17 C 5/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobce : Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený/á advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované(mu): Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 74 704,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 48.500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 26.204,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky ve výši 74.704,70 Kč od 2.3.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.096,32 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10.6.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 74.704,70 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že dne 2.11.2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) (tento pohledávku postoupil žalobci) a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kdy žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 74.704,70 Kč, který byl povinen splatit nejpozději do 1.3.2021. Úvěr byl poskytnut žalovanému na účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 1.3.2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Dne 2.11.2023 měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , číslo oprávnění , Anonymizováno, , na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. RPSN činilo 299,98%, ú roční úrok činil 39.798,69 Kč tj. 146/949% ročně. Celkem měl žalovaný zaplatit částku ve výši 89.798,69 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách, kdy minimální splátka byla tvořena a) 13% nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatek za výběr nebo b) 1.000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Poplatek z prodlení činil 250 Kč – tj. jednalo se o náhradu účelně vynaložených nákladů, které měly věřiteli vzniknout v souvislosti s prodlením žalovaného s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení. Úvěr měl být poskytnut na účet Multitude , Anonymizováno, s VS , var. symbol, (nikoliv jak uváděl žalobce v žalobě , Anonymizováno, ). Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy ze dne 2.11.2023, standartních informací o spotřebitelském úvěru a z informací „loan appolication info“ .

6. Z výpisu z bankovního účtu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že jeho vlastníkem je žalovaný s tím, že dne 2.11.2023 do VS , var. symbol, byla od společnosti , Anonymizováno, na tento účet připsána částka ve výši 50.000 Kč.

7. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že dne 18.12.2023 zaplatil částku ve výši 250 Kč, dne 18.1.2024 částku ve výši 500 Kč a dne 16.2.2024 částku ve výši 750 Kč. Celkem bylo uhrazeno 1.500 Kč.

8. Z výpisu k datu 1.3.2024 VS , var. symbol, bylo zjištěno, že k datu splatnosti činila dlužná částka 74.906 Kč s tím, že dne 2.11.2023 byl učiněn výběr ve výši 50.000 Kč (čerpání úvěru) a úroky z období čerpání činily 24.156 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů činila 3x 250 Kč. Minimální měsíční splátka k datu splatnosti činila 9.737,78 Kč. Aktuální povinna celková částka k datu splatnosti, kterým bylo 1.3.2024, byla 34.045,70 Kč.

9. Dále bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 vč. příloh, což bylo žalovanému oznámeno dne 16.3.2024 (uvedené zjištěno z cit. listin).

10. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a to ani na základě zaslané výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16.3.2024, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění celkově částky ve výši 90.676,70 Kč lhůta 3 dnů, byť byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Výzva k úhradě před podáním žaloby byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 16.3.2024 (uvedené zjištěno z předmětné výzvy vč. dokladu o odeslání).

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

14. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.

22. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy ze dne 2.11.2023. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr dle smlouvy o úvěru ze dne 2.11.2023 splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobce rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko snad spoléhal na údaje výlučně od žalovaného.

24. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 2.11.2023 neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce dne 2.11.2023 žalovanému plnění ve výši 50.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 50.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil tj. žalovaný je povinen žalobce i zaplatit na jistině částku ve výši 48.500 Kč (50.000 Kč – poskytnutý úvěr – splátky ve výši 1.500 Kč).

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu v rozsahu částky ve výši 26.204,70 Kč s úrokem z prodlení z částky ve výši 14,75% ročně z částky ve výši 74.704,70 Kč od 2.3.2024 do zaplacení.

27. Nad rámec soud uvádí, že ujednání smlouvy stran úroků ve výši 146,949% ročně, je neplatné rovněž pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 občanského zákoníku.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 12.3.2025, tj. den vydání tohoto rozsudku.

29. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 74.704,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 2.3.2024 do zaplacení, tedy částka v celkové výši 86.055,72 Kč [74.704,70 Kč + 11.351,02 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 48.500 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 37.555,72 Kč, [26.204,70 Kč + 11.351,02 Kč], ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce byl proto úspěšný v 56,36% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 43,64% a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by měl žalobce právo na náhradu 12,72% (56,36% minus 43,64% = 12,72%) účelně vynaložených nákladů.

30. Tyto náklady řízení činí částku ve výši 16.480,50 Kč, a se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.989 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74.704,70 Kč sestávající z částky 4.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 2.050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 4.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.150 Kč ve výši 2.341,50 Kč.

31. S ohledem na shora uvedené tedy žalobci náleží dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,72% z částky 16.480,50 Kč tj. částky ve výši 2.096,32 Kč.

32. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.