17 C 307/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 12 843,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 869,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.139,72 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, dále částky ve výši 10.583,64 Kč, dále částky ve výši 217 Kč, dále částky ve výši 704,10 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 226,66 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.10.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.843,82 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena dne 20.12.2020 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč, který se žalovaná zavázala společně s příslušenstvím úvěru ve výši 11.164 Kč splatit v 14-ti splátkách ve výši 1.726 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 24.164 Kč. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, a dostala se do prodlení, a ke dni 20.2.2022 byl úvěr zesplatněn. Jistina činí částku ve výši 12.139,72 Kč. S ohledem na uvedené byla dále žalované vyčíslena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takého prodlení, uhradila toliko jednu splátku ve výši 1.730 Kč Smluvní pokuta činí částku ve výši 704,10 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku ve výši 217 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky, částku ve výši 10.583,64 Kč sestávající se ze nesplaceného úroku ve výši 1.088,42 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve vši 5.912,57 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.121,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2.171,97 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 289,36 Kč a částku ve výši 226,66 Kč za úroky z prodlení do dne zesplatnění. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 s účinností ke dni 6.6.2022, což bylo žalované oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3.10.2022.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla uzavřena dne 20.12.2020 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 13.000 Kč a dále úrok ve výši 1.252 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.370 Kč, náklady za vyhotovení úvěru ve výši 1.202 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.340 Kč tj. 24.164 Kč splatit v 14-ti splátkách ve výši 1.726 Kč. Zapůjční úroková sazba ročně činila u splatnosti úvěru 14 měsíců 15%, RPSN 272,44%. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% za každý den prodlení, kdy tato byla splatná den následující po dni takového prodlení, dále byl žalovaný z uvedeného důvodu povinen hradit zákonný úrok a poplatek za písemnou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 750 Kč, kdy tento se sestával z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním a vyhotovením upomínky ve výši 250 Kč a mluvní pokuty ve výši 500 Kč. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy ze dne 20.12.2020 [číslo] vč. přílohy [číslo] předpisu splátek a formuláře pro standardní informace.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 19.12.2020 bylo zjištěno, že příjem žalované činil 13.000 Kč, kdy se jednalo o rodičovský příspěvek, a výdaje na bydlení a energie činily 2.000 Kč a další jako na dopravu, jídlo a osobní náklady činily 6.320 Kč tj. použitelný měsíční příjem činil 4.680 Kč.

6. Z důvodu prodlení žalovaného byl tento vyzván k úhradě dlužných částek ve výši 2.983,80 Kč, 5.982,86 Kč a 58.926,72 Kč (zesplatnění úvěru k datu 29.10.2019 – jistina 49.446 Kč, poplatky ve výši 150 Kč, smluvní pokuta ve výši 151,14 Kč a úroky částku ve výši 9.178,66 Kč). Uvedené zjištěno z upomínky ze dne 29.8.2019, opakované výzvy k úhradě ze dne 28.9.2019 a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 29.10.2019.

7. Následně dne 04.04.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022, kdy postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 6.6.2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Uvedené bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 21.6.2022 a ze dne 8.7.2022, kdy ke dni postoupení činila pohledávka částku ve výši 22.434 Kč resp. násl. 31.230,28 Kč. Dále přípisem ze dne 8.7.2022 byla žalovaná současně upozorněna na možnost vzniku dalších nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč za odchozí dopis, ve výši 50 Kč za doporučený dopis, ve výši 72 Kč za odchozí telefonní hovor a ve výši 217 Kč za osobní návštěvu. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022, dílčí smlouvy ze dne 3.6.2022, potvrzení o provedení transakce ze dne 6.6.2022 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.7.2022 a ze dne 21.6.2022 vč. poštovního podacího archu.

8. Předžalobní výzvou ze dne 3.10.2022 byla žalovaná, a to nejpozději do 14.10.2022 vyzvána k úhradě částky ve výši 31.230,28 Kč a vyčísleného úroku z prodlení ve výši 461,14 Kč, kdy dlužná jistina činí 12.139,72 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 5.10.2022. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 20.10.2022 bylo zjištěno, že v souvislosti s pohledávkou ze smlouvy [číslo] se měl dne 11.7.2022 na kontaktní adresu žalované dostavit terénní pracovník žalobkyně.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

22. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignovala na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované.

24. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 13.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 13.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná by byla proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 11.270 Kč (13.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátka ve výši 1.730 Kč).

25. S ohledem na uvedené žalovaná nebyla povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv souhrnné částce ve výši 11.164 Kč, která se sestávala z úroku ve výši 1.252 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.370 Kč, náklady za vyhotovení úvěru ve výši 1.202 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.340 Kč ve výši 54.990,76 Kč. K částkám za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.370 Kč, náklady za vyhotovení úvěru ve výši 1.202 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.340 Kč tj. ve výši 9.912 Kč, soud dále uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 76,25 % poskytnutého úvěru. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

26. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 704,10 Kč na smluvní pokutě, dále částku ve výši 217 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky a částky ve výši 10.583,64 Kč sestávající se ze nesplaceného úroku ve výši 1.088,42 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve vši 5.912,57 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.121,32 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2.171,97 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 289,36 Kč.

28. Náklady řízení činí částku ve výši 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce ve výši 1.000 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.

29. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 47,66 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 52,34 %. Žalovaná by tedy měla právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 4,68 % (rozdíl mezi 52, 34-47). Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalované žádné náklady nevznikly.

30. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.