17 C 27/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35.447,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.995,44 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 24.452,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.162,08 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.750,60 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 35.447,77 Kč do 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,36% ročně z částky 35.447,77 Kč do 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.5.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 35.447,77 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, byla uzavřena dne 11.8.2020 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 49.000 Kč, který se žalovaná vč. souhrnného poplatku ve výši 43.568 Kč zavázala společně s příslušenstvím v 18 -ti měsíčních splátkách po 5.143 Kč. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, dostala se do prodlení, kdy uhradila toliko 38.004,56 Kč. Jistina činí částku ve výši 35.447,77 Kč. Dále žalobkyně dále požaduje částku na kapitalizovaném úroku částku ve výši 15.162,08 Kč, dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.750,60 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 35.447,77 Kč do 28.9.2023 do zaplacení a úrok ve výši 24,36% ročně z částky 35.447,77 Kč do 28.9.2023 do zaplacení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena s účinností ke dni 27.9.2023, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.9.2023, což bylo žalované oznámeno. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 28.3.2024.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou byla uzavřena dne 11.8.2020 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 49.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 49.000 Kč a dále příslušenstvím úvěru ve výši 43.568 Kč, a to úrok ve výši 69% ročně tj. 30.936 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8.810 Kč a dále pojištění ve výši 2.322 Kč, celkem částku 92.568 Kč uhradit, a to 18-ti měsíčních po 5.143 Kč, kdy poslední splátka činila 5.137 Kč. RPSN činilo 101,15%. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla potvrdit, že poskytla právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11.8.2020 vč. smluvních podmínek.

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná pracovala na plní úvazek u zaměstnavatele Makro jako prodavačka, její příjem byl 16.889 Kč, další příjmy domácnosti činily 22.000 Kč a výdaje částku ve výši 9.000 Kč. Měla být doložena výplatní páska za 5,6/2020 a pracovní smlouva, žádná z těchto listin soudu předložena nebyla.

7. Z tabulky umoření ze dne 2.10.2023 u smlouvy č. , hodnota, byla zjištěno, že žalovaná postupně celkem uhradila částku ve výši 38.004,56 Kč.

8. Následně ke dni 27.9.2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 vč. přílohy.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 28.3.2024 bylo zjištěno, že žalovaná, a to nejpozději do 12.4.2024, byla vyzvána k úhradě částky ve výši 106.759,61 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí částku ve výši 35.447,77 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 2.4.2024. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 11.8.2020. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11.8.2020 splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované. Nebyly ověřeny příjmy žalované zejména tvrzené další příjmy ve výši 22.000 Kč, a výdaje žalované ve výši 9.000 Kč nebyly zkoumány vůbec.

23. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 11.8.2020 neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 49.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 49.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 10.995,44 Kč (49.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 38.004,56 Kč).

24. S ohledem na uvedené žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv souhrnné částce ve výši 43.568 Kč, což představovalo úrok ve výši 30.936 Kč ( č.l. str. 2 smlouvy – úrok činí 69% ročně), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.810 Kč a částku za doplňkové pojištění ve výši 2.322 Kč. Dále soud uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 88,91 % poskytnutého úvěru ve výši 49.000 Kč. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu v rozsahu částky ve výši 24.452,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.162,08 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.750,60 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 35.447,77 Kč do 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,36% ročně z částky 35.447,77 Kč do 28.9.2023 do zaplacení.

27. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 31 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 69 %. Žalovaná by měla má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % (rozdíl mezi 69-31). Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.