17 C 195/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13.849,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.232 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 5.617,56 Kč s úroky ve výši 29,79% ročně z částky ve výši 9.578,77 Kč od 21.7.2023 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky výši 11.177,50 Kč od 31.7.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24.4.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13.849,56 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek úvěru, dle smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČ: , číslo, dne 6.2.2023, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí formou 24 měsíčních splátek ve výši 884 Kč společně měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 109 Kč. Žalovaný se doslal do prodlení s úhradou splátek, a proto dle č.l. 6, části B smlouvy, kdy mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dní, a to až do případného zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 20.7.2023, kdy žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 12.493,50 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění tj. od 21.7.2023 je žalovaný povinen hradit úroky ve výši 29,79% ročně z dlužné jistiny až do jejího zaplacení. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení je také žalovaný povinen dle č.l. 6. , části b) smlouvy hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny ve výši 11.177,50 Kč. Ke dni 29.6.2023 byla pohledávky s účinností ke dni 29.11.2023 postoupena žalobci. Za dobu trvání smluvního vtahu žalovaný uhradil toliko 1.768 Kč. Žalobce požaduje na jistině částku ve výši 11.177,50 Kč, na poplatku za pojištění částku ve výši 218 Kč, na smluvní pokutě vyčíslené ke dni 11.1.2024 částku ve výši 2.454,06 kč, dále úroky ve výši 29,79% ročně z jistiny ve výši 9.578,77 Kč od 21.7.2023 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné jistiny ve výši 11.177,50 Kč od 31.7.2023 do zaplacení. Žalovaný neuhradil dlužné částky ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, vč. přílohy č. , číslo, – pojištění schopnosti splácet, předsmluvních informací soud zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , číslo, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnout úvěru ve výši 10.000 Kč, kdy tato částka měla být vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr v celkové výši 18.600 Kč (vč. pojištění schopnosti splácet) splatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 884 Kč, část splátky bez měsíční úhrady za pojištění činila 775 Kč. Splátky byly splatné nejpozději 16. dne každého kalendářního měsíce, kdy zahrnovaly splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a pojištění. Úrok by sjednán na 68,43% ročně. RPSN činila 94,54%. V části B smlouvy v č.l. 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč pro případy prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její částky o délce 30 dnů, max. 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.5 pro případ zesplatnění byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Ke dni zesplatnění úvěru dle č.l. 6.4 se celá dosud nezaplacení jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacení úroku za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že měl být pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 25.000 Kč měsíčně s tím, že výdaje činily částku ve výši 9.499 Kč, kdy za bydlení (nájemné, inkaso) mělo být žalovaným hrazeno 4.639 Kč, a bylo počítáno s životním minimem pro žalovaného ve výší 4.860 Kč. Rezerva činila 14.501 Kč. žalovaný byl svobodný. Doloženo stran příjmů i výdajů nebylo ničeho.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 6.2.2023 byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka ve výši 10.000 Kč.

8. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu č. , číslo, uhradil částku ve výši 884 Kč, a to dne 29.3.2023 a dne 16.5.2023. Celkem uhradil 1.768 Kč.

9. Oznámení o zesplatnění ze dne 20.7.2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů zesplatil všechny závazky vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru č. , číslo, s tím, že dlužná částka činila 12.493 Kč, která se sestávala se ze zbývající jistiny ve výši 9.578,77 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 1.598,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč a nedoplatku na poplatku za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 218 Kč.

10. Následně byla ke dni 29.11.2023 postoupena pohledávka za žalovaným v celkové výši 15.442,32 Kč s tím, že uvedené bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 12.12.2023. Uvedené bylo zjištěno, že společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2023 vč. přílohy č. , číslo, k tomuto prohlášení, pověření pro podepisující osoby za právního předchůdce žalobce, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2023 vč. dokladu o odeslání.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30.1.2024 vč. dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 16.244,22 Kč a to nejpozději do 14.2.2024 s tím, že jistina činí částku ve výši 11.177,50 Kč.. Žalovaný byl upozorněn na možnosti soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná listina byla odeslána žalobci dne 30.1.2024 prostřednictvím , právnická osoba, .

12. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

13. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

15. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku na žalobce, čímž je dána jeho aktivní legitimace ve sporu.

23. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného. Nikterak nebyl ověřen příjem v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 25.000 Kč a výdaje, které činily 4.639 Kč, nebyly vůbec posuzovány v tom smyslu, co představují a doloženo nebylo ničeho.

25. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému plnění ve výši 10.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 10.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobci, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobci zaplatit na jistině částku ve výši 8.232 Kč (10.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 1.768 Kč).

26. Dále soud uvádí, že v části smlouvy, dle které byl žalovaný povinen zaplatil nad poskytnutý úvěru ještě souhrnnou částku ve výši 8.600 Kč, tak tuto soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 86 % poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012). Sjednaný úrok ve výši 68,43% ročně je nemravný.

27. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

28. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 5.617,56 Kč s úroky ve výši 29,79% ročně z částky ve výši 9.578,77 Kč od 21.7.2023 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky výši 11.177,50 Kč od 31.7.2023 do zaplacení.

29. Náklady řízení činí částku ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 30.9.2024, tj. den vydání tohoto rozsudku.

31. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 8.232 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 11.007,78 Kč [ částka 5.617,56 Kč + úroky ve výši 29,79% ročně z částky ve výši 9.578,77 Kč od 21.7.2023 do 30.9.2024 tj. ve výši 3.424,21 Kč + úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky výši 11.177,50 Kč od 31.7.2023 do 30.9.2024 tj. ve výši 1.966,01 Kč], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaný byl proto úspěšný v 57,20 % předmětu řízení, žalobce byl úspěšný v 42,80 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by měl žalovaný právo na náhradu 14,40% (57,20 % minus 42,80 % = 14,40 %) účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému podle obsahu spisu v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, nezbylo soudu, než o nákladech řízení rozhodnout tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

32. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.