17 C 35/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem adresa o 21.795,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.700 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 13.095,61 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 729,69 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9.779,71 Kč do 25.4.2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8% ročně z částky 9.316,15 Kč do 25.4.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4.2.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 21.795,61 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, byla uzavřena dne 24.2.2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit společně s příslušenstvím úvěru, a to úrokem ve výši 507 Kč, částkou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč a částkou za hotovostní inkaso ve výši 1.800 Kč tj. celkem částku ve výši 18.592 Kč splatit v 14-ti měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 24.4.2024. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, dostala se do prodlení, kdy uhradila toliko 1.300 Kč. Jistina činí částku ve výši 9.316,15 Kč. Dále žalobkyně dále požaduje na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku ve výši 463,56 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku ve výši 4.550 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku ve výši 1.285,88 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku ve výši 1.542,86 Kč, na smluvní pokutě částku ve výši 4.637,16 Kč, na zákonném úroku z prodlení vyčísleném do 22.4.2024 částku ve výši 729,69 Kč a dále požaduje úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč od 25.04.2024 do zaplacení, a zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky ve výši 9.779,71 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč. Dlužné částky žalovaná nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovanou byla uzavřena dne 24.2.2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 10.000 Kč a dále příslušenstvím úvěru ve výši 8.592 Kč, což představuje úrok ve výši 507 Kč, částku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4.900 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 1.800 Kč tj. celkem částku ve výši 18.592 Kč splatit v 14-ti měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 24.4.2024. Pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušené dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následujíc po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč. Dále úroková sazby u úvěru se splatností 14 měsíců byla stanovena na 8% ročně, při RPSN 272,44% ročně. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla potvrdit, že před uzavření smlouvy poskytla právnímu předchůdce žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci, o svých příjmech, o nákladech a výdajích své domácnosti (vč. dalších půjček, úvěrů či finančních dluzích své domácnosti) a nezamlčela žádnou skutečnost, která by mohla mít dopad na její schopnost splácet úvěru poskytnutý dle této smlouvy.

6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 25.2.2023 v hotovosti částku ve výši 1.300 Kč.

7. Následně dne 24.2.2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 23.025,30 Kč dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, , což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 14.6.2024. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. poštovního podacího archu.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 10.9.2024 bylo zjištěno, že žalovaná, a to nejpozději do 25.9.2024, byla vyzvána k úhradě částky ve výši 23.370,04 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, činila částku ve výši 9.316,15 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 11.9.2024. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.

9. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

12. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

13. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr dle smlouvy o úvěru č. č. , hodnota, splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované. K posouzení úvěruschopnosti žalované nebylo předloženo ničeho.

22. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 10.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 10.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 8.700 Kč (10.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 1.300 Kč).

23. Dále soud uvádí, že v částky smlouvy ohledně nároku na úhradu částky za poskytnutí úvěru ve výši 4.900 Kč a částky za hotovostní inkaso ve výši 1.800 Kč tj. částky ve výši 6.700 Kč soud vyhodnotil rovněž tuto rovněž absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 67 % poskytnutého úvěru.

24. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu rozsahu částky ve výši 13.095,61 Kč (což jistina 616,15 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku ve výši 463,56 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku ve výši 4.550 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku ve výši 1.285,88 Kč, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1.542,86 Kč, smluvní pokuta ve výši 4.637,16 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 729,69 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9.779,71 Kč do 25.4.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8% ročně z částky 9.316,15 Kč do 25.4.2024 do zaplacení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla proto úspěšný v 59,22% předmětu řízení, žalobkyně byla úspěšná v 40,78 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobkyně, má žalovaná právo na náhradu v rozsahu 18,44% (59,22% minus 40,78% = 18,44%). Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.