17 C 33/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12.271,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.950 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 8.321,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13.985,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.270,31 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 12.271,97 Kč od 30.1.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12.271,97 Kč od 30.1.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.271,97 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: 25.621351 byla uzavřena dne 12.8.2019 smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 22.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s příslušenstvím úvěru ve výši 15.191 Kč, a to úrokem ve výši 3.935 Kč ( č.l. str. 1 smlouvy – úrok činí 29% ročně), částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.596 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.660 Kč tj. celkem částku ve výši 37.191 Kč splatit v 60-ti týdenních splátkách ve výši 620 Kč. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, dostala se do prodlení, kdy uhradila toliko 18.050 Kč. Jistina činí částku ve výši 12.271,97 Kč. Pohledávka byla žalobkyně postoupena s účinností ke dni 29.1.2024, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024, což bylo žalované oznámeno. Dlužné částky žalovaná nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 22.5.2024.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: 25.621351 byla uzavřena dne 12.8.2019 smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 22.000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná zavázala společně s příslušenstvím zápůjčky ve výši 15.191 Kč, a to úrokem ve výši 3.935 Kč ( č.l. str. 1 smlouvy – úrok činí 29% ročně), částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.596 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.660 Kč tj. celkem částku ve výši 37.191 Kč splatit v 60-ti týdenních splátkách ve výši 620 Kč. RPSN činilo 168,14% ročně. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy zápůjčce č. , hodnota, .

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má základní vzdělání, její příjem činí 36.550 Kč, další příjmy domácnosti činí 42.000 Kč, výdaje činí 7.500 Kč. Mělo být doloženo potvrzení o příjmu a pracovní smlouva.

7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 19.8.2019, dne 26.8.2019, dne 2.9.2019, dne 9.9.2019 vždy ve výši 620 Kč, dne 2.10.2019 uhradila částku ve výši 2.500 Kč, dne 12.1.2020 částku ve výši 1.000 Kč, dne 8.4.2020 částku ve výši 2.000 Kč, dne 19.8.2020 částku ve výši 1.000 Kč, dne 10.9.2020 částku ve výši 1.000 Kč, dne 6.1.2021 částku ve výši 620 Kč, dne 11.5.2021 částku ve výši 650 Kč, dne 13.8.2021 částku ve výši 1.000 Kč, dne 24.11.2021 částku ve výši 650 Kč, dne 10.3.2022 částku ve výši 650 Kč, dne 7.7.2022 částku ve výši 1.500 Kč, dne 11.7.2022 částku ve výši 1.000 Kč, dne 18.7.2022 částku ve výši 1.000 Kč a dne 4.11.2022 částku ve výši 1.000 Kč tj. celkem uhradila částku ve výši 18.050 Kč.

8. Následně dne 29.1.2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 44.151,14 Kč dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.1.2024. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024 vč. poštovního podacího archu.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 22.5.2024 bylo zjištěno, že žalovaná, a to nejpozději do 6.6.2024 byla vyzvána k úhradě částky ve výši 37.106,38 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, činí částku ve výši 12.271,97 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 22.5.2024. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 2390 a násl. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy č. , hodnota, ze dne 12.8.2019. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry, zápůjčky. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru, zápůjčky s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zápůjčku. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované zápůjčku splatit. Nikterak nebyl ověřen příjem žalované ve výši 36.550 Kč, a už vůbec ne další příjmy domácnosti ve výši 42.000 Kč, rovněž k výdajům ve výši 7.500 Kč nebylo zjišťováno ničeho. Právní předchůdce žalobkyně tedy rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované.

23. Jelikož soud shledal smlouvu č. , hodnota, ze dne 12.8.2019 neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 22.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 22.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 3.950 Kč (22.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 18.050 Kč).

24. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

25. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy č. , hodnota, soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu v rozsahu částky ve výši 8.321,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13.985,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.270,31 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 12.271,97 Kč od 30.1.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12.271,97 Kč od 30.1.2024 do zaplacení.

26. Pro úplnost soud uvádí, že soud by dále shledal nedůvodným nárok v podobě příslušenstvím zápůjčky ve výši 15.191 Kč, a to úrokem ve výši 3.935 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.596 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.660 Kč, kdy tento shledal nedůvodným a smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť souhrnně částka představující náklady zápůjčky ve výši 15.191 Kč představuje 69,05 % poskytnuté zápůjčky. Současně není zcela zřejmé, jaké služby by byly být žalované poskytnuty s tím, že zejména není zřejmé, z čeho vychází požadované částky 8.596 Kč a 2.660 Kč. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 23.4.2025, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmět řízení činil částku ve výši 35.146,73 Kč.

28. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 3.950 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl tj. 11,24 % z předmětu řízení. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 31.196,73 Kč, [8.321,97 Kč+ kapitalizovaný úrok ve výši 13.985,17 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.270,31 Kč + zákonný z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12.271,97 Kč od 30.1.2024 Kč od 30.1.2024 do 23.4.2025 ve výši 2.231,64 Kč + úrok ve výši 29% ročně z částky 12.271,97 Kč od 30.1.2024 Kč do 30.1.2024 do 23.4.2025 ve výši 4.387,64 Kč], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul tj. 88,76% z předmětu řízení.

29. Žalovaná byla proto úspěšný v 88,76% předmětu řízení, žalobkyně byla úspěšná v 11,24 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobkyně, by měla žalovaná právo na náhradu v rozsahu 77,52 % (88,76% minus 11,24% = 77,52%). Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.