17 C 16/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 749 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.100 Kč od 8.6.2023 do zaplacení, dále částky ve výši 2.649 Kč, dále částky ve výši 482 Kč, dále částky ve výši 3.350 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.092,16 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 529 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18.10.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.749 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a.s., IČ: , IČO, byla uzavřena dne 12.8.2022 resp. 10.11.2022 smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.100 Kč, který byl splatný jednorázově do 10.12.2022 ve výši 18.350 Kč s příslušenstvím. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil a dostal se do prodlení. Jistina činí částku ve výši 15.100 Kč, kdy žalobkyně dále požaduje z této částky zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky tj. od 8.6.2023 do zaplacení. S ohledem na uvedené byla dále žalovanému vyčíslena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení za období od 11.12.2022 do 4.6.2023 ve výši 2.649 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku ve výši 482 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1.092,16 Kč a úroku ve výši 3.250 Kč a poplatků 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 resp. dílčí smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 5.6.2023, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 2.10.2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a.s., IČ: , IČO, a žalovaným byla uzavřena dne 12.8.2022 resp. 10.11.2022 smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.100 Kč, splatný jednorázově do 10.12.2022 ve výši 18.350 Kč. Zapůjční úroková sazba ročně činila u splatnosti úvěru 65,47 %, úrok činil 3.250 Kč, RPSN 1.416,2%. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% za každý den prodlení, kdy tato byla splatná den následující po dni takového prodlení, dále byl žalovaný z uvedeného důvodu povinen hradit zákonný úrok a poplatek za písemnou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy č. , Anonymizováno, .

5. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 25.8.2022 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka ve výši 6.500 Kč, dne 12.8.2022 částka ve výši 6.100 Kč, dne 20.8.2022 částka ve výši 1.100 Kč, dne 22.8.2022 částka ve výši 400 Kč, dne 23.8.2022 částka ve výši 600 Kč, dne 25.8.2022 částka ve výši 400 Kč tj. celkem 15.100 Kč, kdy z tohoto účtu byla dne 3.1.2022 ve prospěch právního předchůdce žalobkyně zaslána verifikační platba za účelem identifikace žalovaného pro účely poskytnutí úvěru částka ve výši 1 Kč. Účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného.

6. Z důvodu prodlení žalovaného byl tento vyzván k úhradě dlužných částek ve výši 21.353,42 Kč nejpozději do 6.8.2023, uvedené zjištěno z dopisu- předání do advokátní kanceláře ze dne 17.7.2023.

7. Následně dne 8.12.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.6.2023, kdy postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 5.6.2023. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisy ze dne 12.6.2023, kdy k tomuto dni činila pohledávka částku ve výši 21.136,23 Kč. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost vzniku dalších nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 48 Kč za odchozí dopis, ve výši 74 Kč za odchozí doporučený dopis, ve výši 72 Kč za odchozí telefonní hovor a ve výši 217 Kč za osobní návštěvu. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022, dílčí smlouvy ze dne 5.6.2023, vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.6.2023 vč. poštovního podacího archu, potvrzení o provedení transakce.

8. Předžalobní výzvou ze dne 2.10.2023 byl žalovaný, a to nejpozději do 12.10.2023 vyzván k úhradě částky ve výši 21.099 Kč a vyčísleného úroku z prodlení ve výši 732,25 Kč, kdy dlužná jistina činí 15.100 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 4.10.2023. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 17.10.2023 bylo zjištěno, že v souvislosti s pohledávkou ze smlouvy č. , Anonymizováno, měl být žalovanému zaslán dne 17.7.2023 obyčejný dopis a dne 1.9.2023 a 10.10.2023 se na kontaktní adresu žalovaného měl dostavit terénní pracovník žalobkyně.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

22. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignovala na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného.

24. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 15.100 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 15.100 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 15.100 Kč.

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.100 Kč od 8.6.2023 do zaplacení, dále částky ve výši 2.649 Kč, dále částky ve výši 482 Kč, dále částky ve výši 3.350 Kč (úroky 3.250 Kč + 100 Kč poplatek) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.092,16 Kč.

27. Náklady řízení činí částku ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 20.3.2024, tj. den vydání tohoto rozsudku. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 15.100 Kč. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 9.354,13 Kč [úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.100 Kč od 8.6.2023 do 20.3.2024 tj. 1.780,97 + 2.649 Kč+ 482 Kč + 3.350 Kč + 1.092,16 Kč,], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaný byl proto úspěšný v 38,25% předmětu řízení, žalobkyně byla úspěšná v 61,75% a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalobkyně právo na náhradu 23,50% (61,75% minus 38,25% = 39,16%) účelně vynaložených nákladů tj. částku ve výši 529 Kč.

29. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.