17 C 275/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25.000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 3.3.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25.000 Kč od 14.7.2017 do zaplacení, a dále v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 25.000 Kč od 14.8.2018 do 2.3.2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9.8.2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že 13.7.2017 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČ:? [číslo] uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] s tím, že na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení společnost [právnická osoba], [IČO]. Následně byla pohledávka postoupena žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dále žalobce uvedl, že na základě shora uvedené smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč na dobu určitou, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli zpět úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem a náklady spotřebitelského úvěru tj. v celkové výši 43.250 Kč, a to v 13 splátkách, poslední byla splatná ke dni 13.8.2018. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 13.7.2017. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradit tj. neuhradil ničeho. Žalobce požaduje úhradu jistiny ve výši 25.000 Kč s tím, že dále považuje úroky ve výši 25,85% ročně (č.l. II. odst. 1 smlouvy) z dlužné jistiny od 14.7.2017 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši rovněž z dlužné jistiny od 14.8.2018 do zaplacení. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl pouze vnitřní kritéria původního věřitele, a to maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, žádné zahájené exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, vedení příjmů a výdajů, lustrace ISIR, Centrální evidenci exekucí a databází inkasních agentur, kdy žalovaný byl povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, na základě toho původní věřitel dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Dne 13.7.2017 byla mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“ nebo„ původní věřitel“) jako úvěrujícím (věřitel) a žalovaným jako úvěrovaný (dlužník) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vč. nákladů úvěru ve výši 18.250 Kč tj. částku ve výši 43.250 Kč splatit v pravidelných 13-ti měsíčních splátkách ve výši 3.250 Kč Náklady úvěru se sestávaly mimo jiné z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1.000 Kč, poplatku za správu o úvěru ve výši 5.500 Kč a s poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4.750 Kč. Úrok byl sjednán v č.l. II bod 1 ve výši 25,85% ročně. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.7.2017 vč. formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13.7.2017 a přehledu splátek ze dne 13.7.2017.

4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13.7.2017 bylo zjištěno, že žalovaný sdělil svého zaměstnavatele (MV 81 s.r.o.) s pracovní pozicí asistenta a pracovní smlouvou ze dne 31.11.2014 uzavřenou na dobu neurčitou. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, měsíční příjem žalovaného činí částku ve výši cca 15.751 Kč a výdaje měsíčně činily za bydlení 6.500 Kč, ze stravování a výživné 1.500 Kč a ostatní 500 Kč tj. 8.500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že příjem dvoučlenné domácnosti činil 30.000 Kč. K dokladům k příjmům byly zatrženy výplatní pásky (za 03, 04, 05/2017) a pracovní smlouvu, k výdajům byly zatrženy smlouvy (toliko nájemní smlouva ze dne 21.12.2015 pro [jméno] [příjmení], na dobu určitou do 21.12.2016 s možností automatického prodloužení). Z finanční analýzy týkající se žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému lze poskytnout úvěru s maximální výší měsíční splátky 6.251 Kč. Z těchto dokladů tedy soud uzavřel, že žalovaný dokládal své měsíční příjmy v rozsahu cca 15.000 Kč čistého měsíčně (příjem domácnosti ve výši 30.000 Kč doložen nebyl). Výdaje však doloženy nebyly vůbec, pouze formou čestného prohlášení, že žalovaný sdílí společnost domácnost s [jméno] [příjmení], která měla pronajatý byt dle nájemní smlouvy ze dne 21.12.2015 s automatickým prodloužením za stejných podmínek na dobu 12 měsíců, kdy nájemné činilo částku ve výši 6.500 Kč.

5. Dne 11.12.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku za žalovaným drží na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6.2.2020. Uvedené bylo zjištěno, že smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 vč. přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.2.2020 6. Z předžalobní výzvy ze dne 26.2.2020 vč. dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 56.079,45 Kč, a to ihned s tím, že se jedná nedoplatek úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 13.7.2017 [číslo]. Žalovaný byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů.

7. Podle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

8. Podle ust. § 1812 odst. 1 NOZ lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

9. Podle ust. § 1813 věta prvá NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

10. Podle ust. § 1815 NOZ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

11. Podle § 1841 NOZ se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

12. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ust. § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ust. § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 13.7.2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouvy o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 25.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 13 měsíčních splátkách po 3.250 Kč s tím, že celkem se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci částku ve výši 43.250 Kč, tedy vedle jistiny celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18.250 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, soud tedy hodnotí smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. NOZ a především zákonu o spotřebitelském úvěru.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť ve smyslu ust. § 1879 a násl. NOZ došlo k platnému postoupení pohledávky za žalovaným.

21. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

22. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když však dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem doložil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a čestné prohlášení žalovaného. Dále tvrdil, že pro zjištění úvěruschopnosti nahlédl do veřejných registrů, což ovšem nijak nedoložil a ještě dokládal provedené finanční analýzy. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost nezkoumal řádně, neměl vůbec ověřen počet výdělečných osob v domácnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce nedoložil šetření v registrech, není tedy zřejmé, zda žalovaný byl řádně prověřen ohledně dalších možných úvěrů, dle názoru soudu tak nebylo možno uzavřít, zda mezi další výdaje žalovaného opravdu nepřísluší také splátky jiných úvěrů, popř. jiných závazků, dluhů. Právní předchůdce žalobce neověřil vůbec výdaje žalovaného, ohledně nákladů na bydlení se spolehl pouze na čestné prohlášení žalovaného, což je zcela nedostačující. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce tak nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem, když řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, smlouva o úvěru je proto neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o úvěru soud hodnotí jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 NOZ. Žalobce má však nárok na vrácení části jistiny, a to ve výši 25.000 Kč jako bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. NOZ) Dále má žalobce také nárok na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle nařízení vlády č. 151/2013 Sb., když počátek prodlení se váže na výzvu ze dne 26.2.2020, když zde byla stanovena lhůta k úhradě ihned, žalovaný se tak dostal do prodlení následujícím pracovním dnem po doručení (doručeno ve smyslu ust. § 573 NOZ - do 3 dnů, tj. 2.3.2020), prodlení tak nastalo 3.3.2020. S ohledem na uvedené soud výrokem I. zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 25.000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 3.3.2020 do zaplacení.

23. Výrokem II. s ohledem na shora uvedené soud žaloby zamítl jako nedůvodnou v rozsahu úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25.000 Kč od 14.7.2017 do zaplacení, a dále v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 25.000 Kč od 14.8.2018 do 2.3.2020, neboť jde o nároky z neplatné smlouvy.

24. Dále soud pro úplnost dodává, že nárok ve výši 11.250 Kč sestávající se z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1.000 Kč, poplatku za správu o úvěru ve výši 5.500 Kč a s poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4.750 Kč by rovněž shledal nedůvodným a v dané části shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 45 % poskytnutého úvěru, přičemž výše uvedených částek není odůvodněna zvýšenými náklady právního předchůdce žalobce, ale toliko a pouze výši poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalované tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vč. shora uvedených částek vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 9.2.2022, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 14.8.2018 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 25,85% ročně z této částky od 14.7.2017 do zaplacení, tedy částka v celkové výši 62.469,31 Kč (25.000 Kč + 7.865,75 Kč + 29.603,56 Kč).

26. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 29.856,16 Kč, pozn. 29.370,54 Kč (25.000 Kč + 4.856,16 Kč pozn. 4.370,54 Kč při úroku z prodlení ve výši 9% ročně), ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 33.098,76 Kč (29.603,56 Kč + 3.495,20 Kč), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaný byl proto úspěšný v 52,98% předmětu řízení, žalobce byla úspěšný v 47,02 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by měl žalovaný právo na náhradu 5,96% (52,98% minus 47,02% = 3,06%) účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

27. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.