17 C 16/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 3.3.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 5.10.2017 do zaplacení, a dále v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 15.000 Kč od 5.11.2018 do 2.3.2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1.11.2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že 4.10.2017 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] s tím, že na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení společnost [právnická osoba], [IČO]. Následně byla pohledávka postoupena žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dále žalobce uvedl, že na základě shora uvedené smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč na dobu určitou, který se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli zpět úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem a náklady spotřebitelského úvěru, a to v 13 splátkách, poslední byla splatná ke dni 4.11.2018. Úvěr byl žalované poskytnut dne 4.10.2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila tj. neuhradila ničeho. Žalobce požaduje úhradu jistiny ve výši 15.000 Kč s tím, že dále považuje úroky ve výši 25,85% ročně (č.l. II. odst. 1 smlouvy) z dlužné jistiny od 5.10.2017 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši rovněž z dlužné jistiny od 5.11.2018 do zaplacení. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Dne 4.10.2017 byla mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“ nebo„ původní věřitel“) jako úvěrujícím (věřitel) a žalovanou jako úvěrovaným (dlužník) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vč. nákladů úvěru ve výši 10.950 Kč tj. částku ve výši 25.950 Kč splatit v pravidelných 13-ti měsíčních splátkách ve výši 1.950 Kč Náklady úvěru se sestávaly mimo jiné z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu o úvěru ve výši 3.300 Kč a s poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2.850 Kč. Úrok byl sjednán v č.l. II bod 1 ve výši 25,85% ročně. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4.10.2017 vč. formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4.10.2017 a přehledu splátek ze dne 4.10.2017.

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4.10.2017 bylo zjištěno, že žalovaná sdělila že její měsíční příjem činí 7.600 Kč přestavující rodičovský příspěvek (doloženo oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 15.8.2017), dále příjem partnera činil 12.750 Kč (doložena pracovní smlouva uzavřená s účinností od 1.10.2017 do 30.9.2018 se mzdou 15.000 Kč dle platového výměru od 1.10.2017, výplatní pásky doloženy nebyly). Měsíční příjem domácnosti měl činit 20.350 Kč. Dále bylo zjištěno, že výdaje měsíčně činily za bydlení 10.000 Kč (doložena smlouva o poskytnutí ubytování ze dne 1.8.2017 – platby nájemného doloženy nebyly), ze stravování a výživné 5.900 Kč a ostatní 500 Kč tj. 16.400 Kč. Z finanční analýzy týkající se žalované bylo zjištěno, že žalované lze poskytnout úvěru s maximální výší měsíční splátky 2.950 Kč (v projednávané věci splátka činila měsíčně 1.950 Kč). Z těchto dokladů tedy soud uzavřel, že žalovaná dokládala své měsíční příjmy v rozsahu cca 7.600 Kč čistého měsíčně. Skutečnost, že partner žalované měl měsíčně příjem ve výši cca 12.000 Kč doložena ničím nebyla. Navíc nebylo doloženo, že osoba [jméno] [příjmení] je partnerem žalované. Výdaje však doloženy nebyly vůbec. Z credit skoringu bylo zjištěno, že žalované bylo možno poskytnout úvěr toliko do výše max. 25.000 Kč.

6. Dne 11.12.2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku za žalovaným drží na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6.2.2020. Uvedené bylo zjištěno, že smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 vč. přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.2.2020.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 26.2.2020 vč. dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši 33.90,12 Kč, a to ihned s tím, že se jedná nedoplatek úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 4.10.2017 [číslo] Žalovaný byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů.

8. Podle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

9. Podle ust. § 1812 odst. 1 NOZ lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

10. Podle ust. § 1813 věta prvá NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. Podle ust. § 1815 NOZ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

12. Podle § 1841 NOZ se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

13. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 4.10.2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouvy o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti částku 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč s tím, že celkem se žalovaná zavázala splatit právnímu předchůdci částku ve výši 25.950 Kč, tedy vedle jistiny celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.950 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelem, soud tedy hodnotí smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. NOZ a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť ve smyslu ust. § 1879 a násl. NOZ došlo k platnému postoupení pohledávky za žalovanou.

22. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když však dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem doložil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, pracovní smlouvu a mzdový list„ partnera žalované“, nikoliv výplatní pásky, smlouvu o ubytování, bez dokladů o úhradě nájemného a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 15.8.2017. Dále tvrdil, že pro zjištění úvěruschopnosti nahlédl do veřejných registrů, což ovšem nijak nedoložil a ještě dokládal provedené finanční analýzy. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost nezkoumal řádně, neměl vůbec ověřen počet výdělečných osob v domácnosti žalované ani jejich příjmy či výdaje. Právní předchůdce žalobce nedoložil šetření v registrech, není tedy zřejmé, zda žalovaná byla řádně prověřen ohledně dalších možných úvěrů, dle názoru soudu tak nebylo možno uzavřít, zda mezi další výdaje žalované opravdu nepřísluší také splátky jiných úvěrů, popř. jiných závazků, dluhů. Právní předchůdce žalobce neověřil vůbec příjem partnera žalované, spolehl se toliko na předloženou pracovní smlouvu a mzdový list, z ničeho nevyplývalo, že uvedené je stále aktuální, totéž se týká výdajů žalované, ohledně nákladů na bydlení se spolehl pouze na smlouvu o poskytnutí ubytování., což je zcela nedostačující. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce tak nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, když řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru je proto neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o úvěru soud hodnotí jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 NOZ. Žalobce má však nárok na vrácení části jistiny, a to ve výši 15.000 Kč jako bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. NOZ) Dále má žalobce také nárok na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle nařízení vlády č. 151/2013 Sb., když počátek prodlení se váže na výzvu ze dne 26.2.2020, když zde byla stanovena lhůta k úhradě ihned, žalovaná se tak dostala do prodlení následujícím pracovním dnem po doručení (doručeno ve smyslu ust. § 573 NOZ - do 3 dnů, tj. 2.3.2020), prodlení tak nastalo 3.3.2020. S ohledem na uvedené soud výrokem I. zavázal žalovanou k úhradě částky ve výši 15.000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 3.3.2020 do zaplacení.

24. Výrokem II. s ohledem na shora uvedené soud žaloby zamítl jako nedůvodnou v rozsahu úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 5.10.2017 do zaplacení, a dále v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 15.000 Kč od 5.11.2018 do 2.3.2020, neboť jde o nároky z neplatné smlouvy.

25. Dále soud pro úplnost dodává, že nárok ve výši 6.750 Kč sestávající se z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu o úvěru ve výši 3.300 Kč a s poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2.850 Kč by rovněž shledal nedůvodným a v dané části shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 45 % poskytnutého úvěru, přičemž výše uvedených částek není odůvodněna zvýšenými náklady právního předchůdce žalobce, ale toliko a pouze výši poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalované tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vč. shora uvedených částek vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 21.3.2022, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 5.11.2018 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 25,85% ročně z této částky od 5.10.2017 do zaplacení, tedy částka v celkové výši 36.865,74 Kč (15.000 Kč + 4.560,41 Kč + 17.305,33 Kč).

27. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 18.078,08 Kč, pozn. 17.770,27 Kč (15.000 Kč + 3.078,08 Kč pozn. 2.770,27 Kč při úroku z prodlení ve výši 9% ročně), ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 19.095,46 Kč (17.305,33 Kč + 1.790,13 Kč), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaná byla proto úspěšná v 51,80 % předmětu řízení, žalobce byla úspěšný v 48,20 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by měla žalovaná právo na náhradu 3,6% (51,80% minus 48,20% = 3,6%) účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

28. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.