17 C 194/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta tituly za jménem sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 27.187 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11.827 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 14.673 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.500 Kč od 19.11.2023 do zaplacení, částky ve výši 687 Kč a částky ve výši 2.500 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5.2.2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 27.187 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 19.10.2023. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalované dne na bankovní účet č. , č. účtu, peněžení prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zápůjčku ve výši 20.000 Kč a uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.500 Kč ke dni 18.11.2023. Žalovaná uhradila částku 8.173 Kč, tuto částku žalobce započetl na smluvní pokutu, kterou požaduje za období od 19.11.2023 do 4.2.2025 ve výši 8.867 Kč, resp. nyní ve výši 687 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, a to za zaslané písemné výzvy v celkové výši 2.500 Kč. Dlužné částky žalovaná neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 26.9.2024.

2. Žalovaná se podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 19.10.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Tato smlouva o zápůjčce“, v níž je uvedeno, že dne 19.10.2023 se žalobce jakožto věřitel zavázal poskytnout žalované jakožto klientovi na účet č. , č. účtu, zápůjčku v celkové výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci peněžní částku odpovídající výši zápůjčky a uhradit poplatek za její poskytnutí ve výši 6.500 Kč nejpozději do 18.11.2023. Z bodu 2.3 bylo zjištěno, že za každou zaslanou písemnou (listinnou) upomínku/ výzvu k úhradě bude naúčtován poplatek ve výši 500 Kč za každou výzvu. Z cit. bodu bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý dne prodlení. Listina není podepsána žalovaným, u jeho jména je uveden PIN kód: , Anonymizováno, (uvedené bylo zjištěno z předmětné listiny). Dne 19.10.2023 byla na účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaná, zaslána částka ve výši 20.000 Kč (uvedené bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce ze dne 31.10.2023, a protokolu o vlastnictví účtu) Dne 25.11.2023, dne 2.12.2023, dne 9.12.2023, dne 18.12.2023, dne 2.1.2024 vyhotovil žalobce listiny označené jako upomínky. Bylo nesporným, že žalovaná uhradila na dlužnou částku 8.173 Kč. Dne 26.9.2024 byla žalovaná vyzvána zástupkyní žalobce k zaplacení částky ve výši 26.033 Kč; výzva byla k poštovní přepravě předána dne 26.9.2024 (uvedené bylo zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26.9.2024 vč. podacího lístku).

5. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

6. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

8. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy ze dne 19.10.2023. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr/zápůjčku, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec řádně posuzoval schopnost žalované zápůjčku dle smlouvy ze dne 19.10.2023 splatit, tímto tedy rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko snad spoléhal pravděpodobně na údaje výlučně od žalované. Nikterak nebyly ověřeny příjmy a výdaje žalované.

18. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce ze dne 19.10.2023 neplatnou, poskytl žalobce žalované plnění ve výši 20.000 bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované u částka 20.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle ust. § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku ve výši 11.827 Kč, kdy na poskytnutou částku 20.000 Kč byly započteny úhrady ve výši 8.173 Kč. S ohledem na uvedené soud zavázal žalovanou k úhradě částky ve výši 11.827 Kč.

19. Dále výrokem II. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v rozsahu částky ve výši 14.673 Kč (jistina ve výši 8.173 Kč + 6.500 Kč jak poplatek za poskytnutí peněžních prostředků) a částky ve výši 2.500 Kč za poplatky za zaslání upomínek, kdy nebylo prokázáno, že by uvedené upomínací dopisy byly žalované vůbec odeslány, a dále v rozsahu požadované smluvní pokuty ve výši 687 Kč. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je od počátku absolutně neplatná. Dále soud uvádí, že při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. S ohledem na uvedené soud zamítl výrokem II. i úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.500 Kč od 19.11.2023 do zaplacení.

20. Pro úplnost soud uvádí, že soud by dále shledal nedůvodným nárok v části poplatku ve výši 6.500 Kč (součástí zamítnuté částky 14.673 Kč) shledal nedůvodným a smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 32,5% poskytnuté zápůjčky, na není zřejmé jaké konkrétní náklady žalobce v souvislosti s poskytnutím zápůjčky tato částka měla představovat, navíc za situace, kdy byla částka ve výši 20.000 Kč poskytnuta na období cca 1 měsíce.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 17.12.2025, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmět řízení činil částku ve výši 37.963,71 Kč.

22. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 11.827 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl tj. 31,15% z předmětu řízení. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 26.136,71 Kč, [částka 14.673 Kč + poplatky ve výši 2.500 Kč + smluvní pokuta ve výši 687 Kč + zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 26.500 Kč do 19.11.2023 do zaplacení ve výši 8.276,71 Kč], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul tj. 68,85 % z předmětu řízení.

23. Žalovaná byla proto úspěšná v 68,85% předmětu řízení, žalobce byl úspěšný v 31,15 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, má žalovaná právo na náhradu v rozsahu 37,70 % (68,85 % minus 31,15% = 37,70%), avšak žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.