17 C 200/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 22 674,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.199,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 7.745,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.945,11 Kč od 4.2.2023 do zaplacení, dále v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.973,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.736,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.729,64 Kč a částky ve výši 217 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12.6.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 22.674,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] byla uzavřena dne 29.2.2020 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč, který se žalovaná zavázala společně s příslušenstvím úvěru ve výši 18.894 Kč tj. celkem částku ve výši 40.894 Kč splatit v 14-ti splátkách ve výši 2.921 Kč. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, a dostala se do prodlení. Žalovaná uhradila 5 splátek tj. částku ve výši 15.800,01 Kč s tím, že na jistinu byla započtena částka ve výši 8.054,89 Kč a na sjednané příslušenstvím částka ve výši 7.745,12 Kč. Ke dni splatnosti poslední splátky tj. do 29.4.2021 nebyl úvěr řádně splacen. Jistina činí částku ve výši 13.945,11 Kč. S ohledem na uvedené byla dále žalované vyčíslena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takého prodlení. Smluvní pokuta činí částku za období od 30.4.2021 do 16.1.2023 ve výši 8.729,64 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku ve výši 1.973,14 Kč přestavující úroky z prodlení za období od 30.4.2021 do 16.1.2023 a dále 14.736,40 Kč představující kapitalizovaný úrok, který je tvořen součtem nesplaceného úroku ve výši 851,49 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.612,62 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.254,27 Kč, neplaceného inkasního poplatku ve výši 2.429,50 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 3.587,52 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 s účinností ke dni 3.2.2023, což bylo žalované oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 24.5.2023.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a žalovanou byla uzavřena dne 29.2.2020 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 22.000 Kč a dále souhrnně částku ve výši 18.894 Kč – představující úrok ve výši 2.118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 10.780 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2.036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3.960 Kč tj. 40.894 Kč splatit v 14-ti splátkách ve výši 2.921 Kč. Úroková sazba ročně činila u splatnosti úvěru 14 měsíců 15%, RPSN 272,44 %. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení s úhradou splátek úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky ohledně které je dlužník v prodlení, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou upomínku a oznámení v souvislosti s prodlením žalované. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy ze dne 29.2.2020 vč. přehledu splátek, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 29.2.2020 bylo zjištěno, že příjem žalované činil 21.640 Kč, kdy se jednalo o příjem ze zaměstnání (nedoloženo, přičemž bylo zatrženo, že žalovaná předložila potvrzení od zaměstnavatele), a výdaje na bydlení činily 3.410 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4.000 Kč tj. celkem 7.410 Kč (nedoloženo resp. nepředloženo ani čestné prohlášení) tj. použitelný měsíční příjem činil 14.230 Kč.

6. Následně dne 4.4.2022 byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které resp. konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou v celkové výši 25.093,99 Kč (zůstatek z 40.894 Kč – uhrazeno tedy 15.800,01 Kč). Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 3.2.2023, okamžikem zaplacení kupní ceny. Uvedené bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 26.2.2023 a dále přípisem ze dne 9.2.2023, který byl dán k poštovní přepravě dne 10.2.2023. Uvedené bylo zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.6..2.2023 vč. přílohy [číslo] s označením postupované pohledávky, potvrzení o realizované úplatě za postoupené pohledávky ze dne 3.2.2023 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26.2.2023 a ze dne 9.2.2023 vč. poštovního podacího archu.

7. Přípisem ze dne 26.2.2023 byla žalovaná současně upozorněna na možnost vzniku dalších nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, kdy za odchozí dopis činili náklady 48 Kč, za doporučený dopis 74 kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč.

8. Výzvou před podáním žaloby ze dne 24.5.2023 byla žalovaná, a to nejpozději do 2.6.2023 vyzvána k úhradě částky ve výši 45.331,56 Kč a vyčísleného úroku z prodlení ve výši 343,57 Kč, kdy dlužná jistina činí 13.945,11 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 29.5.2023. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 12.6.2023 bylo zjištěno, že v souvislosti s pohledávkou ze smlouvy [číslo] se měl dne 5.4.2023 na kontaktní adresu žalované dostavit terénní pracovník žalobkyně.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

22. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splatit. Žádným způsobem nebyly příjmy ověřeny, kdy byl zjištěn s tím, že žalovaná měla mít příjem 21.640 Kč, kdy se jednalo o příjem ze zaměstnání, což nebylo nedoloženo, přičemž bylo zatrženo, že žalovaná předložila potvrzení od zaměstnavatele. Výdaje nebyly ověřeny vůbec. Z uvedené ho vyplývá, že tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované.

24. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 22.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 22.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná by byla proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 29.2.2020 uhradila částku ve výši 15.800,01 Kč, je třeba konstatovat, že žaloba je důvodná co do požadavku na zaplacení částky 6.199,99 Kč (22.000 – 15.800) Kč.

25. S ohledem na uvedené žalovaná nebyla povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv souhrnné částce ve výši 18.894 Kč, která se sestávala z úroku ve výši 2.118 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 10.780 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 2.036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3.

960. K částkám za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10.870 Kč, nákladům za vyhotovení úvěru ve výši 2.036 Kč a inkasnímu poplatku ve výši 3.960 Kč tj. částce ve výši 16.776 Kč soud dále uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 76,25 % poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

26. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 7.745,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.945,11 Kč od 4.2.2023 do zaplacení, dále v rozsahu částky ve výši 1.973,14 Kč přestavující úroky z prodlení za období od 30.4.2021 do 16.1.2023 a dále částky 14.736,40 Kč představující kapitalizovaný úrok, který je tvořen součtem nesplaceného úroku ve výši 851,49 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.612,62 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.254,27 Kč, neplaceného inkasního poplatku ve výši 2.429,50 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 3.587,52 Kč, a dále v rozsahu smluvní pokuty ve výši 8.729,64 Kč a částky ve výši 217 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

28. Výrok III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byla plně úspěšná žalovaná, avšak této dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

29. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.