17 C 161/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12.981,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.990 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 1.991,87 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.507,24 Kč, úrokem ve výši 15% ročně z částky 10.990 Kč od 16.4.2024 do zaplacení, dále kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 25.1.2024 do 15.4.2024 ve výši 425,95 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.981,87 Kč od 16.4.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 734,15 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16.4.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soudu uložil žalovanému zaplacení částky ve výši 12.981,87 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne 24.7.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 10.990 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky, které byly splatné vždy 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka byly splatná k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, a proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 10.1.2024. Žalobce požaduje zaplacení částky v celkové výši 12.981,87 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.990 Kč, poplatku ve výši 195 Kč, poplatku za pojištění ve výši 366,87 Kč, vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč. Dále žalobce požaduje z kapitalizovaný úrok ve výši 1.507,24 Kč, dále úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 16.4.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 425,95 Kč od 25.1.2024 do 15.4.2024 a zákonný úrok ve výši 14,75% ročně z prolení z částky 12.981,87 Kč od 16.4.2024 do zaplacení. Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 1.2.2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne 24.7.2023 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému možnost čerpat úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 10.990 Kč. Úrok činil ročně 26,28%. Výše minimální splátky činila 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč), které byly splatné vždy 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka byly splatná k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Měsíční úhrada za pojištění činila 8,9% z minimální splátky. V případě prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, a to 300 Kč za jeden měsíc vymáhání, a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky či jiné platby.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrové zprávy a posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil 35.000 Kč (nedoloženo), příjmy ostatních členů domácnosti 50.000 Kč (nedoloženo), měsíční výdaje ve výši 7.500 Kč (nedoloženo), v externích registrech ISIR, NRKI, SOLUS byly záznamy negativní, žalovaný neměl záznam v systému CRIBIS, kdy neměl exekuce.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 2.8.2023 peněžní prostředky ve výši 10.990 Kč na nákup zboží na splátky – , Anonymizováno, . Dále bylo zjištěno, že žalovaný ve lhůtě splatnosti (a ani později) na svůj dluh neuhradil ničeho a žalobci v této souvislosti dluží na jistině částku ve výši 10.990 Kč, na poplatku za vedení účtu částku ve výši 195 Kč, na poplatku za pojištění částku ve výši 366,87 Kč, na vynaložených nákladech na vymáhání částku ve výši 430 Kč, na smluvní pokutě částku ve výši 1.000 Kč, na kapitalizovaném úroku částku ve výši 1.507,24 Kč a na kapitalizovaném úroku částku ve výši 425,95 Kč.

7. V důsledku porušení povinností ze strany žalovaného žalobce poskytnutý úvěr přípisem ze dne 10.1.2024 zesplatnil, s tím, že dlužná částka činila 13.825,78 Kč (uvedené bylo zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10.1.2024 vč. dokladu o odeslání). Následně žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění ze dne 1.2.2024 s tím, že dlužnou částku ve výši 14.031,03 Kč měl uhradit v dodatečné lhůtě k plnění do 8.2.2024, a to i když byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky (uvedené bylo zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1.2.2024 vč. poštovního podacího archu).

8. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

11. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru - dále ZSU, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně.

21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec řádně posuzoval resp. ověřil schopnost žalovaného úvěr splatit, kdy toliko na údaje od žalovaného stran jeho příjmů, kdy soudu nebyly předloženy žádné důkazy, z nichž by bylo prokázáno, že byla žalobce ověřit tvrzení stran příjmu žalovaného ve výši 35.000 Kč z podnikání a dále částku ve výši 50.000 Kč jako příjmy ostatních členů domácnosti. O výdajích žalovaného ve výši 7.500 Kč nebylo konkrétně tvrzeno a prokázáno ničeho.

23. Žalobce s ohledem na elektronické sjednávání smlouvy o úvěru má dle názoru soudu pouze omezené možnosti k prověření klienta, na druhou stranu by nemělo nic bránit tomu, aby příslušné relevantní informace a podklady byly zaslány elektronicky, nebo jako je tomu u jiných úvěrových institucí. V projednávané věci nebyl předložen jediný doklad o výši příjmu či výdaje žalovaného, který by byl jakkoli verifikován nějakým dokumentem v podobě existence zdroje příjmu a jeho výše, což platilo i o výdajích, prověřena byla pouze absence žalovaného v příslušných databázích. To za odpovědné prověření žalovaného označit nelze. Tento postup nelze dle názoru soudu zcela nahradit ani statistickým modelem, s nímž by alespoň nějaké poskytnuté dokumenty mohly být poměřovány z hlediska věrohodnosti, zde však není co porovnávat.

24. Jelikož soud shledal uzavřenou smlouvu úvěru ze dne 24.7.2023 neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 10.990 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 10.990 Kč resp. tuto čerpal, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný by byl proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaný by byl povinen žalobci zaplatit na jistině částku ve výši 10.990 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na poskytnutý úvěr plnil.

25. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu 1.991,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.507,24 Kč, úrokem ve výši 15% ročně z částky 10.990 Kč od 16.4.2024 do zaplacení, dále kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 25.1.2024 do 15.4.2024 ve výši 425,95 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.981,87 Kč od 16.4.2024 do zaplacení.

27. Náklady řízení činí částku ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 2.10.2024, tj. den vydání tohoto rozsudku.

29. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 10.990 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 5.584,68 Kč [ částka 1.991,87 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 1.507,24 Kč + úrokem ve výši 15% ročně z částky 10.990 Kč od 16.4.2024 do 2.10.2024 tj. 767,79 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 25.1.2024 do 15.4.2024 ve výši 425,95 Kč + úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.981,87 Kč od 16.4.2024 do 2.10.2024 tj. 891,83 Kč], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaný byl proto úspěšný v 33,70 % předmětu řízení, žalobce byl úspěšný v 66,30 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalobce právo na náhradu 32,60 % (66,30 % minus 33,70 % = 32,60 %) účelně vynaložených nákladů tj. žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 734,15 Kč.

30. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.