17 C 249/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum bytem adresa o 36.088 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50% ročně z částky 30.000 Kč od 29.12.2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky ve výši 6.088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 36.088 Kč od 28.11.2024 do 28.12.2025 a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6.088 Kč od 29.12.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.927,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1.9.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 36.088 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 24.9.2024 došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ:, IČO, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 16.000 Kč následně navýšena na 30.000 Kč. Žalovaný úvěr v plné výši čerpal s tím jej měl splatit nejpozději do 27.11.2024 vč. úroku ve výši 6.088 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnil, poskytnutou částku nesplatil a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 16.4.2025.

2. Žalovaný se k podané žalobě doručené mu dne 29.12.2025 nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. , hodnota, vč. dodatku č. , hodnota, ze dne 1.10.2024 a dodatku č. , hodnota, ze dne 15.10.2024, výpisu z účtu – platba 24.9.2024, 2.10.024 a 15.10.2024, potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , upomínky ze dne 1.11.2024, předžalobní výzvy právního předchůdce žalobkyně ze dne 27.11.2024, sdělení , právnická osoba, . doručené 15.12.2025, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.12.2024 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.4.2024 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16.4.2025. podacího lístku učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 24.9.2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ:, IČO, a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , na základě které žalovaný vyčerpala částku ve výši 16.000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně tj. 3.680 Kč. RPSN činilo 1.141,20%. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, neúčelový a splatný jednorázově do 30 dní, dle dodatku č. , hodnota, ze dne 1.10.2024 činila celková výše zapůjčené jistiny 22.500 Kč, s úrokem ve výši 269,99% ročně ve výši 4.993 Kč. RPSN 1.261,70%. Dle dodatku č. , hodnota, ze dne 15.10.2024 činila celková výše zapůjčené jistiny 30.000 Kč, s úrokem ve výši 246,90% ročně ve výši 6.088 Kč. RPSN 1.705%. Žalovaný měl úvěr čerpat zasláním na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr vyčerpal dne 24.9.2024 ve výši 16.000 Kč, dne 2.10.2024 ve výši 6.500 Kč a dne 15.10.2024 ve výši 7.500 Kč. Uvedené bylo zjištěno rovněž ze sdělení , právnická osoba, . doručené soudu 15.12.2025. Žalovaný své povinnosti řádně avšak nesplnil, úvěr nesplatil, neuhradil ničeho, nereagoval ani na upomínku ze dne 1.11.2024 předžalobní výzvu právního předchůdce žalobkyně ze dne 27.11.2024. Následně byla pohledávka za žalovaným tohoto titulu ve výši 36.088 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, což bylo žalovanému oznámeno dne 16.4.2025. Žalovaný nereagoval ani na výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 16.4.2025, kdy byl vyzván k úhradě částky ve výši 33.706 Kč, a to do 3 dnů. Žalovaný byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Cit. oznámení bylo žalované odesláno prostřednictvím České pošty s.p. dne 16.4.2025.

5. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

6. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

8. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy se snad toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného.

18. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované mu plnění ve výši 30.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 30.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaný je povinna žalobci zaplatit na jistině částku ve výši 30.000 Kč. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o příslušenství pohledávky, jímž jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. §1970 občanského zákoníku, a to toliko ode dne doručení žaloby žalovanému tj. od 29.12.2025 do zaplacení z částky 30.000 Kč (výrok I.).

19. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta částky ve výši 6.088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 36.088 Kč od 28.11.2024 do 28.12.2025 a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 6.088 Kč od 29.12.2025 do zaplacení.

20. Náklady řízení činí částku ve výši 4.

348. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.444 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.400 Kč ve výši 504 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 9.2.2026, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmět řízení činil částku ve výši 42.158,93 Kč.

22. Úspěch žalobkyně představuje výrok I., což je částka ve výši 30.000 Kč + 425,34 Kč – úroky z prodlení ve výši 11,50% ročně z částky 30.000 Kč od 29.12.2025 do 11. 2. 2026; celkem 30.425,34 Kč.

23. Úspěch žalovaného je představuje výrok II., což je částka 6.088 Kč + 5.559,28 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 36.088 Kč od 28.11.2024 do 28.12.2025 + 86,31 Kč - úrok z prodlení ve výši 11,50% ročně z částky 6.088 Kč od 29.12.2025 do 11.2.2026; celkem 11.733,59 Kč.

24. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 72,17 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 27,83 %. Při porovnání úspěchu a neúspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 44,34 % (72,17 % - 27,83 %) tj. částku ve výši 1.927,90 Kč.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.