17 C 220/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21.866,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.280 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 9.586,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.364,01 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.410,60 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 18,36% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 21.866,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, byla uzavřena dne 4.6.2021 smlouva o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal společně s příslušenstvím úvěru ve výši 20.149 Kč, a to úrokem ve výši 11.947 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 18,36% ročně), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.142 Kč tj. celkem částku ve výši 50.149 Kč splatit v 52-ti týdenní splátkách ve výši 965 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 3.6.2022. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil, žalovaný se dostal do prodlení, kdy uhradil toliko 17.720 Kč. Jistina činí částku ve výši 21.866,25 Kč. Dále žalobkyně dále požaduje částku na kapitalizovaném úroku částku ve výši 5.364,01 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.410,60 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 18,36% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do zaplacení. Pohledávka byla žalobkyně postoupena s účinností ke dni 27.9.2023, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.9.2023, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla uzavřena dne 4.6.2021 smlouva o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 30.000 Kč a dále příslušenstvím úvěru ve výši 18.589 Kč, což představuje úrok ve výši 11.947 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 70,40% ročně), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.142 Kč. Dále se žalovaný zavázal platit doplňkové pojištění ve výši 1.560 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 50.149 Kč, a to v 52-ti týdenních splátkách ve výši 965 Kč, kdy poslední splátka činila 934 Kč. RPSN činilo 117,31%. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl potvrdit, že poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne 4.6.2021.

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, měl příjem ze zaměstnání ve výši 25.430 Kč, další příjmy domácnosti činily 40.000 Kč a výdaje činily 2.590 Kč. Přílohou měly být pracovní smlouva a potvrzení o příjmu za 6/2021- uvedené nebylo doloženo.

7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru č. , číslo, dne 17.6.2021 částku ve výši 2.000 Kč, dne 1.7. 2021 částku ve výši 2.000 Kč, dne 8.7.2021 částku ve výši 1.000 Kč, dne 4.8.2021 částku ve výši 2.720 Kč, dne 31.8.2021 částku ve výši 3.000 Kč, dne 13.10.2021 částku ve výši 2.000 Kč, dne 19.11.2021 částku ve výši 2.000 Kč a dne 10.1.2022 částku ve výši 3.000 Kč. Celkem 17.720 Kč.

8. Následně dne 21.9.2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 53.1456,47 Kč dle smlouvy o úvěru č. , číslo, , což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29.9.2023. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. poštovního podacího archu.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 15.2.2024 bylo zjištěno, že žalovaný, a to nejpozději do 1.3.2024, byl vyzván k úhradě částky ve výši 44.537,19 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy o úvěru č. , číslo, činí částku ve výši 21.866,25 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 16.2.2024. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , číslo, . Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr dle smlouva o úvěru č. , číslo, splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného. Nikterak nebyly ověřeny příjmy žalovaného z pracovního poměru, a už vůbec ne další příjmy domácnosti žalovaného ve výši 40.000 Kč. Výdaje nebyly vůbec posuzovány v tom smyslu, co představují a doloženo nebylo ničeho. Navíc je třeba uvést, že tvrzené výdaje ve výši 2.590 Kč se jeví nepřiměřeně nízké, zejména s ohledem na obecné povědomí stran např. nákladů za bydlení. Pokud přílohou žádosti, které byly součástí smlouvy o úvěru č. , číslo, měly být pracovní smlouva a potvrzení o příjmu za období 6/2021, tyto rovněž doloženy nebyly.

23. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. , číslo, neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 30.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 30.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 12.280 Kč (30.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 17.720 Kč).

24. S ohledem na uvedené žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv souhrnné částce ve výši 20.149 Kč, což představovalo úrok ve výši 11.947 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 70,40% ročně), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.142 Kč a částku za doplňkové pojištění ve výši 1.560 Kč. Dále soud uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 67.16 % poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , číslo, soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu 9.586,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.364,01 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.410,60 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 18,36% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do zaplacení27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 6.11.2024, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmět řízení činil částku ve výši 38.964,34 Kč.

28. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 12.280 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl tj. 31,52 % z předmětu řízení . Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 26.684,34 Kč, [částka ve výši 9.586,25 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 5.364,01 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.410,60 Kč + zákonný z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do 6.11.2024 ve výši 2.857,88 Kč + úrok ve výši 18,36% ročně z částky 21.866,25 Kč do 28.9.2023 do 6.11.2024 ve výši 4.465,60 Kč], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul tj. 68,48% z předmětu řízení.

29. Žalovaný byl proto úspěšný v 68,48% předmětu řízení, žalobkyně byla úspěšná v 31,52 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný právo na náhradu v rozsahu 36,96% (68,48% minus 31,52% = 36,96%). Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.