17 C 177/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 292,68 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu částky ve výši 3.500 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.792,68 Kč s úrokem z prodlení 15% ročně z částky 7.500 Kč od 24.3.2023 do 6.4.2023, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.000 Kč od 7.4.2023 do 9.5.2023, dále s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 6.500 Kč od 10.5.2023 do 22.6.2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.000 Kč od 23.6.2023 do 21.7.2023, dále s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 5.500 Kč od 22.7.2023 do 11.8.2023, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.000 Kč od 12.8.2023 do 8.9.2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.500Kč od 9.9.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4.478,40 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.4.2023 domáhal vydání rozhodnutí, na základě kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.292,68 Kč. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřena dne 23.2.2023 smlouva o úvěru [číslo]. Žalované byla po prověření její úvěruschopnosti poskytnuta částka ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkem částku ve výši 10.108,68 Kč představující jistinu ve výši 8.000 Kč a úrok a poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 2.108,68 Kč. Úvěr byl splatný jednorázově do 23.3.2023. Pro případ prodlení byla sjednána v č.l. 4 .4.3 smlouvy o úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1% denně. Žalobce požaduje smluvní pokutu za období od 23.4.2023 do 15.4.2023 ve výši 184 Kč. Žalovaná úvěr splatila ve lhůtě splatnosti ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 3.4.2023.

2. Ve věci byl dne 7.7.2023 pod [číslo jednací] vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. Žalovaná namítala, že žalobce řádně nesplnil svoji povinnost, kdy s odbornou péčí řádně neposoudil její schopnost úvěr splatit, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru. Dále namítala vysoké RPSN ve výši 2010,99%, a proto je smlouva rovněž neplatná. Dále žalovaná namítla neplatnost uzavřené smlouvy z důvodu, že k podpisu smlouvy byly použity elektronické prostředky, kdy absentoval kvalifikovaný (zaručený) podpis žalované. Žalovaná dále uvedla, že již splatila částku ve výši 2.500 Kč s tím, že navrhla, aby jí soud uložil zaplatil zbývající částku ve výši 5.500 Kč vč. 15% úroku z prodlení od 23.2.2023 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč. Dále uvedl, že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť věc měla být řešena u finančního arbitra.

3. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná nárok žalobce v rozsahu 5.500 Kč vč. 15% úroku z prodlení z této částky od 23.2.2023 do zaplacení uznala.

4. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Žalobce vzal podáním ze dne 9.9.2023 žalobu částečně zpět pro částku ve výši 3.500 Kč, kdy žalovaná uhradila částky ve výši 500 Kč, a to dne 23.3.2023, dne 6.4.2023, dne 9.5.2023, dne 22.6.2023, dne 21.7.2023, dne 11.8.2023 a dne 8.9.2023. S ohledem na uvedené soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil v rozsahu částky ve výši 3.500 Kč dle ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř.

6. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu.

7. Ze smlouvy o úvěru vč. úvěrových podmínek ze dne 23.2.2023 a výpisu z účtu žalobce/potvrzení po platbě ze dne 30.3.2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi účastníky řízení s tím, že žalované byl dne 23.2.2023 poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 8.000 Kč, a to na dobu 28 dní tj. žalovaná byla povinna žalobci zaplatit částku ve výši 10.108,68 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč, dále úroku ve výši 220,93 Kč (36% ročně) a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.887,75 Kč (celkem 2.108,68 Kč) vrátit do 23.3.2023. V č.l. 4 .3.3 byla pro případ prodlení s úhradou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které je žalovaná v prodlení, a to do zaplacení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s autorizačním kódem žalované [číslo], který nahradil fyzický podpis žalovaná. Žalovaná byla v části podpisu dále identifikována jménem, příjmením i rodným číslem.

8. Mezi účastníky řízení tedy nebylo sporu, že žalované byla na účet [bankovní účet] dne 23.2.2023 poukázána částka ve výši 8.000 Kč.

9. Z výpisu EUBC/REPI, výplatních pásek žalované 5/2022, 6/2022, 7/2022, oznámení ČSSZ ze dne 16.12.2021, občanského průkazu žalované, výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná je občanem České republiky, měsíční příjem v 5/2022 činil 22.064 Kč, v 6/2022 činil 21.005 Kč, v 7/2022 činil 20.075 Kč, dále jí byl přiznán starobní důchod od 1/2022 ve výši 14.677 Kč tj. měsíční příjmy žalované činily cca 35.000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná předcházející poskytnuté úvěry splácela a splácí, kdy v době uzavření úvěrové smlouvy nebyla v prodlení. Pravidelné výdaje cca ve výši 26.000 Kč byly doloženy z výpisu z účtu žalované za období od 27.9.202 do 24.1.2023.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 3.4.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši 14.685,64 Kč z titulu nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23.2.2023, která se sestávala z jistiny v částce 8.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 2.108,68 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 24.3.2023 do 3.4.2023 v částce 36,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 24.3.2023 do 3.4.2023 v částce 88 Kč a náhrady nákladů advokáta v částce 4.452,80 Kč. Dodatečná lhůta k plnění byla stanovena v délce 7 dní od doručení výzvy a žalovaná byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky.

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

14. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku písmenná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 2053 uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace.

23. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že 23.2.2023 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč na bankovní účet žalované č. č. [bankovní účet] O uvedeném nebylo mezi účastníky řízení sporu. Doba splatnosti byla 28 dní tj. do 23.3.2023. Žalovaná se dále zavázala zaplatil úrok ve výši 220,93 Kč (36% ročně) a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.887,75 Kč tj. celkem 2.108,68 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou hradila postupně částky ve výši 500 Kč, a to dne 23.3.2023, dne 6.4.2023, dne 9.5.2023, dne 22.6.2023, dne 21.7.2023, dne 11.8.2023 a dne 8.9.2023. Z obsahu spisu vyplývá, že doposud uhradila 3.500 Kč.

24. Je třeba uvést, že žalovaná ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku v odůvodnění odporu uznala bez dalšího nárok žalobce na úhradu částky 5.500 Kč představující jistinu (dle dalších plateb dle žalobce ve výši 4.500 Kč).

25. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

26. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Soud se tedy nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

27. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení bylo prokázáno, že žalobce řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splatit. Měsíční příjmy žalované byly cca 35.000 Kč, kdy tyto doložila a dále doložila své pravidelné výdaje výpisem z účtu za období od 27.9.2022 do 24.1.2023. Dále žalovaná v rámci své úvěrové minulosti své povinnosti plnila víceméně řádně. Soud má za to, že žalobce tvrzení žalované prověřil a ověřil předložením listin. Soud má tedy námitku žalované stran nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalované za nedůvodnou.

28. Za nedůvodnou má soud též námitku stran uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků na dálku, kdy smlouva nedisponovala podpisem žalované. Zde soud odkazuje na ust. 562 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého písmenná forma byla zachována, když došlo k právnímu jednání učiněnému elektronickými nebo jinými technickými prostředky, kdy tyto umožňovaly zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Bylo zřejmé, že na základě individuálně přiděleného identifikačního - autorizačního kódu žalované [číslo] byla tato jednoznačně identifikována, kdy dle obsahu smlouvy byla tato ještě označena jménem, příjmením i rodným číslem, s tím, že žalovaná výslovně vzala na vědomí a tudíž souhlasila s tím, že dokument podepsaný autorizačním kódem nahrazuje fyzický podpis. Navíc bylo z obsahu zřejmé, že je takto podepisována smlouva o úvěru dle požadavků žalované.

29. Ve vztahu k úroku ve výši 36% ročně tj. částce 220,93 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.887,75 Kč soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo717/2010, z něhož vyplývá, že při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroku z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci a nepostačí jen srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou zákonnou. Je pravdou, že RPSN je vysoká, avšak úrok již nenarůstá v čase, ale je nárokován pouze za předem dané období od data poskytnutí úvěru do data splatnosti, kdy se jednalo o relativně krátké období 28 dní. Ve shodě s předloženými rozhodnutími Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 397/2019 či sp. zn. 64 Co 333/2019 je třeba tedy uvést, že krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaná obdržel částku 8.000 Kč a měla vrátit 10.108,68 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Stejně tak výše smluvní pokuty 0,1 % denně jako jediný zajišťovací institut pohledávky žalobkyně je sice na samé horní hranici, ale je stále ještě v souladu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou a kromě smluvní pokuty ničím nezajištěnou částku. Dále je třeba uvést, že předmětná smlouva nebyla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, ale žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. S ohledem na vše shora uvedené soud má za to, že uzavřená smlouva není uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

30. S ohledem na uvedené soud podané žalobě výrokem II. vyhověl, kdy žalovanou zavázal k úhradě částky ve výši 6.792,68 Kč sestávající se z jistiny ve výši 4.500 Kč, úroku a poplatku ve výši 2.108,68 Kč, to vše dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, a dle smluvní pokuty ve výši 184 Kč dle ust. § 2048 občanského zákoníku. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o příslušenství pohledávky, jimiž jsou úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku z dlužné jistiny ve výši 4.500 Kč. Výše úroků z prodlení je odůvodněna nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Výrok II. je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy ve věci byl úspěšný žalobce (neúspěch byl toliko v nepatrné části tj. v rozsahu částky 2 x 500 Kč, která představuje platbu uhrazenou žalovanou před podáním žaloby dne 23.3.2023 a dne 6.4.2023), a proto mu soud přiznal náklady řízení ve výši 4.478,40 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a dále odměny ve výši 1.540 Kč dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odporu a částečné zpětvzetí žaloby) vč. jedné paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 638,40 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu na úroky do podání žaloby, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

32. Na náhradu nákladů řízení nemá vliv za byl nárok vyplývající z uzavřené smlouvy podán k rozhodnutí finančnímu arbitrovi či nikoliv. Na podání takovéhoto nároku dle o.s.ř. vázáno podání civilní žaloby na plnění.

33. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud neshledal důvody pro prodloužení lhůta k plnění ani úhrady dlužné částky ve splátkách, když žalované bylo od počátku zřejmé, že půjčená částka je splatná jednorázově, navíc žalovaná má dostatečných příjem proto, aby svým povinnostem dostála, tak jak bylo mezi účastníky řízení ujednáno v únoru 2023.