17 C 44/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: právnická osoba], IČO: sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 35 696,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23.016,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 23.016,01 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.504,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.504,70 Kč od 20.7.2017 do 22.9.2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,75% z částky ve výši 3.504,70 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, částky ve výši 26.042,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.514,02 Kč, částku ve výši 256 Kč a částku ve výši 9.176,71 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 25.11.2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 35.696,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [číslo] dne 29.4.2019. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000,00 Kč, s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit vč. poplatku za poskytnutí úvěru (příslušenství) ve výši 25.776,00 Kč celkem částku ve výši 55.776,00 Kč ve 14-ti měsíčních splátkách ve výši 3.984,00 Kč tj. do 29.6.2020 a při sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1% z dlužné jistiny denně (str. 1, čtvrtý odstavec smlouvy). Žalovaný uhradil částku ve výši 6.983,99 Kč. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19.7.2021 pohledávka v celkové výši 74.998,71 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 26.520,71 Kč na jistině, částky ve výši 26.042,33 Kč na souhrnném poplatku tj. příslušenství, ve výši 2.514,02 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, ve výši 256 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a ve výši 9.176,71 Kč na smluvní pokutě za období od 30.6.2020 do 11.6.2021. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy 18.10.2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.4.2019 vč. žádosti o úvěru, předpisu splátek, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [číslo] byla dne 29.4.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit poskytnutý úvěr ve výši 30.000,00 Kč vč. nákladů úvěru ve výši 25.776,00 Kč tj. celkem částku ve výši 55.776,00 Kč ve 14-ti měsíčních splátkách po 3.934,00 Kč Náklady úvěru se sestávaly z úroku ve výši 2.888,00 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 14.700,00 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 2.788,00 Kč a z inkasního poplatku ve výši 5.400,00 Kč. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Na str. 1 odst. 4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takového prodlení. Úvěruschopnost žalovaného bylo posouzena dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěru, tj. příjmy žalovaného přestavovaly částku ve výši 10.985,00 Kč a jednalo se o invalidní důchod a sociální dávky (ničím nedoloženo), výdaje činily 1.000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3.410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady tj. celkem 4.410 Kč (ničím nedoloženo).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19.7.2017 vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.8.2021 a ze dne 5.8.2021 vč. poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 74.998,71 Kč vč. příslušenství byla postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno prostřednictvím České pošty s.p. dne 9.8.2021.

6. Z výzvy ze dne 6.9.2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 75.027,39 Kč do 22.9.2021 s tím, že byl upozorněn, že v případě, že na výzvu nebude reagovat, žalobkyně přistoupí k soudnímu vymáhání pohledávky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 18.10.2021 vč. poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byla právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky ve výši 74.678,62 Kč představující dluh vyčíslený ke dni 18.10.2021 dle smlouvy o úvěru [číslo] zákonného úroku z prodlení za období od 19.7.2021 do 18.10.2021 ve výši 26.520,71 Kč, a to do 1.11.2021. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávek a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 20.10.2021.

8. Z přehledu struktury dluhu dle smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že nesplacená jistina činila 26.520,71 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 2.249,35 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 12.859,33 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 2.438,77 Kč a nesplacený inkasní poplatek 4.723,85 Kč.

9. Z výpisu úkonů ze dne 22.11.2021 bylo zjištěno, že žalovanému byl zaslán dne 6.9.2021 obyčejný dopis a dne 1.10.2021 jej kontaktoval na kontaktní adrese terénní pracovník.

10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

22. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšel pouze z informací poskytnutých mu žalovaným, kdy z ničeho nevyplývá, že by je právní předchůdce žalobkyně ověřil a řádně posoudil tj. že příjmy žalovaného přestavovaly částku ve výši 10.985,00 Kč a výdaje činily 1.000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3.410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady tj. celkem 4.410 Kč. Žádná z těchto listiny nebyla přiložena. V řízení nebylo prokázáno, že by právní přechodce žalobce jakkoliv zkoumal konkrétní majetkové a sociální poměry žalovaného, její konkrétní příjmy, výdaje vč. závazků.

23. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 24. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 30.000,00 Kč bez právního důvodu. Pokud žalobkyně vyplatila žalovanému 30.000,00 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil, a to při zohlednění částečné úhrady ve výši 6.983,99 Kč. Žaloba je důvodná co do požadavku na zaplacení částky 23.016,01 Kč.

25. Žalobkyně má nárok kromě vrácení jistiny rovněž na zaplacení úroku z ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení mohl dostat až poté, co byl k vyzván k úhradě, a to výzvou ze dne 6.9.2021 s tím, že žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit do 22.9.2021. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požaduje úroky z prodlení od 20.7.2017 tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, bylo žalobkyni přiznáno příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny ve výši 23.016,01 Kč od 23.9.2021 do zaplacení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 3.504,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.504,70 Kč od 20.7.2017 do 22.9.2021 a dále úroku z prodlení ve výši 8,75% z částky ve výši 3.504,70 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, částky ve výši 26.042,33 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.514,02 Kč, částky ve výši 256 Kč a částky ve výši 9.176,71 Kč.

27. Pro úplnost soud uvádí, že i bez ohledu na shora uvedené by soud nárok v části nákladů za úvěru tj. v rozsahu částky ve výši 25.776,00 Kč shledal nedůvodným a smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tato částka představuje 85,92 % poskytnutého úvěru, navíc není zřejmé, jak právní předchůdce žalobkyně dospěl k požadovaným částkám ve vazbě na svoji vlastní aktivitu. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012).

28. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku, což představuje 37,13 % (ze souhrnné částky 61.995,75 Kč) a neúspěšná v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku, což činí 62,87 %. Žalovaný by tedy měl právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,74 % (rozdíl mezi 62,87 – 37,13), avšak dle obsahu spisu bylo zjištěno, že žalovanému žádné náklady nevznikly.. Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

29. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.