17 C 169/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26.776,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22.755 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 4.021,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.509,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.730,12 Kč, úroku ve výši 14,75% ročně z částky 26.776,57 Kč od 28.1.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 26.776,57 Kč od 28.1.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.019,75 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23.6.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 26.776,57 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, byla uzavřena dne 13.4.2023 smlouva o půjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s příslušenstvím, a to úrokem ve výši 12.733 Kč (str. 2 smlouvy - úrok činí 14,75% ročně), částkou za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5.595 Kč tj. celkem částku ve výši 51.493 Kč splatit v 45-ti týdenních splátkách ve výši 1.145 Kč. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, dostala se do prodlení, kdy uhradila toliko 7.245 Kč. Jistina činí částku ve výši 26.776,57 Kč a dlužný poplatek činí 15.746,92 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena s účinností ke dni 27.1.2025, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2025, což bylo žalované oznámeno. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou byla uzavřena dne 13.4.2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal společně s příslušenstvím úvěru ve výši 19.828 Kč, a to úrokem ve výši 12.733 Kč (str. 2 smlouvy – úrok činí 86% ročně), částkou za zpracování ve výši 1.500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.595 Kč. Dále se žalovaná zavázala hradit doplňkové pojištění ve výši 1.665 Kč. Tedy žalovaná se zavázala uhradit tj. celkem částku ve výši 51.493 Kč splatit v 45-ti týdenních splátkách ve výši 1.145 Kč, kdy poslední splátka činila 1.113 Kč. RPSN činilo 155,95 %. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla potvrdit, že poskytla právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 13.4.2023 vč. smluvních podmínek.

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná byla svobodná, měla příjem ve výši 10.979 Kč, další příjmy domácnosti činily 28.600 Kč a výdaje činily 2.900 Kč. Přílohou měly být výměr pracovní smlouva a výplatní pásky - uvedené nebylo doloženo.

7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 20.4.2023 částku ve výši 2.300 Kč, dne 11.5.2023 částku ve výši 2.300 Kč, dne 17.5.2023 částku ve výši 1.145 Kč a dne 3.7.2023 částku ve výši 1.500 Kč. Celkem 7.245 Kč.

8. Následně dne 27.1.2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ve výši 63.688,44 Kč dle smlouvy č. , hodnota, , což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27.1.2025. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 vč. přílohy č. 1a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2025 vč. poštovního podacího archu.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 16.4.2025 bylo zjištěno, že žalovaná, a to nejpozději do 1.5.2025, byla vyzvána k úhradě částky ve výši 67.497,02 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy č. , hodnota, činí částku ve výši 26.776,57 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 16.4.2025. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr/zápůjčku, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované. Nikterak nebyly ověřeny příjmy žalované, a už vůbec ne další příjmy domácnosti žalované. Výdaje nebyly vůbec posuzovány v tom smyslu, co představují a doloženo nebylo ničeho. Pokud přílohou žádosti, které byly součástí smlouvy č. , hodnota, měly být pracovní smlouva a výplatní pásky, tyto rovněž doloženy nebyly.

23. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 30.000 bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 30.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 22.755 Kč (30.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 7.245 Kč).

24. S ohledem na uvedené soud zavázal žalovanou k úhradě částky ve výši 22.755 Kč. Dále výrokem II. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v rozsahu částky ve výši 4.021,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.509,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.730,12 Kč, úroku ve výši 14,75% ročně z částky 26.776,57 Kč od 28.1.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 26.776,57 Kč od 28.1.2025 do zaplacení.

25. Soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěry byly od počátku absolutně neplatné. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. Dále soud uvádí, že předmětné smlouvy byly uzavřena adhézním způsobem na formulářově předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání stran příslušenství nároků (výše úroků, poplatky) vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

27. Náklady řízení činí částku ve výši 2.887 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 1.072 Kč, 3 úkonů právní služby po 400 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč.

28. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 84,98 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 15,02 %. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 69,96 % (rozdíl mezi 84,98-15,02 ). Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyni náleží částka ve výši 2.019,75 Kč.

29. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.