17 C 269/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 414,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 5.414,13 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 972,03 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.330,73 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.414,13 Kč do 15.12.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 20,88% ročně z částky 12.414,13 Kč do 15.12.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 288 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.8.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.414,13 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, byla uzavřena dne 3.5.2021 smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal společně s příslušenstvím úvěru ve výši 14.340 Kč, a to úrokem ve výši 9.563 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 86% ročně), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.277 Kč tj. celkem částku ve výši 29.340 Kč splatit v 65-ti týdenních splátkách ve výši 452 Kč, kdy poslední splátka činila 412 Kč. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil, a dostala se do prodlení, kdy uhradil toliko 8.000 Kč. Následně byla ke dni 16.12.2022 pohledávka postoupena žalobkyni. Jistina činí částku ve výši 12.414,13 Kč. Dále žalobkyně dále požaduje částku na kapitalizovaném úroku částku ve výši 972,03 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.330,73 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.414,13 Kč do 15.12.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 20,88% ročně z částky 12.414,13 Kč do 15.12.2022 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1.6.2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla uzavřena dne 3.5.2021 smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 15.000 Kč a dále příslušenstvím úvěru ve výši 14.340 Kč, a to úrokem ve výši 9.563 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 86% ročně), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.277 Kč tj. celkem částku ve výši 29.340 Kč splatit v 65-ti týdenních splátkách ve výši 452 Kč, kdy poslední splátka činila 412 Kč. RPSN činilo 162,83%. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 3.5.2021.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem v podobě starobního důchodu ve výši 7.872 Kč a výdaje činily 2.840 Kč. Použitelný příjem byl 5.032 Kč. Přílohou měly být výpisy z účtu za 3,4/2021 - uvedené nebylo doloženo.

6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 7.6.2021 částku ve výši 2.500 Kč, dne 6.8.2021 částku ve výši 2.500 Kč a dne 9.9.2021 částku ve výši 3.000 Kč tj. 8.000 Kč.

7. Následně ke dni 16.12.2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 30.001,98 Kč, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16.12.2022. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2022 vč. poštovního podacího archu.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 1.6.2023 bylo zjištěno, že žalovaný, a to nejpozději do 16.6.2023, byl vyzván k úhradě částky ve výši 24.645,79 Kč, kdy dlužná jistina činí 12.414,13 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 2.6.2023. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

9. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

12. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

13. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného. Nikterak nebyl ověřen příjem v podobě starobního důchodu ve výši 7.872 Kč a výdaje, které činily 2.840 Kč, nebyly vůbec posuzovány v tom smyslu, co představují a doloženo nebylo ničeho. Pokud přílohou žádosti měly být výpisy z účtu za 3,4/2021, tyto rovněž doloženy nebyly.

22. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 15.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 15.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 7.000 Kč (15.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 8.000 Kč).

23. S ohledem na uvedené žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv souhrnné částce ve výši 14.340 Kč, která se sestávala z úroku ve výši ve výši 9.563 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 86% ročně), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.277 Kč. Dále soud uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 95,6 % poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

24. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

25. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 5.414,13 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 972,03 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.330,73 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.414,13 Kč do 15.12.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 20,88% ročně z částky 12.414,13 Kč do 15.12.2022 do zaplacení.

26. Náklady řízení činí částku ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.

27. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 56,39 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 43,61 %. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,78 % (rozdíl mezi 56,39-43,61 ). Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 288 Kč.

28. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.