označené jako upomínky. Dne 15.9.2023 vyhotovil žalobce listinu označenou jak oznámení o zesplatnění úvěru – výzvy k úhradě a dne 24.9.2023 vyhotovil žalobce listinu označenou jako opakovaná výzvy k úhradě (uvedené zjištěno z předmětných listin). Dne 22.7.2024 byl žalovaný vyzván zástupkyní žalobce k zaplacení částky ve výši 18.923 Kč; výzva byla k poštovní přepravě předána dne 22.7.2024.

5. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

6. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

8. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy ze dne 13.7.2023. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr/zápůjčku, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného zápůjčku dle smlouvy ze dne 13.7.2023 splatit, tímto tedy rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal pravděpodobně na údaje výlučně od žalovaného. Nikterak nebyly ověřeny příjmy a výdaje žalovaného.

18. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce ze dne 13.7.2023 neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 9.100 bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 9.100 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle ust. § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 9.100 Kč, kdy žalovaný na předmětnou smlouvu neuhradil ničeho.

19. S ohledem na uvedené soud zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 9.100 Kč. Dále výrokem II. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v rozsahu částky ve výši 5.460 Kč a částky ve výši 900 Kč (nebylo prokázáno, že byl uvedené upomínací dopisy byly žalovanému vůbec odeslány). Soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěry byly od počátku absolutně neplatné. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. S ohledem na uvedené soud zamítl výrokem II. i úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.560 Kč od 20.9.2023 do zaplacení.

20. Pro úplnost soud uvádí, že soud by dále shledal nedůvodným nárok v části poplatku ve výši 5.460 Kč shledal nedůvodným a smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 60% poskytnuté zápůjčky.

21. Náklady řízení činí částku ve výši 2.615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 400 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč.

22. Žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu výroku I., což představuje 60 % a neúspěšný v rozsahu výroku II., což činí 40 %. Žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % (rozdíl mezi 60-40 ). Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobci náleží částka ve výši 523 Kč.

23. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.