17 C 274/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 625,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 2.625,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 8.000 Kč od 10.12.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 734,20 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27.7.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 10.625,93 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že mezi účastníky řízení byla dne 12.9.2022 pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobce , Anonymizováno, a zaslal žalobci elektronickou kopii svého dokladu totožnosti a výpis z účtu, dále žalovaný v rámci registrace uvedl emailovou adresu a číslo mobilního telefonu. Na základě uvedeného byla pro žalovaného založena klientská sekce. Žalobce před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů doložených výpisem z účtu, výplatními lístky za rozhodné období, výpisem z databáze poskytovatelů úvěru u EUCB, CRIF, Z doložených listin zjistil výši čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly úvěrové podmínky. Na základě uzavřené smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit jednorázově nejpozději do 9.12.2022 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 785,93 Kč. Žalovaný čerpala úvěr dne 12.9.2022 převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dle č.l. 8 bylo následně dohodou mezi účastníky sjednáno prodloužení splatnost úvěru do 10.10.2022. Žalovaný tak měl celkem uhradit žalobci částku 8.785,93 Kč. Žalovaný však nesplnil své povinnosti řádně a včas, ve sjednané době úvěr nesplatil. Podanou žalobou se žalobce domáhá jistiny ve výši 8.000 Kč, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 785,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 10.12.2022 do 27.7.2023 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 10.12.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne 12.9.2022 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč, kdy roční úroková sazba byla sjednána ve výši 36% ročně, kdy úrok činil 220,93 Kč. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 1.761,90 Kč, kdy byla poskytnuta sleva z poplatku ve výši 30% Kč. Jednorázová výše splátky byla sjednána ve výši 9.982,83 Kč, splatnost úvěru byla sjednána na 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Peněžní prostředky měly být zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, . V č.l. 4.4.3. byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru. Dle sazebníku soud zjistil, že žalovaná byla seznámena s poplatkem za poskytnutí úvěru, administrativním poplatkem za prodloužení úvěru o 7 dnů, o 14 dnů, o 21 dnů a o 27 dnů a výší účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení ve výši 250 Kč, za zaslání SMS upomínky 15 Kč. Žalované byly rovněž vysvětleny předsmluvní informace.

5. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, ze dne 12.9.2022 soud zjistil, že žalobce zaslal ze svého účtu 8.000 Kč dne 12.9.2022 na účet č. , č. účtu, s poznámkou , Anonymizováno, .

6. Z předžalobní upomínky ze dne 20.6.2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15.320,46 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 785,93 Kč, zákonného úroku z prodění z dlužné jistiny do 10.12.2022 di 20.6.2023 ve výši 634,53 Kč, smluvní pokuty z dlužné jistny za období od 10.12.2022 do 20.6.2023 ve výši 1.544 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4.356 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 7 dní od doručení předmětné výzvy. žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů.

7. Výpis z účtu žalovaného za období 6/2022, 7/2022 a 8/2022 bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem účtu č. , č. účtu, tento se pohybuje s kladným zůstatkem, na účtu jsou patrny příchozí a odchozí platby.

8. Z výpisu z EUCB CZ soud zjistil, že žalobce si prováděl lustraci žalovaného v tomto systému.

9. Z výpisu REPI bylo zjištěno, že žalovanému bylo poskytnuto 11 spotřebitelských úvěrů, kdy otevřený je jeden a jeden revolvingový úvěr. Žalovaný neměl k úhradě splátky po splatnosti.

10. Z přiložených fotografií soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobci kopii svého občanského průkazu.

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

14. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že 12.9.2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále je občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne 12.9.2022 peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.

23. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Žalobce se žádným způsobem nezajímal o příjmy (nedoloženy ani výplatní pásky) a výdaje žalovaného. Žalobce se spokojil toliko bez s 3 výpisy z účtu žalovaného za období 6-8/2022. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

25. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 8.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 8.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná by byla proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobci zaplatit na jistině částku ve výši 8.000 Kč.

27. S ohledem na uvedené žalovaný není povinen žalobci hradit cokoliv dalšího tj. úrok a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 785,93 Kč a smluvní pokutu 1.840 Kč za období od 10.12.2022 do 27.7.2023 tj. 2.625,93 Kč.

28. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

29. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 2.625,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 8.000 Kč od 10.12.2022 do zaplacení.

30. Náklady řízení představují částku ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.610 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 19.2.2024, tj. den vydání tohoto rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 8.000 Kč ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 4.062,64 Kč [2.625,93 Kč + úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 8.000 Kč od 10.12.2022 do zaplacení - ve výši 1.436,71 Kč,], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul.

32. Žalovaný byl proto úspěšný v 33,70 % předmětu řízení, žalobce byl úspěšný v 66,30% a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, má žalobce právo na náhradu 32,60% (66,30% minus 33,70% = 32,60%) účelně vynaložených nákladů tj. částku ve výši 734,20 Kč. S ohledem na uvedené soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. V souladu s us.t § 149 odst. 1 bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce, který jej v řízení zastupoval.

33. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.