17 C 240/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 74 124 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49.446 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49.446 Kč od 11.12.2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10.024,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu smluvní pokuty ve výši 24.678 Kč, dále částky ve výši 256 Kč, dále částky ve výši 150 Kč, dále částky ve výši 1.678 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.6.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 74.124 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] byla uzavřena dne 29.4.2019 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 36-ti splátkách ve výši 2.916,41 Kč, a to vždy k 29. dni příslušeného měsíce. Dále se žalovaný zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 54.990,76 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 104, 990,76 Kč. Následně byl dne 4.7.2019 uzavřen dodatek shora uvedené smlouvy, kdy byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 29.4.2022. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil, a dostal se do prodlení, a ke dni 29.10.2019 byl úvěr zesplatněn. Jistina činí částku ve výši 49.446 Kč. S ohledem na uvedené byla dále žalovanému vyčíslena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takého prodlení. Smluvní pokuta činí částku ve výši 24.678 Kč za období od 30.10.2019 do 12.3.2021. Dále žalobkyně požaduje částku ve výši 256 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky, paušální náhradu nákladů za zaslané upomínky ve výši 150 Kč, částku ve výši 1.678 Kč představující nesplacený úrok a částku ve výši 10.024,67 Kč za úroky z prodlení do dne zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 s účinností ke dni 10.12.2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16.12.2021. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 2.6.2022.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a žalovaným byla uzavřena dne 29.4.2019 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet [bankovní účet] úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36-ti splátkách ve výši 2.916,41 Kč, a to vždy k 29. dni příslušeného měsíce. Úrok byl sjednán na 56,72% RPSN činilo 74,10%. Na úroku se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 54.990,76 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 104.990,76 Kč a poslední splátka byla splatná dne 29.4.2022. Ze smlouvy (str. 3, třetí odstavec) bylo dále zjištěno, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% za každý den prodlení, kdy tato byla splatná den následující po dni takového prodlení, dále byl žalovaný z uvedeného důvodu povinen hradit zákonný úrok a za každou zaslanou písemnou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč. Dne 4.7.2019 byl uzavřen dodatek této smlouvy d tím, že poslední splátka byla splatná dne 29.5.2022 kdy Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy ze dne 29.4.2019 [číslo] vč. dodatku ze dne 4.7.2019 a formulář pro doplnění čísla bankovního účtu žalovaného.

5. Dne 29.4.2019 byla žalovanému na účet č. [bankovní účet] zaslána částka úvěru ve výši 50.000 Kč, a to v souvislosti se shora uvedenou úvěrovou smlouvou [číslo] což bylo zjištěno z výpisu z účtu právního předchůdce k datu 27.4.2019 – 29.4.2019.

6. Z důvodu prodlení žalovaného byl tento vyzván k úhradě dlužných částek ve výši 2.983,80 Kč, 5.982,86 Kč a 58.926,72 Kč (zesplatnění úvěru k datu 29.10.2019 – jistina 49.446 Kč, poplatky ve výši 150 Kč, smluvní pokuta ve výši 151,14 Kč a úroky částku ve výši 9.178,66 Kč). Uvedené zjištěno z upomínky ze dne 29.8.2019, opakované výzvy k úhradě ze dne 28.9.2019 a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 29.10.2019.

7. Následně byla pohledávka ve výši 75.952 Kč vč. příslušenství postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16.12.2021 a přípisem ze dne 12.1.2022, ve kterém byl žalovaný současně upozorněn na možnost vzniku dalších nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč za odchozí dopis, ve výši 50 Kč za doporučený dopis, ve výši 72 Kč za odchozí telefonní hovor a ve výši 217 Kč za osobní návštěvu. Postoupená jistina činila částku ve výši 49.446 Kč, poplatky částku ve výši 150 Kč, smluvní pokuta částku ve výši 24.678 Kč a úroky částku ve výši 1.678 Kč. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2021 vč. poštovního podacího archu a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.1.2022.

8. Přípisem ze dne 1.2.2022 byl žalovaný informován, že věc byla předána advokátní kanceláři s tím, že dlužnou částku ve výši 76.656,44 Kč byl žalovaný povinen zaplatit do 25.2.2022. Uvedené bylo zjištěné z přípisu ze dne 1.2.2022.

9. Předžalobní výzvou ze dne 7.4.2022 byl žalovaný, a to nejpozději do 15.4.2022 vyzván k úhradě částky ve výši 75.952 Kč a vyčísleného úroku z prodlení ve výši 1.584,98 Kč a příslušenství. Žalovaný byla upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 6.6.2022. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 25.4.2022 bylo zjištěno, že v souvislosti s pohledávkou ze smlouvy [číslo] měl být zaslán dne 1.2.2019 obyčejný dopis, a dne 8.3.2022 se měl na kontaktní adresu žalovaného dostavit terénní pracovník žalobkyně.

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

14. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

23. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti.

25. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 50.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 50.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný by byl proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 49.446 Kč.

26. S ohledem na uvedené žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv na úrok ve výši 54.990,76 Kč. K této částce soud dále uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť částka představující tyto úroky z úvěru představuje 109,98 % poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

27. Žalobkyně má nárok kromě vrácení jistiny rovněž na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z dlužné jistiny ve výši 49.446 Kč ode dne požadovaného žalobkyní tj. od 11.12.2021 (den následující po účinnosti postoupení pohledávky) do zaplacení. Výše úroků z prodlení je odůvodněna nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Soud dále vyhověl žalobě v rozsahu částky ve výši 10.024,67 Kč představují zákonné úroky z prodlení z částky ve výši 49.446 Kč ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky tj. od 30.10.2019 do 8.11.2021 (stanoveného žalobkyni), kdy po propočtu soudem tyto činí částku ve výši 10.038,22 Kč, avšak žalobkyně požadovávala toliko 10.024,67 Kč.

29. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 24.678 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý dne prodlení za období od 30.10.2019 do 12.3.2021, dále částku ve výši 256 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, paušální náhradu nákladů za zaslané upomínky ve výši 150 Kč a kapitalizované úroky ve výši 1.678 Kč. Pokud jde o nárok na úhradu částky ve výši 256 Kč představující náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky, má soud ještě za to, že nebylo prokázáno, že by byly ze strany žalobkyně vynaloženy takové náklady.

30. Náklady řízení činí částku ve výši 16.457,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.966 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.”) sestávající z částky 4.100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé), dále částky ve výši 2.050 Kč za jeden úrok právní služby dle § 11 odst. 2 a.t (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3,4 a.t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2.341,50 Kč.

31. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 66,71 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 33,29 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,42 % (rozdíl mezi 66,71 – 33,29), tj. částky ve výši 5.500 Kč. Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

32. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.